Sobota 1. června: Zákon o způsobu, jakým má být uhrazen nákup stíhaček Gripen, v Senátu neprošel. Není moc pravděpodobné, že v novém hlasování PS senát 101 hlasy přehlasuje, a i kdyby se tak stalo, nepodepíše zákon pravděpodobně prezident. Editor Událostí je ve věcech vojenské techniky laik. Přesto si troufne tvrdit, že za odmítnutím je neochota investovat do obrany země, podložená iluzemi. Senátor Liška (ODS) prý prohlásil, že nám v současné době nic nehrozí, jsme členy NATO a to navíc nyní uzavřelo smlouvu s Ruskem. Pocit bezpečí, který má pan senátor a s ním asi mnoho lidí u nás, může být úplně falešný: smlouvou s Ruskem ztrácí pro nás NATO na významu, a hlavně: až se nebezpečí, o němž dnes nevíme, zhmotní, bude už nejspíš pozdě na to, abychom dohnali to, co teď zanedbáváme.

Prezident Havel se v rozhovoru, který poskytl ARD, distancoval od Zemanových a Špidlových výroků o sudetských Němcích a jejich vyhnání (Zeman: chtěli domů do Říše, a tak šli; Špidla: "odsun" byl aktem, zabezpečujícím evropský mír). Ale Havel vyhnání Němců taky bagatelizuje: "Byla to věc poplatná své době, byla to součást jakési trpké moderní historie". A tvrdí, že Benešovy dekrety "definovaly celý ústavní systém". Těch několik dekretů, které připravily půdu pro vyhnání Němců, žádný ústavní systém nedefinovaly, navíc formálně platila prvorepublikánská ústava.

Pondělí 3. června: ODS a komunisté nacházejí přede volbami až příliš snadno společnou řeč v otázce národních zájmů: viz harmonická shoda mezi pány Langrem a Grebeníčkem v neděli na Nově. ODS by zřejmě ráda svým agresivním šovinismem oslovila i část voličstva KSČM, tak jako to udělala ČSSD se svou negativistickou kampaní před minulými volbami. Jenže KSČM nebude tak jednoduché sousto jako před čtyřmi roky republikáni ("zdivočelí sociální demokraté") pro ČSSD.

Václav Havel na Bledu (zúčastnil se tam setkání středo- a východoevropských prezidentů) kritizoval Špidlovy a Zemanovy výroky o sudetských Němcích, tentokrát věcněji než jak to učinil v rozhovoru pro ARD. Upozornil, že společnost, jíž se zmocňuje totalitní hnutí, snadno podléhá psychickému teroru a připomněl Zemanovi, že i on volil za totality Národní frontu, tj. KSČ. Škoda, že kritika přichází trochu pozdě.

Václav Klaus jednal s vedením KDU-ČSL. US, koaliční partner lidovců, se to dozvěděl až dodatečně. To je od Klause docela racionální: v případě, že vyhraje volby s dostatečným náskokem, stačili by mu jako koaliční partner sami lidovci ("ODS s lidskou tváří" zjevně nikoli neprávem nepovažuje za spolehlivého partnera).

Úterý 4. června: Státní zastupitelství v Praze zastavilo trestní stíhání ředitele ČT Balvína. Důvodem jsou jednak formální nedostatky, jednak zjištění, že není důvodné: nepodařilo se prokázat úmysl a škoda, kvůli níž byl ředitel obviněn, nevznikla (ČT penále, o něž jde, nezaplatila). Zastupitelství případ jen vrátilo policii, která chce pokračovat ve vyšetřování, ale zdá se, že za tím jsou už jen prestižní důvody. Celá akce byla tedy jen mohutným předvolebním plácnutím do vody, na němž se mohutně přiživily televizní odbory. Ať je Balvín jaký chce, neznamená to ještě, že by se s ním smělo jednat nekorektně. Pokus o to byl, jak se zdá, učiněn.

Schůzka Václava Klause s Cyrilem Svobodou předsedu KDU-ČSL údajně zklamala. Pokud ODS výrazně vyhraje volby a koalice dopadne jakž takž slušně, zažije možná Svoboda (a taky paní Marvanová) ještě hodně zklamání a trpkých chvil: totiž v tom případě, když by Klausovi stačilo uzavřít koalici buď jen s KDU, nebo jen s US. Jednota Koalice by pak byla vystavena opravdu tvrdé zkoušce.

Také slovenské ministerstvo spravedlnosti vypracovalo expertízu ohledně Benešových dekretů. Dospělo - jak jinak - k závěru, že by bylo projevem politické slabosti ustoupit tlaku na jejich zrušení. V tom se kryje s obecným názorem v Česku. Rozdíl je v poukaze na to, že karpatští Němci nebyli na Slovensku ani v internačních táborech vražděni (na rozdíl od Česka, což se tu ovšem neříká, jen velmi výrazně naznačuje; je to ostatně asi pravda, na Slovensku nebyla a není taková nenávist k Němcům jako u nás).

Středa 5. června: Prezidentu Havlovi náhle vadí usnesení Poslanecké sněmovny k Benešovým dekretům. Když opravdu o něco šlo, tj. když se celá komedie připravovala, nevadilo mu to a naopak v té věci svého úhlavního nepřítele Klause horlivě podpořil. A důvod, proč je Havel najednou zneklidněn? "Mírné podivení u našich spojenců a sousedů". Na to je pan prezident velmi citlivý, zdá se, že mu v tuto chvíli záleží už jenom na tom, aby si do konce svého posledního funkčního období udržel u svých západních kolegů image jakéhosi středoevropského dalajlámy. Pak bude moci v důchodu objíždět různé kongresy a konference a slunit se v přízni světové veřejnosti coby bývalý filosof na trůně. Doufám, že mu tenhle kalkul nevyjde.

Sedmnáctileté matce odebrali dítě a umístili do dětského domova. Rozhodl o tom soud. V červenci bude plnoletá a dítě jí budou muset vrátit. K podobnému rozhodnutí musí mít soud mimořádně pádný důvod a na první pohled vypadá absurdně. Je dobře, že se celou věcí zabývá úřad ombudsmana.

Česká televize byla pokutována za to, že ve dvou pořadech zazněla nemravná slova. Prý něco takového může ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých. Nemravná politika, schvalování masových zvěrstev apod. ohrožuje mravní vývoj mladistvých daleko víc než tu a tam nějaké hrubší slovo. Ostatně, "mladiství" mezi sebou často mluví tak, že kdyby se to mělo pokutovat, stát by výrazně zbohatl. Jenže to není ten hlavní problém, který by nás měl trápit.

Čtvrtek 6. června: Ministr Tvrdík si dovolil v Senátu v rozpravě o gripenech říci na adresu Ruska: "Vy skutečně věříte tomu, že ten spící obr je bezpečný?". Ruské ministerstvo zahraničí protestuje, ačkoli mu do toho, co se říká při jednáních v českém Senátě, vůbec nic není. Kromě toho ministr Tvrdík má pravdu: v této věci i v záležitosti gripenů. K jeho výroku se ještě vrátíme.

Pan premiér Zeman se opět sklonil k něčemu, co je jinak hluboko pod jeho rozlišovací schopností a všiml si mé maličkosti. To stojí za malou propagační akci pro jeho stranu.

poznámka

Václav Havel při setkání s německým prezidentem Rauem prohlásil, že by česká strana neměla dělat z historického počínání nedotknutelnou svátost; pokud chceme být rovnoprávnou částí evropské rodiny národů, nesmíme se bát pravdy a svobody. To je bez jakékoli ironie velmi hezky řečeno, i když prezident předtím trochu vypočítavě mluvil o "siláckých výrocích na obou stranách" - nás by měly zajímat ty na naší straně, silácké je v tomto případě dost slabé slovo. Havel působí dojmem, jako kdyby se o něj praly dvě skupiny, jak říkají lidé z okolí Václava Klause, "našeptávačů", nebo jako kdyby prožíval nějaký konflikt svědomí. Veřejnost to nejspíš naplní zmatkem.

