Co týden dal

Pondělí 3. ledna: hlavní slavnostní politickou událostí prvního dne v roce bývá novoroční projev prezidenta ČR. Sluší se o něm něco napsat, takže jsem to učinil i já v dnešní glose. Prezident byl v dobrém rozpoložen, na sklonku jeho působení v úřadě se mu konečně splnil sen stát se něčím jako premiérissimem. Je otázka, zda to s Věcmi veřejnými v zádech bude úplná idyla. Poté překvapil prohlášením, že k žádné dohodě na Hradě s koalicí nedošlo. Jistě, nic nebylo zapsáno ani zveřejněno. Jen bylo o tom povídáno a média to překroutila, protože nedbala na premiérissimovo varování, aby v tom moc nešťourala. Hlavní důvod, proč Klaus jakoukoli dohodu popírá, je nejspíš potřeba popřít, že by mu byl přislíben větší podíl na zahraniční politice. Podíl prezidenta na zahraniční politice je díky vágnosti ústavy věcí precedentu a Klaus je schopen si za Nečasovy pomoci leccos vyboxovat.

Něco jako novoroční poselství pronesl v rámci Otázek Václava Moravce i Klausův předchůdce Václav Havel. Zaujalo mne zejména, jak energicky se vyslovil pro přijetí eura. Proč to dělá, je to ekonomický problém a rozumí tomu asi tak, jako já, tj. vůbec ne.

Předtím, než byla odsunuta, vyjádřila se někdejší státní zástupkyně Vesecká k vyšetřování kauzy Michálek a prohlásila, že policie ji stíhá příliš úzce. Je zjevné, že pociťuje jakýsi nevděk za to, jak s ní vymetli. Úplně se jí nedivím, jednu chvíli to vypadalo, že jediná možnost jejího dalšího uplatnění je buď slavnostní upálení na Staroměstském náměstí nebo společná cela s paní Brožovou-Polednovou. Paní Vesecká je mimo jiné i jednou z obětí labilního způsobu vládnutí v letech 2006-9 a hlavní chyba, kterou udělala, je, že ze svého místa včas neodešla.

Rozhovoru pro Právo se středočeský hejtman Rath vyjádřil poměrně zdrženlivě k problému s odchodem lékařů, a hlavně řekl, že všechny, co podali ve středočeském kraji výpovědi, zpátky nevezmou. Rath byl, pokud se dobře pamatuji, už v době svého ministrování pro „zeštíhlení“ sítě malých nemocnic, teď se něco podobného děje, aniž by za to nesl politickou zodpovědnost. Kdyby se ukázalo, že toto „samovolné“ opatření je opravdu rozumné, byla by to pro něho jakási satisfakce.

Vláda počítá s tím, že podle chystané novely ústavy nebude moci policie stíhat prezidenta pro trestný čin či přestupek jen po dobu, kdy bude ve funkci. Znamená to, že jakmile skončí, hned ho zavřou?

Ministr Bárta tvrdí, že na jeho diskreditaci byla vypsána odměna padesát milionů Kč. Nejsou to náhodou vyhozené peníze?

Úterý 4. ledna: největší šance stát se ministrem životního prostředí má prý poslanec ODS a starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa. Tvrdí to (podle Práva) vlivný občanský demokrat, který si nepřál být jmenován. Je to nová funkce v ODS (ne ministr životního prostředí, ale vlivný poslanec, jenž si nepřeje být jmenován?) A bude se i do budoucna vyjadřovat ke všem lehce tajemným událostem ve stranickém zákulisí? Bylo by dobré, kdyby stejně jako prezident bude moci být trestně stíhán po skončení svého volebního období, byla po skončení volebního období poslance, zastávajícího tuto funkci (vlivného poslance, který si nepřál být jmenován), bylo jeho jméno zveřejněno. Jinak Chalupův vstup do vlády je pravděpodobný, podporuje ho premiérissimus Klaus a nominace by byla příjemná i pro Nečase, jehož vztahy s pražskou organizací jsou zatím dosti napjaté – veřejně nesouhlasil s koalicí na pražské radnici. Je pozoruhodné, že ODS nemá k dispozici nikoho, kdo by se problematikou životního prostředí zabýval. Tím se otvírá cesta pro různé fanatické ideology, s nimiž pak duchovní otec strany zuřivě polemizuje (jinak by se nudil).

Policie se zabývá tím, zda se premiér Nečas (a taky ministr vnitra John) nezpronevěřili zákonu tím, že věděli o možném podezření na korupci a neobrátili se na policii. Co to znamená „možné podezření“? Představuji si, že jdu po ulici, najednou ke mně přistoupí jakýsi člověk, dloubne mne palcem do břicha a vybafne na mne: já jsem nějakej Michálek, a na Životním prostředí se korumpuje. Za několik měsíců, případně týdnů mne pak začne popotahovat policie.

Už jsem tu psal o tom, že Václav Klaus popírá existenci nějaké hradní dohody, která by byla předcházela hlasování o nedůvěře vládě. K tématu se dnes vyjadřovali pozoruhodným a zábavným způsobem představitelé dalších koaličních stran, i proto se ho týká i naše dnešní glosa.

Vládní úřad se na poslední chvíli rozhodl, že bude požadovat změny v Johnově protikorupčním plánu. Na tom, že se tak stalo pouhé dva dny před tím, než má být projednán ve vládě, jistě není nic hezkého. K jednotlivým bodům, které úřad kritizuje, se necítím kompetentní se vyjadřovat, pouze nemohu zamlčet, že statut „spolupracujícího obviněného“ mi připadá velmi podezřelý (spolupráci obviněného může přece ohodnotit soud, a to by mělo stačit). Připadalo by mi velmi podezřelé (a zároveň velmi obvyklé v tom nejhorším slova smyslu), kdyby se v rámci věci všeobecně považované za svatou, prosazovaly věci pořádně nekalé. Boj proti korupci dnes frčí. Kdo by nebojoval proti korupci; troufnete si dnes říci „mně korupce nevadí“? Lynčovali by vás, i když jste nikdy nikoho nezkorumpoval. Ti, co korumpují, ovšem něco podobného nikdy neřeknou. Naopak, mám podezření, že někteří z nich zároveň horlivě bojují proti korupci, kterou sami provozují. Ministr John si stěžuje, že premiér chce zmrzačit protikorupční opatření vlády. Jenže stejně důležité jako bojovat proti korupci, nebo možná ještě důležitější je zabránit tomu, aby se boj proti korupci stal zástěrkou pro mrzačení nebo dokonce demontáž demokracie.

Uvnitř lékařské profese vznikl jakýsi nesoulad: ambulantní lékaři těm nemocničním vyčítají, že bojují jen za sebe a nevyzvali je ke spolupráci. Někteří jdou ještě dále a tvrdí, že kampaň LOKu je příliš agresivní a na lékaře vrhá špatné světlo (to je krok správným směrem, nevelký, ale sluší se ho ocenit). Totéž platí o konstatování, že akce je špatně načasovaná na dobu protikrizových úsporných opatření.

V MfD se odehrál zázrak, vyšel tam objektivní článek o situaci v Maďarsku. Číst text pana Petra Bally je po Palatových extempore v LN skutečná úleva. Jen se obávám, že autor má přece jen určité iluze: „Jeho (Orbánovo) postavení a zvláště nový mediální zákon sice vyvolávají obavy, ale jak bude v praxi uplatňován, na to si budeme muset počkat.“ Zákon jsem si přečetl zatím pouze zběžně, a otevřeně řečeno připadá mi dosti úděsný. Jeho přijatelná aplikace je představitelná jenom tak, že během ní bude porušován, a to není taky nic moc. Jinak se musím přiznat, že nerozumím slovenskému odporu vůči novele maďarského zákona o občanství (umožňuje poskytnout maďarské občanství i Maďarům v sousedních zemích). Protestují jen Slováci, Fico protestoval zuřivě, Radičová umírněně. Zdá se, že jí vadí hlavně to, že by s občanstvím nabyli žadatelé i volební právo v Maďarsku. Proč? To se přece dotýká maďarských, ne slovenských zájmů – lidé, kteří v zemi nežijí, budou moci ovlivňovat výsledky voleb do parlamentu. Nynější vláda maďarská vláda, jak se zdá, kalkuluje s tím, že noví občané pak budou hlasovat ve prospěch vládní strany a fakticky zkreslí výsledky maďarských (ne slovenských) voleb. Taky mi není jasné, proč proti zákonu protestuje jen Slovensko – početná maďarská menšina je ještě v Rumunsku, Srbsku, a o něco méně početnější na Ukrajině (počet Maďarů v Chorvatsku je nevýznamný, ve Slovinsku jde o několik vesnic).

Středa 5. ledna: V ČSSD probíhá přátelovražedný ideový boj, o jehož živení se stará zejména expředseda Paroubek. Uvažuje o tom, že podpoří kandidáta ne předsednický post Michala Haška. Důvodem je údajně to, co řekl na Haškovu adresu doyen strany Waltr Komárek (totiž že je sice chytrý, ale velmi ambiciózní, což Komárka děsí). Paroubek předtím Haška kritizoval a otřela se o něho i jeho choť ve své knize memoárů paní předsedové (charakteerizobvala ho jako Tvrdíkovu hračku). Všechno je ale složitější, Paroubkovi vlastně nejde ani tak o Haška, ale o Komárka, který zase kdesi přirovnal Paroubka ke Gottwaldovi. Paroubek na svém blogu reagoval tím, že Komárek je starcem bažícím po poctách jako květinka po kapičce rosy, je to člověk, kterému se nepovedl život a on se za to mstí všem úspěšným. Od Paroubka to opravdu sedí, jemu se nepovedlo jeho velkohubé tažení za mocí a slávou a teď se mstí svým bývalým podřízeným, kteří ho fakticky motivovali k odchodu ze stranické špičky (dobře věděl, že mu nic jiného nezbývá). Hašek je samozřejmě v obraze a kromě toho nezapomněl, co všechno o něm expředseda a jeho choť napovídali. Nicméně – v sociální demokracii je veselo.

Ministr vnitra John vypsal výběrové řízení na policejního prezidenta, do komise chce jmenovat i sociální demokraty Bublana a Pecinu (tím by ČSSD nesla za jmenování policejního prezidenta zodpovědnost, zároveň by se jí dostalo té cti, že by mohla podpořit véčkařské ambice na ovládnutí policie). Premiér Nečas má problémy s Johnovým protikorupčním plánem, Úřad vlády sdělil na poslední chvíli řadu připomínek. Obou témat se týká naše dnešní glosa. Mezitím vláda protikorupční strategii podmíněně schválila, pět bodů (včetně „spolupracujícího obviněného“) zůstalo zatím otevřeno s tím, že budou dopracovány. Debata ve vládě trvala prý tři a půl hodiny, to po tak mohutné odéesácké dělostřelecké přípravě není moc. Odtroubili to na Hradě?

Prezident zabodoval u předsedy Senátu Štěcha. Ten Klausovi uvěřil, že na Hradě před hlasováním o nedůvěře nevznikla žádná zásadní dohoda. Řekl to novinářům po obědě v Lánech. Nebudete tomu věřit, ale předsedkyně Sněmovny Němcová, která se oběda s prezidentem rovněž zúčastnila, pana Štěcha v tomhle podpořila.

Jeden z lékařů, účastníků akce „Děkujeme odcházíme“, si v Právu stěžuje na nepěkné chování české veřejnosti k odcházejícím lékařům: „Jak jsem pochopil za poslední dva měsíce, veřejnost si váží lékaře, který je téměř nonstop v práci, nejlépe nemá žádný majetek a kdykoli a kdekoli s širokým úsměvem na tváři pacienta ošetří. V momentě, kdy se lékař ozve a řekne, že by chtěl lepší plat nebo podmínky, tak už je to špatně a lékaři ztrácejí prestiž.“ No, závisti je u nás jistě hodně, ale myslím, že kritika veřejnosti je v tomto případě víc než nadsazená. V LN se pánové Weiss a Zídek ohradili proti tomu, jak Klaus cituje verše Viktora Dyka. Jistě, báseň vznikla za první světové války a měla nalít občanskou odvahu do žil českých poslanců Říšské rady, která se byla po dlouhé době v r. 1917 svolána. Stejně si ale nemyslím, že by třeba to, jak využívali závěrečných veršů bolševici po únorovém převratu vůči „utečencům“ bylo nelegitimním výkladem, jejich smysl je: nebudeš-li poslouchat hlasu národa, lidu (kdo má právo jde závazně formulovat?), jsi nic a čeká tě zkáza. Tahle myšlenka je nemravná a stály na ní totalitní režimy dvacátého století, ty nacionálně i internacionálně socialistické. Není argument, že se Dyk neobrací na někoho, kdo zamýšlí emigrovat. Lékaři z Děkujeme odcházíme taky v prvním plánu nezamýšlejí emigrovat. Vzkazují lidem: pokud nám stát (vláda, ministerstvo) nepřidá, odejdeme, a vy to odnesete. Proto sebou koukejte hodit a na stát, vládu a ministerstvo pořádně zatlačte, jinak pamatujte, že náš exodus je váš exitus, neboli, opustíme-li my vás, nezahyneme, opustíte li vy nás, zahynete, abych obměnil Dykovy verše. Tato strategie je dost velká drzost, samozřejmě v první řadě od těch, co ji vymysleli a celé hnutí zorganizovali. Běda tomu, skrze koho přichází pokušení.

K věci se vyjadřuje i můj oblíbený autor Tomáš Zahradníček v MfD. Jde o očividné selhání kapitalismu, z hlediska kapitalismu tu máme „příkladně aktivní občany usilující zákonnými prostředky o maximalizaci svého prospěchu“ (správný způsob, jak sloužit obecnému blahu, které individualismus vytváří jaksi mimochodem). Tahle kritika „kapitalismu“ je dost velká demagogie, jde o nezodpovědnou organizovanou akci jednoho odborového svazu. Lékaři odcházeli do zahraničí dříve a budou odcházet i dál, spontánně a neorganizovaně, mají na to právo, je to součást naší svobody. Tihle ale ani nechtějí odejít, chtějí jen pořádně přidat a berou si za tím účelem za rukojmí své pacienty. Nevím, co to má společného s kapitalismem, respektive pokud je to kapitalismus, tak v pojetí Karla Marxe a V.I. Lenina.

„Rakousko nechce vrátit dopisy Karla IV.“, zní titulek zprávy v Mladé frontě Dnes, o záležitosti psaly i další noviny. Jde o dokumenty z chebského archivu, které se do Rakouska dostaly v sedmdesátých nebo devadesátých letech a byly buď prodány soukromým osobám nebo soukromými osobami tak říkajíc zcizeny. Rakouská strana marně poukazuje na tom, že problém není mezi českým a rakouským státem (listiny neukořistily loupeživé jednotky rakouské armády, od vzniku Rakouské republiky jsme spolu žádnou válku nevedli), ale mezi českým státem a soukromníky, kteří mají dnes listiny v držení, je to tedy trestněprávní či soukromoprávní záležitost. Taky bych, být českým novinářem, křičel o trochu méně u vědomí, že původní vlastníci, obyvatelé Chebu do roku 1945, byli nejen o dokumenty, ale o celé město a veškerý svůj majetek oloupeni v roce 1945. Mohli by to tedy chtít zpátky oni, i se vším ostatním. Jistě, to nejde. Samozřejmě, že to nejde. Tak bych aspoň neřičel.

Po Tomáši Zahradníčkovi se dnes hrdě hlásí k Emanuelu Mandlerovi i exsenátor Mejstřík. Být mrtvým, jak vidno, má i své příjemné stránky. Kdekdo se k vám najednou hlásí.

Zesnulý papež Jan Pavel II. je na nejlepší cestě, aby se stal blahořečeným. Lékařská komise vedená osobním lékařem Benedikta XVI., došla k závěru, že způsobil zázračné uzdravení jedné řádové sestry, která stejně jako on trpěla Parkinsonovou chorobou. Bude tedy třeba už jen jednoho dalšího zázraku a proces blahořečení se může rozjet. Jsem zásadně proti tomu, jak jsou katolíci v české společnosti opovrhováni a ostrakizováni, ale tomuhle, musím se přiznat, prostě nerozumím.

V Evropě se zdvihá velká nespokojenost s novým maďarským tiskovým zákonem. Proti se vyjádřili němečtí a francouzští vládní politici, a taky Evropská komise. Nová maďarská vláda se vmanévrovala do slepé uličky, nemůže couvnout, musí jen doufat, že jim v Bruselu nakonec zákon skousnou jako nám kdysi skousli Benešovy dekrety.

Pavel Rychetský nesouhlasí s rozhodnutím Ústavního soudu ohledně toho, aby veřejnost měla právo vědět, kdo ze soudců byl před listopadem 1989 v KSČ. Nechápe, obrazně řečeno, jakou má validitu, zda byl pokřtěn jako luterán nebo katolík. Formulace nabuzuje dojem, že předseda ÚS se možná stal členem KSČ jako nemluvně.

Čtvrtek 6.ledna: Lékaře, co děkují a odcházejí, dnes už podporuje jen třetina lidí. V první čtvrtině minulého roku to bylo ještě 74%. Zjistila to ovšem agentura SANEP, která má sice velkou síť respondentů, ale pracuje na internetu, což činí výsledky jaksi částečnými. Důvodů poklesu podpory může být několik: změněná politická situace (vláda s parlamentní většinou, dlouhá doba nestability odezněla a radikálních nespokojenců, kteří podpoří cokoli, jen když to bude proti „establishmentu“ ubylo), dále lid si všiml, že bojuje za to, aby „ti druzí“ brali třikrát víc než on (to lid nesnese, jen má dlouhé vedení a chvíli mu trvá, než mu to dojde), a konečně agresivní a v podstatě zvoraná agitace, která hnutí nespokojených nemocničních lékařů provází. Předseda LOK Engel (řekl bych, že na úrovni PR aktivit má podíl) věří, že „drtivá část veřejnosti“ (tj. lid) pochopí, „že chceme vlastně české zdravotnictví zachránit“. Šťastní lidé! Zachrání české zdravotnictví a jen tak mimochodem dostanou trojnásobné platy. Kterému zachránci veřejných statků se to kdy povede!

Ministr vnitra John navrhuje v „malých obcích“ přímou volnu starosty, který by mohl být také voliči zase odvolán. Tento návrh nepochybně výrazně zvýší chaos na nejnižším stupni samosprávy a vytvoří vhodné podmínky pro manipulaci (osoba přímo volená a přímo odvolávaná má malý prostor pro prosazování nutných, ale nepopulárních rozhodnutí). Není taky přesně určeno, co jsou malé obce (zdá se, že ty do 1500 obyvatel, to není zase až tak málo, kolik jich v Česku je?).

Premiér Nečas se veřejně vyjádřil proti rovněž veřejně učiněnému návrhu ministra Johna na navrhovaný způsob výběru policejního prezidenta, přesněji řečeno na složení výběrové komise. Systém výběru je podle něho nepřehledný a politicky zneužitelný, jde o „kočkopsa“ (bájné zvíře v kruzích ODS od dob Miroslava Macka často zmiňované). Jak známo, navrhl John, aby v komisi byli i dva bývalí sociálně demokratiščtí ministři vnitra, předseda strany Sobotka to sice odmítá (z dobrých důvodů, které ovšem neuvedl - místo toho řekl, že ČSSD nemá co se plést do sporu mezi VV a ODS, což je sice taky pravda, ale důležitější je, že by ČSSD na sebe úplně zbytečně brala část spoluzodpovědnosti za vládní politiku). Že se Nečas ohrazuje, je sice pochopitelné, navíc John ho postavil před hotovou věc, jenže hlavní chyba se už stala, proč si Nečas nedomluvil předem s VV (a s TOP09) techniku řízení ministerstva, na němž se přece jako na klíčovém musí podílet všechny tři strany. Prý k tomu bylo nakročeno, ale případ Michálek všechno zmařil. Je obtížné zbavit se podezření, že to bylo tak trochu jeho účelem. Tenkrát už tedy bylo taky pozdě.

Bývalý břeclavský starosta Dymo Piškula vydal údajně v době svého úřadování na náklad svého úřadu knížku vlastních veršů pod pseudonymem David D. Kamenný. Knížka vyšla v nákladu 2000 exemplářů (což je hodně) a rozdávala se při slavnostních příležitostech. Podle ukázky, zveřejněné v Právu, je její úroveň otřesná. Lze litovat jenom toho, že ji nevydal pod svým pravým jménem, pak by na ní bylo aspoň něco originálního. Exstarosta je obětí své kulturní vášně, měl by být posuzován shovívavěji, než kdyby byl peníze vložené do vydání knihy použil k nějakým hmotařským účelům (víno, ženy), omezil se tak říkajíc na zpěv.

