|
Pondělí 1. října: Václav Havel se ohražuje proti tomu, aby byli lidé ve jménu ochrany svobody okřikováni za svobodný projev. Kritika zjevně míří na Klausovy výroky o názorech prof. Koháka. Klaus jako kdokoli v této zemi má právo říci svůj soukromý názor. Mělo by být ovšem jasné, že stojí názor proti názoru, a ne instituce proti názoru.
Čtyřkoaliční opozici se nelíbí, že její oponenti vytloukají politický kapitál z témat jako jsou boj proti terorismu a otázky bezpečnosti státu. Prý je to předvolební propaganda a něco zásadně špatného, vyjádřil se laureát bobříka vyčůranosti za měsíc září, předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda. A kdopak si to bezprostředně po teroristickém útoku chtěl na Václavském náměstí přihřívat předvolební guláš a využít po mrchožroutsku tragické události v USA, aby získal body na účet ČSSD a ODS?
Místopředseda rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Štěpánek v Právu píše, že s nápadem, aby CME nebyla součástí licencované firmy CET21, přišli kdysi lidé spojení s Novou, protože správně vyhodnotili tehdejší společenské klima, které nepřálo "výprodeji rodinného stříbra do zahraničí". Jenže co měli lidé kolem Novy dělat, když se vládní koalici v čele s ODS podařilo na vlně populismu hecovat veřejnost k podpoře podobně nejapných nápadů? Kdyby byl kus "rodinného stříbra" tehdy prodán, nemuseli by teď stát všichni občané tohoto státu před reálnou nadějí, že ze svých kapes zaplatí daň za vlastní omezený šovinismus.
Úterý 2. října: Jiří Hanák se v Právu pohoršuje nad drzostí katolické církve: věřících ubývá, ale duchovních přibývá. Pan Hanák vychází z toho, že v roce nula, tj. bezprostředně po převratu, byl poměr duchovních a věřících v normálu, od té doby věřících ubylo, zato duchovní se nám nějak přemnožili. Neuvěřitelné. Vztah pana Hanáka ke katolické církvi je problém pro psychoanalytika.
Václav Havel a Václav Klaus opět ve při. Tentokrát jde o Klausovy výroky na adresu těch, kteří po teroristických atentátech kritizovali USA.
Havel je označil za nadrzlé.
poznámka
Středa 3. října: Miloš Zeman se jménem české vlády solidarizoval se spojenci ve věci boje proti terorismu. Tento premiérův projev mi ze všech, co dosud pronesl, nejméně vadil. I k němu lze však
leccos připodotknout. Ke zprávě se ještě vrátíme.
poznámka
Evropská unie prý ustoupila České republice pokud jde o volný pohyb pracovních sil. Pokud nějaká země EU uplatní vůči ČR nějaká omezení, může ČR uplatnit protiopatření nejen vůči této zemi, ale vůči kterékoli členské zemi EU. Je to podivná satisfakce. Získali jsme jakési výsadní právo diskriminovat fakticky ty země, které spolu s námi vstoupí do Unie (ze západu se k nám žádní zájemci nepohrnou), i když ony nám k tomu nezavdají žádnou příčinu.
Čtvrtek 4. října: Václav Havel udělil premiéru Zemanovi jedna mínus za prohlášení k teroristickým útokům. Chyběla mu tam věta, že je to válka s terorismem, ne s islámem. Ve skutečnosti Zeman mluvil o tom, že svět se rozdělil na dva světy, z nichž jeden vyznává hodnoty individuální svobody, úcty k lidskému životu a úcty k toleranci, kdežto druhý nenávist, pohrdání lidským životem a fanatickou podporu nejrůznějších náboženství nebo ideologií, s touhou vyhladit nevěřící. Zarytý ateista Zeman si dal velmi záležet na tom, aby některé náboženství "nepreferoval". V tomto případě je to jistě správné, projev byl vyvážený. Také je nesmysl tvářit se, že nemáme co do činění s islámským fanatismem. Zemanovu prohlášení lze leccos vytknout, ale tato kritika je nespravedlivá.
Pan prezident dále prohlásil, že mluvit o přestěhování Svobodné Evropy mimo centrum je nesmysl, protože úřady musí být schopné "učinit vše pro ohlídání bezpečnosti jakékoli budovy a jakéhokoli života v této republice." Tomu se říká hraběcí rady. A úplně špatně dopadli občané, kteří si stěžují na špatnou průjezdnost magistrály (je jich poměrně hodně): slovo válka má prý v sobě i civilizační poselství i výzvu k sebekázni. Předpokládá uskrovnění, životy, svobodu a majetek lze chránit jen při respektování určitých pravidel. Lidé, kteří si stěžují, prý vůbec nepochopili, o co jde. Znovu a znovu se vkrádá dojem, že náš lid není pana prezidenta hoden, a zároveň i naděje, že si pan prezident v dohledné době zvolí nějaký jiný, lepší.
Ministr Grégr řekl Právu, že o privatizaci u nás rozhodovali ti, kdo neřídili ani ševcovskou dílnu. Drzost pana ministra je omračující. Byl v nejhorších dobách členem společenství, které ševcovské dílny jednak likvidovalo, jednak zařizovalo, aby se do vedení těch, co zbyly, pokud možno nemohli dostat schopní a slušní lidé. To, že ho z toho společenství nakonec vykopali (jak se chlubí), není žádné alibi: on a jemu podobní stihli všechno zařídit ještě předtím, než byl vykopán. Vykopali ho pozdě.
Václav Klaus tvrdí, že ústupky, které vymohla ČR na EU, pokud jde o omezení volného pohybu pracovních sil, jsou Pyrrhovo vítězství. Na kritice něco je: v zásadě jsme získali pochybné právo, že když nás Němci a Rakušané budou omezovat, smíme to vrátit to Polákům.
Pátek 5. října: "Odveta začne až po návratu Rumsfelda", píše se v Právu. Je hezké, že se list hlásí ke svému zdroji tím, jak vytrvale do češtiny propašovává nejrůznější rusismy. U nás se před Únorem 1948 říkalo "po Rumsfeldově návratu", a tak je to taky správně.
