Události

Vážení čtenáři,

V letech 1993-2002 jsem pracoval na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. Přednášel jsem na katedře politologie Institutu politologických studií fakulty české politické myšlení 19. a 20. století a maďarské politické myšlení 20. století. Mé přednášky o českém politickém myšlení se zabývaly českou demokratickou a liberální tradicí: věnoval jsem se podrobně Karlu Havlíčkovi, Františku Palackému, T. G. Masarykovi a aspoň zčásti též Emanuelu Rádlovi (k Rádlovi jsem shromáždil spoustu materiálu, ale nestačil jsem ho už převést v samostatný kurs). Druhé mé téma byly politické ideologie let 1945 – 68: jednak „nekomunistický“ český předúnorový socialismus a pak pokus tzv. reformních komunistů o zlidštění stalinismu v letech 1956-1968 (oba jsem pojal kriticky; ani tady se mi nepodařilo zpracovat téma až do konce, skončil jsem někdy v roce 1966). Maďarský kurs se týkal způsobu, jakým významní maďarští politici, publicisté a političtí myslitelé uvažovali o středoevropské problematice a o vztazích mezi středoevropskými národy. Snažil jsem se zároveň dát posluchačům jakousi představu o době, v níž osobnosti, kterými jsem se zabýval, žily a působily.

Během deseti let mé činnosti na univerzitě vzniklo několik přednášek, v nichž jsem využil vybrané části svých univerzitních kurzů. Když se seřadí, dají určitou představu o obsahu a koncepci mého univerzitního působení. Od roku 2000 jsem začal vydávat Události; tato práce mne zcela pohltila a vytížila mne natolik, že mi byl nakonec odchod z univerzity docela vítaný (odešel jsem, protože jsem nesouhlasil s personálními změnami ve vedení Institutu politologických studií FSV). Přednášky, které tu dávám k dispozici, vznikly vesměs ještě před rokem 2000, pak už jsem na něco podobného prostě neměl čas. Byl bych nerad, kdyby úplně zapadly, věnoval jsem se až do roku 2000 své univerzitní činnosti s plným nasazením a stálo mne to spoustu práce. Zároveň představují jakýsi background mé publicistické činnosti.

Už proto bych byl rád, kdyby si tady aspoň některou z nich občas někdo přečetl.

Bohumil Doležal

  • Bludný kruh „demokratického socialismu“

    Vývoj socialistické a komunistické ideologie v české společnosti až po „socialismus s lidskou tváří“, nosnou ideologii komunistických elit v roce 1968.

  • Česká cesta od demokratického socialismu k socialismu bez přívlastků

    Proč Češi na rozdíl od Poláků, Maďarů a vlastně i Slováků napochodovali do sovětského impéria způsobem, jejž je dosti obtížné označit jinak než jako dobrovolný? Tento proces měl u nás nesrovnatelně větší podporu veřejnosti než v ostatních postižených státech regionu.

  • Obraz Maďarska v českém politickém myšlení devatenáctého století

    Způsob, jakým se vztahovali k maďarskému národnímu hnutí Havlíček a Palacký: v jejich poměru k Maďarům je jakási ambivalence, která si zaslouží analýzy.

  • Obraz nepřítele v české národní ideologii

    Češi si během své novodobé historie vypracovali dva národní mýty: národně slovanský a poté západně demokratický. Oba vykazují překvapivé shody v obrazu nepřítele, který je nutnou součástí každého novodobého sebepotvrzujícího národního mýtu.

  • Češi a problém malého národa

    „Být malý“ jako problém vzniká tehdy, když si to nějaký národ jako problém připustí - jakmile je však problém jednou takto postaven, je to vždycky problém neřešitelný. Problém malého národa neznamená nic jiného než komplex malého národa.

  • Ideologie třetí republiky v zrcadle Peroutkova Dneška

    Myšlenka "demokratického socialismu" na vnitropolitické i mezinárodně politické úrovni ve válečných pracích Edvarda Beneše a její ohlas v publicistické činnosti jeho stoupenců v letech 1945-8.

  • T. G. Masaryk a ruský bolševismus

    Masaryk se před první světovou válkou i po ní velmi zasloužil o to, že se u nás neprosadily myšlenky ruského komunismu natolik, aby ohrozily základy české demokracie. Neobsahují však jeho úvahy o Rusku a ruském bolševismu jakousi trhlinu, něco, co pak usnadnilo, aby česká společnost tak lehce podlehla komunistické demagogii?

  • Masaryk, Bibó, Rádl: tři pohledy na smysl evropského vývoje

    Tři středoevropští myslitelé uvažují o Evropě. Reflektovat jejich setkání a míjení je užitečné proto, abychom dokázali nahlédnout sebe samy a své vlastní kořeny a tradice z odstupu, odstraňovat nánosy konvencí a hledat pod nimi živý základ, který stojí za to obnovovat a udržovat při životě.

  • Česká identita mezi národem a Evropou

    Co je vlastně "národní identita", a není už sama otázka po ní něčím zavádějícím? A jaký je vlastně vztah mezi "národem" a "Evropou"? Pokusím se tyto otázky zodpovědět na jednom konkrétním případě, na případě české národní identity a jejího historického vývoje.

  • Češi a smíření ve střední Evropě

    České problémy dvacátého století: nezvládnuté chyby a viny minulosti, které zatěžují vztahy se sousedy, s Němci, Poláky, Maďary a Slováky.