Předseda ČLK Kubek se postavil v rozhovoru pro Právo za akci Děkujeme, odcházíme způsobem, který podle mého názoru přesahuje všechny meze, a to jménem orgánu, jemuž stojí v čele. Cituji: „Česká lékařská komora je v této souvislosti… povinna varovat všechny své členy – lékaře před riziky, kterým by se vystavili v případě své účasti na poskytování zdravotní péče v rozporu s pracovními předpisy a pravidly lékařské vědy, v nemocnicích, které nebudou disponovat dostatečným počtem kvalifikovaného personálu. Veškerou právní odpovědnost za případná odborná pochybení, ke kterým by došlo, by totiž nesli tito lékaři, kteří by se třeba v dobré víře snažili zdravotnictví „zachraňovat“.“ To je zastřené vyhrožování těm, kteří se nezúčastní vyděračské akce „Děkujeme, odcházíme“.

V MfD píší (v nepodepsaném článku vedle textu Kateřiny Koubové, oba se týkají opatření nové maďarské vlády“), že „nejvíce lidí s maďarskými kořeny žije na rumunském území“. Jakýchpak „lidí s maďarskými kořeny“, Maďarů. Je zajímavé, co spontánního benešovství je zakořeněno v docela mladých lidech, kteří dnes píší o maďarských záležitostech. Citovaná formulace je drzost až na půdu.

Maďarský ministr zahraničí Martonyi se vyjádřil v tom smyslu, že pokud by v Bruselu vznesli výhrady k povinnosti vyváženého zpravodajství, formulované ve sporném mediálním zákoně, maďarská vláda je zohlední. To je skutečně jádro problematičnosti toho zákona – vyvážené zpravodajství vzniká v konkurenci svobodných médií, přičemž ukládat tu povinnost jednomu každému médiu je atentát na svobodu projevu - zákon by se ale musel nejspíš dost důkladně předělat. Pak ale nechápu, proč takovou problematickou a provokativní normu přijímali. V Bruselu by se ale měli taky zlobit sami na sebe, je to jen přenesení pitomé zásady „politické korektnosti“ na národní půdu. Podobně požadavky, aby určitá část programů byla maďarská, je jen „doplnění“ zásady rovněž bruselské provenience, že určitá část pořadů členské země by měla být evropská (vyrobená v Evropě).

O Maďary si dnes kdekdo pucuje boty. (Např. Středoevropan Palata tak činí se svou obvyklou zasvěceností a šarmem: summit Východního partnerství pořádá prý Maďarsko na zámku Gödölö. Jméno ovšem není jméno zámku, ale obce, v níž se zámek nachází, zámku se říká po svém někdejším majiteli Grassalkovichův, a obec se nejmenuje Gödölö, ale Gödöllő - snad ten poslední znak, čárky nad o označují kvantitu, mají v tiskárně LN, když já ho mám ve Wordu. Udělat v jednom jméně dvě chyby, to je rekord.) V tomto kontextu působí poněkud úlevně prohlášení mluvčí ČEZu, který si z pochopitelných důvodů stěžuje na zdanění prosperujících firem, které se dotklo i jeho. Na otázku, zda pokládá mimořádné daně za útok maďarské vlády proti zahraničním investorům, odpověděla paní Nováková: „Rozhodně se ale nejedná o útok na zahraniční investory, jak to některá média prezentují, neboť nové daně musí platit maďarské podniky bez ohledu na vlastnickou strukturu. Navíc nejde ani o jakoukoli žádost o sankcionování Maďarska (ve společném prohlášení postižených zahraničních podniků, bd). Signatáři pouze požádali Evropskou komisi, aby prověřila, zda je nový daňový rámec v souladu s legislativou EU. Organizátoři dopisu informovali i národní ministry, jedná se ale o iniciativu podniků, nikoliv politickou výzvu.“ Je příjemné vidět, že se taky někdo, když jde o Maďarsko, dovede při všem nesouhlasu vyjadřovat slušně.

V LN vyšly dva velmi zajímavé články k současné (snad již končící) hospodářské krizi, od velvyslance v Izraeli Pojara a od Petra Koubského. Zejména k druhému bych ovšem rád připojil poznámku, je jistě pravda, že skutečné překonání krize vyžaduje nějakou motivaci. U nás taková motivace chybí, např. vzdělání samo o sobě jí nedá. V minulosti měla česká společnost dvě dosti mohutné motivace: vlastenectví (dnes se tomu říká šmahem opovržlivě nacionalismus, ale vlastenectví samo o sobě je pozitivní věc, je to vědomí odpovědnosti, kterým jsme spjati se společenstvím, do něhož jsme se narodili a do něhož patříme) a spolu celým naším civilizačním okruhem křesťanskou víru. Dnes společnost v podstatě na obojí rezignovala a náhrady nemá žádné.

Pátek 7. ledna: předseda TOP09 Schwarzenberg prohlásil, že ve sporu mezi ODS a VV nejde o věcnou otázku, ale o vykřičená ega. Celé mu to prý připomíná to, co zobrazil Stroupežnický v Našich furiantech. To je velmi nemístné bagatelizování sporu. Jde o nejdůležitější ministerstvo (jen slabě příčetní fanatici mohou věřit na „neviditelnou ruku trhu“, stát řídí viditelné ruce), VV jsou v ofenzívě, ODS prohrává, protože věc podcenila a poznala to dost pozdě, a TOP09? Buď vůbec neví, která bije, nebo je –samozřejmě ne pan Schwarzenberg, ale jeho místopředseda – s Bártou domluvena. Upřímně řečeno, to poslední mi připadá poněkud překonstruované. Josef Mlejnek ml. označil dnes v LN Věci veřejné za „marketingový projekt na jedno použití“. Myslím si, že je to krutý omyl. Možná na jedno, ale pak na stálé.

Exministr Bublan se vyjádřil o Johnově výběrové komisi (jde o výběr policejního prezidenta) nakonec dosti skepticky: záměr se posunul do politické roviny, viníkem je John, který místo odbornosti mluví o politických nominacích. To je poměrně přesný popis situace.

Koaliční strany předložily své představy o penzijní reformě. K věci se mohu vyjádřit jen z hlediska objektu těchto opatření, a to virtuálního (mne se to už nedotkne, mám trochu chuť říci, že naštěstí). Je zjevné, že představa VV je s ostatním dvěma neslučitelná, nechtějí dělat nic, jen zvýhodnit lidi, kteří měli (?) nebo vychovali (?) děti. Tento nápad mi připadá absurdní. ODS má představ několik, preferuje dobrovolné ukládání části pojišťencových peněz na individuální penzijní účet, TOP09 chce, aby ukládání bylo povinné. Peníze, které budou po zavedení systému chybět v průběžném financování (dosavadní systém) se nahradí ze sjednocení sazeb DPH (toto sjednocení VV odmítají). Pokud jde o VV, podávají v podstatě opoziční návrh a jejich cílem je utrhnout nějaké preference svým partnerům. Pokud jde o TOP09 a ODS, na základě svých životních zkušeností si nedovedu představit, že bych průběžně svěřoval své peníze nějakému soukromému subjektu v naději, že za čtyřicet-padesát let bude ještě existovat. A pokud jde o dobrovolnost, obávám se, že v našem prostředí by vedla k velkoprodukci přestárlých houmlesáků (co se nemusí, to se nedělá). Takže za jediné rozumné považuji sjednocení DPH, jenže to se vlastně důchodů samo o sobě netýká.

Kateřina Neumannová napsala několika stovkám českých politiků úpěnlivý dopis, kterým se snaží dostat z bryndy, neboť formálně odpovídá jako předsedkyně organizačního výboru za obrovský dluh po mistrovství světa v lyžování v Liberci. Nemohu než v této věci znovu napsat, co jsem napsat už dříve: po formální stránce je odpovědná ona a můžou ji klidně třeba zavřít. Po lidské stránce mi celá ta věc připadá vůči ní osobně nesmírně ohavná. Nemohu se zbavit pocitu, že do pochybného podniku byla nastrčená jako bílý kůň. Jistě, pak by to byla její vina (taky). Ale byla by daleko menší, než jak se to dnes prezentuje.

Pan Hulínský, nadějný kandidát na předsedu pražské organizace ČSS, formuluje programové priority pražských sociálních demokratů: bezplatné jízdné pro děti a mládež do 15 let a seniory nad 65 let. To je věc, která postaví Prahu na nohy! A voliči mezi 65 a 70 lety jí pomůžou k tomu, aby se Praha stala baštou levice. Já se na pana Hulínského ovšem vykašlu, bude mi za pár dní sedmdesát jedna a nemám tedy proč ho podporovat.

Sobota 8. ledna: inistr dopravy Bárta vnáší do systému pokut za dopravní přestupky další dávku sociální spravedlnosti: majitelé drahých aut budou platit víc. Boháči dostanou zahulit, těm v levných autech se to bude líbit. Rád bych při té příležitosti upozornil, že bohatí a chudí si jsou před zákonem rovni a že spravedlivá společnost se nevytvoří diskriminací bohatých (komunisté je všechny o všechno obrali, to mělo aspoň jistou logiku). Že takovou blbinu zavedli ve Švédsku, je mi fuk. U nás ji nechci, ačkoli vlastním jen ojetou fabii a diskriminace se mne netýká.

Další akt sociální charity plánuje LOK. Na lékaře, co děkují a odcházejí, aby dosáhli trojnásobného zvýšení platů buď tady nebo v horším případě v cizině, by se měli v případě, že jim vzniknou problémy, složit jednak jejich kolegové (ti, kteří už odešli, nebo ti, kteří zůstali, protože mají dost? Ti, co nesouhlasí, asi nedají nic), ale také „běžní občané“, které, když dost energicky nezatlačí na Nečase, čeká exitus. Už vidím, jak se jejich peněženky doširoka otvírají.

Prezident Klaus přijal ministra Hegera. Smyslem setkání bylo ministra v jeho reformních krocích podpořit. Trošku mne mrazí, podobně přijal před časem i policejního exprezidenta Martinů. Je zvláštní, že ministr přišel s politikou umírněnou, která ve vládě vyvolávala rozpaky, a v tuto chvíli po něm jdou víc než po Julínkovi. Julínek sáhl do kapsy pacientům, zde byla podpora lidu nesporná. Zde chtějí lékaři donutit pacienty, aby bojovali za to, aby oni měli třikrát větší platy než oni. Obávám se, že altruismus pacientů poněkud přeceňují, pacient se sice bojí zubaté a v tísni připisuje lékaři nadlidskou moc, ale většina pacientů je v tuto chvíli zdravá a problém není aktuální. Z toho plyne, že výše zmíněná podpora pro lékaře v nouzi by se měla vybírat zejména u těch, co momentálně leží v nemocnicích, tam je jistá šance.

Podle agentury SANEP by ČSSD s KSČM získaly v Poslanecké sněmovně většinu dvou mandátů. SANEP ovšem pracuje na internetu a její výsledky se od ostatních agentur často dosti liší. Co je třeba brát zcela vážně, je stagnace preferencí ODS (kauza Michálek se do výsledků promítla) a zatím mírný vzestup hlasů pro Věci veřejné.

Veterináři neodcházejí, píše ironicky Radka Wallerová v MfD. A pokračuje: „Pacienti, nebojte se, až vás kvůli nedostatku doktorů nevezmou v nemocnici, zaklepejte u veterináře ve vedlejší ulici.“ A upozorňuje, že se tu platí tvrdě a na dřevo. Milá paní, hlavní problém nemocničního lékařství je, že tam pacient tvrdě a na dřevo platit nesmí, měl by malér on i doktor, který by to vzal. Tedy kdyby to prasklo. Jinak jsem přišel letmo do styku s ortopedickým oddělením jedné velké a renomované pražské nemocnice, a předtím trochu blíže s Veterinární nemocnicí v Českém Brodě (ošetřovali mi tam kocoura). A po prvé v životě mi přišlo opravdu líto, že nejsem foxteriér.

Pondělí 10. února: Ministr a šéfmanažer VV Bárta vyrazil k frontálnímu útoku tentokrát jak na ODS, tak na ČSSD v ústeckém kraji (v ČSSD tam má silnou pozici někdejší Paroubkův protégé Benda). Obvinění se týká toho, že management Ředitelství staveb silnic a dálnic v kraji kryje údajně nelegální činnost stavebních firem, s nimiž spolupracuje. Bárta na ně chystá podat trestní oznámení – to je zvláštní, ten podnik je státní a patří pod ministerstvo dopravy, jemuž šéfuje, člověk by řekl, že by je měl nejdřív vyhodit. Krajští představitelé ODS a ČSSD, do věci údajně zapletení, hodlají zase na Bártu podat trestní oznámení pro pomluvu. Řízení resortu dopravy se tak přenese z úřední roviny do soudních síní. Bude kolem toho hodně povyku a ministrovi to udělá jméno. Ministr Bárta rovněž uvedl, že se firma ABL hodlá zbavit své detektivní divize. Už ji nepotřebuje, poskytla ministrovi jistě cenné manažerské zkušenosti a informace v době, kdy ještě ministrem nebyl, a asi i pár šikovných schopných lidí, kteří nepochybně stejně jako on už teď s firmou nemají nic společného, s panem ministrem ovšem ano.

Prověrky probíhají i na ministerstvu vnitra, náměstek Moroz oznámil, že i ministerstvo uvažuje o podání trestních oznámení na plýtvání penězi a neprůhledné zadávání veřejných zakázek, problém má vedení policie, hasičů, a Zařízení služeb pro ministerstvo vnitra. Nepochybuji, že ta obvinění nejsou jen vycucaná z prstu. Problém budou mít dinosauři z ODS, Věci veřejné jsou v ofenzívě. Že by jejím smyslem bylo nastolení pravdy a lásky, tomu ovšem nevěřím. Pan Nečas svého menšího koaličního partnera hrubě podcenil.

V Českém Těšíně se opakují volby, kvůli kupčení s hlasy. Kupčení prý probíhá opět, je ovšem lépe manažersky zvládnuté. Podobný problém mají údajně i v Roudnici nad Labem. Tam kde není dobrá vůle, ale zato velmi silná vůle fixlovat, je zachovávat předepsaná pravidla nemožné.

Podle politologa Lukáše Jelínka z Lidového domu splácíme dnes dluhy „rychlokvašených elit, které se ČR zmocnily v roce 1992 po drtivém vítězství Klausovy ODS“. Jsem na to blbé slovo alergický. Tyto rychlokvašené elity vystřídaly rychlokvašené elity Havlovy lobby, které tu nadělaly přinejmenším stejně velkou paseku svou spoluprací s komunisty. Jiné než rychlokvašené elity tu po listopadu 1989 nebyly – ovšem kromě těch komunistických, ty byly dlouhokvašené, na kvašení měly čtyřicet let a vykvasily, jak se patří . A asi taky kromě pana Jelínka, ten se jako dlouhokvašený už narodil.

Jakýsi Fred Nicholson gratuluje ze Slovenska českým lékařům z iniciativy Náš exodus, váš exitus, tedy přesněji řečeno Děkujeme, odcházíme. Zdravotnictví má totiž řídit trh. Problém je, že tyhle lékaře neřídí žádný trh, ale odborová lobby, a že taktikou je vydírat pacienty, aby je přiměli porazit vládu (jich, totiž nemocničních lékařů je na to málo). To že lékaři odcházejí na Západ za lepším, je v pořádku, nikdo nemůže říci ani popel. Možnost odejít za lepším patří k naší svobodě. Když ale přijde nějaký krysař z Hammeln a seřadí si je za sebe, je mluvit o trhu nestydaté a směšné (jinak autorovi přiznávám, že v jedné věci má nejspíš pravdu: partnerem pojišťoven by neměli být v první řadě nemocnice, ale pojištěnci).

Úmrtím Jiřího Dienstbiera st. se rozkolísal poměr sil v Senátu, nejde ovšem o nic dramatického. ČSSD ztratila většinu jednoho hlasu, v případě potřeby ji podpoří dva komunisté současní a nepochybně i senátor Doubrava z hnutí Severočeši (komunista bývalý, tj. přesně řečeno bývalý senátor za KSČM). V mnoha věcech se mohou spolehnout na podporu minimálně části lidoveckého klubu (např. při hlasování o stáhnutí zákona o protikomunistickém odboji byla třetina šestičlenného klubu KDU-ČSL pro, třetina proti a třetina se zašila – tomu říkám maximální názorová pluralita na minimálním prostoru. A pokud jde o doplňkové volby, ve volebním obvodu Kladno sice při svém zvolení Dienstbier v prvním kole jen těsně vyhrál nad kandidátem ODS. Oba pak postoupili do druhého kola, kde Dienstbier zjevně získal hlasy poměrně silných komunistů a zvítězil se značnou převahou. To se bude jistě opakovat i teď, i když kandidát za ČSSD nebude mít nejspíš Dienstbierovo renomé.

Marek Kerles píše v LN, že němečtí nemocniční lékaři byli v minulosti mizerně placení (aby si ti mladí vydělali měsíčně mizerných v přepočtu padesát tisíc korun, museli týdně sloužit až osmdesát hodin, jinak dostávali jen necelých jedenáct eur za hodinu (ať počítám, jak počítám, vychází mi to na 45 tisíc měsíčně, aritmetice pana Kerlese nějak nerozumím, chápu ovšem, že to chce mít u doktorů dobré, může se to hodit, jen aritmetika musí stranou). Za poslední tři roky se situace ovšem změnila, jak píše pan Kerles, a to právě díky podobným protestům a nátlakovým akcím, jaké nyní organizuje LOK. Mohl by nám pan Kerles prozradit, kam chtěli němečtí lékaři po tisících (Německo je větší než ČR) odejít za lepším, aby německým pacientům zavařili a donutili je svrhnout kancléřku Merkelovou? A jaký dojem dělalo na německou veřejnost humanistické heslo „Unser Exodus, Ihr Exitus“?

Ministerstvo spravedlnosti dalo veřejnosti k dispozici seznam soudců a státních zástupců, kteří byli před listopadem 1989 v KSČ. Byli na něm jen ti, kteří se přiznali (kdysi v čestném prohlášení), pár se jich přiznalo teď dodatečně, zřejmě z oprávněné obavy, že by to mohlo prasknout. Čemu nerozumím, je, že se na seznamu octlo i pár takových, kteří v KSČ nikdy nebyli. Byli to snad ti, kterým jejich závodní či místní předsedové dosvědčili, že je za členy napsali bez jejich vědomí? Tomu se mi v tomhle případě nějak nechce věřit. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Úterý 11. ledna: o místo policejního prezidenta se už uchází jedenáct kandidátů. Sociální demokraté Bublan s Pecinou se ještě nerozhodli ohledně své účasti ve výběrové komisi, kladou si dvě podmínky: za prvé, nejprve se musí jednat o kandidátech zařazených do 11. tarifní třídy (Bílek, Čech, pokud bude znovu přijatý do služebního poměru), za druhé, nikdo nebude vybraného kandidáta zpochybňovat. Druhá podmínka je, nebo aspoň by měla být pro premiéra nepřijatelná jednak proto, že premiér má z koaliční smlouvy faktické právo veta, a za druhé proto, že premiérovo právo veta je z věcného hlediska správné – je třeba zaručit, že ministerstvo vnitra se nestane klackem, který bude používat jedna strana proti svým koaličním partnerům. Tady nejde o VV a ODS, byl by to neblahý precedens, v koaliční vládě musí být tak citlivé ministerstvo řízeno na základě konsensu koaličních stran. Naše situace je specifická, měli jsme tu šest let stav, kdy ODS byla významnou součástí vlády nebo se aspoň na jejím sestavení podílela, ale přitom existovalo faktické bezvládí, dané patovou politickou situací. To je živná půda pro politicky a morálně problematické jednání. Je ale nemyslitelné, aby si pod záminkou boje za ozdravení společnosti edna strana probojovávala faktický mocenský monopol. Pokud si VV získají pro obsazení klíčových postů na ministerstvu vnitra (v policii) byť i jen podmíněnou podporu opozice, dostávají se do situace, kdy budou moci fakticky vydírat koaliční partnery a role opozice bude sice výhodnější než předtím, ale jen relativně: namočí se, a je otázka, zda užitek, který jim z toho poplyne, bude úměrný tomu namočení. Sobotkova opatrnost mi připadá politicky srozumitelná.