Komentátor americké stanice ABC byl prý potrestán za prohlášení, že je zbabělé posílat na vzdálenost několika tisíc kilometrů rakety s plochou drahou letu, ale ne zůstat v letadle, které letí proti budově. BBC kritizovali, že zakázala mluvit o teroristických útocích, protože slovo teroristický je příliš emotivní a zpravodajství BBC se tradičně vyhýbá emotivním výrazům. Obojí výhrady jsou neoprávněné a znamenají jakési tiché omezování svobody slova. Také bohužel nelze pronásledovat tzv. Antimilitaristickou iniciativu za bolševicky vyčůrané prohlášení v tom duchu, že právě USA podporovaly po celém světě mnoho diktátorských a fundamentalistických hnutí a režimů, že tuto politiku doposud nepřehodnotily a proto platí slova profesora Chomského o tom, že největší teroristé sedí ve Washingtonu. Existuje jakási hranice, kterou je třeba respektovat: kořalové, vyřvávající po cestě z hospody slávu bin Ládinovi, nebo fotbaloví chuligáni, činící totéž na stadionu, se nedopouštějí trestného činu, protože jejich chování nemá politickou povahu. Něco jiného je, když mladý fašistický funkcionář na veřejném shromáždění jeho strany prohlásí, že bin Ládin má být vzorem našim dětem.
V Praze ve čtvrtek zemřel po dlouhé těžké nemoci filosof Jiří Němec, jeden z kmenových spolupracovníků někdejší Tváře.
poznámka
Sobota 6. října: "Bojí se o milého, ale slzy skrývá…" - pod tímto cituplným názvem zveřejnilo Právo na první stránce srdceryvné povídání o dívce jakéhosi vojáka, co má být eventuelně nasazen v Afghánistánu. Zřejmě si připravují půdu pro larmoyantní protiválečnou propagandu, kterou spustí ve chvíli, kdy akce proti Afghánistánu narazí na první potíže.
Zeman se hájí proti Havlovi a jakýmsi "českým muslimům": neřekl, že jde o válku proti islámu, ale že islámský terorismus je v tuto chvíli nejnebezpečnější. Má úplně pravdu.
Slavíme výročí kupónové privatizace. Václav Klaus ji v Mladé frontě dnes zaujatě hájí: kdyby prý místo kupónové privatizace hledal vlastníky stát, znamenalo by to nechat na dlouhou dobu většinu ekonomiky v předprivatizační agóniii (to se stalo), vystavit státem formálně vlastněné, ale nekontrolované podniky rozsáhlému rozkrádání ze strany jejich současných managementů (to se taky stalo), a zatáhnout státní aparát do složitého a korupci plodícího vyjednávání s investory (i to se vlastně stalo, prostředníkem byly polostátní banky). Takže se podařilo dosáhnout jen toho, že vláda neztratila - aspoň na určitou dobu - podporu veřejnosti.
Petr Fischer vytýká v Lidových novinách místopředsedovi ODS Nečasovi, že "na včerejší tiskové konferenci nepředložil ani jeden důkaz o tom, že rozhlasová stanice v centru Prahy nebyla ohrožena". Nad tímhle argumentem zůstává rozum stát - to se přece nedá dokázat, dokázat se dá jedině, že ohrožena byla.
Pondělí 8. října: Američané a Britové zahájili dlouho očekávané údery proti Talibánu a teroristickým základnám v Afghánistánu. Na rozdíl od spektakulárního tažení proti Iráku jde o akci s mnoha otazníky: jak obstojí moderní technika proti primitivním a proto těžko zasažitelným bojovníkům, kteří dokonale znají prostředí, v němž bojují, a dovedou se v něm pohybovat. Jaké bude politické východisko z konfliktu v případě - v což doufám - že spojenci Talibán porazí a teroristické základny zničí. Překotné komentáře nad právě započatým děním v oblasti, o níž toho upřímně řečeno mnoho nevím, si v tuto chvíli raději odpustím.
Maďarské církve skoro unisono odmítají lustrace svých čelných představitelů. Místopředseda konventu reformované (kalvinistické) církve se nechal slyšet: "Všichni jsme vlastně kolaborovali s minulým režimem. Církev přece podepsala dohodu se státem." Všichni ohrožení lustracemi také namítají, že dokumentace ministerstva vnitra není spolehlivá. Středoevropské země toho mají mnoho společného.
Úterý 9. října: Jiří Hanák hlásá v Právu askesi: "Bohaté země se budou muset zřeknout části svého bohatství." Rovněž Jan Keller vidí souvislost mezi terorismem a bídou: teroristé většinou nepocházejí z těch nejchudších zemí prý jen proto, že většina obyvatel těchto zemí zemře dřív, než se může stát teroristy. Kdybys nebyl zemřel, stal by ses teroristou. Přesvědčivá logika. K tomuto způsobu uvažování se ještě vrátíme.
Jiří Steigerwald zase v Mladé frontě Dnes píše: "Hitler se zabil, spojenci obsadili Německo a došlo k překvapení: po nacismu s jeho mystickým fanatismem neštěkl pes. Člověk by očekával, že ještě desítky let budou jeho ctitelé bojovat v podzemí…" Nacismus v Německu nepřežil hlavně kvůli tomu, že západní Spojenci prováděli vůči Německu umírněnou politiku, zohledňující skutečnost, že smyslem poválečného uspořádání není potrestání poraženého (jak se to dělo po první světové válce), ale vytvoření stabilních a zároveň lidských politických poměrů, trvalého míru. To se taky v SRN a v západní Evropě podařilo. (Rusům na východě se sice taky podařilo dosáhnout jakés takés stability, ale jen za cenu brutálního násilí, a o trvalém míru nemohlo být ani řeči).
Jakýsi čtenář v Mladé frontě Dnes se vyznává: jak by mohl položit život za tento stát, který není ochoten a schopen dostát svým závazkům, co se týče lidských práv? V jeho případě jsou to údajně neskutečné problémy s jeho snahou o výchovu dítěte po rozvodu. "Otcovská práva jsou přece také lidská práva!", volá pateticky. To je zvláštní. Stát je tu nazírán v marxistickém duchu jako organizované násilí, které může očekávat, že se ho občan tu a tam zastane (tím že bude platit daně nebo bojovat za něj), jen když se k němu tato cizí moc bude náležitě šmajchlovat. Ale stát je přece zařízení, které si sami občané budují, aby mohli hájit své zájmy účinněji, než jak by to činili bez státní organizace. Předpokládá snad ten pán, že Usáma, až se mu bez boje odevzdá, bude jeho otcovská práva respektovat lépe než Česká republika? Státotvornost v pojetí ruského mužika. Car nám zasolil, i my mu zasolíme - lépe řečeno až bude v úzkých, vykašlem se na něho. A podřízneme si sami pod sebou větev.
Středa 10. října: Premiér Zeman utrpěl při setkání s ruským ministerským předsedou silný akutní záchvat slavjanofilství. Rusko je pro nás nyní nejen partnerem, ale i přítelem. Nelze apriori odmítat jeho členství v NATO, když bude mít zájem (to prý požehnala vláda!). Zato se musíme zamyslet nad tím, kam až sahají teroristické sítě, a to nejen v souvislosti s Afghánistánem, ale i s dalšími zeměmi včetně Albánie, Ćečenska a dalších států. Pozoruhodný výčet, chybí například naši srbští slovanští bratři, a určitě ne náhodou. Překotný a humpolácký obrat vstříc Rusku je přinejmenším předčasný. Ke zprávě se ještě vrátíme.
