indexok_r2_c02.gif(2 kb)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv
3.7. -16.7. 2017 příští aktualizace 24.7.2017
Deutsche Beilage Polski suplement Česká příloha RSS Událostí
 

 

 

Revue Politika

 

Přítomnost - logo
   

© 2000 - 2014 provozovatelem je Bohumil Doležal.

 

 
Právě dnes
obsah

KODVážení čtenáři,
internetové stránky Klubu na obranu demokracie najdete zde. V Událostech je na tomto místě jen jakási upoutávka, která obsahuje základní informace o KOD, aktuality a případné podpisové akce.
Bohumil Doležal

  • Veřejná sbírka na podporu činnosti KOD

    Klub na obranu demokracie otevřel veřejnou sbírku na podporu své činnosti. Sbírka se koná za účelem pořádání společenských, kulturních, informačních a vzdělávacích akcí, organizace debat a seminářů a provádění informační a propagační činnosti o aktuálních tématech. Zároveň bude sloužit k vydávání tištěných a elektronických publikací. Cílem klubu je hájit demokratické uspořádání a právní řád a také podporovat vzdělanost v oblasti politiky a zvyšovat zájem o politiku mezi občany. Velice děkujeme za každý finanční příspěvek. Stručnou programovou prezentaci KOD najdete zde.
    Číslo sbírkového účtu: 2600975396/2010 (Fio banka)

Události, internetový zápisník Bohumila Doležala. Články a poznámky

  • Pejskové, blechy, koalice

    Ve čtvrtek 27. 7. jsem dostal příležitost vystoupit v pořadu ČT 24 Události, komentáře k tématu Rozpad předvolební koalice KDU-ČSL a STAN. Bližší viz dále.

  • Proč demokracie ve východní Evropě neuspěla

    U nás jde o celkovou degradaci stavu společnosti: o plíživý posun od demokracie a právního státu k autokracii a ke státu prokurátorskému a policejnímu. Říjnové volby nejspíš otevřou cestu k dalším a velmi výrazným změnám. Problémem ve východní Evropě (i u nás) je nefunkční politika. Proti nedemokratické stabilitě a jednotě je třeba postavit pluralitu.

  • Poslanecké trafiky znovu na paškále

    V okurkové sezóně se před Obvodním soudem pro Prahu 1 znovu naplno rozběhl proces tzv. poslaneckých trafik. Tentokrát je z politiků obžalován už jen expremiér Nečas. Tato klíčová věc rozkrývání „protikorupční hydry“ není dosud uzavřena. Pokud by se tak v příštích třech měsících stalo, byla by to ve vzrušené době před volbami příjemná legitimace pro protagonisty čtyřletého účtování se „Starými pořádky“.

  • Ukončení spolupráce s Fórem 24

    Šéfredaktor Šafr si nově stanovil podmínku, že hodlá po „kmenových autorech“ Fóra 24 požadovat, aby nepublikovali jinde. To je pro mne nepřijatelné, a proto jsem se rozhodl spolupráci s Fórem 24 ukončit.

  • Konec „Starých pořádků“

    Polistopadový režim se v letech 2011-2017 dosti uboze zhroutil sám do sebe. Není škoda ani jeho samotného, ani jeho padlých papalášů. Škoda je jen té jistě nedokonalé úrovně svobody, demokracie a vlády práva, o niž teď víceméně přijdeme. Náprava bude trvat léta, možná desetiletí.

  • O AUTOROVI

     

  • Rozvrat české demokratické politiky

    V tomto textu bych rád vypsal, jak vidím vývoj české politiky od listopadového převratu v roce 1989 po dnešek. Rád bych shrnul své názory, vyjádřené v různých komentářích i programových textech, do nějakého celku. Výklad jsem opatřil jakýmsi osobním úvodem, aby bylo zjevné, co mne v životě utvářelo a z čeho dnes vycházím. Text jsem psal pro Svobodné fórum. Jednotlivé jeho části najdete zde (začátek) i dále v obsahu.

  • II. Křivolaké cesty polistopadového režimu

    Po listopadu 1989 se vytvořily základy demokratického politického uspořádání. Vznikly „Staré pořádky“, polistopadový demokratický režim. Považoval jsem ten stát za svůj a byl jsem k němu při vší kritice loajální. Jde mi o to, proč toto uspořádání, skončilo v letech 2012-14 politickým rozvratem.

  • III. Velká protikorupční revoluce

    Popis revoluce: „Pražské jaro“ roku 2012, které nakypřilo terén, a revoluční rok 2013, řada významných politických změn, které přepsaly politické uspořádání České republiky. Byly to vesměs změny k horšímu.