Podle agentury STEM je většina obyvatelstva u nás (66%) skeptická, pokud jde o úspěšnost boje proti korupci. Boj proti korupci je prý marný. Neřekl bych, že marný, ale asi nikdy neskončí konečným triumfem. Navíc je to jen jeden z mnoha problémů a u nás se účelově démonizuje. Výsledek průzkumu je mimo jiné srandovní: 76% lidí se prý domnívá, že se dá podplatit v zásadě každý (předpokládal bych, že mezi respondenty jsou tedy i tací, kteří jsou přesvědčeni, že oni sami jsou podplatitelní). Je zjevné, že pokud je to tak, je česká společnost k boji proti korupci nezpůsobilá. Zvlášť když v této situaci bude boj za korupci prohlášen za svatou celonárodní povinnost, budou utvořeny specielní protikorupční policejní týmy a specielní protikorupční tribunály a všechno to bude pod kontrolou jedné strany. Budeme tu mít jakousi malou českou obdobu jakobínského teroru.

Primářka Popáleninového centra Fakultní nemocnice v Ostravě Zdenka Crkvenjaš (lékařka, která zachránila život těžce popálené romské holčičce, oběti žhářského útoku ve Vítkově) se vyjádřila k protestní akci „Děkujeme odcházíme“: „Souhlasím s tím, že postavení lékaře v dnešní době v Česku ani jejich platové podmínky nejsou ideální. Nicméně nelíbí se mi jejich zvolená forma protestu. Zavání z toho trošku vydírání, už v tom, že odcházející lékaři nepřipouštějí žádný kompromis. V jejich požadavcích nejsou žádné možnosti pro vyjednávání. Kdyby tam například bylo, že chtějí, aby se platy začaly navyšovat během nějaké doby tak, jak to bude možné. Jejich požadavek je však striktní, chtějí to hned teď.“ Doporučovala by lékařům v současné době demonstrativní formu protestu, protože „se například státním zaměstnancům už tak s nízkými příjmy ukrojí deset procent a oni mají problém přežít od výplaty k výplatě. Kdežto ten lékař, který se rozhodl odejít, se svou výškou platu asi spíš většinu lidí naštve. Tato akce podle mého názoru hodně poškodí důvěru pacienta v lékaře. Složili jsme přece přísahu, takže jaké odcházení? Navíc je letošní rok pro zdravotnictví jedním z nejhorších za posledních pět let, tudíž požadavky odcházejících doktorů jsou nereálné.“ Paní doktorka má jasnou představu o morálce a taky kuráž. Bude to asi tím, že pochází z Bosny a má tedy na rozdíl od zpovykaných našinců zkušenost s tím, co znamená život v opravdu strašném maléru. Připadá mi zahanbující, když srovnám tato zcela jasná slova s tím, co napsal dnes do MfD prof. Pafko. Pan profesor předvedl celou paletu nemocničně lékařské demagogie: prý se mluví jen o platech, a ne o dalších dvanácti požadavcích. Jak by ne, když z nich zřetelně trčí jako absolutně nerealistický, a když někdo jedou začne vydírat, musí počítat s tím, že tohle každému padne do oka (navíc já osobně jsem přesvědčen, ať se pan profesor zlobí nebo ne, že z těch třinácti požadavků stojí platy, zdrženlivě řečeno, nikoli až na tom posledním místě). Každá stávka, pokračuje pan profesor, si bere jako rukojmí ostatní členy společnosti bez ohledu na jejich zdravotní stav. To je demagogie non plus ultra, v případě „odcházejících“ o vůbec žádnou stávku nejde, a stávka v německých automobilkách německé spotřebitele jenom nasměruje na výrobky jiných firem, poškodí management německých automobilek, proti nimž je namířen. Já se nemohu jet dát operovat do Německa nebo Francie, a to zase, ať se na mne pan profesor zlobí nebo ne, mj. i proto, že nemám např. jeho příjmy (tím nechci ani v nejmenším naznačit, že by si je nezasloužil, jen upozornit, jak vachrlatou argumentaci vede). Pan profesor tvrdí, že je dobře, že lékaři (jistě ne všichni) v rámci akce odejdou do zahraničí, něčemu se přiučí a až se vrátí, obohatí naše prostředí. Lékaři ale nechtějí odejít, chtějí hrozbou odchodu vydírat pacienty a donutit je k protivládním akcím, a to ne tak, že by je přesvědčili o správnosti svých požadavků, ale že jim naženou strach – nebude bás mít kdo léčit. To, že lékaři odcházejí za lepšími platy do ciziny, je normální, nenormální je sprostá a drzá nátlaková akce. Nad těmi, co odejdou sami a bez vydírání za lepším, nemá nikdo právo ohrnovat nos (je to projev svobody), ale bylo by iluzí myslet si, že pokud uspějí, se ještě někdy vrátí. Lidé jsou konzervativní a rozhodnou se podstupovat tak namáhavou věc jako je další přesídlení jen tenkrát, když to bude spojeno s nějakými výraznými výhodami – jenže to v případě těch, co odejdou na Západ, řekl bych, při návratu do ČR nikdy nebude. A že vyděračskou akci Děkujeme, odcházíme podpořilo „jedenáct odborných lékařských společností“ a „vědecká rada největší lékařské fakulty v naší zemi“ je podle mne jen smutným svědectvím o stavu těchto institucí. Ostatně drzost zůstane drzostí, i kdyby se za ni postavila celá zeměkoule.

„Paleobiolog“ z univerzity v Cambridge Simon Conway Morris se zabývá možným setkáním naší pozemské civilizace s mimozemskou (jsem skálopevně přesvědčen, že nám vůbec nic podobného nehrozí, civilizace trvá řádově pár tisíc let, i ta naše, nemá jen začátek, ale taky konec, třeba už je velmi blízko, v „dějinách“ vesmíru je to pouhé bliknutí, pokud něco jako rozumný život ve vesmíru existuje, je to od nás vzdáleno řádově miliony let a spolehlivě se mineme, ale tenhle názor je mé soukromé vyznání a nikomu ho nevnucuju). Varuje, že se musíme připravit na nejhorší, protože je velmi pravděpodobné, že inteligentní mimozemšťané budou přesně jako my a „naše nepříliš slavné dějiny nám dávají důvod k zamyšlení.“ To je uvažování politicky korektního univerzálního „pozemšťana“. Ve skutečnosti jsou naše dějiny slavné, protože se v nich v krutých sporech a krvavých zápasech až doposud vždy nakonec prosadilo to lepší a spravedlivější. A jsou pro nás (i pro nás Čechy) zdrojem poučení sice taky v tom špatném, ale především v tom dobrém. Vývoj je pozitivní (lidé jako pan Simon Cornway Morris jsou výjimkou potvrzující pravidlo), máme všechno potřebné k tomu, aby pozitivním ještě nějaký čas zůstal.

Pavel Kohout napsal do MfD zajímavý článek o zavádění tržního hospodářství v ČR. V moři hloupých řečí o spálené zemi, tržních komsomolcích, nedostatku právního rámce a privatizaci formou že se zhasne, je příjemné si přečíst názor někoho, kdo ten proces nedémonizuje, ale v podstatě chválí. Nezdá se mi docela jen to, co píše o Klausově „bankovním socialismu“. Mám totiž od samého počátku silné podezření, že za ním byla snaha, aby si vláda udržela kontrolu nad ekonomickou sférou, a nástroje, jak ji dirigovat (tedy putinovská forma kapitalismu). Jistě, je to jednak pohodlné, jednak politicky výhodné pro danou vládní garnituru. Naštěstí se to nepovedlo.

Pan Jakub Horák napadá v LN kritiky akce Libora Michálka, Knížáka, Hájka a advokáta Sokola. Zvlášť spadeno má na Sokola, mluví o „rádoby sofistikovaných právnických plcích“ a pošklebuje se mu, že píše Richelie místo Richelieu. Jen by ještě bylo dobře, kdyby mu neříkal Jan, nýbrž Tomáš, jak se skutečně jmenuje. To je buď projev indolence, nebo omluvitelná záměna, podle toho, jak se autor staví k podobným chybám svých bližních (bližní je i ten, s nímž polemizuji).

Středa 12. ledna: Ministr John dostal premiéra Nečase do poněkud svízelné situace tím, že jmenoval výběrovou komisi expertů pro výběr policejního prezidenta, v níž jsou (mimo jiné) dva představitelé ČSSD a jen jeden představitel ODS. Nečas si sice vyhradil dohodou s Johnem právo kontrasignace, ale John vyjádřil přesvědčení, že se premiér neodváží vzdorovat expertům. Zároveň dva představitelé ČSSD (Bublan a Pecina) podmínili svou účast v komisi tím, že premiér do toho nebude mít co mluvit (neřekli to přímo, ale zato jednoznačně). Zrekapitulujme „boj o vnitro“: premiér nejprve ustoupil VV a ministerstvo jim dal. Pak ustoupil VV a Klausovi, takže policejní prezident Martinů byl fakticky donucen k abdikaci. Pokud teď ustoupí VV a strpí jim policejního prezidenta podle jejich výběru, bude obtížné to chápat jinak než jako projev naprosté neschopnosti. Pan Nečas je zjevně svým založením typický druhý člověk. Jako ministr fungoval vždycky dobře. Klaus velmi pečlivě dbal na to, aby byl obklopen samými druhými lidmi. Ti mu byli psovsky oddáni a on jimi za to pohrdal. Proto má strana po jeho odchodu z předsednické funkce takové potíže. Topolánek aspoň věděl, že se musí z prokletí druhého člověka vymanit. Nečas neví nic.

Jinak o lidi, kteří straně oddaně sloužili, je v ODS postaráno. Bývalá pražská radniční dvojka (zase druhý člověk!) Rudolf Blažek zakotví v důležité, byť blíže nespecifikované funkci na ministerstvu vnitra. Bude tam mít na starosti vyzbrojování armády. Pozice ODS na obraně bude podobně neotřesitelná jako pozice VV na vnitru. Ministerstvo obrany je však dnes ve srovnání s vnitrem poměrně bezvýznamné (souvisí to s všeobecně zažitým českým přesvědčením, že bránit se v podstatě nepotřebujeme a že to za určitých okolností může být dokonce nebezpečné).

Včera se poprvé po sérii voleb sešlo sedm držitelů klíčů ke korunovasčním klenotům (poslední,nový předseda Senátu Štěch, byl zvolen teprve nedávno). Klíčníci jsou zároveň členy Rady katedrály, která vznikla po dohodě prezidenta s pražským arcibiskupem o tom, že katedrála sice patří státu, ale církev ji bude společně se státem spravovat. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Sociální demokraté uvažují o tom, že nasadí Jiřího Dienstbiera ml. jako kandidáta do volebního klání o senátorský post, uvolněný úmrtím jeho otce. Čeká se jen na to, až bude zesnulý senátor pochován. Senát je jakýsi luxusní domov politických důchodců, konečná stanice politické kariéry (výjimky, jako Mirek Topolánek, potvrzují pravidlo). Není to ze strany vedení ČSSD jakýsi pokus pohřbít za živa příliš ambiciózního a čilého politického konkurenta?

V Právu informuje přičinlivě šifra KOV (kdo to jen asi může být?) o článku v časopise Der Spiegel, podle něhož, jak zní tuitulek „Němci povraždili koncem války na 250 tisíc vězňů z pochodů smrti“. Podle autority nad jiné povolané (není jí nikdo jiný než šéf štábu americké 102. pěší divize plukovník George Lunch) za zločin nejsou odpovědní nacisté, ale celý německý národ. Plukovník nejspíš už natáhl bačkory, není tedy možné se ho zeptat, zda jsou za to zodpovědní i ti, co se narodili po roce 1945). Němci ovšem svou morální vinu na zločinech druhé světové války nikdy nepopírali, naopak se za ni už šedesát let horemdolem omlouvají a hlavně solí odškodnění za odškodněním. Článeček vypadá jako protiváha proti zprávičkám o vraždění sice menšího rozsahu, ale také masovém, které jsme provozovali my Češi na německých civilistech (a tu a tam taky na vojenských zajatcích) po skončení války. Skoro všichni vrahouni už jsou taky po smrti, zbývá tedy morální odpovědnost. Nezdá se mi, že by se k němu naše politická reprezentace nějak zvlášť honosně hlásila. A když už jsme u toho, bylo by možná taky mluvit o morálním provinění žurnalistů, kteří dělali od sedmdesátých let v Rudém právu hlásné trouby husákovského režimu. Neměli by se taky tak trochu kát? A nemělo by se jim to připomínat, pokud jsou k tomu řečeno slovy klasika více než neochotni a méně než odhodláni?

Tomáš Zahradníček píše v MfD o tom, co to bylo za lidi, kteří se shromáždili v roce 1991 kolem Klause a vytvořili ODS: „koalice lidí, kteří by v jednom táboře se zakladateli Občanského fóra byli odsouzeni hrát přinejlepším druhé housle. Volby pro ně otevíraly šanci, jak to změnit. Žádnou silnou legitimitu srovnatelnou s disidenty neměli, a tak si ji začali vytvářet jako experti.“ To je, řekl bych, lež. Klaus vyhrál proto, že se mu podařilo získat na svou stranu krajský a okresní management Občanského fóra, úplně normální lidi, kterým havlovská garnitura dala příležitost se angažovat na nižší politické úrovni s tím, že mají menší legitimitu než oni, protože za totáče uzavřeli nepsanou smlouvu s Husákem, a tudíž jim nezbývá než maul halten a weiter dienen, jinak s nimi bude zameteno. Ve skutečnosti ti lidé měli stejnou legitimitu jako disidentské špičky, byli to občané teď už demokratického Československa povolaní do budoucna rozhodovat o jeho osudu. To, jak jim vymezili jejich úlohu polistopadoví nejvyšší političtí lídři, považovali čím dál tím víc za nehoráznou drzost, a to právem.

TOP09 usilovně buduje své lokální struktury. Hlavním prostředkem je, jak se zdá, nikoli nábor, nýbrž naopak vylučování členů. Je to racionální, protože se členy jsou samé obtíže. Dokladem je řež v budějiovické organizaci, odkud bylo vyloučeno 23 členů, kteří nesouhlasili se způsobem, jakou krajské vedení strany provádí personální politiku. Předpokládám, že zbylých 23 členů ve straně zůstává, což ji významně posiluje.

Mezi senátory ODS roste tlak na odstoupení exministra Drobila z místopředsednické funkce, podobné hlasy se prý ozývají i z regionů. Obávám se, že po tom, co pan Drobil napovídal panu Michálkovi na záznamové zařízení, bude jeho rezignace nevyhnutelná. Odpudivý postup pana Michálka nic nemění na tom, že pan Drobil se nenapravitelně zkompromitoval.

Čtvrtek 13. ledna: ministr Heger napsal nemocničním lékařům dopis, v němž slibuje, že pokud neodejdou, začne jim od příštího roku zvyšovat platy. „Vím, že si to zasloužíte“. To je jakési nedorozumění: v této situací musí být základní ministrovou starostí, jak ustát situaci po březnu 2011. Pokud se vládě podaří vytvořit v síti českých nemocnic v základech stabilizovanou situaci, která vydrží déle než půl roku, může projevit „dobrou vůli ve vítězství“, řečeno slovy Winstona Churchilla. Teď je to předčasné, což se okamžitě prokázalo reakcí LOK: „Dopis obsahuje vše, jen ne ochotu jednat s protestujícími lékaři a řešit příčiny vzniklé krize.“ Střetnutí s Děkujeme odcházíme, LOK a ČLK je pro vládu zásadní věc, i když to lékařští iniciátoři konfliktu asi tak nemyslili (politicky jim to vůbec moc nemyslí). Pokud se vláda podělá v tomhle, podělá se pak už ve všem podstatném a navíc se rozloží zevnitř.

V Právu přinesli pozoruhodné citáty, doplňující profil nového ministra životního prostředí Tomáše Chalupy. ODS, jak se zdá, sice prohrává nebo už prohrála ministerstvo vnitra, ale bude moci v praxi potírat ideologii globálního oteplování, neboť dobývá ministerstvo životního prostředí. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Lékařům vadí chaos, píše v Právu vedoucí Centra výživy Thomayerovy nemocnice Pavel Kohout. Jistě, a taky nízké platy. Nízké platy vadí dnes u nás kdekomu, většinou právem. Málokdo ovšem vyžaduje jejich navýšení tak nestydaté a tak nestydatým způsobem a v tak nevhodné době jako iniciativa Náš exodus, váš exitus (úředně Děkujeme, odcházíme). Pan doktor ovšem, jako řada jeho kolegů, fixluje. Prý „lidé“ vytýkají nemocničním lékařům, že vystudovali na státních univerzitách zadarmo. Ten argument jsem neslyšel, z čehož neplyne, že ho neříká nikdo, ale řekl bych, že není úplně nejčastější. Problém není studium, problém není odchod do ciziny za lepším, problém je vydírání pacientů s politickým podtextem, i když o něm možná řada odcházejících neví. O tom, že jejich chování je neslušné, by ovšem vědět mohli. Říkat, že politici hledají krizová řešení na úrovni válečného stavu je spíše drzost: politici hledají, jak čelit válečnému tažení, které nemocniční lékaři z výše zmíněné iniciativy vyhlásili vládě. Rád bych věřil, že vláda neustoupí a nebude zabraňovat „nedozírným následkům“ - ale zatím všechny české vlády od roku 1993 v podobných situacích vždycky ustoupily.

Česká Wikileaks, MfD, přinesla dnes doklady o tom, že bezpečnostní agentura ABL sledovala exstarostku Prahy 11 Šorfovou (ODS) a její spolupracovníky. Nejde o novou záležitost, Vít Bárta tvrdí, že informace jsou nepravdivé. Podstatná je jedna věc: dělala to agentura na zakázku někoho jiného, nebo tak říkajíc pro vlastní budoucí potřebu? Pokud by se prokázalo to první, není ta informace pro ABL a její šéfy příliš kompromitující (sledovat politiky není zakázáno, bylo by z toho jen trochu ostudy vzhledem k pozdějšímu přesunu určité části agentury do politiky), hlavní část problému by se ovšem přesunula na zadavatele. Zda byl zadavatel, se neví, možná se někdo přihlásí (podobně jako se hlásili řídící důstojníci StB, aby dokázali nevinu lidí zanesených na seznamech).

Vláda chce oživit problém třetího odboje. Zákon jak známo stáhl Senát coby navrhovatel poté, co ho převálcovala ČSSD. Vláda teď nabízí navrhovatelům právní experty k dopracování návrhu, aby ho mohli předložit znovu. Nevím, ale skoro bych řekl, že by vláda měla mít teď jiné starosti.

Jiřina Šiklová píše dnes v LN o „třídní zášti“ vůči lékařům. Tomu nerozumím, nejde o lékaře an sich, jde o nemocniční lékaře, navíc zdaleka ne o všechny, jde o iniciativu Děkujeme, odcházíme a její podněcovatele a podporovatele z vedení LOK a ČLK. Dnes prý za všechno mohou lékaři, to je nesmyslné přehánění, s podobným názorem jsem se nikde nesetkal. „Většina z těch lékařů, co podepsali svůj odchod, zde chce zůstat, ale je třeba jim to umožnit tak, aby neztratili úctu sami před sebou a před svými kolegy“. Upřímně řečeno, kdybych se třeba i z hlouposti do podobné pochybné iniciativy zapletl, musel bych si pak trochu ztracené sebeúcty vybojovat a byl by to můj problém. A co se má a nemá umožnit, bude moci vláda řešit, podaří-li se jí pod tlakem výše zmíněných skupin a organizací obstát. Teď je na to brzy.

Podle paní exministryně Kovářové se soudci mají zabývat právem, a ne spravedlností. A doporučuje mj. pomyslet na titulek „znásilnil školačku v rodině, která se ho ujala“ a zamyslet se: jaký spravedlivý trest by zvolil otec oné školačky“? Což je pokračování úvahy: „Buďme vděčni dějinám za vynález práva a nepřejme si návrat zpět do dob, kdy krevní msta volala po spravedlivé odplatě.“ Paní doktorce zjevně splývá spravedlnost s krevní mstou a lynčem. Já si myslím, že právo je výrazem spravedlnosti a pokusem o nastolení spravedlnosti, ovšemže nedokonalým, protože lidské možnosti jsou omezené. Zároveň jsem přesvědčen, že dokonalá spravedlnost existuje a všichni se jí dočkáme. A kromě toho po četbě tohoto textu cítím hlubokou úlevu, že paní doktorka už není ministryní spravedlnosti.