Jan Keller vyčítá v Právu Václavu Klausovi, že je jediným profesorem v ČR, který neodučil na vysoké škole ani jeden semestr. Nemohu si pomoci, ale je to, zejména na stránkách onoho listu, drzost. V době, kdy by se byl měl Václav Klaus věnovat akademické dráze ( při všech výhradách k němu jsem přesvědčen, že by to bylo na prospěch české ekonomické vědy), musel z důvodů, které panu Kellerovi zajisté nezůstaly utajeny, dělat subalterního úředníčka v lokální odbočce "Československé státní banky". Řada dnešních vědeckých kapacit si zatím naháněla nejrůznější vědecké prebendy a pocty a teď může na lidi, kteří tehdy také kvůli jejich kolaboraci nemohli pracovat ve svém oboru nebo na odpovídajících místech, dělat ramena. Zejména to platí o cechu historickém: jména jeho mnoha čelných představitelů zdobí nejen prezenční listiny četných mezinárodních konferencí, ale taky stránky Cibulkových seznamů. A dnes chtějí tito lidé zase zakládat komise, které nás budou kádrovat na odbornou způsobilost. Zmýlili se v letopočtu: tohle bylo v módě na počátku sedmdesátých let.

Předseda Světového svazu Maďarů Miklós Paturbány vyzval Havla, aby se zasadil o zrušení Benešových dekretů. Současně se zmínil o tom, že Maďary, deportované po roce 1945 do Čech na nucené práce, zaměstnával i Havlův dědeček. To není žádné pěkné vysvědčení pro Havlova dědečka, ale Havel s tím má něco společného jen tenkrát, když přistoupíme na zásadu kolektivní viny, na níž jsou postaveny kritizované dekrety.

Spolkový kancléř Schröder předpokládá, že dekrety automaticky zaniknou vstupem ČR do EU. Řekl to včera ARD a řekl doslova totéž, co před časem Viktor Orbán. Teď by měli naši hrdinové na špičkových postech spustit válečný ryk: Havel by se měl chopit hole a hnát svého německého kolegu Raua sviňským krokem z Pražského hradu a pánové Mocek s Rupnikem napsat po svém zvyku několik hnusných článků do MfD, tentokrát na německou adresu. Řekl bych, že to neudělají: Německo je přece jen velké sousto.

Pátek 7. června: Jan Kasl uspořádal v jakési kavárně na Hradě schůzku s lidmi, které lidé z ODS označili za jeho "našeptávače". Na schůzku přišel i prezident Havel. Pokud chtěl Kasl tímto způsobem ironizovat zprávy šířené jeho protivníky, moc se mu to nepovedlo. Udělal pravý opak, potvrdil je. Zejména prezidentova účast je velmi výmluvná. Už po dovíkolikáté se opakuje tentýž scénář: politik vyjímající se v ODS nezvykle (vypadá na první pohled jako slušný člověk) opouští stranu, aniž by zřetelně doložil, proč tak činí a jaké má pozitivní představy, které mu nedovolili realizovat. Místo aby se postavil na vlastní nohy, hledá útočiště u těch, kteří v minulosti při podobném pokusu buď ztroskotali, nebo se aspoň podíleli na organizaci minulých nepodařených pokusů. Rozšiřuje exkluzívní klub neúspěšných protivníků Václava Klause. A čeká ho totéž, co jeho předchůdce.

Mezitím válka Klause s Havlem pokračuje ve věci Brožík. Nominaci tohoto poslance na vicepremiéra NKÚ označila ředitelka právního odboru prezidentské kanceláře Chrastilová veřejně za sprosťárnu a strašné bezpráví. Klaus nato v organizačním výboru prosadil, že vedení Sněmovny pošle prezidentovi dopis s ohrazením, a aby to Havlovi pořádně osladil, nechal ho nastylizovat komunistou Filipem. Dětinské hrátky.

Další předvolební skandál: někdo napsal čtyřstránkový elaborát, v němž pomlouvá předsedkyni US-DEU Hanu Marvanovou. Líčí ji jako "bezskrupulózní dračici, která cynicky ničí své milence". Obvinění je nesmírně směšné, a kdyby se ho nebyl chytil časopis Hustler (šéfredaktorem české mutace je fanatický Klausův zbožňovatel Daneš) a server paní Dědečkové (vztahy k ODS rovněž nezakryté), vypadalo by to, jako že si to US objednala: podívejte se, jak naší předsedkyni, té křehké bytosti, zase ubližují.

poznámka

Milan Knížák figuruje na předvolebním plakátu ODS. Je mu to vyčítáno, prý porušuje statut člena rady ČT. §5 zákona o ČT totiž uvádí: "Člen Rady nesmí zastávat žádnou funkci v politických stranách nebo politických hnutích... ani nesmí jejich jménem vystupovat nebo působit v jejich prospěch při výkonu své funkce v Radě". Bude asi dosti obtížné dokázat, jak souvisí podobizna na plakátě s výkonem funkce v radě ČT.

Jakýsi Václav Macháček pořádá na Václavském náměstí demonstraci proti aroganci úředníků a politiků, ve prospěch slušných lidí. U úlohy slušných lidí v české patademokracii je třeba se zastavit.

fejeton

Václav Klaus píše v Mladé frontě dnes mimo jiné o "disidentských intelektuálech, věřících na svou výjimečnost". To je jistě v první řadě ťafka jeho věčnému rivalovi na hradním trůně, ale taky všem, kteří mají jiný názor než pan předseda ODS a nepodložili ho dostatečnou voličskou podporou. Kolik má papež divizí, ptal se kdysi Josef Vissarionovič. Kolik má voličů, ptal by se Václav Klaus. Novináři a publicisté by podle něho měli být nejspíš voleni jako politici. A když si někdo troufne vyjádřit samostatný názor bez dostatečné veřejné podpory, je třeba ho upálit jako kacíře.

Preference ČSSD a ODS se v posledním předvolebním týdnu srovnávají. Vypadá to, jako by nám agentury pro průzkum veřejného mínění chtěly udělat následující dny ještě napínavějšími. Editor Událostí si přesto pořád myslí, že volby vyhraje se slušným náskokem ODS. Pokud se ovšem na prvním místě umístí ČSSD, bude to velký úspěch. Obhájit ve volbách vládní pozici se zatím v žádné postkomunistické zemi nepovedlo (snad s výjimkou českých voleb v roce 1996, ale to bylo pro Klause už jen Pyrrhovo vítězství).

Sobota 8. června: Pomlouvačný materiál o předsedkyni US-DEU Marvanové byl, jak se ukázáno, odeslán ze Svobodné Evropy (Čro6), údajně z počítače někdejšího partnera paní Marvanové. To je divné: pochybuji, že by pomluvy tohoto druhu mohly předsedkyni US nebo dokonce její straně politicky uškodit. Jediný, komu ta věc ublíží, je Svobodná Evropa. Udělal to někdo kvůli tomu?

Právo otisklo rozsáhlý článek o hříších Oldřicha Ferdinanda Kinského, který se kdysi spustil s nacisty a v roce 1945 mu kvůli tomu byl podle Benešových dekretů zabaven majetek. Jediný problém je v tom, že v té době už byl delikvent sedm let mrtvý a majetek vlastnil jeho syn. Jeho syn naproti tomu byl v té době malé děcko a válku prožil v Argentině. Právo píše, že majetek byl nebožtíkovi zabaven "obrazně". To je opravdu dobré. K takovým koncům vede absurdní směs Benešových dekretů a restitučního zákonodárství ze začátku devadesátých let.