Čtyřkoalice se ve svém Evropském programu profiluje na stanovisku k EU. Odmítá euronegativismus ODS i euroignorantství ČSSD (tj. snahu tahat z EU jen peníze) a vyslovuje se pro federalizaci EU, posílení kompetence Evropského parlamentu a celoevropskou ústavu. Zajímalo by mne, zda se zabývají otázkou, kde pro to v české veřejnosti, které po desetiletích odříkání tak záleží na znovunabyté státní suverenitě, najdou podporu. Očividně je jim to fuk. Stačí jim, když je podpoří pan prezident a dalajláma. A taky bych chtěl vidět, jak bude ta ústava vypadat, aby se pod ní vešly i Benešovy dekrety. Nebo by je snad chtěli junáci z Unie Svobody zrušit? To by bylo slovo do pranice!
Nepřehledné tahanice kolem televize TV3 pokračují. Dojem nezasvěceného čtenáře je následující: Vlastník licence pan Kindernay (přes exotické jméno zjevně řečeno slovy otce národa "Čech rodu slovanského", a tedy osoba hodná vlastnit rodinné stříbro) prodal s požehnáním Rady pro televizní a rozhlasové vysílání stanici sám sobě (prodejcem byl pan Kindernay coby osoba fyzická, kupcem pan Kindernay coby osoba právnická). Cizácká firma Argus Capital, která účinkuje jako dojná kráva, poskytující finanční krytí, se sice licence nedopracuje, ale nemusí se ničeho bát: funkci dojné krávy bude smět plnit i nadále (dodejme jen, pokud se nezachová tak hloupě jako CME a nepůjde do sporu). Byl bych strašně rád, kdyby mi někdo vysvětlil, že to tak není. Bojím se jen, že to vysvětlit nelze.
Ministr spravedlnosti Bureš odmítl podpořit amnestii pro čelného komunistického funkcionáře Lubomíra Štrougala. Jsem pro to, aby byl pan Štrougal souzen (třeba i za závažnější věci, než je zametení stop po krvavém případu z roku 1948, jistě by se našly), ale ať jsou buď s ním, nebo lépe řečeno ještě před ním souzeni ještě odpornější zrádci: např. jmenovitě Miloš Jakeš, Vasil Biľak, Karel Hoffman, Jozef Lenárt. Pokud se tak nestane, nemohu si pomoci, bude porušena rovnováha spravedlnosti.
Břetislav Truneček rozvíjí v Právu podivné úvahy na téma Afghánistán. Američané si sami můžou za to, že se jejich zbraně dostaly do nehodných rukou. Jejich nynější spojenci, Tádžikistán, Uzbekistán, Čína a Rusko, také porušují lidská práva. Dodržování lidských práv v tomto pojetí by znamenalo nemožnost provádět cokoli, co by se dalo nazvat politikou. I k tomuto problému se ještě vrátíme.
Pan prezident se zase blýskl: "Zda by bylo lepší umístit rádio někam do polí, nevím. Pak bychom měli ale i světová obchodní centra stavět v polích a možná by bylo dobré tam postavit i parlament". Je dojemné, že Václav Havel staví RFE na stejnou úroveň jako český parlament.
Čtvrtek 11. října: Jak zjistila Rumlova úderka Kubík - Slonková, pracuje nyní v tiskovém oddělení ministra Lachnita někdejší redaktor normalizačních Aktualit Fořt. Sociálně demokratičtí potentáti nedodržují základní pravidla společenské hygieny. Zaměstnávat na tiskovém oddělení svého ministerstva takového člověka je jako vzít si na noc do postele čuně.
Prezident Havel zrušil prý včera schůzky s premiérem, ministrem vnitra a obrany a s šéfy bezpečnostních služeb. Ministrovi Tvrdíkovi prý sdělili, že ze zdravotních důvodů, prezidentův mluvčí Špaček zase říká, že jeho šéf má příliš nabitý program. V tom případě je trochu podivné, že si nedokáže udělat čas na lidi nyní nejexponovanější v otázkách národní bezpečnosti. Každý se bude ptát: co za tím zase je?
Z jednoho z transportérů, umístěných před budovou RFE v Praze, se v noci z úterý na středu ztratila koncová světla. Naše armáda připomíná sbor keystonských strážníků (viz úspěšný přesun obrněnců z Hodonína do Prahy) a obyvatelstvo si také
nevystavuje zrovna nejlepší vizitku.
fejeton
Za účasti premiérů Dzurindy a Orbána a komisaře EU Verheugena byl znovu otevřen most, spojující slovenské Štůrovo/Párkány s maďarským Esztergomem. Most byl zničen na konci druhé světové války a ani bolševické Československo, ani Mečiarovo Slovensko
nestálo o jeho obnovení, ačkoli Evropská Unie byla ochotna obnovu finančně podpořit. Po slovenských volbách v roce 1998 se otevřela možnost stavbu uskutečnit a obě strany ji rády využily. Obnova mostu má i
symbolický význam.
poznámka
Zemřela zpěvačka Judita Čeřovská. O mrtvých jen dobře, nemohu si ale odpustit jednu poznámku. V novinách dnes velebí "její" písničku Dominik. Tuhle písničku, samozřejmě s náboženským textem, zpívala tehdy (francouzsky) jakási mladá belgická jeptiška a získala si tím ve svobodné části Evropy dost velkou popularitu. Při převodu do novotnovsko-bolševické češtiny bylo samozřejmě třeba text jak se náleží ateizovat, což se taky se vším myslitelným nevkusem stalo. Čuně textař i paní Čeřovská coby interpretka (v tomto případě bohužel už in memoriam) si zaslouží řád dvouhlavé obludy: Kašpárka s dědou Mrázem (viz kongeniální překlad americké písničky o rolničkách).
Pátek 12. října: Místopředseda ODS Langer prohlásil: "Není rozdíl mezi radikálním antiglobalistou, který zapaluje auto v ulicích Janova, a tím, kdo seděl v kokpitu Boeingu 767, který útočil na Světové obchodní centrum". Otázka je, zda si pan Langer tak mnoho váží hmotných statků, nebo tak málo lidských životů.
Pani Michaela Marksová-Tominová, česká feministka a aktivistka ČSSD, se (zjevně s dalšími, podobně smýšlejícími dámami) pomstila za lidské ponížení své kolegyně Petry Buzkové (jejíž obnažené poprsí ozdobilo stránky jednoho bulvárního deníku): přimontovala hlavu Václava Klause a místopředsedy ODS Langra na nahá mužská těla "v erotických pozicích". Paní Marksová má smysl pro osobní odpovědnost vyvinut podobně jako bin Ládin: fotili snad pánové Klaus a Langer ňadra paní Buzkové?