Po zprávě ruské komise o příčinách leteckého neštěstí u Smolenska se rozhostilo v Polsku obrovské rozhořčení. Jaroslav Kaczyński je na koni, Rusové obvinili jednoznačně polské piloty a jejich nadřízené. Musím se přiznat, že nevěřím tomu, že by na té zprávě vůbec nic nebylo, zároveň ale taky nevěřím tomu, že by svůj podíl viny neměla i ruská strana (tj. řízení letového provozu na letišti ve Smolensku a technický stav přistávací dráhy, tj. přesněji řečeno příslovečný ruský bordel). Že by na katastrofě mělo podíl ruské politické vedení, mi připadá paranoidní představa, ale situace je taková, že tvoří pro různé paranoidní bludy živnou půdu. Nedovedu si ovšem představit, jak by se v tomhle případě a v téhle situaci mohli Poláci s Rusy domluvit na nějakém rozumném vysvětlení.

Pátek 14. ledna: Brusel (a taky česká žurnalistika) žije problémem koberce, který si dovolili rozvinout Maďaři v Bruselu. Dopustili se té ohavnosti, že je na něm obrázek Rakouské říše z roku 1848 se zakreslenými hranicemi toho, čemu se u nás vycucané říká Uhry, totiž historického Maďarského království. Pan „mcm“, který je spoluautorem textu, se dále pozastavuje nad tím, že na koberci je Ferenc Liszt, který se prý za Maďara nepovažoval (což je mimochodem lež), a že je tam „manželka Františka Josefa I. Alžběta Bavorská“, které pan „mcm“ důvěrně říká Sisi (dovoluji si pana „mcm“ upozornit, že to byla maďarská královna, a to mimořádně populární, ne že bych mu bránil jí říkat Sisi, ale proto je na koberci její portrét). K tématu se přirozeně vrátím. Jo a abych nezapomněl, pan „mcm“ píše, že Liszt se prý za Maďara považoval stejně málo jako Bertha von Suttner, Carl a Gerta Coriovi. Když už chce srovnávat (opakuji, že Liszt se za Maďara považoval) doporučoval bych mu volit pro srovnání jiná jména, třeba Josef Ressel, Řehoř (!!) Mendel nebo Viktor Kaplan.

Senátoři za ODS Oberpfalzer a Töpfer podali návrh novely zákona o ČT, který má i po přechodu ČT na digitální vysílání zachovat ve veřejnoprávní televizi reklamu. Ministr kultury by to jako přechodné opatření na dva roky (zatím?) snesl. Nova a Prima by se touto změnou cítily být diskriminovány a hrozí arbitráží. Snad je v té věci možný nějaký kompromis, připadalo by mi velmi nešťastné, kdyby veřejnoprávní televize byla totálně závislá na koncesionářských poplatcích a státní podpoře, měla by být ekonomicky soběstačná, jinak se z její zpravodajské a publicistické části stane hlas Strakovky a Hradu a po každých volbách proběhne čistka.

Česká lékařská komora nabízí politikům vlastní verzi reformy zdravotnictví. Zároveň navrhuje okamžitě vyhovět požadavkům LOK na zvýšení lékařských platů. O reformě zdravotnictví je jistě nutné se s lékařskými organizacemi bavit (zdravotnictví reformu potřebuje a bez dohody s nimi není možná, ostatně jejich návrhy nohou být rozumné), jejich požadavek na zvýšení platů nemocničních lékařů je ovšem obludná drzost a pokud ho vláda nedokáže rezolutně odmítnout, prohrála všechno.

V Právu v příloze Víkend píší, že Konrád Adenauer byl do roku 1943 starostou Kolína nad Rýnem. To je nesmysl, nacisté ho vykopali hned v roce 1933.

MfD pokračuje v rozvíjení případu ABL (sledovačka komunálních politiků ODS v letech 2005-7). To skoro vypadá jako pečlivé rozehrávání skandálů mezi ODS a VV (je pozoruhodné, že na TOP09 se nějak nedostalo, jsou tak počestní, nebo jde o další mohutný výron penguinismu? Z toho, co v MfD píší, pracoval skoro rok u ABL i nynější předseda správní rady Transparency International, expolicista Václav Láska. MfD tvrdí, že byl údajně ve styku s detektivem, který sledoval mj. exstarostku Prahy 11 Šorfovou, pan Láska se na to prý nepamatuje. Měl podle vlastních slov na starosti jiné věci, zcela transparentní: detektivní služby týkající se ochrany fabrik, obchodních center a vnitropodnikové kriminality.

Ruští státní úředníci (i ti nejvyšší) mají prý často problémy s angličtinou. Ministerstvo pro ekonomický rozvoj prý vydalo ukaz, podle něhož by pětina státních zaměstnanců měla mluvit cizím jazykem do deseti let. V novinách přitom volají po sankcích proti neposlušným. V tomto směru mohou být nynějším ruským papalášům příkladem jejich vlastní dějiny, přesněji řečeno první car, který otevřel Rusko Evropě, Petr Veliký. Ten usiloval mj. o to, aby jeho poddaní poevropštili svůj zevnějšek, a zdanil jim jejich rozježená a nepěstěná fousiska. Hle, inspirace.

V MfD píše Aleš Michl: „Peking třeba doufá, že podporou ohrožených evropských ekonomik zmírní mezinárodní kritiku své obchodní politiky a odmítání dostatečně uvolnit kurz jüanu. Že mu konečně nebudeme dávat přednášky o lidských právech, autorském zákoně nebo se nekonečně levnějším dovozům z Číny bránit antidumpingovými cly. Prostě začneme brát Čínu jako suverénní stát. Asi bychom měli.“ To by tedy bylo opravdu dobré: za klid k tvořivé práci (vypořádávání se s dluhy) budeme zavírat oči nad čuňárnami v oblasti lidských práv a svobod, které se v Číně dějí, podle zásady „nekritizovat Čínu a pracovat na sobě“. Jenomže pokud se prosadí tato vychcaná politika, bude „pracovat na sobě“ znamenat pracovat na tom, abychom ji co nejrychleji opustili. I když za to budeme muset tak či onak platit. Chovat se slušně něco stojí. Prasáctví se naopak vyplácí, ale jenom krátce: pak jde čuňátko na pekáč, a ostatní, kteří se od něj mezitím naučili zásadě nekritizovat řezníka a pracovat na sobě, pobaveně přihlížejí. Tak dlouho, dokud na ně nedojde řada. Je samozřejmě třeba přihlížet k politickým okolnostem a k faktickým možnostem našich států (pan Michl mluví ne o ČR, ale o Evropě), ale vzdát se této povinnosti ze zásady nelze.

Sobota 15. ledna: při rozloučení s Jiřím Dienstbierem st. V Senátě ČR řekl ministr zahraničí Karel Schwarzenberg mj.: „Jiří Dienstbier byl vedle Jana Masaryka ten ministr zahraničí v Černínském paláci, který je a bude vzorem pro všechny budoucí ministry zahraničí i pro všechny české diplomaty…“ Nevím, nevím, zda to srovnání dělá Dienstbierovi zrovna velkou čest.

Jiří Nečas se sešel s prezidentem ČLK Kubkem. Kubek prohlásil, že se „lékařský“ (tj. jeho?) návrh zdravotnické reformy shoduje s návrhem reformy, jak si ji představuje Heger, jenom na rozdíl od Hegera trvá na trojnásobném nárůstu platů nemocničních lékařů za základní pracovní dobu už od prvního března letošního roku. „Nespokojenost lékařů v nemocnicích je největší proreformní hnutí, které kdy v českém zdravotnictví bylo“, řekl. Já bych s ním celkem souhlasil, jen bych pro přesnost změnil obecný výraz „nespokojenost lékařů v nemocnicích“ na přesnější „hnutí Náš exodus, váš exitus“ (název je výstižnější než „Děkujeme, odcházíme“ a protestující ho vlastně vzali za svůj) a „proreformní“ bych nahradil za přesnější „vyděračské“. V úterý se má v Senátu ČR konat, cituji dle Práva, „konference, kde mají lékaři a politici jednat o vzniklé situaci a hledat cesty, které by hrozbu omezení dostupnosti péče, jež může po 1 březnu nastat, odvrátily“. Podělá se vláda a uzavře s vyděrači nějaký shnilý kompromis? S nemocničními lékaři je samozřejmě možné, ba nutné jednat, ale napřed musí být vyděračská akce bezpodmínečně odtroubena, resp. poražena. Všechno ostatní je špatně.

Rozhořčení českých vlastenců zprava i zleva nad maďarským kobercem v Bruselu vede občas k lehké ztrátě příčetnosti. Tak Martin Hekrdla píše v Právu o tom, že běhoun je „vyzdobený mimo jiné i mapou Rakousko-Uherska“ (jde o mapu z roku 1848, jak uvedlo i Právo včera ve svém otvíráku, a průměrný gymnazista by měl vědět, že tenkrát žádné Rakousko-Uhersko neexistovalo). No a kdyby tam mapa Rakousko-Uherska byla, co se děje? Je to snad nacistický symbol?

Ministr Heger prohlásil v rozhovoru pro Právo: „A nechtěl bych využít situace, která nyní je, aby z toho byla pomstychtivá akce. Já osobně bych asi vzal zpátky všechny lékaře.“ Pan ministr by se teď měl hlavně snažit, aby zajistil fungování nemocnic, byť v nouzovém stavu, i po zahájení vyděračské akce. Pokud to vydrží aspoň rok, může pak uvažovat o smířlivých gestech. Do té doby je na ně dost času.

Jiří Paroubek se chystá vydat knihu Bohumíra Ďurička Kočkoviny, kterou prý kdysi odkoupili expředsedovi přívrženci, protože by byla mohla tehdejšího předsedu ČSSD poškodit. Není to proto, že to, co se chystá údajně Ďuričko napsat teď, by ho poškodilo ještě víc, a on se tomu snaží čelit zveřejněním verze, psané době, kdy si snad Ďuričko mohl myslet, že ho předseda ČSSD nějak podpoří?

Kdysi sledovaná exstarostka Prahy 11 Šorfová (ODS) je prý podle MfD, která se čile stará, aby v koalici bylo stále veselo, přesvědčena, že zakázka na její sledování musela přijít od někoho z pražské ODS, kdo si nepřál, aby měla v budoucnu rozhodující vliv na radnici. MfD v té souvislosti připomíná, že od roku 2011 ovládl Prahu 11 Dalibor Mlejnský z ODS, který je (zase píšu pro jistotu prý) velmi dobrý známý Víta Bárty. Pokud by se nějak doložilo, že ABL pracovala na zakázku, za kterou dostala řádně zaplaceno, bylo by to sice chucpe, ale snad by z toho namočení nějak s odřenýma ušima vyvázli, hlavní tíha problému se přenáší na zadavatele. Jinak to bude vypadat, že si to tehdejší manažeři ABL dělali jaksi z vlastní iniciativy do zásoby a pro strejčka příhodu, což je ještě daleko horší. (mohou ovšem dokázat, že sledovačka byla jako Mnichovská dohoda neexistující od samého počátku; velmi mne zajímá, jak se jim to povede.)

Za revoltující nemocniční lékaře lobuje dnes v LN František Bouc. Pozoruhodná je doprovodná ilustrace, na níž rozlícený ministr zdravotnictví v černobílé sanitce (sanitka je vynález PR agentury pana Hrabovského, kterou si LOK najal, a ministr odmítá pouze nehorázné požadavky na zvýšení platů) pronásleduje dva vyděšené lékařské sympaťáky. Obsah odpovídá. K obrázku jen ještě jedna poznámka: správně heslo zní ne „exodus nebo exitus!“, jak je na obrázku, ale „náš exodus – váš exitus“ (tedy např.můj, nebo váš, vážení čtenáři). Z vychcanosti je k tomu připsán otazník. Co má znamenat, není mi docela jasné, jde mi jasné, co znamená to heslo s otazníkem i bez otazníku: koukejte nás podpořit proti vládě, nebo chcípnete. Opakuji, tady nejde o to, je-li ten nebo onen reformní návrh rozumný, nebo ne, samozřejmě, že je jich řada rozumných. Tady jde o novou verzi starého hesla: peníze, nebo život!

Pondělí 17. ledna: Jiří Paroubek ztratil oporu na Ústecku, jeho oddaný přívrženec Benda raději ani nekandidoval. Protiparoubkovská klika, jejíž dominantní osobou (jednou) je hejslovan Foldyna, sice není o nic lepší, ale malé pozitivum tu přece jen je: Paroubkovy záchvaty zuřivosti se dnes sledují mnohem příjemněji, než když dominoval ČSSD. Jeho vytrvalost je sice obdivuhodná, ale je to vytrvalost mouchy, která se bezúspěšně pokouší proletět zavřeným oknem. Pokud se nestane něco strašného, má tahle taktika minimální šanci na úspěch.ou imunitu. Obě strany jsou pro, ale sociální demokraté chtějí, aby s nimi bylo jednáno, ODS s nimi jednat moc nechce, a těžko se zbavit dojmu, že by jí vyhovovalo, kdyby návrh zabili sociální demokrati z prestižních důvodů, aby ho nemuseli zabít sami z nec s koaličním partnerem, jednání s ČSSD by přivítaly.

ODS prý chybějí experti v řadě oborů (zahraniční „experti“ Fajmon a Zahradil sedí v EP a to je moc a moc dobře, měli by oba dostat doživotní mandáty, jenže to asi ani v Evropském parlamentu nejde). Zdá se, že všechno expertství do sebe posledku vcucl nadpředseda Klaus, proces připomá zánik hvězd v mohutné černé díře. Podaří se zakladateli strany stranu taky zničit? Je na nejlepší cestě.

Prezident ČLK Kubek se v ČT pustil do ministra Hegera, který prý „místo toho, aby podpořil proreformní hnutí, z peněz daňových poplatníků platí PR agenturu, která „kydá hnůj na lékaře““. Pokud vím, PR agenturu si platí LOK, jejím vrcholným výkonem je slavné heslo „Náš exodus váš exitus“, které by si organizátoři akce měli dát na štít. Všichni se zaklínají tím, že lékaři jsou u nás žalostně málo placeni (naposledy např. ministr Schwarzenberg v Otázkách Václava Moravce). O tom se dá mluvit jen v té souvislosti, že žalostně málo placeni jsme všichni a že není nejmenší věcný důvod, proč by problém platů nemocničních (!) lékařů měl být řešen mimo kontext platů státních zaměstnanců všeobecně. Kubek prý zdůraznil, že cílem protestu není vyhnat lékaře do ciziny, ale zlepšit jejich pracovní podmínky a zajistit dodržování zákoníku práce. Jistě že nejde o to, vyhnat nemocniční lékaře do ciziny, nýbrž jen zařídit jim až trojnásobné platy, aniž by si kvůli tomu museli složitě a nepohodlně hledat místa v cizině.

Jiří Franěk volá v Právu po tom, abychom se seřadili za nemocničními lékaři (kteří navrhují reformní program třikrát větších platů, zatím jenom svých) a tlačili na vládu, aby konala. Obávám se, že tenhle prapor se příliš nehodí k tomu, aby se za ním shromáždily davy, altruismus veřejnosti má své meze.

MfD přišla s tím, že sledovačky komunálních politiků si u agentury ABL prý objednala přímo místní organizace ODS. Je to ovšem jen podezření, ale tím se z věci stává společný problém Věcí veřejných a ODS, přičemž iniciativa vzešla ze strany místní organizace ODS. Bezpečnostní agentura jen plnila zakázku (pan Bárta byl ovšem údajně s lidmi z vedení odéesácké organizace v dobrých vztazích). Ale ABL jen dělala svou práci (jistě, mohla ji z morálních důvodů odmítnout; ale na druhé straně, měli tenkrát manažeři z ABL vůbec politické ambice, a nezískali je teprve poté, co byli vyhecováni podobnými zakázkami?), kdežto iniciátoři seděli jinde.

Podle předsedy TOP09 ministra Schwarzenberga je věc ministra Johna, koho si vybere za policejního ředitele. Bezstarostnost lídrů TOP09 v této věci je zarážející – to národní socialisté přece jen před únorem neříkali. V obsazování důležitých mocenských postů by měl být v koalici konsensus, VV chce konsensus s ČSSD proti ODS a TOP09 je to fuk. Kdo chce kam…

Pan Miloš Horanský atakuje v LN dobrý článek Petra Kolářelo problémech ODS. V podstatě jde o dehonestující nálepky a řečnické otázky: „Uvědomuje si (Kolář, bd) svázanost novinářství etiky?“ Ovšem, když někdo do novinářství jen fušuje, nemusí si podobné otázky klást a může klidně lobovat za ODS. Jeho „svědomí, jemuž je odpovědný“ zůstává čisté. Že?

Úterý 18. ledna: nemocniční lékaři (prý podle Práva) vypovídají dohody o pracovní činnosti, na základě kterých sloužili přesčasy (výpovědní smlouva je 14 dní). Zjevným účelem je způsobit, pokud vláda neustoupí, kolaps nemocnic. Věc má ale taky druhou stránku, bude znamenat podstatné faktické snížení příjmů těch lékařů, kteří se k tomu kroku odhodlali. Postup účastníků akce Děkujeme, odcházíme je destruktivní a amorální, což se ovšem neprojeví tím, že se vláda „včas“ podělá, ale že k vážným potížím skutečně dojde. Veřejnost to velmi brzy přestane bavit a protestující to pocítí na své kůži. Je to válka nervů, doufám, že vláda v tom má jasno, a od protestujících situace vyžaduje, aby to mohli vydržet delší dobu, finanční krytí, které nemohou mít, pokud to celé nepodporuje někdo zvenčí (což mi nepřipadá pravděpodobné, tak významná akce to zase není). Kromě toho je velmi nepravděpodobné, že by nabídky míst ze zahraničí pokryly zájem z ČR, předpokladem je jazykové vybavení, a to nikoli angličtina, nýbrž němčina. Dovoluji si v tomto smyslu vyjádřit svou hlubokou skepsi, pokud jde o jazykové vybavení českých nemocničních lékařů, zvlášť těch z malých venkovských nemocnic, bude hodně povolaných, ale jen velmi málo vyvolených.

ČSSD našla společnou řeč s ODS v kritice způsobu, jak ministr John vybírá policejního prezidenta. Údajně v tom ovšem není jednotná, Sobotka zastává toto stanovisko, Haškovi lidé jsou nakloněni spíše vstřícnosti vůči Věcem veřejným (a tedy destrukci koalice). To je, řekl bych, paroubkovština, ČSSD s VV koalici neudělá, potřebovali by k tomu komunisty, může nejspíš vládu jen svrhnout, ne nahradit. Od VV by byl souhlas s podporou komunistů pozoruhodný přemet, je otázka, zda by strana vydržela pohromadě, jenže ona má, pokud jde o členskou základnu, spíše internetově virtuální povahu. Záleží ovšem v první řadě nikoli na členstvu, ale na poslaneckém klubu v PS. Znovu se ukazuje, že odklad volby nového vedení v ČSSD nebyl příliš moudrým krokem, vede k chaotické politice.

Jiří Paroubek podal další trestní oznámení na ministra Bártu, tentokrát kvůli tomu, že má na své příjmy moc drahé auto. Pan Paroubek úplně ztratil pocit pro míru. To už se zdá být mimo hranice normality.

A pokud jde o Věci veřejné, dále se rozvíjí aféra se sledovačkou na Praze 11. Rýsuje se možný zadavatel, jedna (vítězná) frakce místní ODS. Tím by se celá záležitost stala společným problémem VV (přesněji řečeno agentury ABL) a ODS, přičemž ODS, byť by i jen na komunální úrovni, by v tom byla namočena víc, jako iniciátor. Celý případ je ovšem zatím v rovině spekulací, někdejší šéfmanažer ABL, nynější ministr Vít Bárta, popírá, že by se vůbec nějaké sledování konalo, MfD má k dispozici jen výpisy z počítače, nevím, jakou má takový důkaz relevanci. Pokud by se ovšem něco podobného opravdu událo, jsou tu docela zajímavé analogie, kterých se týká naše dnešní glosa.

Česká akce „Děkujeme, odcházíme“ vyvolala jakýsi ohlas na Slovensku. Nemocniční lékaři tam ovšem požadují pětiprocentní zvýšení mezd (přitom berou o čtvrtinu méně než ti čeští). Řekl bych, že je to na první pohled realističtější a slušnější.