Jiný problém s restituenty mají v Pardubicích. Dvě staré dámy vlastní pozemek uprostřed dostihového areálu a nesouhlasí s cenou, za niž ho chce město odkoupit. Napadne někoho posvítit si na to, co obě paní dělaly v roce 1945? Třeba by i v tomto případě pomohly Benešovy dekrety.

Václav Klaus hodnotil vystupování Vladimíra Špidly v Partii na Primě takto: "Míra osobní záště, která čišela ze Špidlovy tváře, je něco v naší politice od listopadu 1989 nevídaného". Každý aspoň trochu nezaujatý divák si při těchto slovech pomyslí, že předseda ODS ztrácí smysl pro realitu. Takové hysterické přehánění je politicky málo produktivní. Nestačil si Václav Klaus za těch dvanáct let, co se vyvaluje na politickém výsluní, všimnout toho, že jsou tu taky lidé, kteří s ním nesouhlasí a čas od času si to troufnou říci? Přitom ti lidé samozřejmě nemusí mít pravdu.

Pondělí 10. června: Václav Klaus, jak se zdá, v předvolební kampani ztrácí nervy. Špidlu obvinil (několikrát) že lže, že má za kamarády Šloufa a Březinu, že "socialisté" s komunisty v roce 1948 rozbili Československo (?!). Proti Zemanovi v Naostro, který na něho vyrukoval s čísly (není vyloučeno, že náležitě upravenými), nenašel přesvědčivou obranu. Vůbec volební kampaň ODS svou útočností slepě kopíruje tu z roku 1998. Tehdy ovšem byla strana v jiné situaci, necelý rok po nekorektním pokusu o vnitrostranický puč, pod tlakem ještě hysteričtější (a úspěšné) kampaně ČSSD. Navíc sociálním demokratům se teď lépe přesvědčuje voliče, že dali zemi do pořádku (nezpůsobili žádnou hospodářskou katastrofu a mezinárodně politické katastrofy voliče až tak nezajímají), než ODS, že nynější klidná situace bude vykoupena příští katastrofou (která se ještě nestala a navíc volič nemá rád špatné zprávy).

Prezident Havel prohlásil v rozhovoru pro Svobodnou Evropu: "Skutečnost, že se extremisté ocitli na okraji politického spektra, je zaplacena tím, že některá témata, hesla či zkratkovité způsoby myšlení přebírají větší demokratické strany". Má úplně pravdu, ostatně jsme na to zde už několikrát upozorňovali.

Úterý 11. června: Vladimír Špidla prohlásil na setkání s voliči v Jindřichově Hradci, že pokud ČR zůstane mimo Evropskou unii, stane se z ní během patnácti let pouhá spolková země SRN. Jen EU jako "mezinárodní demokratická síť" nás může zachránit před tímto nezáviděníhodným údělem. Obávám se, že ten člověk na rozdíl od Miloše Zemana a Václava Klause nehoráznostem, které říká, taky opravdu věří. To nevěští pro příští léta nic dobrého.

Mítink občanské iniciativy "Obnova slušnosti", který svolal na Václavské náměstí Václav Macháček alias Franta Novák, nakonec moderovali Martin Mejstřík a Eva Holubová. Je to opravdu uklidňující, když záhadný cizinec sejme falešný plnovous a objeví se stará známá tvář. Jenže kde jsou ty časy, když iniciativy typu Děkujeme odejděte dokázaly vyhnat na mrazivá náměstí desetitisíce! Dnes se sešlo sotva pár stovek lidí.

V článku o Františku Hrubínovi, který uveřejnily dnešní Lidové noviny je několik nepřesností, vzniklých nejspíš tím, že autorka se snažila dát dohromady něco aspoň trochu pozitivního. Hrubín v projevu na druhém sjezdu SČSS nežádal propuštění uvězněných spisovatelů, to učinil Jaroslav Seifert. Zato se už po roce na rozdíl od Seiferta za své vystoupení veřejně kál. Pak se mu od komunistického vedení dostalo odpustků, poct a prebend.

Středa 12. června: Koalice už údajně vyhotovila soupis nároků na ministerská křesla ve společné vládě s ČSSD. Je neblahé, děje-li se tak tři dny před volbami a tak říkajíc před tváří veřejnosti. Koaličníci nejsou žádní troškaři, nárokují si najednou posty ministrů zahraničí i financí. Museli by se ve volbách hodně vytáhnout, aby se domohli i toho druhého.

Klause (viz rozhovor v dnešním Právu) děsí Špidlův fanatismus. To znamená, Klaus konečně dospěl k závěru: s tím člověkem nebude rozumná řeč. Ukazuje se, že ODS možná špatně nasměrovala celou svou volební kampaň: teď musí za minutu dvanáct přešaltovat z boje za národní zájmy proti Němcům-cizozemcům na boj s devítihlavou saní špidlovského socialismu. Je ovšem pravda, že Špidla si tvrdá slova nechal až na samotný konec kampaně a postavil Klause před skutečnosti, s níž nepočítal. Upřímně řečeno, dosti ho převezl. Mimochodem, je zajímavé, že Václav Klaus používá titulu "pan" stejně jako bolševici, tj. jako urážku.

Čtvrtek 13. června: Český národ versus zrádná šlechta zatím 1 : 1. Zatímco restituční nárok Salmů byl zamítnut, protože ministr Gross podle dekretu č. 33 nepřiznal poslednímu majiteli panství Mikuláši Salmovi státní občanství (jak to, že jsou dekrety vyhaslé?), Karolina Colloredo-Mansfeldová vyhrála spor u okresního soudu v Rychnově. Odvolají se však památkáři a ministr Dostál, který se domnívá, že rozhodnutím soudu jsou zpochybněny Benešovy dekrety. V tomto případě poslednímu majiteli zabavili majetek Němci v roce 1942, ale Dostál a památkáři tvrdí, že za války požádal o říšské občanství, což by ho právně diskvalifikovalo. Colloredova údajná žádost o říšské občanství se však nezachovala. Smůla. Spory se vedou vesměs o obrovské majetky a ze strany těch, kteří restituentům oponují, mají zcela nedůstojný charakter. Všech těchto tahanic a neskutečných difamací bychom zůstali ušetřeni, kdyby nebyl federální parlament kdysi přijal restituční zákony, které nedávno právem nazval Přemysl Janýr v Lidových novinách obludnými.

Ukázalo se, že článek o předsedkyni US Marvanové v pornografickém časopise Hustler je dílem redaktorů LN Koreckého a Bílka. Pan Korecký je, jak se zdá, muž dvou tváří: přes den píše jako dr. Jekyll seriozní analýzy do LN, po večerech coby pan Hyde zásobuje pochybnými texty obskurní periodika.

V rozhovoru pro Mladou frontu Dnes obviňuje Václav Klaus Vladimíra Špidlu, že dělá z Česka Rokytnici. Vypadá to, že Václav Klaus by zase rád z Česka udělal Ukrajinu. V té souvislosti nezní ovšem heslo "Národ volí Václava Klause" nijak zvlášť znepokojivě. Národ ať ho klidně volí, hlavně, aby ho nevolili voliči.

Pátek 14.června: Na poslední schůzi Poslanecké sněmovny před volbami dali poslanci většinou jediného hlasu světu a veřejnosti na vědomí, že tenhle stát má do budoucna na starosti důležitější věci než jak se bránit. Spor o gripeny je (nebo vlastně byl) školní ukázkou toho, jak se vážný problém utápí v nechutných a malicherných stranických tahanicích.