Podle jakéhosi srbského deníku plánoval bin Ládin, že se jeho bojovníci uchytí na Balkáně.
poznámka
Sobota 13. října: President Bush prohlásil: "Naše válka s terorismem nemá nic společného s rozdíly ve víře. Má ale co dělat s lidmi všech vyznání, kteří se spojují, aby odsoudili nenávist a zlo, vraždy a předsudky." To je bohužel nepřesné a příliš optimistické. Válka má co dělat s rozdíly ve víře, protože ji vyhlásili islámští teroristé křesťanům a židům. A lidé všech vyznání se zase až tak nespojují, naopak: v islámském světě se zvedá spontánní vlna solidarity s teroristy.
Bukurešťské zasedání CEFTA skončilo rozkolem, Polsko a Rumunsko nesouhlasí s uvolněním obchodu se zemědělskými produkty. Je to pozdní triumf politiky "rozřeďování", kterou kdesi zahájili Václav Klaus se svým kamarádem Josefem Zieleniecem. Cílem bylo zlikvidovat středoevropskou spolupráci tím, že se do ní postupně budou zapojovat další a další subjekty, pokud možno mimo střední Evropu a pokud možno na východ od ní. Tak byly do CEFTA, sdružující původně visegrádské země, postupně přijaty Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko a nakonec Chorvatsko. Zdá se, že padá další překážka, která dosud stála v cestě tomu, abychom se mohli pod vedením Václava Klause a Jana Zahradila zapojit do rodiny vyspělých jihoamerických států.
Pondělí 15. října: Islámským fanatikům se podařilo vyvolat v západních zemích vlnu hysterie. Nepříliš efektivní bakteriologický útok (rozšiřování nákazy antraxu poštou) si vyžádal zatím jen jednu oběť na životě, ale vyvolal všeobecný pocit ohrožení. Objevují se nejrůznější poplašné zprávy: teroristé chtějí zamořit evropská a americká města radioaktivními látkami, rozptylovanými pomocí klasické trhaviny, kyanidem, rozšiřovaným ventilací ve veřejných budovách. Arabové si dělají v Americe řidičáky, aby mohli pomocí kamionů, změněných v řízené střely, zabít co nejvíc lidí. V Íránu se objevil smrtelný virus Ebola, byl tam prý zanesen buď z Iráku, nebo z Afghánistánu. To všechno je samozřejmě možné, ale je to důvod k ostražitosti, ne k hysterii. (Ani ČR nezůstává pozadu. Někdo rozsypal před Kazašským velvyslanectvím mouku.)
Nad pražským Hradem se vznáší radioaktivní mrak duchovnosti. Začalo Fórum 2000, naštěstí snad už naposled.
poznámka
Naše drahá vlast si soustavně vylepšuje reputaci v civilizovaném světě. Původně jsme exportovali semtex. Před nedávnem se objevilo údajně nepodložené tvrzení, že si někteří synové Rumcajsovi trochu vylepšili skrovný rodinný rozpočet prodejem bakterií antraxu bin Ládinovi. Technicky je to prý nepravděpodobné (je levnější si kulturu antraxu vyrobit než ji kupovat), ideově je to velmi dobře představitelné. Nyní se provalilo, že kolébka demokracie ve střední Evropě prodává zbraně do Zimbabwe, kde je používají k tzv. pozitivní diskriminaci (vraždění hnusných bílých zbohatlíků). Pak že naše zahraniční politika nemá koncepci: v oblasti obchodu snad ani výraznější tvář mít nemůže.
Úterý 16. října: Do Prahy přijel bývalý americký prezident Clinton, na Havlovo pozvání se účastní Fóra 2000. Obsadil celé jedno patro v hotelu Hilton (dříve Atrium) a začal kázat chudobu: "Ti, kteří žijí v bohatých společnostech, musí něco udělat s frustrací, z níž se terorismus rekrutuje. Polovina světa žije za méně než dva dolary na den. Chudí lidé, kteří žijí v nedemokratických zemích, často inklinují k terorismu, protože nemají vzdělání, práci. Nemohou být plnohodnotnými občany, nemají šanci řešit své problémy. Je snazší je přesvědčit, že někde jinde na světě jsou USA či Izrael, které mohou za jejich potíže. Proto my z bohatých zemí musíme zmenšit počet potenciálních teroristů - tím, že budeme rozšiřovat okruh možností, v nichž chudí žijí." Tato poslední myšlenka je jednoduchá jako perpetum mobile - a zhruba stejně snadno uskutečnitelná. Že propast mezi bohatým a chudým světem představuje problém, je zjevné. Zatím nikdo nepřišel s reálným a aspoň trochu úspěšným plánem na to, jak ji zmenšit či odstranit. A pojítko mezi chudobou a terorismem je ještě o hodně spornější než pojítko mezi islámem a terorismem.
The Times se vyslovily pro to, aby Usáma a jeho lidé měli i nadále možnost promlouvat ze světových médií (Američané by tyto možnosti z bezpečnostních důvodů raději podvázali). Britský list má samozřejmě pravdu, právo občana na informace váží víc než rizika, která jsou s veřejným vystupováním teroristů spojená.
Vždycky, když ministr Kavan navštíví Řecko, lze očekávat malér. Ani tentokrát nezklamal. Po úvodním vzájemném šmajchlování s panem Papandreem (Řečtí hostitelé se vyslovili proti omezování volného pohybu pracovních sil v rozšířené Unii) se zrodila nové řecko-česká iniciativa, lépe řečeno (jak se vyjádřil mluvčí našeho ministerstva zahraničí) "takový úvod, který může vyústit v něco, co lze s nadsázkou označit za iniciativu". Česko a Řecko chtějí společně využít svých kontaktů v arabských zemích a zprostředkovat dialog mezi Západem a islámem. Ve srovnání s balkánským plánem je tento projekt posunut výrazně do baudyšovska. Přesto se lze obávat, aby zprostředkování nevyústilo v sympatie a nakonec solidaritu. Vzpomeňme si, jak Řecko v době studené války občas otevřeně koketovalo se sovětským Ruskem; a naši sociální demokraté jsou taky dost výrazně otevřeni východním svodům.