  • IV. Rekonstrukce státu

    Náš stát je bezpochyby třeba rekonstruovat. Představy iniciativ jako Vraťte nám stát nebo Rekonstrukce státu jsou ovšem ujeté. Nejde o morální obrodu nebo o obrodu právního řádu, ale nejprve o obrodu politiky: obnovu funkčních politických stran a funkčních kritickým médií. Začít by měl každý od sebe.


co týden dal

 

Pondělí 31. října: (ještě ke show Jana Krause) K událostem kolem 28. října mám malou poznámku, vlastně minikomentář (už jsem do této rubriky dlouho nic nenapsal). Týká se zákazu a následného povolení Show Jana Krause v předvečer státního svátku. Je možné rozvíjet různé teorie o tom, kdo vlastně za tím stál a kdo to organizoval. Dokud ovšem nikdo nepřinese důkazy dostatečně jednoznačné, aby s nimi mohl vystoupit na veřejnost, je třeba brát to, co se na Primě v Show Jana Krause odehrálo, věcně a věcně to popisovat. Jednak je to slušné a jednak i to má smysl. Jednoznačné Z právního hlediska se k tomu ve Svobodném fóru vyjádřil Aleš Rozehnal (viz zde). Já se omezím na několik v podstatě diváckých poznámek.

Za prvé: jistě bylo zcela na místě a taky v duchu a v tradici toho pořadu (nesleduji ho ovšem pravidelně, jenom příležitostně), že si pan Kraus vybral jako hosty pana Bradyho a pana Hermana a že je uvedl jako první. Ten případ hýbal už tehdy českou veřejností Je také přirozené, že oba neoplývaji běžnými city k prezidentovi a jeho týmu a mají k tomu pádné důvody.

Za druhé: jiný případ je minidemonstrace naaranžovaná na počátku pořadu. Nejde v první řadě o to, že její aranžmá bylo poněkud směšné ve chvíli, kdy se mediální scéna otřásala kritikou nemožného prezidentova postupu, ani o to, že sloužila spíš než ke kritice Zemana k sebeprezentaci zúčastněných, mezi nimiž nechyběl šéf Babišova Think-tanku Institut pro politiku a společnost Jan Macháček, ani o to, že šlo o směšnou nápodobu počátků Občanského fóra z roku 1989. Jde o to, že to bylo něco, co se z dosavadního pojetí Krausova pořadu dosti vymykalo. To neznamená, že by to snad proto bylo nepřípustné, jen že do měl pan Kraus předem s kompetentními lidmi z redakce Primy dohodnout, že to byla věc oboustranné domluvy, v níž má z věcných, nikoli jen formálně právních důvodů právo se vyjádřit i TV Prima jako její účastník a má právo uplatnit své výhrady. Místo toho se pan Kraus tváří jako někdo, kdo si může diktovat „z hlediska vyššího principu mravního“. To právo by měl, kdyby mu byli zabránili pozvat pana Bradyho a Hermana do studia a zasahovali do toho, co smějí či nesmějí říkat. Ne když měli výhrady k úvodnímu spektáklu (uznávám, že jsem podjatý, ten začátek, jak z předchozího ostatně vyplývá, mi připadal směšný a nemravný).

A ještě malá poznámka na okraj: v úvodu vystoupila i herečka Bára Štěpánová. Jako jediná zmínila ve svém kratičkém vystoupení nejen Zemana, ale i Andreje Babiše. Právě její příspěvek byl však vystřižen (moc by mne zajímalo, jak se při jejích slovech tvářil Jan Macháček). A to není všechno: její příspěvek vypustila produkce Krausova pořadu, a žádná TV Prima. Čili: na jednu stranu si na cenzuru stěžují, na druhou ji sami provádějí. Přitom člověk nemusí moc spekulovat, aby přišel na to, že shromážděným velmi vyhovuje, když jim za zády v celonárodní jednotě vykukuje (symbolicky) i Andrej Babiš. V jednotě je síla.

A abych byl docela objektivní: Bára Štěpánová mluvila o „monstru na Hradě“ a o „pánovi ze Slovenska“. Chápu, že s tím prvním pojmenováním mohla mít produkce Krausova pořadu problém, i když lidem hříšně zaujatým (k nimž, jak pokorně vyznávám, patřím), zní libě. Taky si nejsem jistý, zda výraz „monstrum“ je v případě pana prezidenta úplně přesný, zda poněkud nepřeceňuje jeho význam. Já si vždycky, když ho vidím v akci, vzpomenu spíš na zprávy z našich médií, že do Evropy dorazila z USA móda „zlých clownů“. Taky je tu příkaz z knihy, na niž dám, „buďte prostí jako holubice a opatrní jako hadi“. Nicméně: jeden jediný člověk se v tom spektakulárním úvodu pokusil aspoň naznačit, že prezident Zeman je jen součást širšího problému, a hned ho ze živého sousoší “občanů z Calais“ (taky mi to připomínalo petřínské panoráma „Studenti brání Prahu před Švédy“, případně Muchovu Slovanskou epopej) takříkajíc vytesali.

Nečekám spásy od žádné strany; ale budeme nepřemožitelni, jestliže ve všech stranách a třídách bude větší počet mužů opravdových a myslících, kteří beze všeho umlouvání a viditelného spojování, každý v kruhu svém, pracovat budou za stejným cílem. Jako viditelná církev žije církví neviditelnou, tak i my jako národ budeme žít bezpečně, jestliže nás značný počet spojeni budeme tím tichým souhlasem, jenž vzniká ze správného posouzení našeho postavení světového a ze správného vysouzení toho, co a jak kde kdo máme pracovat. Pokud se nerozšíří tato neviditelná strana lidí opravdových a myslících, kteří se nebojí, když toho potřeba, pravdě dát svědectví i veřejně, všecka viditelná organisace nám nepostačí

T. G. Masaryk

nahoru