Zato sněmovna nepochybně učinila dobře, když odmítla zákaz reklamy cigaret. Umravňování společnosti zákazy a příkazy nikdy pořádně nefunguje (viz např. prohibice) a přesto se o ně různí pseudomoralisté vždy znovu a znovu pokoušejí.

Politici i noviny se rozplývají nadšením nad tím, že pět bodů v rezoluci EP o stavu příprav ČR na vstup do EU, které se týkaly Benešových dekretů, se smrskly na jeden. V tom jednom bodu je však řečeno všechno podstatné: Evropský parlament očekává, že pokud platné české právo na základě dekretů obsahuje diskriminační opatření neslučitelná s evropským právem, ČR je odstraní před vstupem do Unie. V tuto chvíli už ovšem nejde tolik o konfiskace, které proběhly na základě dekretů (je zcela zjevné - u nás i v Evropě - že jsou nevratné), jako např. o restituce českých občanů německé národnosti.

Ministr Dostál se na sklonku své kariéry údajně rozhodl zlikvidovat pár časopisů, které se zabývají výlučně či částečně kulturou, tím, že jim sníží či odebere státní subvence. Jde jmenovitě o Host, Literární noviny, Babylon, Tvar a Revolver revue. Ministerstvo kultury si dalo vypracovat posudek o literární úrovni těchto periodik mj. od Ústavu pro českou literaturu AV ČR. To je zábavné. Zdá se, že pokud jde o kulturu, má tento ústav hrát podobnou úlohu jako Sdružení historiků, pokud jde o "falšování dějin". Kapitalizace socialismu probíhá díky ministru Dostálovi i v kulturní oblasti. Síť pověřených, státem uznaných institucí bude zase rozhodovat o tom, co se smí a co ne - tentokrát ovšem nikoli pomocí příkazů a zákazů, ale s použitím "ekonomických nástrojů".

Sobota 15. června: Dnešnímu dni právem dominuje závěr voleb. Těm se věnujeme jinde. Jinak včera proběhl nepodařený pokus o sarajevský atentát na Železného. Jeho dřívější spolupracovníci a nyní soci, pánové Rozehnal a Kršák, zjevně usoudili, že se to s Vladimírem Železným houpe (Nova má prý dluhy, ale to určitě nebude hlavní důvod) a rozhodli se svého nehodného přítele sejmout. Kdosi z jejich okolí prý jako kvalifikovaného nástupce na místo ředitele Novy navrhuje Ivo Mathého. Proč ne rovnou Václava Havla, od února příštího roku bude přece bez práce!

Právo popularizuje názory Zdeňka Mahlera: "Ale u nás, a nejen u nás, došlo k masivnímu nástupu jistých politiků, publicistů i některých historiků, kteří podrobují moderní dějiny velice záludné revizi a dezinterpretaci - a získali široké publikační možnosti a jejich činnost je často dotována z různých, především zahraničních nadací. ..Protože tito horlivci už přepískli své koncepce a požadavky, nezbylo nic jiného než se proti tomu oficiálně ohradit" - obranou dějin shora a pomocí viditelné ruky státu, jak podotýká redaktor, který rozhovor zapsal. "Takovým "dějinám" musí čelit třeba i stát", pokračuje Mahler. Nejlépe Státní bezpečností, podotýkáme my. Pan Mahler je zvyklý sloužit, a tak to dělá, jak nejlépe umí. Dělal to tak vždycky, tak proč se vzrušovat.

Pondělí 17. června: Je logické, že dnešní poznámky se budou věnovat skoro výlučně povolební situaci.Po komunistickém úspěchu je znovu nastolena otázka, jak s komunisty. Zakázat je nelze, to je zjevné. Politicky s nimi spolupracovat je nebezpečné a hloupé, je to ovšem záležitost vedení politických stran. Přesto: formálně vzato a z demokratického hlediska je povaha jejich mandátu stejná jako u ostatních stran, a proto by neměli být ostrakizováni v takových záležitostech, jako je obsazování funkcí ve Sněmovně nebo prezidentské konzultace s šéfy politických stran. Pokud jde o program a charakter strany, tj. otázky obsahu, ty by měly jakoukoli věcnou spolupráci vyloučit. Věcná spolupráce ovšem už byla započata společným jednáním a usnesením k Benešovým dekretům. České nekomunistické strany volily tedy zatím úplně opačný postup, než jaký by byl správný a nepochybně tím pomohly komunistům k volebnímu zisku.

Způsob vnitřních přesunů na společných kandidátkách Koalice v době voleb díky preferenčním hlasům je něco neuvěřitelného. Jak je možné, že o tom obě zúčastněné strany předem nevěděly a že s tím vedení US nepočítalo? Dohodnuté kandidátky se staly cárem papíru. Lidovce lze právem podezřívat z nehezké vypočítavosti: sami kdysi návrh na zvětšení váhy preferenčních hlasů podpořili, a potvrdí-li se zprávy, že katoličtí věřící dostali z kazatelen týden před volbami jakousi - ovšemže nepřímou - instruktáž, posílí to tradiční image strany jako slizkého hada. Ze strany US a jejího vedení je to neuvěřitelná indolence. Tak se stalo, že i když koalice ztratila sice oproti společnému zisku KDU a US v minulých volbách 8 mandátů, lidovci svůj počet mandátů o jeden zmnožili. Připomíná to příběh o nasycení davu dvěma chleby a pěti rybami, obojí by však muselo být předtím zkonfiskováno sociálně potřebné rodině. Unie svobody nebude mít v PS několik významných politiků, škoda je zejména Petra Mareše (toho ovšem vyřadil jeho spolustraník z US). Průnik většinového systému do poměrného způsobuje, že výsledek je horší než oba systémy v čisté podobě, protože kombinuje jejich nevýhody, produkuje chaotické volební výsledky a umožňuje různé podrazy.

Úvahy o vítězství levice nad pravicí jsou zavádějící. Komunisté nejsou žádná levice, ale posttotalitní extremistická strana ruského typu. Zůstala nám tady jako na Balkáně po Turcích minarety. V současné době velmi veliký minaret.

Panu Grebeníčkovi narostl hřebínek. V televizi hulákal na předsedkyni US: "zabráníme, abyste se ještě někdy dostali k lizu", to už má skoro gottwaldovskou úroveň. Též se nechal slyšet, že by za místa ve vedení Sněmovny podpořil Klausovu kandidaturu na předsednické křeslo. Uzavře Václav Klaus s Grebeníčkem jakousi skromnější verzi opoziční smlouvy?

V ODS probíhají náznaky sebereflexe, ovšemže velmi skromné. Zatím se dobrali toho, že měli příliš studené billboardy. Budou zjevně muset ještě dost pokročit.

ČSSD má problém s potenciálním koaličním partnerem, Koalicí. Vyhlídka na většinu jednoho hlasu ve Sněmovně je samozřejmě znepokojivá. Proto se Špidla nechal slyšet, že jednání ČSSD s Koalicí nejsou exkluzivní. Zdá se, že ve vedení ČSSD jsou příznivci sondáží směrem k ODS (Zemanovi lidé, Rusnok a Lachnit) i směrem k KSČM (Škromach). Takové sondáže prý také proběhnou. Pokud to Koalice zkope (tj. přesvědčí Špidlu a spol. o své naprosté nedůvěryhodnosti, což v dané situaci a při jejích schopnostech nebude zvlášť obtížné), může vítězné ČSSD přivodit vážné vnitřní problémy.