Vláda SRN nechce zasahovat do petičního řízení v parlamentu ČR: jde o nároky příslušníků německé menšiny v ČR na restituce, odškodnění a jejich požadavek na zrušení prezidentských dekretů, souvisejících s vyhnáním Němců z ČSR. Přeje si, aby se v ČR vedla otevřená diskuse o vysídlení Němců po roce 1945, považuje vyvlastnění a vyhnání sudetských Němců za akt odporující mezinárodnímu právu, ale v duchu Česko-německé deklarace respektuje skutečnost, že ČR má odlišný právní výklad. K požadavkům českých Němců (tj. těch, kteří zůstali) se ještě vrátíme, chtěl jsem už o tom psát, ale pak přišlo 11. září…
V Poslanecké sněmovně se schyluje k závěrečnému klání o volební zákon. Kamenem úrazu je práh pro předvolební koalice. Smluvně opoziční strany trvají na tom, aby se preferenční prahy stran prostě sčítaly (pro čtyřkoalici tedy 20%), čtyřkoalice navrhuje 7% pro spojení dvou, 9% pro spojení tří a 11% pro spojení čtyřech stran. Obě strany se nijak netají čistě prospěchářskými důvody: čtyřkoalice si chce pojistit vstup do parlamentu i v tom případě, když nedosáhne 20%, ČSSD a ODS by nijak nemrzelo, kdyby se jejich soupeř do parlamentu případně nedostal. Nikdo ovšem nemluví o zásadní věci: proč je významné podporovat způsobem, jaký navrhuje čtyřkoalice, vznik předvolebních koalic. Nevýhody jsou patrné na první pohled: jde o útvary méně stabilní než politická strana, významných politických pozic se dopracují i pidistrany s nulovou voličskou podporou. A výhody?
Středa 17. října: Celý západní svět včetně ČR zachvátila antraxová mánie. Protože antrax se podle názoru odborníků nehodí k vyvolávání pandemií a je velká otázka, zda je pošta vhodným prostředkem k vedení bakteriologické války, není vyloučeno, že po pár týdnech nebo měsících toto běsnění odezní.
V Kábulu prý zasáhly americké bomby skladiště Mezinárodního červeného kříže. Američané si tuto válku nevybrali, jsou napadená strana. Válku nelze vést tak, aby postihla jen neproblematické viníky. Mediální kravál kolem podobných případů pomáhá vytvářet psychózu, jejímž výsledkem nemůže být nic jiného, než že to znemožní jakoukoli obranu před terorismem. Až bude civilních obětí v Afghánistánu tolik, kolik jich bylo v USA, bude co kritizovat. Civilních obětí by samozřejmě mělo být co nejméně, ale konec konců život Američana není o nic méně cenný než život Afghánce.
Na "multireligiozním shromáždění" v katedrále svatého Víta se Václav Havel vyslovil pro to, aby se globalizaci zla čelilo globalizací dobra. Nejúčinnější by bylo vyrábět dobro ve formě bílého prášku (podobně jako síly zla v této formě vyrábějí antrax) a rozesílat ho poštou po světě.
Předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda se omluvil poslanci a exministrovi Kalouskovi za nařčení, že ho policie podezírá či vyšetřuje ze spáchání trestného činu. Nařčení bylo nepodložené, Svobodovi nic jiného nezbylo. Kalousek nese ovšem politickou zodpovědnost např. za to, co se dělo za jeho působení na Ministerstvu obrany. To je teď Svobodovou omluvou jaksi zasuto. Výsledkem Svobodovy neohrabanosti je falešné svatořečení problematického politika.
Rozpočet na příští rok zatím nepodporuje žádná strana kromě vládní ČSSD. Představitelé ODS tvrdí, že by rozpočet měl být k 1. 1. příštího roku přijat, vyžaduje však především podstatnou redukci příjmů, které jsou pojaty nereálně. Protože výše schodku je dána dohodou mezi opozičně smluvními stranami, bude nutno následně snížit i výdaje. Je zjevné, že se ODS pokouší dosáhnout toho, aby se vláda ČSSD v měsících před volbami co nejvíc znemožnila insolvencí, nejlépe v oblastech, na něž jsou občané citliví (sociální záležitosti, zdravotnictví). Je to na můj vkus trochu cynický kalkul.
Čtvrtek 18. října: Když byly v budově Kongresu ve Washingtonu zjištěny spory anthraxu a měla být evakuována, odmítli senátoři přerušit zasedání a pokračovali v jednání. Je to dosti důstojný způsob, jak čelit panice a ohrožení, v tomto případě skutečnému.
Taliban se zmocnil dvou skladů s potravinami. Pomoc, která v nich byla uložena, byla určena afghánským dětem. Nevládní organizace žádají USA, aby přerušily bombardování, protože chtějí před příchodem zimy dopravit do země potraviny pro hladovějící obyvatelstvo. Jakkoli je starost o osud civilního obyvatelstva v zemi zcela oprávněná, lze se obávat, že nevládní organizace budou nakonec zásobovat potravinami Talibán a ne je.
V Praze skončilo Fórum 2000, má mít do budoucna jakési skromnější pokračování někde jinde. Poslední den rokování zazněla řada podnětných hlasů: nejde jen o vystoupení paní Meeny Krishnamoorthyové o násilí vůči ženám, které bylo tak sugestivní, že donutilo až k pláči nejen publikum, ale i samu přednášející. Sergej Kovaljov zase navrhl vytvoření nadnárodního orgánu, který by se řídil jen právem, ne politickými zájmy, a disponoval sankcemi schopnými obhájit právo kdekoli na zemi. To nijak nepřekvapuje, jurodivé utopické projevy byly v Rusku vždycky doma. Zato z návrhu Antje Vollmerové jde tak trochu hrůza. Navrhuje totiž, aby byl vytvořen Mezinárodní soud pro etnické menšiny, který by měl na základě právních kritérií rozhodovat, které menšiny mají nárok na existenci a které ne. Tady půjde zúročit bohaté československé zkušenosti z roku 1945, kdy bylo toto rozlišení velmi citlivě provedeno a hlavně z nedostatku práva na existenci byly ihned vyvozeny praktické důsledky. "Nakolik chceme ještě státy kouskovat, než je zase začneme pracně spojovat", ptá se paní Vollmerová. Má snad dojem, že Jugoslávii rozkouskoval někdo zvenčí? A nepokusí se SRN, až se tam plně uplatní její myšlenky, zase "slepit" Československo? To, co předvedla paní Vollmerová, je výron imperialistických choutek v beránčím rouše všesvětové spravedlnosti.