Velkou pozornost vzbudily u nás události v Tunisu: české noviny se hemží poznámkami na téma, že se snad konečně podaří v arabských státech s autokratickými režimy prosadit demokracii, a že ovšem západní imperialisté ve svém sobeckém zájmu raději hájí autokraty, protože se bojí posílení radikálních islamistů. Českým globálním demokratům nerozumím. Naší povinností je posilovat demokracii doma, ne v Tunisu. V islámských státech je od iránského převratu demokracie jen přestupní stanicí k rozvratu, případně totalitní diktatuře islámského typu. Tam, kde jsou nasazeny americké a západní jednotky (Irák, Afghánistán), mohou, zdá se, ten proces jen pozdržet. Natrvalo tam ovšem zůstat nemohou. Zdá se, že spousta lidí u nás pořád ještě věří tomu, že ve světě vládne demokracie, jejímž ztělesněním je OSN: tedy fikci, kterou kdysi zbudovali Roosevelt se Stalinem. Demokratických států je ve světě je málo a budou se muset bránit čím dál tím většímu náporu lidožroutů. Západ chce hlavně stabilitu, stěžuje si Pavel Novotný v MfD (autor nejotřesnějších článků na tato témata). Samozřejmě. Úloha Západu není spasit svět, to je úloha Ježíše Krista. Úloha západních států je udržet své relativně lidské režimy a ubránit se proti těm, kteří ty režimy chtějí zbořit a občanstvo těch států okrást a zotročit. Politika je praktická záležitost.

Přednosti demokracie demonstrují i na Praze 2, a to po česku: v sobotu se na náměstí míru budou konat pod patronací místní radnice (ODS)“první zabijačkové hody“. Proběhnou humánně (zvířata nebudou zabíjena přímo na náměstí, jak by se z názvu mohlo zdát). Demokratickou žranici bude doprovázet hudbou harmonikář, pivo (plzeňské) poteče proudem. Měli bychom si to ještě užít, v budoucnu budeme možná smět pořádat hody pouze hovězí a pivo bude zakázáno.

Středa 19. ledna: proces jmenování policejního prezidenta si zaslouží samostatný komentář. Dnes (ve středu) ráno jsme v situaci, že poradní komise odmítla oba adepty, náměstka Bílka, kterého podporovala ODS, i protégé Věcí veřejných, ministrova poměrně novopečeného náměstka Viktora Čecha. Čechovo vyřazení má zjevně otupit kritiku ze strany ODS, soustředěnou na jeho osobu jako na předem daného vítěze. Nyní si komise obrátí kabáty naruby a stane se z ní komise pro výběrové řízení. V tom se sice mohou znovu o post ucházet oba odmítnutí, ale nebudou. Zbývají ředitel pražské policie Červíček (podezíraný z vazeb na ODS), náměstek jihomoravského policejního ředitele Petr Lessy (mluví se o jeho vazbách na Věci veřejné) a ředitel policie Ústeckého kraje Vorálek, který je tam zřejmě proto, aby vznikl dojem plurality mezi kandidáty. Teď se tedy bude tatáž komise pod jiným jménem zabývat kandidáty v jistém slova smyslu podobnými těm z předchozího výběru. Jestlipak bude výsledek analogický? (Otázka je z má strany poněkud pokrytecká, v situaci, kdy tyto řádky píšu, už samozřejmě vím, že byl).

Na půdě Senátu proběhla konference o zdravotnictví za účasti protagonistů protestujících nemocničních lékařů, předsedy Senátu Štěcha a ministra Hegera. Předseda ČLK Kubek, který z pozadí intenzivně podporuje LOK, tvrdí, že na až trojnásobné zvýšení platů nemocničních lékařů jsou zapotřebí tři miliardy korun, a ty prý jsou na účtech zdravotních pojišťoven. Problém ovšem není, jsou-li na to peníze a kde, ale zda je takové zvýšení platů morální v kontextu současných platů státních zaměstnanců a zda je to politicky účelné vzhledem k ohlasu, jaký to vyvolá u všech ostatních, kteří by si sice taky zasloužili dostat přidáno, ale na něž se tak říkajíc nedostane, protože jim chybí dostatečně silný vyděračský aparát. U nás existuje přesvědčení, že lékaři jsou určitá aristokracie, elita české společnosti. To je omyl. Nejenže není nejmenší důvod se tak na ně dívat jen proto, že náš život občas bývá tak říkajíc v jejich rukou. Je to výsledek nihilismu, jaký v český společnosti vládne. Hlavně, abychom přežili. Na tom ostatním už nezáleží. Ve skuitečnosti lékaři nejsou o nic lepší, ani o nic horší, než ostatní. Přestože chování protagonistů akce „Náš exodus, váš exitus“ je morálně odpudivé (nezúčastňují se ho ovšem ani náhodou všichni lékaři a prvek manipulace tu je velmi silný). Ale co je to za argument, že přebývají tři miliardy? Proč tedy nezvýšit na tři miliardy a něco plat prezidenta republiky? Nebo proč to nevěnovat na platy duchovních, jsou ve skutečnosti pro českou společnost ještě o něco důležitější než lékaři, a placeni jsou nesrovnatelně hůř. Že jsou to peníze VZP, je v těchto souvislostech nezajímavé. Když už se má přerozdělovat (ve prospěch nemocničních lékařů vůči ostatním), tak ať se přerozděluje pořádně. Pan předseda Senátu horuje pro kompromisní řešení, jak nezhoršit poskytování zdravotní péče. Chce zvýšit platy lékařům jen dvaapůlkrát? Myslím že ne, sociální demokracie by si to netroufla, odrazilo by se to posléze v jejích preferencích (budování nové aristokracie je těžko slučitelné s profilem strany a získaných voličů je necelých dvacet tisíc – pochybuji, že zejména chudší vrstvy společnosti by hlasovaly pro ČSSD jen proto, že dopřála těm bohatším trojnásobné zvýšení jejich příjmů, to v Lidovém domě nepochybně vědí. Jediný účinný způsob, jak nezhoršit do budoucna poskytování zdravotní péče (a vůbec všeho) je, dokázat, že vydírání se nevyplácí. Pak může pan ministr Heger dávat záruky, zatím je to předčasné. Chtěl bych přitom zdůraznit, že vůbec nepochybuji, že situace ve zdravotnictví (zejména v nemocnicích) je špatná (je špatná i pro pacienty, nemocnice jsou ostrov socialismu v ČR), že protestující mají v řadě věcí pravdu, nepochybuji dokonce ani o tom, že platy lékařů, zejména těch nastupujících, jsou neúměrně nízké. Mám výhrady k technice, jak oprávněné výhrady prosazovat, a ta je asociální a neuvěřitelně drzá. Jediný adekvátní vzkaz exodujícím ze strany exitujících zní: koukejte toho okamžitě nechat, dřív se spolu bavit nebudeme. Kdyby to ovšem vláda dokázala, dost by mne to překvapilo.

Ministr Bárta chce do tří dnů vysvětlit, jak to bylo se sledovačkou na Praze 11. Pozoruhodné je jedno: původně tvrdil, že dokumenty z MfWikileaks jsou podvržené, jeho dnešní vyjádření zní už dost jinak: „MF DNES opět uveřejnila sérii dokumentů ze zdrojů různé důvěryhodnosti. Z nich opět vyvozuje nepravdivé a silně poškozující závěry, ačkoliv nezná pravou historii těchto dokumentů, jejich možnou manipulaci, pozici externích dodavatelů a jejich jiné projekty pro jiné dodavatele.“ Moc mne zajímá, jak z celé věci vybruslí, bude to nejspíš chtít výkon vpravdě akrobatický.

Rovněž MfD přináší titulek „Pět typů, kde ušetřit peníze na platy lékařů“. První otázka, která má této předcházet,je „proč“.

Doktor Rath, nyní hejtman, se tváří ve věci akce „Náš exodus, váš exitus“ jako neutrál. Přitom celou tuto taktiku kdysi vymyslel, uvedl život, zajistil provázání LOK a ČLK (v době jeho největší slávy do monopolu patřila ještě VZP a ministerstvo zdravotnictví). Teď je ovšem vázán ohledem na (prozatímní) vedení své strany a na své momentální postavení. Takže jeho stanovisko zní: „Já nic, já hejtman.“ Není to vůbec přesvědčivé.

Po zprávách globálních demokratů typu pana Novotného o nepokojích v Tunisku přinášejí teď pro změnu LN informaci o problému hnutí Hizballáh v Libanonu. V té souvislosti nemohu zamlčet, ale můj sice soukromý, ale zcela zásadní názor je, že vnášet do těchto zemí bez dalšího demokratické instituce evropského typu je přímá cesta k jejich proměně v islámské totalitní diktatury. Podstatně důležitější než demokracie je vybudování sekulárního státu, bez něhož je demokracie nemyslitelná, a garantem sekulárního státu v islámském prostředí může být, jak ukázal příklad Turecka, pouze armáda. Právě tureckou armádu se však politicky korektní mamlasové ze Západu snaží vyřadit ze hry. Je to naprosto sebevražedná politika.

V polské pravici se zvedá vlna podezření vůči Rusku: každý čtvrtý Polák je prý přesvědčen, že pád letadla je ruský atentát a Rusům byl nápomocen premiér Tusk. Rusové si to trochu zavinili sami nepochopitelným rozhodnutím, že zprávu o katastrofě vypracují sami, už jen to vzbuzuje v prostředí plném reminiscencí z minulosti podezření. To, co říká polská vládní vyšetřovací komise, je o hodně pravděpodobnější –konstatují prý, že ruští řídící letového provozu udělali ve stresu řadu chyb – že se ovšem nedá s jistotou tvrdit, že by tyto chyby byly příčinou havárie. Pokud jde o přiznání vlastních chyb (nejsem vůbec přesvědčen o tom, že by v tomto případě šlo o zločinné záměry), se Rusko moc nezměnilo.Skutečné usmíření mezi národy, jejichž minulost je tak říkajíc „zatížená“, se přitom projevuje na tom, jak řeší jednotlivé sporné případy, zda jsou obě strany schopné k věci přistupovat objektivně a kriticky – i vůči vlastním lidem. Je zjevné, že polská vláda má v tomto případě náskok. Z chování pravicové opozice v Polsku, nemohu to bohužel zamlčet, čiší snaha zneužít tragédie dosti sobecky k vlastnímu politickému prospěchu.

Čtvrtek 21. ledna: Výběrová komise na Ministerstvu vnitra, poté, co jednomyslně odmítla (to se ovšem ještě jmenovala jinak) první dva kandidáty, náměstka policejního ředitele Bílka a Johnova náměstka Čecha (proti oběma byli všichni členové komise), vybrala za policejního prezidenta dalšího favorita VV, náměstka jihomoravského policejního ředitele Petra Lessyho. Ten vyhrál přesvědčivě, leč ne jednomyslně (proti byl náměstek jmenovaný kdysi za ODS a šéf policejních odborů). Zdá se, že pan Nečas, experti ODS (pan Vidím) a asi i prezident naběhli panu dejme tomu Johnovi (pořád se mi sem plete jméno pana Bárty) na vidle. Vidíte, takový randál dělali, že tam chceme protlačit Čecha, a mezitím se komise svobodně rozhodla pro někoho úplně, ale úplně jiného, totiž pro Lessyho. A navíc demokraticky, ne jednomyslně! Celou akci „odvolení“ Martinů a „navolení“ Lessyho by bylo možno nazvat „voděním premiéra za nos“. Pravda, podle koaliční dohody musí se jmenováním souhlasit Nečas, a prezident věří, že dohoda byla podepsána. Samozřejmě nebyla, svědkové jsou John, Bárta, Schwarzenberg a Kalousek (bude zajímavé, co dosvědčí), TOP09 už Nečase „prosí“, aby volbu Lessyho požehnal a pozice premiéra je o hodně obtížnější, než by byla bývala, kdyby se byl pokusil předchozího policejního prezidenta udržet. Až Klaus přestane věřit, že dohoda byla podepsána, řekl bych, že Nečase podtrhne. Pokud ne, octne se spolu s ním v téže nezáviděníhodné situaci. John „je připraven“ Lessyho zítra jmenovat. Řekl bych, že nic podstatného mu v tom nebrání.

ČSSD není z volby nového policejního prezidenta nadšena, ale určitě nebude za ODS tahat horké kaštany z ohně. Navíc odvolaní členové komise za ČSSD (Bublan a hlavně Pecina) proti svému odvolání protestují (Pecina se za to dokonce Johnovi omluvil). Zřejmě jde o střetnutí mezi Haškovým (Pecina) a Sobotkovým křídlem, Sobotka zatím vládne Lidovým domem a neúčast zástupců ČSSD si vymohl.

Předseda TOP09 v rozhovoru pro Právo prohlásil, že jeho strana je sbor „hlavních borců v reformách“. Moc by mne zajímalo, jestli ten člověk opravdu neví, která bije, nebo jen švejkuje. Typuji si to druhé. Teď nejde o žádné reformy. Teď jde o ministerstvo vnitra a o potlačení drzé akce nemocničních odborů. V první věci se TOP09 nepokrytě staví na stranu VV, k druhé se nevyjadřuje, ač její ministr nese celou tíhu konfliktu. Nezdá se mi, že by ho nějak moc podporovali. Zachovají se k němu jako Topolánek k Julínkovi?

Agentura STEM přinesla lednový průzkum stranických preferencí. Podle mého názoru STEM nepatří k nejspolehlivějším, ale výsledky jsou i tak zajímavé. Týká se jich naše dnešní glosa.

Zatím se rozbíhá mohutné tažení proti korupci na ministerstvu vnitra. Jmenování policejního prezidenta celý proces jen zpečetí. Jde to jako po másle (za což si ODS může sama, její politika se skládala z ideologického fanatismu na špici a šikovných prstů na nižších postech, výjimky potvrzují pravidlo, bohužel většinou, jak se ukazuje, tam šlo o ctnost z neschopnosti). Boj proti korupci je ovšem v první řadě politický zápas VV s ODS, TOP09 se ke škubání ODS ráda přidá, sní totiž o tom, že zaujme její místo. Nic není víc vyloučeno. Místo po ODS zaujmou Věci veřejné, Občanské fórum bez zbytečných skrupulí.

„Vládní špičky“, jak píše Právo (rozuměj Petr Nečas) vypovídaly na Inspekci policie ČR ohledně předvánoční premiérovy schůzky s exprezidentem policie ČR Martinů. Jde o to, že prosákla mj. informace, že se ctnostný Fridolín Michálek obrátil na ministra vnitra, a ten mu poradil, která redakce disponuje nejlepším nahrávacím zařízením (z neoficiálního konkursu vyšla, jak víme, vítězně MfWikileaks). U nás se teď mohutně hauzíruje veřejným zájmem, můžu se tedy přidat: pokud je pravda, že policejní prezident Martinů informoval premiéra o setkání John – Michálek, jednal ve veřejném zájmu daleko spíš on než blahoslavený Michálek. Tuto důležitou informaci měla veřejnost znát.

Středočeský hejtman Rath je v konfliktu s Asociací krajů ČR, rozuměj s jejím předsedou Haškem. Pan Rath jedná racionálně. V konfliktu mezi Sobotkou a Haškem si vybral Sobotku, protože o tom si právem myslí, že ho v příštím nebo přespříštím boji o předsedu ČSSD lépe zmákne. Jediný problém, s nímž se musí pan Rath vyrovnat, jej jeho totální nevolitelnost. Možná by si mohl pořídit nějaké úderné oddíly, vybavené nikoli vojenskou, nýbrž lékařskou technikou. Může být taky velmi účinná.

Pěknou stránku připravil v Právu Václav Pergl. Jeho techniku je třeba zmínit v rámci naší virtuální rubriky jak číst Právo. Informuje pěkně o tom, že podle pana Kubka je akce Děkujeme, odcházíme největší proreformní hnutí, jaké tu bylo od husitství, kdežto prof. Beneš z vojenské nemocnice se prý vyjádřil, že mu to připadá jako „trošičku pochybný názor“. Prof. Beneš je přitom, jak známo, jedním z mála nemocničních lékařů, který se k vyděračské akci vyjadřuje velmi kriticky. Zato předseda LOK Engl zdůrazňuje, že „lékaře uspokojí jen okamžité zvýšení plastů“. V zájmu vyššího principu mravního by bylo nutné nechat „lékaře“ (přesněji řečeno účastníky akce „Náš exodus, váš exitus“) neukojené. Jenže vláda a premiér na to zjevně nemají.

Maďarský premiér Orbán vystoupil v Evropském parlamentu. Setkal se s kritikou mediálního zákona (ten je ovšem velmi problematický). Bruselskou lobby, v jejíž čele stojí Martin Schulz (Berlusconi ho kdysi přirovnal ke kápovi z koncentráku, to je vůči panu Schulzovi jednak krajně netaktní a jednak nepřesné, vždycky, když ho slyším řvát, napadají mne jiné paralely, bohužel ještě netaktnější) a Daniel Cohn-Bendit (kdysi představitel neformální německé Sinn Fein) je ovšem taky těžké brát vážně, lobují za stranu, která jim byla sice velmi příbuzná, ale prohrála vlastní vinou a v demokratických volbách. Ještě daleko neuvěřitelnější hovadiny píše paní Kateřina Koubová v MFWikileaks. „Možná podobně, jako když Češi s hrdostí vzpomínají na dávnou Velkou Moravu, i Viktor Orbán připomíná lidu jeho velikost. Milá paní, Velká Morava s námi nemá nic společného, ani pořádně nevíme, kde ležela, navíc my jsme patřili jen k jejím vazalům. To, že jsme se z jejích pout vyprostili, nám umožnilo stát se součástí civilizovanějšího evropského Západu, z jehož pout nás zase podobní, jako jste vy, „vyprostili“ po roce 1945. Maďarské království existovalo ve svých hranicích až do konce první světové války, to znamená skoro tisíc let, a součástí civilizovaného Západu bylo od samého počátku, od doby, kdy svatý Štěpán přijal od papeže královskou korunu.

Kromě v oblasti vnitra prokazují Věci veřejné velkou aktivitu i v oblasti zdravotnictví. Teď jde o personální reformu VZP (vyhazov pro ředitele a hlavně pro předsedu správní rady Šnajdra z ODS). Mimochodem, Věci veřejné jsou jediná strana, která je schopna vyhovět požadavkům LOK a ČLK na zvýšení platů nemocničních lékařů. Jejich internetově virtuální členstvo jim to nepochybně požehná.

Vláda se shodla na technice boje s korupcí. To znamená, že požehnala Johnovi (Bártovi) institut korunního svědka. Korunní svědek je když… se někdo rozhodné, že práskne nějakého papaláše z ODS, že se spolu s ním vezl v korupční akci. Když se zachová takto čestně, možná ho ani nezavřou.

Pátek 21. ledna: Ministr John se prý původně tvářil, že chce dnes jmenovat Lessyho přesto, že Nečas se jmenováním nesouhlasí. Dohody se příliš nedodržují, zvášť když jsou učiněny ústně. A TOP09 nebude mít asi čas coby svědek dohodu potvrdit, když zároveň Nečase „prosí“, aby Lessymu nebránil v nástupu do funkce. Pak John přece jen ustoupil a velkoryse povolil premiérovi, aby se před Lessyho jmenováním s nastupujícím policejním prezidentem sešel (vypadá to, jako když se odsouzenci před popravou splní jeho poslední přání). Pro Nečase bude obtížné Lessymu souhlas nedat, znamenalo by to krizi v koalici a lidé by ji přičetli na jeho vrub: jde přece o svatou věc, boj proti korupci. Bude se bojovat proti korupci v ODS, samozřejmě. A ODS všechno prohrála v okamžiku, kdy vzdala podporu předchozího policejního prezidenta. Aby mi bylo rozuměno, s korupcí se musí bojovat, a taky s korupcí „v okolí“ ODS (dá se předpokládat, že je ní tam nejvíc). Za nepřípustné považuji jen používat boj proti korupci jako křoví v politickém boji jedné strany proti druhé, as když se to odehrává v rámci koalice, tak už je to vrchol.

Ministr Heger přistoupil k boji proti korupci ve zdravotnictví. Jde vesměs o věci, proti nimž se organizátorům akce „Náš exodus, váš exitus“ bude těžko protestovat, i když např. zamezení „kongresové turistiky“ lékařů asi v řadách hnutí velkou radost nenadělá. Pokud jde o platy, k dohodě nedošlo, Heger se má s Kubkem a Engelem sejít v pondělí. V této věci se ministr a vláda s nemocni odbory dohodnout nesmí, je to zcela zásadní.