Ondřej Neff v článku "Optimistovy úvahy o době příští" (dnešní LN) píše: "Pan Grebeníček v předvolební kampani sliboval voličům, že se blíží konec polistopadového režimu. Po vstupu do EU bude tato vize leda k smíchu." To je dost zásadní omyl. Pokud si nebudeme umět pomoci sami, žádné EU nám nepomůže a vypadneme z něho jako cukráři. A dále: "Volič nevolí ani hlavou, ani srdcem - tahá lístek z kapsy, v níž má peněženku." Myslím, že ani to není pravda. Velká většina lidí realisticky odhaduje, že se v příštích letech nějakého výrazného zlepšení životní úrovně nedočkáme.

A zatímco probíhá všechno toto povolební pinožení, hřímá český ještěpremiér v Lidicích proti "kolaborantům přítomným, minulým i budoucím". Miloš Zeman je zjevně přetažen a mohl by skončit jako nešťastný americký ministr obrany z počátku studené války, totiž skokem z okna své pracovny. Protože ta pracovna je, pokud se dobře pamatuji, v prvním patře, asi by si jen natloukl kokos.

Úterý 18. června: rozlícený Pilip žádá na Svobodovi jako kompenzaci za utrpěné příkoří funkci ministra financí a místopředsedy Špidlovy vlády. Sám Špidla je k tomu, řečeno slovy klasika, méně než odhodlán a více než neochoten. Lidovecká žravost a bezelstná unionistická indolence zadělaly v dosud neexistující vládní koalici na první problém. Pilipův požadavek je sice svým způsobem pochopitelný, ale zároveň nesplnitelný. Podobných problémů bude zjevně víc. US logicky trvá na dělbě ministerských postů pro Koalici 1 : 1, KDU se, zjevně hnána špatným svědomím, nevzpírá. K problému s vyluxováním US se ještě vrátíme.

V české mediální sféře se vynořila spousta dobrovolných, neplacených a přitom horlivých poradců ODS a osobně Václava Klause. Všichni vědí přesně, co by měl udělat Klaus (odstoupit) a ODS (obrodit se). Tento nejapný tlak vedl prozatím k tomu, že se ODS semkla kolem svého předsedy.

Vladimír Špidla se nechal slyšet, že tvoření vlády bude trvat 1 - 2 měsíce. Řekl bych, že když vláda (koalice ČSSD - KDU - US) nevznikne během čtrnácti dnů, nevznikne nikdy.

Je zajímavé, jak se liší odhady toho, jak bude vypadat nová vláda, v Právu, Mladé frontě dnes a Lidových novinách. Je to důsledek zmatku, který panuje ve vyjednávání. Václav Havel dosáhl vítězství nad Václavem Klausem (o jeden hlas). Je se bát, že jako už mnohokrát v minulosti, nekouká z tohoto vítězství nic dobrého.

Čeští publicisté (v Právu a v Mladé frontě Dnes) se navzájem ujišťují, že z komunistického úspěchu žádné velké nebezpečí neplyne. To je hrozný omyl a trestuhodná bezstarostnost. Komunistický úspěch je malér kosmických rozměrů, i když ho v tuto chvíli ještě necítíme. Nádor nabyl hrozivých rozměrů, metastázy se už šíří do ČSSD a konec konců i ODS se zdá být zasažena (viz "národní zájmy"). Společnost si ovšem stále ještě připadá zdravá, novinářské senzory zatím neregistrují žádnou bolest.

Středa 19. června: Sotva jednání mezi ČSSD a Koalicí započala, je tu první problém: případné zastoupení komunistů ve vedení Sněmovny a v čele sněmovních výborů. Prosazuje to ČSSD, lidovci by to strpěli (i když by pro komunisty nehlasovali, jenže to je zbytečné, odhlasuje si to s KSČM ČSSD, mají pohodlnou většinu). US je proti. Komunistům tato místa nelze upřít: mají stejný mandát jako ostatní strany, v demokracii je volič jako volič. Nekomunistické strany (nepíšu demokratické, takové u nás nejsou) by s nimi ovšem neměly spolupracovat věcně, zejména ve zcela zásadních věcech, což už se, jak jsme psali, stalo.

US tlačí na lidovce, aby jí vrátili ve volbách podloudně uzmuté mandáty: lidovečtí poslanci, kteří se stanou ministry, se mají vzdát mandátů ve prospěch náhradníků z US. Lidovci se tomu nápadu smějí. US se probudila dosti pozdě. Na druhé straně když pan Kasal mluví o tom, že jejich poslanci získali mandát ne čachry, ale hlasy voličů, je třeba to poopravit: získali mandát čachry s hlasy voličů, a to na úkor US.

Po Kaslovi další vzbouřenec v ODS: místopředseda Senátu Přemysl Sobotka kritizuje ODS za nezvládnutou volební kampaň, postavenou na kultu osobnosti Václava Klause, a naznačuje možnost Klausova odstoupení. V mediálních luzích a hájích se opět probouzejí naděje: jednota strany se drolí, Klaus nakonec bude muset rezignovat a ODS se zreformuje. Pokud by Klaus odstoupil, stal by jeho nástupcem jeden z omezených hlupáků, které si nastrkal do důležitých funkcí, ti jsou ještě desetkrát horší než on. Navíc ODS je, podobně jako KSČM, nereformovatelná: proto vyvrhne opět pár cizorodých tělísek, které se pak, jak bývá zvykem, nalepí na Unii svobody, pokud ještě nějaká bude, a ODS zůstane, stejně silná (je to pořád s velkým náskokem druhá nejsilnější strana, volební neúspěch znamenal ztrátu pouhých 5 mandátů!), jen zase o něco primitivnější.

Vladimír Špidla dostává údajně záchvaty zimnice, když si představí dr. Marvanovou coby členku své vlády. Je to lidsky pochopitelné. Hana Marvanová má být odškodněna funkcí místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Možná, že by bylo ještě lepší, kdyby sociální demokraté v duchu svých pokrokových tradic zřídili při vládě nějaký Český výbor pro mírovou iniciativu a umístili ji do jeho čela.

Čtvrtek 20. června: Václav Klaus začal nahlas uvažovat o tom, že dá svou funkci k dispozici. Prý ho k odstoupení vyzval SMS zprávou jeho syn. Klausovi synové jsou natolik součástí image, které si předseda ODS sám vytváří, že by člověk pochyboval, zda opravdu nějaké má. I tuto zprávu je třeba chápat jako signál, který vysílá předseda ODS o tom, že na základě vážných podnětů "zvažuje" svou rezignaci. V ODS zachvátila panika hlavně nižší patra stranické oligarchie, např. starosty menších měst. Ti by rádi viděli obrodný dvacátý sjezd ODS ještě před komunálními volbami, protože se bojí o korýtka. Špičky prosazují termín po komunálních volbách, Klaus a jeho věrní zjevně počítají s tím, že si v nich aspoň trochu spraví reputaci a podaří se jim ještě něco zachránit. Nemějme zbytečné iluze! Klausova rezignace by ODS sice oslabila, ale v zásadě nezměnila. Uplácal si ji k svému obrazu a strhne ji s sebou do svého politického hrobu. Jeho podřízení hlásají totéž, co Václav Klaus. Zatímco u Klause je v tom něco pragmatismu a vypočítavého politického kalkulu, oni to dělají z hlouposti.

Komunisté mají plány: chtějí se protlačit nejen do sněmovny, což se jim asi povede a nemá smyslu jim v tom bránit, ale i do institucí jako je Česká konsolidační agentura. Tam nemají co pohledávat, ale pokud se socialisté rozhodnou je tam pustit, nikdo tomu nezabrání. Též chtějí zrušit lustrační zákon, a i to se jim povede, když se na tom se socialisty domluví. Zlatá, zlatá opoziční smlouva! Ostatně, lustrační zákon je přezrálý: bylo by bývalo daleko lepší, kdyby byly hned po převratu zveřejněny registry svazků a dost. (Strana, v níž jsem tehdy působil, to v parlamentu navrhovala, ale byli jsme příliš slabí na to, abychom to prosadili).