Pátek 19. října: Premiér Zeman napadl prezidenta Havla za to, že při své návštěvě v Rakousku hovořil mj. o prezidentských dekretech a prohlásil,že podle obecného názoru, který v ČR zdomácněl, šlo o nespravedlnost, pomstu založenou na etnickém principu. Havel prý neměl žádný mandát jednat v Rakousku o "součásti zákonodárství" ČR. Navíc byl před návštěvou Rakouska pozván na zasedání vlády (Zeman mluví o "konzultaci, jejímž předmětem bylo doporučení, aby se jeho debaty s rakouským protějškem soustředily na bilaterální vztahy zejména v ekonomické sféře"(a nikoli Temelín nebo dekrety)). Premiér současně připouští, že "vláda nemá žádné zákonné možnosti, aby ovlivnila prezidentův postoj při zahraničních jednáních". Je třeba doplnit, že ani vláda, ani premiér nejsou kompetentní rozhodovat o tom, k čemu má prezident mandát a k čemu ne. Mandát prezidenta se odvíjí od aktu volby Parlamentem ČR. Zemanovo vtipkování ("Já nemám nic proti diskusím o tom, jak posunout osud zeměkoule, ale na druhé straně se domnívám, že rozvíjení vzájemně výhodných obchodních styků je tematika sice šedivá a nudná, ale důležitá…") je tentokrát laciné: stejně důležité (a jistě důležitější než různé diskuse o tom, jak posunout osud zeměkoule) je kritické účtování s minulostí a usmíření se sousedy. Havel po dlouhé době projevil v tomto směru jakousi dobrou vůli a nezaslouží si být za to nejapně peskován.
Večer se pak premiér Zeman, údajně posilněn oblíbenou becherovkou, pustil do interpelujících poslanců. Odpovídal na komunistickou interpelaci, proč se ČR solidarizuje s vražděním nevinných civilistů v Afghánistánu a vůbec všude na světě. Zeman na komunistického poslance Vymětala údajně řval: "Pane interpelující poslanče Karle Vymětale, Vaše interpelace na mne působí jako řev dinosaura vylézajícího z páchnoucích bažin… byl jsem vždy odpůrcem zákazu KSČM, nicméně ještě dvě nebo tři tato prohlášení a přidám se ke stoupencům tohoto zákazu… Co dělala Sovětská armáda - hergot, do prkýnka - v Afghánistánu celou dobu od roku 1979, ona tam nezabíjela nevinné civilisty?… Co dělala při okupaci Československa_… Kde berete tu drzost chápat akci, která je podložena jednomyslně přijatou rezolucí OSN proti Talibánu, za agresi?… byl jste to vy, resp. vaše rodná strana v Sovětském Svazu, kdo vyprodukovali Talibán vojenskou okupací Afghánistánu v roce 1979. My teď pouze musíme hasit následky vaší totalitní politiky." Musím říci, že bez ohledu na údajný doping mám velké pochopení pro to, co premiér řekl, i pro tón, který zvolil. V tomto případě mluvil i za mne.
Různí krasoduchové vytýkají např. italskému premiérovi Berlusconimu výrok o tom, že západní civilizace stojí výš než islámská. Nevím dost dobře, co vlastně je to "civilizace". Ale samozřejmě si myslím, že křesťanské náboženství stojí výš než islám (a jeho protestantská větev výš než katolicismus). Kdybych si to nemyslel, přestoupil bych na islám. Když se křesťané (Kohák, Štampach) pokoušejí svou volbu a její důvody zakecat, chovají se jako pokrytci.
Rumlova rychlá rota Kubík-Slonková pokračuje v "akci Lachtan" (krycí jméno operace, jejímž cílem je mediálně znemožnit ministra Lachnita). Je na to dost tristní pohled. Ministr si zjevně za státní peníze najal agenturu na mediální trénink před jakýmsi televizním vystoupením a zaměstnal za slušný plat svého kamaráda na práci, kterou měl vykonávat existující tiskový obor. To se samozřejmě nemá dělat. Práskly to dvě dámy, které ministr rovněž zaměstnával. Ani práskačství není nic hezkého, i když se děje ve jménu Pravdy a Lásky. Dámy si zaslouží řád svatého Šarapatky.
Sobota 20. října: Pan ministr Fencl čelí obvinění, že za "totáče" vědomě spolupracoval se Státní bezpečností. Čelí mu následovně:
- Vždycky před odjezdem do ciziny a po návratu za ním přišli "nějací esenbáci". Nevěděl ani náhodou, že jde o příslušníky StB.
- Poskytoval jim vždy jen "zcela neškodné" informace.
- Neměl ani tušení, že si rozhovory nahrávají a pořizují si z nich zápisy.
Z toho plyne, že buď má IQ pana ministra hodnotu, která ho činí zcela nezpůsobilým vykonávat náročnější zaměstnání, nebo natolik opovrhuje svými spoluobčany a potenciálními voliči, že by se snad ani neměl plést do politiky.
Komunistický poslanec Matulka, rozhořčen premiérovými invektivami na adresu jeho strany, navrhl Poslanecké sněmovně toto usnesení: "Je-li předsedou vlády ČR pan Miloš Zeman, potom se v budově parlamentu ČR zakazuje předsedovi vlády chlastat." Usnesení je pozoruhodné tím, jak myslí na zadní kolečka. Kléma Gottwald jak známo prožil své poslední a nejvýznamnější politické období v alkoholickém oparu. Ke komunistické politice to zjevně tradičně patří. A proto až se někdo z jeho věrných dětí dostane zase ke kormidlu (možná že by se spíš mělo říkat "k sekyře"), přestane zákaz platit.
Karel Pacner se v souvislosti s Kavanovou návštěvou v kolébce evropské civilizace
důkladně obul do Řeků.
poznámka
Pondělí 22. října: Vladimír Železný chystá spanilou jízdu na Slovensko. Chce zjevně v souboji s Ruskovou Markízou ovládnout slovenský televizní trh. Experiment má i své politické pozadí: slovenský televizní magnát si pořídil vlastní stranu, Železný prý kontaktoval Mečiara. Výsledek bude nepochybně zajímavý: Zatím vždycky, když se Češi začali plést do slovenských věcí, skončilo to katastroficky.
Úterý 23. října: Premiér Zeman sice nešetří hrubými slovy na adresu českého tisku, ale to je jen drsná slupka, která skrývá hlubokou náklonnost. Ta se projevila právě nyní: rozhodl se, že pomůže týdeníku Respekt, který premiéra nijak nešetří a
navíc rozhodně nepatří k nejziskovějším a nejčtenějším českým periodikům. A zařídil mu hromadnou žalobu celé vlády a navíc zjevně i jednotlivé žaloby ministrů. Sen každého šéfredaktora, který zápolí s ekonomickými problémy! Aby nenechal nikoho na
pochybách, že Respekt čelí mimořádně zavilému útoku na svobodu slova, nechal se Zeman slyšet, že mu jde o to, aby časopis "už konečně zanikl". Je to hezké, když někomu slouží jako agentura pro public relations česká vláda, a navíc zjevně docela zadarmo.