Prezident Klaus šířil v Srbsku ducha slovanského bratrství. Nemohu si pomoci, ale nejsem si jistý s tím, zda mezinárodní společenství jednalo se Srbskem vždy zcela korektně a spravedlivě. Je korektní dělat ze Srbů hlavní viníky války lze jen proto, že je jich nejvíc, a že „jugoslávský“ stát patřil fakticky jim, hájili své „Velké Srbsko“ – je zajímavé, jak čeští šovinisté mluví o „velkém Maďarsku“, „velké Albánii“ (kdyby se to šiklo, mluvili by i o Velké Andoře – např. kdyby Andora chtěla od Španělska nebo Francie deset hektarů území). Nikdy se nemluví o „Velkém Srbsku“ (Království SHS, později Jugoslávie) ani o „Velkém Česku“ (ČSR). Zde je rozhodující rozdělení na vítěze dvou světových válek (to jsme my) a ty ostatní (jak vidno na příkladě Albánie, nebylo nutno ani být poražen). Nechci Srby vyviňovat, jen upozornit, že v bojích, které provázely rozpad Jugoslávie, se dopouštěly ohavných zločinů všechny zúčastněné strany, a že svůj díl odpovědnosti nesli i ti, kteří vznik „Velkého Srbska“ po roce 1918 dopustili a po pádu bolševismu se ho pokoušeli co nejdéle udržet. Tím se z neudržitelného státu stalo něco jako mlýnek na lidské maso. Otázka integrace Srbska do EU souvisí s tím, jak Srbsko uspořádá své vztahy se sousedy – a zase, vytvoření Kosova v jeho „jugoslávských“ hranicích, včetně čistě srbské oblasti, kterou bylo možno oddělit, zvýšilo frustraci v „malém“ Srbsku (Evropa se očividně bála řetězové reakce) a taky zkomplikovalo tu integraci. Klaus se při návštěvě mj. pochlubil tím, že ČR má sice velvyslanectví v Prištině, ale nemá tam velvyslance: „Koneckonců velvyslance jmenuje prezident republiky. Já dobře vím, že ministr zahraničí Schwarzenberg by do Kosova velvyslance rád jmenoval, ale stejně dobře ví, že já ho nikdy nepodepíšu. Takže my tam nemáme velvyslance, a pokud budu prezidentem, tak žádného velvyslance tam mít nebudeme.“ Klaus se přiznává, že sabotuje zahraniční politiku státu. Není to vidět jen proto, že mu Schwarzenberg údajně nikoho ke jmenování velvyslancem nepředložil. Nechápu, proč Klause té zkoušce nevystavil, to už se netýká problému Kosovo nebo Jugoslávie, ale problému jednotné české zahraniční politiky. Prezidentovo stanovisko je v souladu s ústavou, je otázka, zda je ústava v souladu se zdravým rozumem.

Koalice se shodla na důchodové reformě, zní titulek v MfD. Problémy jsou hned dva: i kdyby se tak stalo, není to v současné době klíčový problém, bezprostřední klíčové problémy jsou dva: snaha VV ovládnout policii a hnutí „Náš exodus, váš exitus“. A za druhé, posléze se ukázalo, že koalice se na ničem neshodla, zatím jedná. Možná že VV posléze v oblasti důchodové reformy v něčem ustoupí, aby po ústupcích ODS, pokud jde o policejního prezidenta, mohla postupně celé vedení ODS pozavírat. Konfliktu v koalici se týká naše dnešní glosa.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozeslala provozovatelům médií seznam vulgarismů, které je doporučeno neužívat: zatím jde jen o doporučení, pak přijdou sankce, nato se oblast zákazů rozšíří na všechna média, nakonec na všechnu veřejnou komunikaci (už se těším, jak bude po vzoru zákazu kouření zákaz vulgarismů rozšířen i na zastávky MHD). Na dodržování zákazu pak bude dohlížet Bártova policie pod vedením generála Lessyho. To je tzv. maďarská cesta ve zdokonalování svobody projevu (Maďaři ovšem mezitím projevili ochotu couvnout). Prohlédl jsem si ukázky v LN, abych zjistil, nakolik jsem potenciálním delikventem, a s uspokojením konstatuji, že ano. Nepoužíval jsem sice termínu podržtaška, ale velmi příbuzného podrždeštník, dále bolševik (to je ovšem terminus technicus, nebude se smět říkat taky třeba novokřtěnec nebo ještě lépe satanista?), blázen, šílenec, vrták, mamlas. Ježíši Kriste! (rovněž prohřešek proti „doporučení“).

Zdá se, že se Putin rozhodl zlikvidovat Leninovo mausoleum (kult Starého darebáka jim už není k ničemu dobrý). Iniciativa vychází z jeho strany Jednotné Rusko. Poslanec strany Medinský označil mausoleum za „pohansko-nekrofilní symbol“. Musím uznat, že je to velmi přesně vystiženo.

Ondřej Neff napsal do LN pozoruhodný článek o „sudetoněmeckém problému“. Cituji závěr: „Ale ta podstatná diskuse se nevede. V ní by musela zaznít otázka, zda jsme rádi, že jsou Němci pryč, ať to budeme pokrytecky nazývat odsunem, anebo nelítostně vyhnáním. Němci u nás od roku 1945 nejsou jako výrazná součást společnosti. Takže znovu, scházejí nám a jsme rádi, že to tak je? Jsme schopni uvažovat o tom, zdali jsme nepřišli o nějakou hodnotu, o podnět a pobídku? Nemám na to jednoznačnou odpověď, jen suše konstatuji, že se tato otázka neklade, že tato diskuse na pořadu dne není a kdo ví, zdali jí jsme schopni.“ Vzhledem k tomu, že odpověď se pokouším zcela veřejně dát někdy od začátku devadesátých let, a nejsem v tom sám (vznikly na to téma celé petice, např. Smíření 95), beru to jako jakousi dodatečnou satisfakci (já si ovšem myslím, že takové věci se dělat nemají, i kdybychom přitom o nic nepřišli, ba navíc si přitom hodně nakradli, protože je to nelidské).

Sobota 22. ledna: Vít Bárta provádí dosti zvláštní balet ohledně údajné účasti agentury ABL na sledování komunálních politiků ODS z Prahy 11 v roce 2007. Nejprve prohlásil, že dokumenty, které přinesla Mladá fronta Dnes, jsou falsa, pak svůj výrok poněkud změnil (dokumenty byly „zmanipulovány“), načež v rozhovoru pro dnešní LN řekl, že komunální politiky ODS sice sledovali, ale ne ABL, nýbrž její někteří „subdodavatelé“, přičemž, pokud tomu dobře rozumím, dělali to jako „bokovku“ a s jejich činností pro ABL to nemělo nic společného, jen používali firemní mail. Pokud jde o výrok, že Petr Nečas je jako děcko a že Bártovi s ním dochází trpělivost (vypadalo to, že mu asi nařeže), původně ho připsali nějaké Bártově mediální spolupracovnici a Bárta se omluvil, z rozhovoru v LN vyplývá, že si pustil ústa na špacír a dotyčná spolupracovnice to na Facebook jen „fyzicky dala“. Na tiskové konferenci dnes zase prohlásil, že si ABL prověřovala „Prahu 11“, zda jde o seriozního klienta, kterému může poskytovat své služby, dělali prý i „testy integrity“ zaměstnanců radnice, tj. řízené provokace. Pozdrav pánbůh. Samozřejmě, pokud tomu všemu chce někdo věřit jako zcela počestné aktivitě, musí se trochu namáhat, aby se mu to povedlo. A jen tak mimochodem, verze hlavního manažera VV se dostává do nebezpečné blízkosti story o strýci Vikovi, pan Bárta je jen o něco šikovnější.

Hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Hašek se projevil jako revizionista: souhlasil by případně se zachováním některých poplatků ve zdravotnictví (např. poplatku za recept, nikoli však za položku receptu, nebo poplatku za „první pomoc“ (?)). Okamžitě byl podroben tvrdé kritice sociálně demokratických „konzerv“ Sobotky a Ratha. S poplatky ovšem sociální demokracie už moc velkou díru do světa neudělá, prošustroval to Paroubek, teď už je pozdě, a navíc lidé si zvykli.

Hnutí „Děkujeme, odcházíme“ nepodpoří zdravotní sestry (prezidentka České asociace sester a exministryně Jurásková mluvila o tom, že nechtějí destabilizovat české zdravotnictví). Zato nemocniční lékaře podporuje Svaz pacientů. To je zvláštní, jsem taky pacient a akci „Náš exodus, Váš (ve svém případě to beru jako vykání) exitus“ nepodporuji ani náhodou. Z toho usuzuji, že jsem pacient neplnohodnotný a nevěrohodný, a jako takový bych možná neměl být ani léčen. Taky bych řekl, že je nás v téhle zemi o něco víc než jen jeden a stálo by za to nás spočítat. To bychom se ale museli přihlásit. Ke zprávě se vrátíme.

Místopředsedkyně VV Klasnová poskytla rozhovor v Právu. Mj. v něm prohlásila, že podle jejího názoru „nic nestojí v cestě“ jmenování pana Lessyho policejním prezidentem. Sama totiž od začátku „považovala za nešťastné“, že by policejní prezident měl být jmenován pouze s kontrasignací premiéra. Z čehož plyne, že nešťastné sliby se nemusí dodržovat. Pochytila to paní místopředsedkyně za svých studií na Husitské teologické fakultě?

Václav Havel se lehce distancoval od akce Děkujeme, odcházíme. Hromadný odchod není snahou zreformovat české zdravotnictví, navíc lékařům nevěří, že chtějí opravdu odejít. Rozumí však snaze lékařů o vyšší platy a o reformu zdravotnictví. Já snaze o vyšší platy taky rozumím (kdo by jí nerozuměl), jen si myslím, že za těchto okolností a vzhledem ke způsobu, jakým byla prezentována, je třeba ji zcela rezolutně odmítnout.

David Vondráček mluví ve svém rozhovoru s Jiřím Peňásem (týká se jeho filmů o poválečných masakrech Němců a ceny Franze Werfela, kterou obdržel) o „bývalých nuceně vysídlených rodácích“. Co je to „bývalý rodák“? Vždycky jsem si myslil, že můj rodák je někdo, kdo se narodil ve stejném městě, kraji, zemi jako já. Jak se z něho může stát rodák bývalý, si nedovedu představit. Tak, že se mu za trest přepíše rodný list a napíše se do něho místo dejme tomu Žatec Schweinfurt? Taky mi nejde do hlavy, proč by bylo nutné popis masových zločinů páchaných Čechy po válce, povinně provázet kvílením nad českými obětmi německých masových zločinů. Ty už jsme si v posledních 65 letech povinně i dobrovolně odkvíleli, o těch prvních se dlouho nesmělo mluvit a ještě dnes se velké kvantum lidí snaží, aby se o nich nesmělo mluvit i nadále. Snad tedy stojí taky za připomenutí. Taky je třeba opustit oblíbenou teorii příčiny a následku, podle níž je nejdřív třeba popsat německé zločiny, a pak ty české, k nimž by bez těch německých nebylo došlo, takže za ně vlastně taky můžou Němci. To je omyl. Všechny masové zločiny patří na jednu hromadu a jejich pachatelé jsou úplně stejně opovrženíhodní, ať jsou Němci, Češi nebo Patagonci a ať si je páchali dříve nebo později. Když se někdo chová jako prase, nenutí mne tím, abych se choval jako prase i já – jsem přece svobodný člověk a žádná kulečníková koule. A vůbec by se nemělo považovat za obrovskou vymoženost, že se konečně smí utrousit tu a tam něco o českých zvěrstvech. Mělo se to stát už dávno, je to ostuda.

Pondělí 23. ledna: ODS, přesněji řečeno její předseda, premiér Nečas, se vyrovnala s problémem policejní prezident tím nejnešťastnějším způsobem, jakým to šlo. Protože se v koalici octla v izolaci (TOP09 se hodí, že Věci veřejné budou prostřednictvím policie ČR bojovat proti korupci v ODS), netroufl si Nečas jmenování Lessyho vetovat. Mohl to buď potichu spolknout, nebo taky mohl přesto, že je izolován, říci rezolutně ne. Udělal to třetí, co sice mohl, ale neměl: tj. Lessyho nevetoval, ale brblal při tom: "Mé výhrady k proceduře výběru policejního prezidenta stále trvají. Nemám důvod na těchto výhradách cokoliv měnit. Ani argumenty, které mi řekl pan ministr vnitra, v sebemenším neposunuly můj názor. Znamená to tedy, že nemůžu převzít zodpovědnost za právně zpochybnitelnou proceduru a s výsledky nemohu souhlasit, nechci se stát člověkem spoluodpovědným." Takhle se sice nestane za jmenování Lessyho spoluzodpovědným, ale zato proti Ministerstvu vnitra v rukou Věcí veřejných bezmocným.

Také jednání s lékařskými odbory se blíží k horšímu konci: ministr Heger začíná mluvit o nedozírných následcích (tzv. Svobodův syndrom, upřesňuji, že mám na myslí prezidenta Ludvíka Svobodu a jeho chování po ruské okupaci), což je neklamná předzvěst kapitulace. Dnešní jednání s představiteli LOK a ČLK skončilo po dvaceti minutách, ministry prý žádal, aby lékaři stáhli výpovědi, půl roku posečkali a dali mu tak šanci je přesvědčit o svých dobrých úmyslech. Pánové Kubek s Engelem se mu vysmáli a chtějí nyní jednat přímo s premiérem. Je premiér s to je odmítnout? Všechny „nedozírné následky“, pokud by nastaly, padnou jen a jen na hlavy organizátorů a účastníků akce Děkujeme, odcházíme. A pochybuji, že by vydrželi déle než tři měsíce (tj. od března do května včetně). Vláda by se měla starat jen a jen o to, jak tu dobu přemostit.

Ministr Bárta se dále zamotává do případu údajných sledovaček agentury ABL na Praze 11. Premiér Nečas žádá vysvětlení, z opozice už zazněly hlasy o dalším hlasování o důvěře (od expremiéra Paroubka, samozřejmě, pokud Bárta neodstoupí, což ČSSD požaduje). ODS by měla příležitost vrátit Věcem veřejným jejich hrátky před předchozím hlasováním, kdy musel zasahovat (ve prospěch Věcí veřejných, ovšem) prezident Klaus. Nejspíš to neudělá, každý moc dobře vidí, že ona pád vlády nemůže připustit, a nemůže se ani zdržet hlasování, bylo by to skoro totéž. Vysvětlování ministra Bárty se týká naše dnešní glosa. Kalouskovi je sice Bártovo zdůvodňování k smíchu, ale má celý konflikt za záležitost ODS a Věcí veřejných. Zjevně si myslí, že TOP09 na tom může vydělat. Jenže to je omyl, pokud Věci veřejné vyřídí vnitřně nahlodanou ODS, přijdou na řadu oni, a s nimi bude mít Bárta a spol. ještě méně práce.

Petr Uhl odpovídá v Právu na polemiku dvou historiků ohledně třetího odboje. Nezbylo mu než přiznat, že slova, které jim vložil do úst, řekl ve skutečnosti někdo jiný, to je u pana Uhla poměrně běžné (viz jeho dlouhatánský článek o Demokratické iniciativě, na nějž jsem v Právu reagoval). V Právu je také běžné otiskovat reakce na polemiku současně s polemikou, což nepovažuji za příliš slušné. Petr Uhl svůj článek uzavírá slovy: „Silné je právo dvou historiků tvrdit, že tu třetí odboj byl. Ano, právo posuzovat dějiny má i Petr Uhl, jako každý člověk. Proti čemu ale vystupuju, a to silně, aby o tom, jaká je pravda, rozhodl autoritativně zákon.“ V tom má bohužel úplně pravdu.

Václav Havel poskytl rozhovor příloze LN Právo & Justice. Mluví v něm mj. o tom, jak vznikal návrh federální ústavy: „S Pavlem Rychetským jsme se … na víkend zavřeli v Lánech as sepsali návrh. Slavnostně jsem ho představil na tiskovce… a odevzdal navrženou ústavu oficiálně Alexandru Dubčekovi, tehdejšímu předsedovi Federálního shromáždění.“ Může se pak někdo divit, že se federace tak rychle rozpadla?

Úterý 25. ledna: lobby nemocničních lékařů zjevně úmyslně a cílevědomě vyostřuje situaci, aby přiměla vládu ke kapitulaci. Je to samozřejmě i v zájmu opozice, ale opozice ani někteří podporovatelé protestu nemají odvahu se přihlásit přímo ke klíčovému požadavku nemocničních lékařů, tj. razantnímu zvýšení platů; zřejmě kalkulují s tím, že pak vyjednají mezi bezmocnou a podělanou vládou nějaký zdánlivý kompromis tyopu moskevských protokolů z r. 1968. Na protestech je něco hysterického a pořádně nadsazeného. Vyhrocuje se problém v porodnicích a v péči o nedonošené děti a v dětském kardiocentru v Motole, které je prý podle ČTK „v rozkladu“. (Tedy něco, na co je veřejnost hodně citlivá, v tomto oboru není těžké lidi vystrašit). To je mimořádně hnusné. Senátor Schwarz (bezpartijní, zvolen za ODS, ředitel pražské záchranné služby) se domnívá, že by pražské nemocnice, kde bude kritický stav, neměly brát rodičky ze středních Čech, kde je situace podstatně lepší, ředitel středočeské záchranné služby rozhořčeně oponuje, z hlediska dostupnosti jsou pro mnoho středočeských obcí blíž pražské nemocnice. Taková hádka samozřejmě zvyšuje paniku, mají to spolu domluvené? „Známé osobnosti veřejného života“ (mj. prof. Halík, Jiřina Jirásková, Jiří Suchý) napsaly otevřený dopis Nečasovi a Hegerovi s tím, aby „zabránili eskalaci napětí ve společnosti“ (kterou tím dopisem zároveň vyvolávají) okamžitou diskusí mezi „reprezentanty“ vlády a lékařské společnosti (moc by mne zajímalo, jak velkou část „lékařské společnosti“ pánové Engel a Kubek opravdu reprezentují). Je pozoruhodné, že ani „osobnosti“ nepodporují „všechny aspekty“ kampaně iniciativy Děkujeme, odcházíme v plné výši, i když zdůrazňují, že lékaři jsou finančně podhodnoceni. Zároveň prý vzniká i petice, která za den nashromáždila přes 5 tisíc podpisů – mezi autory jsou „lékaři, zdravotní sestry (musí to být pro ně nepříjemná situace, když za nimi jejich lékařští dejme tomu kolegové přijdou s pokornou prosbou o podpiseček, stejně nebo ještě hůř jsou na tom ležící pacienti, ti občas už ani nemohou utíkat) a taky herečka Tereza Brodská. Vyzývají vládu a „jí pověřený orgán Ministerstvo zdravotnictví, aby konečně začaly se zástupci zdravotnické veřejnosti konstruktivně jednat“. Je tristní, že proti této organizované masáži se dosud nikdo nezmohl na veřejný protest, který by měl nějakou váhu.

V této situaci zve ministr John zástupce Asociace krajů, ministerstva zdravotnictví a případně i ministerstva obrany ke kulatému stolu k řešení situace ve zdravotnictví. Z jeho pohledu „se jedná o situaci, která by mohla ohrozit životy a zdraví občanů ČR“. Těžko se zbavit dojmu, že se jedná pokus o organizace vládní kapitulace před lékaři pod rouškou „jednání“, i když pan ministr zároveň ujišťuje, že vyřešení problému platu lékařů „je v zcela jiné rovině než taková schůzka, o kterou požádám“. VV je krajně nedůvěryhodná organizace, je to opozice v koalici a má teď plně pod kontrolou ministerstvo vnitra a policii.

Právo píše, že vláda má na hromadný odchod nemocničních lékařů reagovat ve středu, to jest zítra. Zhroutí se pod těmito egyptskými ranami hned, nebo až později?