ODS získala v poslední době řadu dobrovolných poradců mezi našimi mediálními experty. Nyní se objevil jeden poradce Koalice, totiž Pavel Verner v Právu. Zabývá se tím, koho by si Koalice měla a koho by neměla postavit do čela. Zajímá mne, kde tito lidé berou pocit povolání k takové svérázné poradenské činnosti. Myslí si opravdu, že jsou hlasem lidu?

Zatím pani Marvanová pobádá své stádečko, aby zbytečně nedráždilo Špidlu. Směrováno je to především k Ivanu Pilipovi. Paní Marvanové, trojnásobné držitelce našeho bobříka vyčůranosti, vytrhlo nezvolení Havanského vězně do parlamentu trn z paty: zbavila se snadnou cestou svého největšího soka. Zdá se, že Špidla tento cikánský tábor zvládne poměrně snadno.

Karel Steigerwald tvrdí, že nyní máme na dosah Národní frontu ve složení ČSSD, Koalice, KSČM. Jenže Národní smlouva, a to ještě širší, už dávno vznikla, vymysleli si ji Zeman s Klausem a zahrnuli do ní jako první i komunisty. Jejím heslem se stalo společné hájení národních zájmů a zapojili se do ní někteří čeští žurnalisté, nebudu teď raději nikoho jmenovat…

Pátek 21.června: Kongres ODS byl odložen na prosinec. Spekuluje se o tom, že Klausův odchod se zdá být jistý. Místopředseda Zahradil sní o jakési řízené demontáži Klause (podobně, jako odcházel Zeman z čela ČSSD). Srovnání ovšem kulhá, Zeman odešel dobrovolně. Pokud se ODS chce Klause opravdu zbavit, nezbude jí, než ho brutálně svrhnout. Jako o designovaném nástupci se mluví mj. právě o Zahradilovi. Byl by to šťastný způsob, jak stranu v krátké době úplně zničit.

Podobné problémy mají i v Unii svobody. Upřímně řečeno, katastrofa, která ji potkala, je nesrovnatelně větší, než to, co se stalo ODS, i když snad někteří její představitelé usednou ve vládě. Sjezd uspořádají už v září (chovají se účelněji než ODS), předsedkyně Marvanová a celé vedení dá své funkce k dispozici; jedinou výjimkou je Ratibor Majzlík, toho asi budou muset trhnout mezi dveřmi. Paní Marvanová se dala slyšet, že příště půjde Unie do voleb sama. Obávám se, že je to správné, ale opožděné rozhodnutí: bude ji ještě vůbec někdo volit? Zvlášť když stranu bude nyní zjevně nějakou dobu řídit duo Marvanová - Kühnl: smrtící kombinace.

Meziroční růst HDP za první čtvrtletí tohoto roku je 2,5%. HDP roste už od třetího čtvrtletí roku 1999, nynější růst je nejmenší od čtvrtého čtvrtletí roku 2000. Je zajímavé, jak na to reagují titulky v největších denících. Právo: Ekonomika roste už 33 měsíců. Mladá fronta Dnes: Růst české ekonomiky je nižší, než se čekalo. Lidové noviny: Růst ekonomiky se zpomalil. - Tři příklady, jak si ze stejných dat každý vybere to svoje.

Miloš Zeman na samém sklonku svého premiérování podporoval družbu v Leningradě, kterému se zatím přechodně říká Sankt Petěrburg. A přivezl dobrou zprávu: Rusové přivítali výsledek českých parlamentních voleb! Jak by ne.

Sobota 22. června: Vladimír Špidla reagoval na údajný Zemanův výrok, že politici Koalice jsou bezcharakterní, kdežto ti z ODS nikoli, slovy: "Moje zkušenost napříč politickým spektrem se dá vyjádřit rčením jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou." Pan Špidla žil dlouho v Zemanově stínu a tak od něho zčásti převzal manýry. Slušný člověk by řekl, že napříč politikou, stejně jako napříč všemi ostatními obory, se vyskytují charakterní i bezcharakterní lidé.

Petr Nečas (rozhovor s Alexandrem Kramerem) si myslí, že ODS a KSČM budou představovat nesourodou opozici. Velmi se mýlí, v zásadních věcech ohledně "národních zájmů" se bez problémů shodnou. A "pravicová" ideologie ODS (a nejen její) je dnes už beztak každému k smíchu.

Pondělí 24. června: Mnoho psů, Železného smrt. Panu Rozehnalovi se zjevně příliš nelíbilo v base. Jiným z okolí ředitele Novy začínaly jít na nervy nekonečné spory s CME, které nešlo vyhrát. Výsledek voleb, porážka Klause a odchod Zemana z politiky připravil Železného o politickou podporu. Jeho pád bude asi veliký (bývalým prvním mužům se nevyplatí přidělovat subalterní výnosná místa, Napoleon se na Elbě taky dlouho nezdržel). Změní se Nova po Železného odchodu v něco sice třeba o malinko méně úspěšného, ale taky snesitelnějšího? Nebo budou pokračovat orgie banality?

Česká republika by s dalšími uchazeči měla do EU vstoupit v červnu 2004, tedy za dva roky. Do té doby by měla taky vydržet vláda, která se teď chystá, jinak přijde nějaká ještě horší, a to už bude co říci. Soudě podle návrhu vládního prohlášení, které Koalice s nožem na krku asi bez zásadnějších úprav přijme, neporostou daně, ve zdravotnictví se nebude platit víc než teď, rodiny s dětmi dostanou plošně dětské přídavky a školní příspěvek, nebude zavedeno školné. Špidla zjevně chystá zopakovat zázrak s pěti chleby a dvěma rybami. Protože je ateista, je pravděpodobnější, že zadluží naše potomky až po uši. Snad se sociálním demokratům nepodaří tuto zemi zruinovat dříve než vstoupí do Unie. Osou zahraniční politiky nové vlády bude boj za výsledky druhé světové války a Benešovy dekrety. Ve volných chvílích zbyde tu a tam chvilka času i na evropskou integraci. Naším hlavním spojencem mezi velmocemi je Slovensko, s nímž budeme udržovat nadstandardní vztahy. (Proč ne nadstandardní vztahy se Slovenskem, ale pak taky s ostatními Visegrádskými zeměmi!). Zbohatlíci budou jednou za rok podávat vysvětlení (nepochybně na policii, podat vysvětlení je terminus technicus) jak přišli k nepřiměřenému množství majetku.

Václav Klaus je konec konců ochoten odejít z čela ODS. Má však dvě podmínky: jednak, že strana bude dál prosazovat pravicové hodnoty, a jednak, že se nerozpoltí. Normálně předsedové odcházejí, když se jim zdá, že strana už neprosazuje nebo nechce prosazovat jejich hodnoty. Zda se po jejich odchodu rozpoltí nebo ne, jim pak obyčejně bývá jedno.

Předtím, než případně odejde, si ovšem s Václavem Klausem ještě užijeme. Co, to naznačil jeho rozhovor s Grebeníčkem v nedělní Sedmičce na Nově. Klaus pochválil Grebeníčka, že je čitelným protivníkem, Grebeníček Klause, že hraje fair play. Klaus kritizoval Havla, že se s komunisty nebaví, Grebeníček žádal pro Klause funkci předsedy Poslanecké sněmovny. Oba kritizovali Svobodu (nezasloužil si to) a sociální demokraty (nezasloužili si to ještě více), že nehájí "národní zájmy" v konzervativně-komunistickém pojetí. Grebeníček to upřesnil: chystají se prodat republiku Sudeťákům, zrádné šlechtě a Římu. Oba kritizují EU: shodli se na tom, že pro Klause je příliš socialistická, pro Grebeníčka zase příliš málo socialistická. Shoda je, jak vidno v tom, že pro oba je příliš. Na Klause je smutný pohled: od milostných hrátek se Zemanem k milostným hrátkám s Grebeníčkem, to je přece jen, ač se to na první pohled nezdá, dost velký sešup.