Dobročinné gesto Miloše Zemana si zaslouží uznání.
poznámka
Tandem Slonková-Kubík se zabývá případem H-Systému. Šéf firmy měl jakési tajemně naznačované kontakty na Klause. Poškozené klienty H-Systému zastupuje Hana Marvanová. Až budou Klausovy temné čachry s bossy podezřelé firmy prokázány, měl by ho, aby to bylo úplně dokonalé, soudit JUDr. Cyril Svoboda.
Středa 24. října: Událostí dne je stále chystaná vládní žaloba proti Respektu. Věc si zaslouží komentář, proto se k ní ještě vrátíme.
Vladimír Železný uspěl na Slovensku: slovenská Rada pro vysílání a transmisi dala souhlas, aby dceřinná společnost České produkční (což je servisní organizace TV Nova) koupila 70% podíl v síti regionálních televizí TV Global. Liberální SME i postkomunistická Pravda si libují, že jedině Železný je schopen prolomit problematický monopol Markízy. Šéf Markízy udělal tu neopatrnost, že si založil politickou stranu. Tím ovšem taky Železného angažmá získává politický charakter: Čehúni už se zase pletou do slovenských věcí. Historie učí, že výsledky bývají katastrofální.
Jan Keller brojí v Právu proti pokusům omezovat osobní svobodu pod záminkou boje s terorismem. Píše: "To, co vypadá jako zvlášť rafinovaná dialektika, se může stát lehce pinochetovskou výzvou k budování kasárenského režimu ve jménu bezpečí a prosperity. To je opravdu pozoruhodné: každému normálnímu Čechovi se pod pojmem "budování kasárenského režimu ve jménu bezpečí a prosperity" ozve "reálný socialismus". Pan Keller myslí na Pinocheta. Asi prožil sedmdesátá a osmdesátá léta v Chile.
Prezident Havel obdržel z parlamentu seznám návrhů na státní vyznamenání. V seznamu je (na návrh komunistů, ČSSD a poslance Výborného) i jméno stalinistického aparátčíka Jana Švermy. Pro prezidenta ovšem seznam není závazný a rozhodl se údajně Švermovi vyznamenání neudělit. Je to správné rozhodnutí a prezident by měl být podpořen. O důvodech, proč si Šverma žádné vyznamenání nezaslouží, jsme psali, když se ho PS rozhodla navrhnout. Dovolujeme si je připomenout.
retrospektiva
Čtvrtek 25. října: Senát Parlamentu ČR navrhl novelu ústavy. Je tosměs líbivého populismu v malichernostech (omezení poslanecké imunity, prezident uděluje amnestii s kontrasignací premiéra) a snahu zakrýt svou zbytečnost posílením vlastních pravomocí (a pravomocí prezidenta). Navíc je předem jasné, že návrh v Poslanecké sněmovně nemá šanci.
Ministr Březina vyhrál svůj soud s Reflexem. Nevím, zda si to neměl raději odpustit (způsob omluvy skýtá řadu možností, aby se postižený vítězovi sporu pomstil). Myslím si jen, že soud rozhodl správně: žalovaná část seriálu je nechutná sprosťárna bez jakéhokoli vtipu, její zveřejnění přispělo k tomu, že se naše veřejná žumpa prohlubuje, a soud se tomu právem snaží čelit. Kdosi v Lidových novinách napsal se smutkem a rozhořčením, že od této chvíle "nesmí být v médiích zachycen český politik kresbou při milostném aktu, se ztopořeným penisem..." Nejen politik, žádný občan ČR nesmí být tak zachycen, přesněji řečeno, pokud ho to uráží a bude si stěžovat, stěžuje si právem.
Podle zprávy BIS se Rusko snaží destabilizovat ČR, poškodit její důvěryhodnost v zahraničí, Praha se stává centrálou ruské špionáže pro Střední Evropu. Nepochybně na tom něco je, Rusové se tradičně snaží pojistit si touto negativní cestou vlastní bezpečnost. Na druhé straně není příliš pravděpodobné, že by to byl v tuto chvíli jejich hlavní zájem, nejsme pro ně tak důležití. Pokud se jim daří budovat si u nás špionážní centrálu, bude to tím, že vzhledem k naší vlastní nedbalosti je to pro ně pohodlné a výhodné. A k tomu, že nás údajně zařadili do kategorie zemí s konfrontačním přístupem k Rusku, si můžeme sami - v době, kdy bylo Rusko skoro bezmocné, cítila řada profesionálních humanistů potřebu si do něho beztrestně kopnout. Přitom se dalo se počítat s tím, že se nám to do budoucna nemusí vyplatit. Připomínám v této souvislosti jeden svůj starší článek.
retrospektiva
Paní předsedkyně Marvanová stojí opět v prvních řadách boje za svobodu: tentokrát se ujímá časopisu Respekt proti premiéru Zemanovi. Tento fakt, jakož i způsob, jakým to dělá, si zaslouží zvláštního uznání.
udělení bobříka vyčůranosti
Pátek 26. října: Poslanecká sněmovna opět vrátila vládě "k přepracování" zákon o registrovaném partnerství. Poslanci i publicisté, kteří jsou proti, namluvili přitom spoustu hloupých řečí.
poznámka
Tři pětiny respondentů v posledním průzkumu veřejného míněné, který uspořádal STEM, odmítají omezování pravomocí prezidenta. Pro omezení je 57% voličů KSČM, 44% voličů ODS, 42% voličů ČSSD, ale jen 24% voličů čtyřkoalice. Největší důvěru v prezidenta mají stoupenci Unie svobody (82%). Naše politická scéna je rozdělená na stoupence a odpůrce prezidenta. Pak že "hradní blok" neexistuje. Jistě, neexistuje jako organizovaný politický útvar s pevným a artikulovaným programem. Jen jako uskupení, budované na sympatiích a společných zájmech.
Poslanecká sněmovna vrátila návrh volebního zákona k novému projednání ve výborech. ODS a ČSSD zjevně nechtějí, aby návrh schválený PS zamítl senát, kde má převahu čtyřkoalice, a proto schválení pozdržely. Spor je o to, zda má být použita d´Hondtova metoda upravená podle návrhu ODS a ČSSD (zvýhodňuje větší strany), nebo původní, neupravená. Zákon napadnutý Ústavním soudem ovšem drasticky zvýhodňoval velké strany tím, že spojoval upravenou d´Hondtovu metodu s malými volebními obvody. Ve velkých volebních obvodech je podpora velkých stran podstatně méně výrazná a taky nepochybně ničemu nepomůže ani neuškodí: ve hře tak jako tak zůstanou tři velká politická uskupení, která jsou vesměs buď za osmnáct, nebo za dvacet bez dvou, a navíc neschopná normální politické spolupráce.