Jiří Hanák píše v Právu o tom, že (arciť) česká veřejnost přijala v letech 1945-8 stalinismus v podstatě z vlastní vůle a svobodně. Já bych k tomu arciť podotkl za prvé, že česká společnost byla předzpracovaná důkladnou deformací demokracie, kterou domluvil Beneš s Gottwaldem. Vznikla situace, kdy komunisté neměli sice absolutní většinu, ale dost velkou podporu k provedení puče (i k provedení puče musí být veřejná podpora). Takže božná že by arciť bylo dobré být trochu zdrženlivější a mluvit jen o tom, že se česká společnost ukázala být vůči stalinismu a jeho demagogické ideologii bezbranná, ne dost imunní (omlouvám se, v minulosti jsem se vyjadřoval i já v té věci tu a tam radikálněji, to, co jsem napsal teď, mi připadá přesné). Ale hlavně a arciť především si myslím, že kdyby o té věci náhodou (uvádím to jen jako teoretický příklad) psal např. člověk, který dlouho poté, co se ukázalo, co je stalinismus zač, vlezl dobrovolně a bez přinucení do KSČ, měl by snad aspoň místo „česká společnost“ psát poněkud skromněji „my“, a to i tenkrát, když by se byl později s KSČ a její ideologií rozešel.

Jiří Kalousek řekl k Nečasovu prohlášení ohledně nového policejního prezidenta: „Vymínil si schválit policejního prezidenta, uplatňoval tuto pojistku, aby na ni nakonec rezignoval. To je pro mne málo pochopitelné.“ Zlatá slova. Hlavně doufám, že pan Kalousek není takový skunk, aby to na Nečase vybalil rovnou v médiích, tj. že mu to napřed mu to řekl mužně z očí do očí, hlavně proto, že ta věc je velmi neblahá výhledově i pro TOP09. Ministerstva vnitra se zmocnila skupina, navenek organizovaná jako politická strana (s jistými zvláštnostmi), s velmi nejasnými úmysly. Měl tedy předtím Nečasovi říci: proboha, vetuj to. V tisku však proběhly zprávy o tom, že představitelé TOP09 „prosili“ Nečase, aby policejního prezidenta nevetoval. To je totéž, jako kdyby mu byli řekli, „opovaž se“. Poměry v koalici jsou naprosto neuvěřitelné, partneři se k sobě chovají podraznicky. Je to ještě horší než za Topolánka, který vlastně neměl v PS většinu.

Ministr Bárta se premiéru Nečasovi omluvil za případ sledovaček na Praze 11, totiž za to, že „neúmyslně uvedl informace, které se ukázaly jako mylné“. V žádném případě neměl v úmyslu mu sdělit nepravdivé informace. Kdyby byl napsal, že „uvedl informace, které se ukázaly jako mylné“ a úmyslnost nebo neúmyslnost prostě nechal stranou, bylo by to docela OK.

Středa 26. ledna: Premiér Nečas se opět projevil jako státník: podmínil obnovu důvěry ve vládě tím, že se pan Bárta vykroutí ze dvou věcí: za prvé, že si jeho agentura ABL (jak z okolností vyplývá, za pomoci „zpravodajské techniky“, tj. špiclování a fotografování) kdysi kádrovala politiky na Praze 11 (tedy i, nebo především, politiky ODS), a za druhé, že pro vedení Prahy 11, poté, co zjistila výše uvedeným způsobem, že je košer, prováděla mj. „řízené provokace“ za účelem zjištění odolnosti proti korupci. Pan Bárta se vykroutil, čímž se naplnila slova místopředsedy ČSSD Sobotky, že Nečas už tou výzvou k omluvě dal Bártovi rozhřešení. Jako Jindřich IV. kdysi prohlásil, že Paříž stojí za mši (katolickou, byl původně kalvinista), panu Bártovi stojí vláda nad vnitrem, policií a čím vším ještě, to se uvidí, za nějakou tu omluvu. Tématu se týká naše dnešní glosa. Pan Nečas je nyní spokojen, nechápu proč, byl jen, nevím už po kolikáté, znevážen institut omluvy.

Ústavní soud zrušil komunální volby v Krupce, kde si národní sociálové (Bože, ono to ještě existuje!) nakupovali voličské hlasy. Zákon o komunálních volbách, na rozdíl od ostatních volebních zákonů, to totiž nedopatřením nezakazuje. Ústecký krajský soud se předtím držel litery zákona a zrušil volby jen ve třech obvodech městečka kvůli „nepovolené agitaci“. Soudce zpravodaj ÚS Balík neměl moc práce s plastickým zdůvodněním rozhodnutí: „Takováto absence politické kultury by byla možná pouze ve westernovém příběhu o bandě zlosynů, která chce uchvátit městečko na americkém západě v 19. století.“ Je poněkud tristní, když se podobnými případy musí zabývat Ústavní soud.

Věci veřejné chtějí prosadit, aby majitelé přilehlých komunikací přispívali obcím na uklízení chodníků. Zákon díky tzv. chodníkové novele, kterou prosadil senátor Kubera, nechává odpovědnost na majiteli, povinnosti vlastníků přilehlých objektů nejsou definovány. Pan senátor včera Právu řekl: „Kdo uklízel dříve, uklízí i nyní. Lidé, kteří neuklízeli, nebudou uklízet nikdy.“ Podobně by mohl být zrušen trestný čin krádeže se zdůvodnění: ti co nekradli, nepokradou i nyní, ti, co kradli, budou krást pořád.

Akce Náš exodus, váš exitus je dobře připravena. Podpisové archy se jmény „osobností a veřejnosti“, co lékaře podporují, už prý obsahují třináct tisíc podpisů (ačkoli podle průzkumů veřejného mínění je většina veřejnosti proti těmto vyděračským manýrám). Odpůrci zaspali, já taky, je to naše vina. V životě jsem byl nesčíslněkrát konfrontován s tím, že lidé toho typu, co organizují odchody, měli pré, ale tentokrát bylo možné aspoň se ozvat. Udělal jsem to pozdě a málo. Mělo se udělat víc. V pátek vláda nejspíš na iniciativní návrh Věcí veřejných navrhne kompromis ve stylu moskevských protokolů: nedostanete 3 x víc, ale jen 2,9 x. Ve skutečnosti bylo třeba je donutit k bezpodmínečnému ukončení té sprosté akce bez jakýchkoli podmínek. Nejhorší je, že je to jen začátek.

V Právu udělal Václav Pergl rozhovor s předsedkyní asociace sester Juráskovou. V jedné otázce se odvolává na informace na internetu, podle nichž „asociace zastupuje jen 15 tisíc z 80 000 sester a ostatní se k akci připojit chtějí a také chtějí vyšší platy“. Nu, kdo by nechtěl vyšší platy (já bych chtěl taky vyšší penzi). Já bych zase panu Perglovi namítl, že pacientů je u nás deset milionů. Kolikpak členů má asi „Svaz pacientů“, který vyděračskou akci nemocničních lékařů podpořil?

Na komentářové stránce Práva píše A. Mitrofanov o poměrech v Rusku v souvislosti s teroristickým atentátem na letišti Domodědovo. Nechci nijak zpochybňovat jeho znalost ruského prostředí, ale přesto bych si dovolil dvě poznámky. Za prvé, v sloupku stojí: Většina obyvatel Ruska v sobě nosí ideální vizi cara, z něhož sice jdeš hrůza, ale který nemilosrdně tepe své papaláše, aby nechali prostý lid dýchat a jakž takž se mít. Jenže dnes se všude… krade nahoře i dole a každá funkce je využívána jako zdroj bezohledné přesily často spojené s násilím.“ Problém je v tom, že výše zmíněná vize cara se na Rusi jaksi neosvědčila, přesněji řečeno ukázala se být mimořádně vhodným, ba dokonce snand nutným doprovodem ke skutečnostem, popsaným v druhé části věty. A za druhé, „nenávidět Karla Gotta, že přišel k bohatství díky tomu, že zúročil svůj mimořádný talent, by mohl jen pomatenec.“ Jistě nenávidět se nemá, nejen Karel Gott, ale nikdo, přesto je dobré připomenout, že pan Gott mohl svůj talent zúročit mnoha možnými způsoby, a všechny, včetně toho, který si vybral, jsou kritizovatelné. Nebo snad už zase ne?

Porodnice čekají krizi, ženy se bojí, zní titulek v MfD. Kdyby se mi podařilo dosáhnout něčeho podobného, styděl bych se. Ale když někdo cílevědomě připravuje akce s podobnými důsledky, nedá se od něho čekat, že by byl vůbec schopný se stydět.

V LN zase píše neurolog Milan Novák: „Odbory jsou založeny na principu agresivního skupinového sobectví. Je to jejich podstata, a je tedy zbytečné podléhat emocím. Nač vytýkat kočce, že mňouká?“ Řekl bych, že odbory jsou postaveny, jako všechny lidské instituce, na prosazování spravedlivých zájmů korektními prostředky. Na principu agresivního skupinového sobectví jsou založeny gangy. A jistě: nelze vyčítat kočce že mňouká, ale lze vyčítat např. lidem, že se chovají jako prasata.

Koalice dnes na neveřejné improvizované schůzce jednala o „mandátu ministra Hegera pro páteční jednání s lékaři“. Cesta ke zvýšení lékařských platů prý vede přes snížení počtu nemocničních lůžek. Platby pojišťoven by zůstaly zachovány a ušetřené peníze by se daly přelít do lékařských platů. Ve skutečnosti dnes a za této situace není ani ten nejmenší důvod zvyšovat platy lékařů v nemocnicích byť by jen o korunu. Napřed musí akci Náš exodus… zrušit. Jakákoli vstřícnost ze strany vlády bude jen projev slabosti a kapitulantství. A bohužel, bude to odpovídat skutečnosti: vláda opravdu slabá je.

Čtvrtek 27. ledna: Ministr obrany Vondra má malér, který bych jinak asi nekomentoval, protože to není moje parketa, ale tentokrát věc zaujme i laika a má svůj ryze politický aspekt. Ministerstvo financí podalo trestní oznámení, týkající se zakázky přidělené bez soutěže firmě Promopro před několika lety v souvislosti s českým předsednictvím EU. Šlo o pronájem a obsluhu audiovuizuální techniky na akcích pořádaných v rámci českého předsednictví EU v prvním pololetí roku 2009. Firma dostala zakázku bez výběrového řízení, protože prý měla exkluzivní postavení v oblasti poskytovaných služeb a jiné firmy je nebyly schopny zajistit, což, zase prý, ovšem nebylo pravda. To, co laika zaujme, je, že původní částka za pronájem techniky měla být 85 milionů, firma však (podle Práva) vyfakturovala nakonec 766 milionů, tedy cca devětkrát víc. Přitom velká část zakázky (za 378 milionů Kč) byla přesunuta na, jak by řekl pan Bárta, „subdodavatele“. Vondra svaluje veškerou vinu na tehdejšího šéfa Úřadu vlády Nováka, který tento zvláštní obchod podepsal, podle Nováka (a expremiéra Topolánka) byl však Novákův podpis formalita, odpovědnost nese Vondra. Protože vítr tentokrát fouká od ministerstva financí, je možné, že jde (mj.) o bratrský kopanec pro ODS od koaličního partnera, cifry jsou ovšem natolik úděsné, že je těžké posoudit, zda by se vůbec daly nějak koaličně přehlédnout. Pan Vondra je jeden z blízkých spojenců premiéra Nečase a zakládal si na své neposkvrněné pověsti disidentského andílka s růžovou prdelkou. Bude zajímavé, jak se mu podaří ji obhájit (tu pověst i to druhé).

O tom, že omluva pana Bárty je bezvýznamná formalita, jsme už psali. Pan Nečas se najedl (ne moc) a pan Bárta zůstal celý, pokud ještě trochu nepřibral. Je to pro ODS slabá náplast na fiasko s ministerstvem vnitra. TOP09 je v pozici spokojeného, nezúčastněného komentátora (Schwarzenberg: válečná sekera mezi ODS a VV je zakopána, jen neví, zda hloubka hrobu odpovídá českým hřbitovním předpisům, opravdu duchaplné; pan Gazdík od Starostů tvrdí, že ODS Bártovu kauzu živila, aby odvrátila pozornost od svých vnitřních problémů, jakým byla např. kauza Michálek, to je podpora koaličního partnera v pravou chvíli. Už jsem to myslím napsal, TOP09 by jako symbolické zvířátko (takové, jako je pro americké republikány slon a pro demokraty osel) nejlépe slušel skunk. Neříkám to z lásky k ODS, ale z nelásky k podraznictví.

Česká biskupská konference se postavila proti lékařskému protestu. Považují (stejně jako např. já) za povážlivé, když mluvčí doktorů vyhrožují postihem pacientů a berou si je za rukojmí svého nátlaku – tedy přesněji řečeno ne úplně stejně, já to považuji za syčárnu. Podpora katolických biskupů v českém prostředí nikoho nevytrhne, přesto si katolíci zaslouží uznání – obávám se jenom, že stejně jako moravští páni na Bílé hoře.

Zatím se vláda chystá ke „kompromisu“: bude zásadová, z rozpočtu nedá lékařům ani korunu, dá jim peníze odjinud (z pojišťoven) a nedá jim na platy požadované tři miliardy, nýbrž jen dvě. Zvířátka z LOK a ČLK nastavila čumáčky a větří (Engel: „záleželo by na tom, jaké by byly garance, že ty peníze opravdu budou, a kolik by to znamenalo v přepočtu pro konkrétního doktora v nemocnici“, a pak že nejde o platy!), zítra se zjevně bude licitovat. „Dvě miliardy není sice tolik, kolik chtějí, ale počítáme s tím, že minimálně pro část lékařů by to bylo přijatelné“, přemýšlí nahlas ministr Heger. Je mi líto, ale proč by to dělali, kdo se začal podělávat, už s tím nepřestane, tahle ústupčivost vyděrače jen stmelí.

V Právu, kde za iniciativu „Náš exodus, Váš exitus“ mohutně lobuje Václav Pergl, vyšel dnes neuvěřitelný rozhovor s prof. MUDr. Janem Černým z Brna. Posuďte sami:

„Je akce Děkujeme, odcházíme reálným nebezpečím pro naše pacienty?

Ano, tato akce je myšlena opravdu vážně, a proto je spojena s nebezpečím, že v následujících měsících zemřou lidé, kteří by jinak žili, a mnoha dalším se nedostane potřebné léčebné péče.

Je morální vytvořit takto soustředěný tlak na vládu a vzít jako rukojmí pacienty, občany tohoto státu s vědomím, že na to doplatí ti, kteří za to vůbec nemohou?

Určitě ne, alespoň z mého pohledu. Znamená to, že nemocniční lékaři přikročili ke krajnímu řešení poté, co to zkoušeli všemi možnými prostředky, ale žádná vláda nepřijala jejich požadavky jako prioritu. Vládní úředníci se domnívali, že lékaři budou do nekonečna považovat svoje povolání za poslání lidí, kteří složili Hippokratovu přísahu a kteří se spokojí s nízkou mzdou za to, že mohou dělat to, co je baví a těší. K požadavkům lékařů byli slepí a hluší. Lidé, kteří ochotně a bez reptání platí za hodinu servisu svého auta 500 až 800 Kč a za vyšetření psa u veterináře 500 Kč, se velmi podivují nehoráznému požadavku lékařů, aby jejich hodinová mzda byla 300 až 500 Kč. Protože všechny dosavadní snahy lékařů selhaly, přikročil LOK k radikálnímu postupu, který by měl přinutit vládu k tomu, aby se spravedlivé ohodnocení nemocničních lékařů stalo prioritou, kterou bude nucena řešit.

Jsou požadavky lékařů oprávněné?

Ano, tyto požadavky jsou plně oprávněné, a proto je podporuje velká většina nemocničních lékařů. Kdybych byl mladší, stál bych v první řadě těch, kteří bojují za požadavky lékařů, které považuji za oprávněné.“

Když už jsme u těch zvěrolékařů, tomuhle člověku bych nesvěřil k ošetření ani svou kočku.

Slovenská vláda má sice nadále výhrady ke dvojímu občanství Maďarů na Slovensku (formulace ministra zahraničí Dzurindy, kterou citují v Právu, je poněkud zamotaná a neprůstřelná), zruší však tu část Ficova zákona, podle níž se automaticky odebírá slovenské občanství tomu, kdo přijme maďarské – s výjimkou policistů, celníků, vojáků z povolání, zaměstnanců tajné služby a národního Bezpečnostního úřadu. To znamená pro slovenské Maďary, kteří se rozhodou druhé občanství přijmout, sice ve srovnání s předchozí zákonnou úpravou fešáckou, ale přece jen diskriminaci. Na druhé straně nelze přehlédnout, že slovenská vláda prokázala poměrně velké kvantum dobré vůle, a že by to maďarská strana měla zohlednit. Není možné vést o problému, který tu vznikl, politická jednání? Nastolení důvěry mezi maďarskou a a slovenskou společností je záležitost pracná, choulostivá, ale nutná, a nezohledňovat přitom dobrou vůli by bylo trestuhodné.

Firma ABL v souvislosti s aktivitami roku 2007 (jichž se týkala Bártova omluva-neomluva) vydolovala z policie ČR 78 údajů, které mají být pro soukromý subjekt bez dalšího nevydolovatelné. V souvislosti s tím, že se Bárta omluvil za něco, co tvrdil nejen Nečasovi, ale i vlastním poslancům, mu teď na poslaneckém klubu VV teatrálně myjí hlavu. Chtějí snad předstírat, že se hodlají svého principála, svého Matěje Kopeckého zbavit? V MfD k aféře ještě píší: „zjistit, kdo z policie pomáhal ABL lustrovat sledované lidi, není složité“. Ovšemže ne! Postará se o to Ministerstvo vnitra s panem Johnem a Morozem a jejich policejní prezident Lessy. Otázka, zda ODS a VV vyměnily klid pro Bártu za reformy, nebo je čeká další bitva, (rovněž MfD) je směšná: VV už zahájily tažení za dobytím VZP. Zajímá mne, kdy se pan Bárta dá do kupy s panem Rathem, typově patří k sobě a mohli by spolu dokázat velké věci (které si raději zatím ani nepředstavuju).

Šéfredaktor Gazety Wybroczej Adam Michnik v rozhovoru pro Právo přirovnává Viktora Orbána k Putinovi. Musí si pomáhat trochou lhaní (tvrdí např., že v Maďarsku platí nové daně pro zahraniční investory, tuhle věc u nás vysvětlila v tisku mluvčí ČEZ a psali jsme tu o tom). Nevím k čemu je dobré takové přehánění (nemyslím přitom, že by maďarský mediální zákon nebyl problematický, a taky jsem tu o tom psal). Na druhé straně jeho komentář k ruské zprávě o neštěstí ve Smolensku, vycházející z předpokladu, že před katastrofou byl na letišti byl stejný binec jako letadle, považuji za realistické východisko k zjištění toho, co se stalo.

„Nemusíme hořet sympatiemi k odborářskému vzdoru lékařů, ale jedno mu přiznat musíme: vystrašil a popíchl i ty, kteří o změnách ve zdravotnictví dosud nechtěli ani uvažovat“, píše Jana Bendová v MfD. To je obludná kravina. „Odborářský vzdor“ nemocničních vyděračů popíchl a vystrašil zejména ženy, které se chystají rodit, pochopitelně nejvíc ty s rizikovým těhotenstvím. Jak je možné, že se v novinách ozvalo tolik lobbyistů a nikdo to neoznačil za naprosto nepřípustnou prasárnu?

Senátor Štětina v této situaci žádá zákaz KSČM. Na zákazu KSČM absolutně nezáleží v situaci, kdy se strana, vzniklá z bezpečnostní agentury, zmocnila za chabého odporu ODS a s tolerantním porozuměním TOP09 ministerstva vnitra a policie a kdy organizace nemocničních lékařů (To je LOK, ale ČLK fakticky taky) díky čtyřem tisícům vyděračů drží v šachu celý národ. KSČM znamená 10% poslanců, kteří se přidají ke každé sviňárně, jistě, ale v nich není hlavní problém. Hlavní problém je v těch ostatních.