Pražské vedení KSČM svrhlo "reformního" předsedu Dolejše a na jeho místo dosadilo představitelku "konzervativního" proudu ve straně. Komunistické strany jsou odjakživa zařízené na to, aby se dokázaly zbavovat "reformátorů". Je to projev pudu sebezáchovy, pro stranu tohoto typu představuje reforma smrtelnou chorobu. A vůbec, proč by se teď, po volebním úspěchu, KSČM reformovala! Nemá to zapotřebí, její voliči ji mají rádi takovou, jaká je.

Úterý 25. června: Souběžně probíhá sestavování nové vlády a sesazování Železného. V obou záležitostech je česká veřejnost (hlavně ta mediální) naplněna radostným očekáváním. S detronizací Železného to jde zatím ztuha. Nebude intronizace nové vlády podobně obtížná?

Světový svaz Maďarů úspěšně rozmazává zjištění, že rodina prezidenta Havla po skončení války zaměstnávala Maďary, deportované do Čech na nucené práce (nikoli odsunuté, jak tvrdí Lidové noviny). Věc se projednávala z iniciativy nějaké belgické poslankyně na slyšení v EP. Jedna věc jsou deportace do Čech, jistě zavrženíhodné, a druhá věc je odpovědnost prezidenta Havla. Odpovědnost prezidenta Havla je nulová, byl tenkrát dítě. Skandalizovat ho ve chvíli, kdy se rozhoupal k zásadnějšímu postoji ve věci vyhnání a dekretů, je neproduktivní. To ovšem lidé ze Světového svazu Maďarů, proslulého fundamentalismem, buď nevědí, nebo je jim to fuk. Fiat justitia, pereat mundus.

Středa 26. června: Sociální demokrati jsou prý ochotni ustoupit Koalici ve věci registrovaného partnerství a nadzvukových stíhaček gripen. Jedna věc je, zda zejména ta druhá věc musí být přímo zmíněna ve vládním prohlášení, druhá věc je, že zrovna v těhle věcech by ČSSD svým partnerům ustupovat nejen že nemusela, ale ani neměla.

Miroslav Macek na svých internetových stránkách varuje, že si Klaus hledá za sebe loutku, která mu umožní i po odchodu z funkce podstatně ovlivňovat ODS. Na tom jistě hodně je, ale pokusy tohoto typu zpravidla nekončívají dobře ani pro provozovatele, ani pro stranu. Ke zprávě se ještě vrátíme.

Kolem TV Nova zuří málo přehledná boj, výsledek zatím není úplně jasný. Jak se zdá, bojuje majitel servisní organizace Šmejc (stoupenec Železného) se společností spoluzakladatelů Nova Vilja a s Rozehnalovou CET21. Paní Šmuclerová zároveň podporuje Železného a usedá na jeho křeslo. Zápas má charakter hospodské bitky.

Zatímco vůdce strany je hospitalizován, navazuje jeho věrný famulus Zahradil ve Strasburku kontakty s evropskými postfašisty. Totiž se vznikající "Aliancí pro Evropu národů", nově vznikající poslanecký klub Evropského parlamentu. Bude v opozici vůči socialistům i křesťanským demokatům. Má zatím dvacet dva poslanců (nic moc), zato řečníkem na ustavující schůzi byl předseda italského Národního spojenectví Fini (neměla by se ODS přejmenovat na podobně znící Národní sjednocení, má to u nás jistou tradici, na níž už ostatně navazuje). Také dánská Lidová strana je společenství ODS blízké, to znamená víc než podezřelé. Zkrátka: svoji k svému a vždy podle pravdy, jak říkával otec národa Palacký!

ODS by měla svou pravicovost (od nás napravo je už jen zeď, tvrdí údajně její předseda, to se má čím chlubit) demonstrovat ještě jinak a spojit tak užitečné pro sebe s užitečným pro své okolí. Během předvolebního mítinku na Staroměstském náměstí přizabil jeden z "organizátorů" (nesmí se říkat ochranka, jinak paní Maláčová dostane hysterický záchvat) náhodného kolemjdoucího, který se pozastavoval nad tím, proč je náměstí zašpérované. ODS by prospělo, kdyby měla své "organizátory" uniformované - některé strany, hájící národní zájmy v Německu mezi dvěma světovými válkami, měly svou tak říkajíc "pořadatelskou službu" podobně vybavenou. Mělo by to tu výhodu, že každý by hned poznal, s kým má tu čest, a nevystavoval by se zbytečně nebezpečí úrazu. Die Fahne hoch, die Reihen fest geschlossen…

Podle ČSSD by sněmovnu mohl řídit i v dalším volebním období Václav Klaus (je to jedna z možných alternativ). Jeho vliv může být užitečný při vstupu do EU a při schvalování zákona o referendu. Komunisté Klausovu kandidaturu podporují, zřejmě soulad Klause s Grebeníčkem v minulé televizní Sedmičce nebyl nic náhodného. Zdá se, že společná příprava a hlasování o rezoluci ohledně Benešových dekretů bylo daleko významnější událostí než celé volby. Národní fronta je pěkně pohromadě, drží pospolu, nikomu se nechce jen tak odpoutat, a i kdyby chtěl, ti ostatní ho nepustí. Zdá se, že jsme definitivně přišli o skutečnou opozici.

Karel Kovanda nezapomněl na svou maoistickou minulost. V rozhovoru s Karlem Hvížďalou bez odporu přistoupil na Hvížďalovu tezi, že "za každou teroristickou skupinou dříve stála jedna ze spupervelmocí". Ve skutečnosti terorismus všude ve světě podporoval Sovětský svaz, aby co nejvíc poškodil demokratický svět a přitom se nemusel sám namočit. Nestály proti sobě žádné dvě "supervelmoci", ale svoboda a demokracie a zaostalé polofeudální impérium, vybavené agresívní fanatickou ideologií. Impérium bylo naštěstí velmi podělané, a vždycky, když mu hrozilo, že dostane pořádně do kožichu, raději ucouvlo a dokázalo své teroristické chráněnce usměrnit. Proto byl svět o něco bezpečnější než dnes. Koneckonců, když už bipolarita (bipolarita mezi svobodným a nesvobodným světem, mezi těmi, kteří se dovolenými prostředky dopracovali svobody a prosperity, a těmi, kteří je chtějí nedovolenými prostředky o obojí připravit), tak ta trvá dodnes, teroristé jsou jen jakési předsunuté jednotky nepřítele.

Čtvrtek 27. června: Všichni potentáti z KDU-ČSL, ČSSD i KSČM se dušují, že je ani nenapadne uvažovat o případné nové kandidatuře Václava Klause na místo předsedy Poslanecké sněmovny. Je to pochopitelné, mají z něho všichni takový strach, že jakýkoli "pragmatismus", ostatně v tomto případě asi nemístný, jde stranou. Cyril Svoboda je velmi vstřícný vůči ČSSD, místo předsedy PS jí velkodušně přenechává: jinak je totiž nebezpečí, že na předsednickém křesle usedne jeho rival Kasal.