Sobota 27. října: podle ministra Tvrdíka se z arzenálů Armády ČR nemohou ztrácet těžké zbraně, protože jsou v takovém stavu, že je nelze ani ukrást. Hlavně že pan ministr neztrácí humor.
Tvrdé jádro televizního vzbouření (redaktoři zpravodajství, odboráři, několik lidí ze sdružení ČT - věc veřejná) uspořádali diskusní fórum v restauraci Vltava. Nelíbí se nim ani jeden ze tří vybraných kandidátů na ředitele, o jednom (aniž by ho jmenovali) prohlásili: "zradil ČT kvůli penězům a odešel budovat komerční televizi". Z toho výroku dýchá hrůza: člověk je povinován věrností svému zaměstnavateli, odejít na lépe placené místo je nemravné, komerce je dílo ďáblovo. Takhle důsledný nebyl ani bolševik.
Michal Mocek si v MfD stěžuje, že pokud jde o volný pohyb pracovních sil, chová se EU k ČR jinak než k Rakousku a ke Švédsku. Mezi ČR na jedné straně a Rakouskem a Švédskem na druhé straně je jakýsi dosti podstatný rozdíl. Upozorňuje na něj mj. jiná zpráva z dnešních novin: dnešní kandidátské země dosáhnou průměrné životní úrovně zemí EU za třicet let. Doplnil bych "nejdříve".
Unii svobody se zřejmě vyplatí sňatek z rozumu s miniaturní DEU: získávají polovinu hlasů ve čtyřkoaliční radě a nárok na polovinu míst na kandidátkách. Zato KDU se bude muset dělit s ODA, vyčůranou a dlouhým tréninkem vycvičenou ve vydírání. Není vyloučeno, že se čtyřkoalice stane pro KDU o něco méně atraktivní.
Naši ruskojazyční nedobrovolní hosté ve věznicích ČR začali korporativně držet hladovku. Že se na ní mohou bez potíží domluvit, nesvědčí o velkém pořádku v našem vězeňství. Také se zdá, že se hladovkujícím stýská po ruských kriminálech, kde údajně na uvězněného připadá 0,2 m2. Nicméně, drží hladovku, holoubkové, drží ji jeden den, dva dny, tři dny, a na váze netratí. Stal se zázrak, pravoslavní!
Pondělí 29. října: Předseda ČSSD Špidla straší veřejnost báchorkami o úmyslech US a ODS. US se prý chystá zavést školné, ODS přímé platby ve zdravotnictví a důchod na úrovni životního minima (kdo chce víc, musí se soukromě připojistit). Pan Špidla velmi přeceňuje statečnost politiků obou stran. U kormidla by si z toho troufli realizovat tak slabou desetinu.
Prezident Havel si v slavnostním projevu k státnímu svátku opět vyřizoval účty se svým hlavním rivalem Klausem. Havlův vztah ke Klausovi je obsedantní, nekulturní a pokud nám už teď nedělá ve světě ostudu, tak brzy začne. K prezidentově projevu se ještě vrátíme.
Sociální demokrati uspořádali na krajské konferenci v Ústí nad Labem jakési referendum o přímé volbě prezidenta. Vyplynulo z ní, že přímou volbu podporuje asi třetina delegátů, drtivá většina je pro to, aby takto zvolený prezident byl odvolatelný a k zásadním rozhodnutím potřeboval kontrasignaci premiéra. Zdá se, že sociální demokracie je v této věci lehce rozpolcena. Vyvstává otázka: roztrhne pnutí mezi ODS a ČSSD Čtyřkoalici (s tím, že lidovce by si přitáhla ČSSD), nebo roztrhne pnutí mezi Klausem a Havlem sociální demokracii?
Úterý 30. října: prezident Havel zařadil na poslední chvíli do seznamu vyznamenaných policistu, který pomáhal zachraňovat zraněné ze ztroskotaného vrtulníku. Překotné rozhodnutí se nevyplatilo, ozvalo se několik lidí, kteří si myslí, že by si poctu zasloužili stejně nebo více. V nemožné pozici je i vyznamenaný, protože by měl obhajovat své hrdinství před dalšími pretendenty. Přitom je zajímavé, že Havla např. nenapadlo vyznamenat letušku, která podle svědectví zúčastněných do poslední chvíle pomáhala zabezpečit cestující, na to, aby se postarala o sebe, jí už nezbyl čas a bude ji to možná stát život. Pochybuji, že by se v tomto případě někdo odvážil remcat.
Média triumfují, jak máme nemožného premiéra. Odmítl se zúčastnit oslavy státního svátku s odůvodněním, že nechce uvádět do trapné situace prezidentovu choť, která se před časem vyjádřila v tom smyslu, že mu už nikdy v životě nepodá ruku. Je mi líto, ale vina v tomto případě není jen na Zemanově straně. K trpkému údělu prezidentovy manželky patří i to, že se čas od času musí společensky stýkat s předsedy vlády kteří jí (důvody jsou v tomto případě nepochybně víc než pochopitelné) nejsou dvakrát sympatičtí. Každá významná společenská role má své světlé i stinné stránky.
Ratibor Majzlík nebude kandidovat do Poslanecké sněmovny, chce totiž být ministrem. Problém je v tom, že poslanecký mandát nezávisí od toho, zda je strana, která dotyčného kandiduje, vládní nebo ne. S ministerskou funkcí je to jinak. Nevsadil pan Majzlík na vrabce na střeše?
Středa 31. října: Český tisk pokračuje v kritice Zemanovy neúčasti na hradních oslavách státního svátku. Britský politik by si prý netroufl zmeškat projev královny v parlamentu. My ale nejsme monarchie a Václav Havel není královna, i když se tak dost často chová. Rozpory mezi hlavami státu a premiéry jsou prý časté. Jako příklad slouží opět zmíněná Británie, dále Francie (země s prezidentským systémem) a Mečiarovo Slovensko. Nepříliš přesvědčivé.
Profesor Erazim Kohák prohlásil v rozhovoru pro MfD mimo jiné: "Průměrný Čech přenesl svůj postoj k Sovětskému svazu na USA. Na jedné straně SSSR náš vzor, na druhé straně je nám protivný, protože nám do všeho mluví". Pan profesor prožil skoro celý svůj život (kromě kratičkého atypického období tzv. Pražského jara) v emigraci. Nicméně nepochybně ví, o čem mluví. Americké univerzity z jejichž chladivého přítmí sledoval po léta naše pinožení, netrpěly nikdy finanční nouzí, a proto jsou vybaveny mj. mimořádně citlivými přístroji na průměrování Čechů. Tento tvrdý soud bostonského Savonaroly si zaslouží bližšího rozboru. K fenoménu průměrného Čecha se proto vrátíme v příštím fejetonu.
|