Pátek 28. ledna: Ministr zdravotnictví Heger se „přiblížil ke kompromisu“ s iniciativou Děkujeme, odcházíme, LOKem a ČLK. Kompromis má podobu devadesátiprocentní kapitulace. Nabídl vydírajícím od června dvě miliardy korun na výšení mezd (peníze dostanou od pojišťoven, ne ze státního rozpočtu). Odboráři žádají ovšem ještě záruky (za prvé, všichni, co dali výpověď, se budou moci vrátit do práce, za druhé, dvě miliardy půjdou výhradně na lékařské platy). V pondělí se bude jednat o zárukách, v úterý se LOK sejde a rozhodne, zda akci ukončí. Nespokojené jsou zdravotní sestry, které se zachovaly k vládě loajálně a teď z to zaplatí podle hesla „za dobrotu na žebrotu“. Teď budou žádat trojnásobné platy ony a napakovaní nemocniční doktoři je rádi podpoří. Pokud jde o garance, bude ještě malá tahanice, premiér Nečas dnes přijal Kubka a Engela. Prohlásil, že ministr Heger má jeho plnou podporu, ale zároveň i on odmítl, že by celé dvě miliardY měly jít na platy a že by se všichni, co dali výpověď, mohli vrátit na svá místa. Zákoník práce prý neumožňuje ministerstvu poskytnout záruku návratu pro všechny. Na druhé straně, pokud by Engel v této věci ustoupil, úplně se jako odborový šéf odrovná. Myslím ale, že kdo se jednou podělal, podělá se i po druhé, a že vláda nakonec nějaké řešení najde. Celkový dojem z lékařské akce i chování vlády zní: „hnusno“. Podle agentury STEM/MARK požadavky lékařské iniciativy podporuje 17% lidí, 56% je proti, ostatním je to fuk. Pokud jde o dosavadní veřejné akce a o chování mediální lobby, vyhráli vyděrači na celé čáře. K problému se ještě vrátíme.

A nyní přejdeme od věcí tělesných a hmotných k duchovním: Ústav pro odhalování organizovaného zločinu se intenzivně věnuje duchovní škole Poetrie, která pořádá duchoví poutě Spiritual Trekking, nyní do Thajska. Hlavou sekty je nějaký pan Dobeš (není doufám totožný s ministrem za VV stejného jména, ten má na starosti školství, kdežto tohle spíš patří pod kulturu v hodně volném slova smyslu), řečený též guru Jára, resp. Óm nadsamec. Ten prý během výuky duchovna praktikuje se svými chovanci a chovankami různé sexuální hrátky. Myslím že jen ve společnosti, kde se v duchovní sféře uplatňují takovéto iniciativy, je možné v oblasti sociální něco podobného jako „Děkujeme, odcházíme“.

Německý prezident Wulff prohlásil na Mezinárodním dni památky obětí holocaustu: „Jméno Osvětim vyjadřuje jako žádné jiné zločiny spáchané Němci na milionech lidí. Naplňuje nás, Němce, studem a odporem. Neseme věčnou odpovědnost, která je naprosto nezávislá na individuální vině.“ Pan prezident zapomněl jed dodat, že ta vina je nejen věčná, ale taky každým dnem větší a větší. Nechci bagatelizovat holocaust ani další německé válečné zločiny, ale v tomhle přístupu k minulým vinám je něco hysterického a nepřiměřeného. Ve skutečnosti za viny je třeba se kát (což Němci dělají už šedesát pět let) a zároveň věřit, že upřímné pokání je podmínkou odpuštění a že nejsou zločiny, které by se nedaly odpustit, pokud se ten, kdo za ně cítí zodpovědnost, třeba jen v přeneseném slova smyslu, upřímně kaje. Jakýkoli jiný přístup je v podstatě pohanský – včetně toho, který zastává pan prezident Wulff. Bůh je všemohoucí jen proto, že dokáže odpustit, v zásadě všechno, za co je člověk ochoten se upřímně kát, slovem i činem.

Pan profesor Pafko nám v dnes v MfD vysvětlil, že ne snad stát, jek nepravdivě uvádí titulek rozhovoru, ale společnost, tj. my, jsme lékaře dvacet let ekonomicky vydírali. Když jim teď dopřejeme třikrát větší platy, možná nám to odpustí, dodávám já, protože pan profesor to dodat zapomněl. Myslím, že drzost by přece jen měla mít nějaké meze.

Průzkum veřejného mínění, s nímž přišlo včera CVVM, se diametrálně liší nejen od posledního průzkumu STEM, ale i ode všech z posledních měsíců. Preference ODS a ČSSD se opět sblížily a strany vládní koalice by dohromady znovu dosáhly v podstatě stejného výsledku jako v květnových volbách. Zajímavé je ale taky to, v čem se průzkumy přesto shodují a o čem to vypovídá. Tématu se týká naše dnešní glosa.

Sobota 29. ledna: Ministr Heger věří, že nemocnice budou maximálně vstřícné, pokud jde o návrat lékařů, co dali výpověď, a že zafunguje lékařská solidarita. Nechápu, co je mu do toho, není zaměstnavatelem těch lékařů, co odešli. Kdyby byl ředitelem, pokládal by za veliké riziko někoho zpátky nevzít. Já, kdybych byl ministrem zdravotnictví, pokládal bych sice za velké riziko vyděračské požadavky LOKu odmítnout, ale taky bych věděl, že to musím udělat. Pan ministr měl dvě možnosti: odmítnout je, nebo, pokud se na to necítil, abdikovat. Tj. měl ve skrovnějších podmínkách (riziko nebylo zdaleka tak veliké) tu možnost, jakou měli (a nevyužili) Hácha 14. března 1938, Beneš v únoru 1948 a Dubček se Svobodou v srpnu 1968. Místo toho „odvrátil nedozírné následky“. Ve všech výše uvedených případech se ovšem přes všechno odvracení nedozírné následky dostavily v míře vrchovaté a stejné to bude i teď. Odstraňovat nedozírné následky technikou podělání se je velmi nepraktické. Vím, že pan ministr byl ve velmi složité situaci a že to, co udělal, bylo výsledkem jakéhosi konsensu ve vládě. V tom případě měl odstoupit a nechat někoho jiného, ať znovu opakuje taneček, jakého jsme v minulém století byli svědky mnohokrát. Vedení nemocnic teď čeká masivní nátlak, aby všechny, co dali výpověď, vzali zpátky (na základě toho už např. ředitel nemocnice v Liberci zmírnil svůj kategorický nesouhlas s odchodem gynekologů, za něž už sehnal náhradu). Je třeba upozornit ředitele, že v nejhorším případě, pokud půjde o lidi, o něž z dobrých důvodů nestojí, mohou taky v případě brutálního nátlaku odejít oni. Je to zásadní věc.

Místopředseda zdravotního výboru PS a předseda správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny Marek Šnajdr tvrdí, že vládní řešení je nespravedlivé, protože pojišťovny ty peníze nemají; je to řešení nespravedlivé a na dluh a preferuje lékaře před ostatním zdravotnickým personálem. Totéž tvrdí předsedkyně České asociace sester exministryně Jurásková. Podle ní je nepřijatelné, aby se zapomnělo na sestry, které se snažily situaci stabilizovat a výpovědi nedávají. Chtěl bych to ještě rozvinout a prohlásit, že k paní Juráskové se vládní budovatelé míru pro naši dobu s vyděrači zachovali mimořádně hnusně. Hejtman Rath (vůbec bych se nedivil, kdyby celou lékařskou akci z pozadí dirigoval, on přece vytvořil kdysi celý ten nátlakový systém, z něhož nakonec zbyly sice jen LOK a ČLK, ale to úplně stačí) zase zdůrazňuje, že dvě miliardy jsou málo, pojišťovny prý mají na kontech čtrnáct miliard, takže přidání mohlo být vyšší, nejspíš tak ale jen jistí to, čeho bylo dosaženo.

Pokud jde o aféru ministra Vondry, chtěl bych mít jen jistotu, že celý mechanismus, který byl spuštěn – nejmenovaná banka (proč nejmenovaná, to se za to stydí?) dala podnět Finančnímu a analytickému útvaru ministerstva financi, který provedl několikaměsíční kontrolu podezřelé zakázky (několikaměsíční: začala už za Kalouska, nebo ještě za Janaty?) a na základě toho podal trestní oznámení na jednatele firmy Promopra a na další, dosud neurčené osoby. Situace u nás je bohužel poněkud nepřehledná, člověk touží mít jistotu, že jde o standardní postup a ne o vnitrokoaliční politický boj. Chtělo by to tedy původní informaci ještě trochu upřesnit. To je věc lidí znalých v „standardních“ procedurách. Rád bych si byl jistý, že Kalousek měl dost pádných důvodů, aby předhodil svého vládního kolegu jako kořist véčkařské policii.

„Češi“ (jak kteří, já například ne) jsou hrdí na Velkomoravskou říši. O Velkomoravské říši vědí nejen oni, ale i odborníci v podstatě prd, patří nanejvýš k naší prehistorii, ne historii. To je pak snadné být hrdý.

Pan ministr John je šprýmař. Ve svém rozhovoru pro Právo např. prohlásil: „Já jsem udělal všechno pro to, aby to (výběr policejního prezidenta, bd) nebyl boj favoritů jednotlivých politických stran a nezvítězil ani favorit Věcí veřejných, ani někdo, koho by podporovala ODS.“ Nebo: „Když ODS říkala, že se ABL pokusí ovládnout vnitro, tak já jako držitel zbrojního pasu tady mám pistoli a čekám, kdy se ABL přijde pokusit ovládnout vnitro, abych tu zbraň konečně použil.“ Problém není v dnešní ABL, to je prázdná kukla, obyčejná bezpečnostní agentura. Vylíhl se z ní pěkný barevný motýlek jménem Věci veřejné (přesněji řečeno larvička se přestěšhovala a zabydlila se v kůži jedné z malých, původně komunálních stran jménem Věci veřejné). Má už i svého ministra vnitra, jmenuje se Radek John a sděluje nám, že má na nepovolané vetřelce pistoli. Pozor na něj!

Když jsem ve čtvrtek psal o tom, že by Slovensko a Maďarsko spolu měly o problematice dvojího občanství politicky jednat (mj. i proto, že Slovensko je jediným sousedem Maďarska, kterému zákon vadí), netušil jsem, že k jednání se víc než schyluje, započali ho premiéři obou zemí v pátek v Bratislavě. Českým šovinistům, rozjetým k frontálnímu útoku na Maďarsko (situace teď vypadá tak, že v každém Čechovi je schovaný jeden malý Slota, v lidech jako Palata jeden velký). Nemohu se přitom zbavit dojmu, že „maďarský problém“ je podobný tomu českému v době opoziční smlouvy: poté, co vzbouřenci proti Klausovi totálně propadli ve volbách, jezdili Českou republiku denuncovat do Bruselu. V ČR mají denuncianti spontánní sympatie. Jak by ne, vždyť Maďaři jsou fašisté a prohráli válku, kdežto my jsme demokraté a vyhráli jsme ji.

„Ministr peskovaný Kalouskem byl na odpis, teď je hrdina“, zní titulek článku šifry „vdo“ o panu Hegerovi v MfD. To je fakt zvláštní pojetí hrdinství, ryze české (předchůdce pana ministra v českém hrdinství jsme vyjmenovali výše). Pro spravedlnost musím ale ocitovat závěr článku, který je o něco lepší: Ale pokud už zítra inspirováni úspěchem lékařů podají výpovědi učitelé, sestry, vědci, dostane stejně jako první výpověď sám Heger. A bude si číst třeba paměti Margaret Thatcherové, jež neustoupila ani roční stávce horníků.“ Jen si myslím, že ty paměti si může číst už dnes. Opakuji, že pokud se na „kompromisu“ dohodla koalice, nemohl nic dělat. Ale mohl odstoupit, a pak by měl právo sáhnout po povzbudivější četbě.

České zpravodajství o hroucení egyptského režimu prezidenta Mubaraka je naplněno euforií hodnou vyznavačů multikulturality a politické korektnosti. Šifra kec (jak výstižná zkratka) v MfD např. o Mubarakovi píše: „Vládne díky politice dvou tváří: doma potlačuje opozici, manipuluje volby a používá cenzuru, ve světě se chová jako spojenec demokratického Západu a strážce země před radikálním islámem. Tenhle pokrytecký mix mu funguje už třicátý rok.“ Jistě, ve srovnání s ním je Írán demokratické země, islámští fanatici tam vyhrávají díky drtivé podpoře obyvatelstva. Režim tam není ani trochu pokrytecký, je přímočaře zrůdný a nic nepředstírá. Demokracie evropského typu je v islámských zemích nejkratší cestou k totalitní náboženské diktatuře s masovou podporou veřejnosti. Cesta k lidštějším poměrům vede přes sekulární stát, takové bylo kdysi Atatürkovo Turecko, a nejspíš až dodnes trochu i Tunis a Egypt. Moc mne zajímá, jak ty země budou vypadat za dva roky. Obávám se, že v USA a v Evropa budeme pak moci skandovat svoje „yes, we can“ s poněkud protáhlými obličeji. Pokud už Západ není schopen tyto režimy podporovat a přenechává je svým úhlavním nepřátelům, měl by si to aspoň nahlas přiznat. Neutralita, která se zračí i v komentářích našich novin, je neutralitou mnichovanů. Naší povinností není zavést ve světě demokracii, ale udržet ji aspoň doma. Děláme všechno pro to, abychom maximálně posílili ty, kteří, až pořádně zesílí a my ještě o něco prohnijeme, nás o ni připraví.

Pondělí 31. ledna: ODS intenzivně usiluje o projednání a schválení zákona o generální inspekci bezpečnostních sborů, obává se prý vlivu ABL na policii. To je trochu pozdě, ABL už je uvnitř vnitra a policie jako vetřelec v americkém filmu ve vnitřnostech hostitelského organismu. To, co jako ABL nyní zbylo, je nepochybně řádná a neškodná bezpečnostní agentura. Vetřelec už je „in“. Doslova i obrazně. A inspekce může jen dodatečně vyšetřovat sporné případy. Ta pozice není úplně šťastná, představte si např. generální inspekci, která vyšetřuje již proběhlý a úspěšný puč. AS vnitrem už to ODS a TOP09 prohrály. TOP09 ovšem nic neví.

Premiér Nečas neuvažuje „v tuto chvíli“ o odvolání ministra Vondry. To „v tuto chvíli“ zní poněkud hrozivě. Jinak majitelé firmy Promopro jsou lidé veskrze podezřelí. Právo píše, že se totiž netají tím, že si dopřejí luxus. Je nepochybné, že taková individua nemají mezi námi poctivými pracujícími co dělat.

V ČSSD probíhá zuřivý boj o předsednické křeslo. Skore dvou hlavních soupeřů podle nominace v krajích je 7 ku 6 pro Sobotku. Delegáti ovšem nejsou tím, co si krajské konference odhlasují, zavázáni (to vypadá trochu véčkařsky). Jinak jsem dodnes nepochopil, v čem je rozdíl mezi Sobotkou a Haškem. Oba provozují paroubkismus s lidskou tváří, což je sympatické, ubylo okázalé sprostoty. Když bude jeden předsedou, druhý bude prvním místopředsedou. Kdybych byl delegátem ČSSD na celostátní volební konferenci, hodil bych si před volbou korunou.

Předseda LOK Engel prohlásil, že sestry se nepřipojily ke stávce lékařů, takže teď nedostanou nic. Organizace sester se mezitím rozložila, část horuje, aby všechny peníze šly doktorům, druhá, aby na ně taky něco malounko zbylo. To je důsledek politiky dua Nečas – Heger. Tématu se týká naše glosa. Mezitím se představitelé LOK a ČLK rozhodli, že návrh pana ministra je sice krok správným směrem, ale úplně nedostatečný, a předložili ministrovi vlastní systematické a důsledné požadavky. Podle ministra jde o diktát, který nemůže splnit. Nečas a Heger, místo aby se starali, jak dokážou tři měsíce vzdorovat lékařskému bojkotu (déle by to nemocniční lékaři bez práce nevydrželi), plánovali kompromisy. Kompromisy ano, praví Engel s Kubkem, ale důsledné, ne polovičaté. To se opravdu povedlo. Není ovšem vyloučeno, že Nečas s Hegerem nemají volné ruce, protože je tísní VV, které se už nějakou dobu s Kubkem paktují. Pak je ovšem čas na demisi vlády. Ať si to Bárta s Filipem a s Haškem či Sobotkou zařídí po svém. A nevěřím, že by jejich koalice měla dlouhé trvání.

Nečas ostatně rezignací pohrozil, a to v televizi TV Public – v případě, že Věci veřejné budou dál a dál zatahovat do vládnutí opoziční ČSSD. V tom případě je jistě lepší velká koalice, která je technicky proveditelná, než koalice ČSSD - VV, ta by musela vládnout s komunisty v zádech; jsem přesvědčen, že lídři ČSSD i Bárta by to skousli, ale o moc by se dělilo příliš mnoho subjektů. Jenže o tom lze uvažovat až poté, co si ČSSD zvolí předsedu. Opakuji, na tom, který z těch dvou oranžových papalášů to bude, vůbec nezáleží. Velká koalice by sice zhatila reformy, ale ty jsou zhaceny už takhle, VV je bez námahy zablokují. Jen vnitrokoaliční vydírání by se stalo transparentnější, protože by se na něm podílely jen dva subjekty.

Alexandr Mitrofanov napsal do Práva sloupek, který si nějak nedokážu vysvětlit jinak než jako výzvu „udělejme to jako v Egyptě“. Ovšem, stejně jako ubozí lékaři, i všichni poctiví pracující jsou v zoufalé situaci. Pokud jde o paralely, můžeme však cestovat nejen v prostoru, ale třeba jen v čase a odvolat se na Vítězný únor 1948. Nečas prý podle Mitrofanova v Otázkách Václava Moravce „nově vzplanul láskou ke zdravotním sestrám“. Jak to, nově? Kdy předtím chtěl, aby se nepřidávalo sestrám, a zato doktorům ano?

Podle The Daily Telegraph prý USA tajně podporovaly „disidenty“, kteří v Egyptě připravovali povstání za změnu režimu. V pátek „Washington“ podle Práva naznačil, že zasáhne-li armáda proti protestům, přiškrtí Američané vojenskou pomoc. Pokud se tedy místní odnož Al-Kajdá dostane k moci s pomocí armády, bude americká pomoc pokračovat. Nebo ne?

Podle agentury SC&C si veřejnost (chce se mi napsat náš pracující lid) přeje, aby léky stály všude stejně. (Průzkumu věřím, SC&C je solidní agentura). Proč ale není náš pracující lid důslednější? Proč nechce, aby všechno stálo všude stejně, jako tomu bylo za totáče?

MfD zveřejnila vyvážený soubor čtenářských hlasů na téma „jsou odcházející lékaři vyděrači, nebo ne?“ první text jakéhosi Miroslava Krejčího (nemohu se zbavit dojmu, že někteří lidé se za svůj titul MUDr. najednou stydí) začíná: „Alce LOK je právně legitimní, ale neetickou reakcí lékařů na pokrytectví politiků a médií. Ta znají jen fráze o ceně zdraví a lidského života a současně beze studu odmítají slušně zaplatit vysoce kvalifikovanou práci lidí, kteří o tyto hodnoty pečují.“ To podle autora zjevně dává „lékařům“ (rozuměj nemocničním, a to některým) chovat se jako čuňata („neeticky“). Hlavně novináři se měli už dávno na pořádné platy lékařů ze svých tučných honorářů složit. A dále: „LOK pochopil, že nemá již smysl čekat, až si lidé uvědomí skutečnou hodnotu lékařské práce. Zbývá jediné – prožít si na vlastní kůži, co znamená, když lékařská péče do jisté míry nebude k dispozici, až ji budete potřebovat. Strach je účinnější motivací než závist nebo chamtivost a přesvědčí lépe než všichni lékaři, že je třeba si jejich práce vážit. Bude třeba přestat účelově vydávat lékařskou profesi za řeholi a nezbude, než za dobrou práci lékařům dobře zaplatit.“ Čili, veřejnost je třeba pořádně zastrašit, protože jen podělaná veřejnost bude schopná podpořit jejich nestydaté požadavky. S tím, že bude třeba přestat účelově vydávat lékařskou profesi za řeholi. To jsou zlatá slova! Je tu jen jakési nedorozumění, za řeholi vydávají svou práci jen protestující nemocniční lékaři: jenže každý, kdo pamatuje situaci za totáče, dobře ví, že profese nemocničního lékaře byla stejná řehole jako profese zelináře nebo automechanika (výjimky potvrzují pravidlo), a podle posledních protestních akcí myslím, že se na tom až tak moc nezměnilo. Tedy změnilo: práce zelináře a automechanika už k oboustranné spokojenosti zákazníka a poskytovatele služeb dávno „řeholí“ předlistopadového typu není.

LN otiskly oslavnou árii prezidenta ČLK na akci Děkujeme, odcházíme: akce prý „působí v současnosti jako jistá hráz naděje, která lékaře v ČR drží. Pokud by se vládě podařilo protest nespokojených lékařů zadupat a akce by skončila neúspěchem, následovala by tak mohutná vlna exodu kvalifikovaných lékařů do ciziny , kterou tato země nepamatuje“. Já osobně jsem přesvědčen, že by následovalo kulové. A že je nutné to otestovat.