Na kongresu poslanecké frakce CDU-CSU o vysídlení prohlásil její předseda Merz, že obhajoba dekretů ze strany všech českých politických stran je větší problém než jejich trvající platnost. To je nepochybně pravda. Zato Günter Grass je rozhodně proti zrušení dekretů, neboť je to minulost, které není radno se dotýkat. Češi a Slováci by však měli mít odvahu hovořit o době vyhnání sudetských Němců, jako to prý ve věci Němců vyhnaných ze Slezska a Východního Pruska dělají Poláci. To snad není minulost, které neradno se dotýkat? Nehledě k tomu, že se o tom u nás už drahnou dobu mluví, jen pan Grass je špatně informován. Jinak je pan Grass přívržencem kulečníkové teorie příčiny a následku. Platí prý, že "my Němci jsme sled událostí uvedli do pohybu". Dějiny nejsou "sled událostí", ale vznikají rozhodováním a jednáním svobodných lidí, kteří nejsou determinováni tím, co se stalo dříve. Proto neplatí "oko za oko, zub za zub", ale přikázání nepřátelům odpouštět. Na tomhle posunu stojí celá evropská civilizace.

Petr Pithart píše v dnešních Lidových novinách: "Středoevropané, to jsme my všichni, kteří jsme nejspíš někdy někomu trochu ublížili, a ovšemže my všichni, kterým někdo jiný strašně ublížil". Nevím, jak to Petr Pithart přesně myslel, jen mne v souvislosti se skučením a kňučením, které se rok co rok na jaře ozývá v českých luzích a hájích při evokaci jistě krutých historických událostí, od nichž nás ovšem dělí už víc než půl století, napadají vždycky Rádlova slova: "Jest ku podivu, jak málo lidí v Čechách si uvědomuje, že celá vzdychavá naše literatura o době pobělohorské, o rakouském útisku, o popravách staroměstských, o ubohých protestantech, vyhnaných z vlasti, o dragonádách, o potlačených selských vzpourách atd. atd., že celé ono ukazování na národní otročinu a na rány, které jsme dostali, jest nevkusné a že bychom co nejrychleji na tuto literaturu měli zapomenouti. Lidé hrdí o výprasku, který utržili, nemluví…"

Pátek 28. června: Koalice a ČSSD chtějí nabídnout komunistům předsednictví stálé komise pro kontrolu použití operativní techniky policie. Ovšem US-DEU je zásadně proti tomu, aby byli komunisté zastoupeni ve vedení sněmovny a jejích orgánů. Zdá se, že vláda ještě ani nevznikla, a už zaujímá současně dva protichůdné a navzájem neslučitelné postoje. To je do budoucna velmi nadějné.

Vlastimil Tlustý považuje v tuto chvíli za nemožné pouštět se do spekulací, kdo jsou vhodní kandidáti na funkci šéfa ODS a kdo nikoli. Všechno prý záleží na rozhodnutí pana předsedy. Jeden z údajných adeptů, ostravský krajský hejtman Tošenovský si naproti tomu myslí, že svůj problém si musí ODS vyřešit uvnitř a velkou roli v tom procesu bude hrát Klausovo slovo. Poučili se tedy z nevydařeného puče v roce 1997 v tom smyslu, že jsou svého předsedu ochotni svrhnout jen v tom případě, když s tím bude on sám souhlasit.

Vřava kolem TV Nova vrcholí a nabývá charakteru crazzy komedie. Poté, co pánové Alan, Venclík a Hunčík jednali coby společnost Vilja (asociace s Lehárovu Veselou vdovou je žánrově zcela na místě) se svými partnery, vyznali se z toho, že svůj podíl v Nově už prodali někomu, neví se komu. Že banky odmítají do podniku v tomto stavu vrážet peníze, je docela pochopitelné. Prý tím Rozehnal nabývá vrchu nad Šmejcem. Jak se to pro Krista Pána dá poznat? Připomíná to závod v běhu na čtyřista metrů, který se koná v mlze, kde je vidět tak nanejvýš na deset. Nova je podnik pochybných kvalit, ale podnik fungující a až dosud prosperující. Takový podnik je v zásadě možné taky vylepšit. Není škoda ho zničit?

Do Prahy přijede Dalajláma! Zúčastní se multireligiozního setkání zástupců světových náboženství v rámci projektu "Mosty přes globální propasti". Situace v našem starém, unaveném světě začíná připomínat starý Řím. Tam měly své chrámy všechna božstva ctěná v ovládaných územích, a jeden byl dokonce vyhrazen božstvu dosud neznámému. Jenže pak přišel Pavel z Tarsu a prohlásil rezolutně, že to neznámé božstvo je jediný pravý Bůh, Bůh křesťanů, kdežto to ostatní jsou pouhé modly. A nesnášenlivé křesťanství si zanedlouho podrobilo snášenlivou dekadentní veleříši. Akce multireligiozního typu připomínají dialog mezi marxisty a křesťany v bolševickém Československu šedesátých let minulého století. Falešná tolerance, jejímž výrazem jsou pak společné křesťansko-pohanské bohoslužby v křesťanském kostele, je v podstatě ohavnost před Hospodinem.

Sobota 30. června: Venclíkův, Alanův a Hunčíkův podíl v CET 21 koupila česká finanční skupina PPF. Ta teď vyjednává o spoluúčast slovenské skupiny Istrokapitál, která má jakési vazby na banky, jež poskytly NOVě za dosti drsných podmínek čtvrtmiliardový úděl (jako zástava prý slouží Česká produkční 2000 a akcie Šmejcovy MEF Média). To vypadá, že by Nova mohla spadnout PPF do klína jako zralá hruška. Aby to bylo ještě o trochu složitější, převedla paní Šmuclerová svůj podíl z Rozehnalova Edikonu na Šmejcovu MEF. Na jedné straně zuřivá bitva o právně nejisté a v mnoha ohledech virtuální "podíly", na druhé straně živá televizní stanice, která přitom zjevně vezme za své. To je skoro modelový případ závěrečné etapy tzv. české cesty privatizace.

Právo zveřejnilo jakýsi velmi nedefinitivní tvar dohody o koaliční spolupráci mezi ČSSD, KDU a US. Zdá se, že poslaneckým iniciativám vládní koalice budou dosti mohutně přistřižena křidélka: iniciativní návrhy poslanců koalice a připojení se k iniciativním návrhům jiných poslaneckých klubů musí být předem projednány na úrovni předsedů klubů a musí přitom být zohledněno vládní stanovisko. Bude zajímavé, jak a do jaké míry se podaří uskutečnit tento poslanecký drill pruského střihu v praxi.

V Berlíně zasedala Koordinační rada Česko-německého fóra a vyslechla mj. zprávy o stavu Lužickosrbské menšiny v Německu a německé v Česku. Co je to za pochybnou reciprocitu, Lužičtí Srbové nejsou přece Češi. Průnik kollárovského slovanství do česko-německých vztahů, požehnaný zjevně německou stranou.

Prvního července nabývá účinnosti statut Mezinárodního trestního tribunálu pro stíhání trestných činů genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů spáchaných jednotlivci, jejichž vlády je nepohnaly k zodpovědnosti. Tak se zhmotňuje jurodivý utopický projekt, kterého nepochybně využijí různí mazaní vlci, aby si vyřizovali účty s beránky, co jim vyklouzli ze zubů. Nelidské režimy budou útočit na své nelidské i lidské protivníky a budou žádat, aby byli souzeni. Státní tajemník Powell bude zažalován Saddámem Husajnem za podíl na operaci Pouštní bouře. Škoda, že už neexistuje bolševické Československo, naši potentáti by dostali příležitost se vyřádit. Instituce nemůže být než impotentní. Ostatně USA a Rusko statut neratifikovaly, Čína ho vůbec nepodepsala. Nevadí, hlavně že je u toho Česká republika.