indexok_r2_c02.gif(2 kb)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

2.5. - 7.5.2005

ARCHIV

"otevřeno"

Pozoruhodná debata o euroústavě

Předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek, příznivec Evropské unie, vyzval Václava Klause k debatě o evropské ústavě na půdě Sněmovny. Václav Klaus to odmítl, a to nikoli osobně, nýbrž prostřednictvím tiskového mluvčího: právě prezident Václav Klaus už debatu začal, nemá tedy smysl ho k debatě vyzývat. - Jak je vidět, náš prezident jen tak s někým debatu nepovede, i když ten někdo je ústavní činitel.

Právě smysluplností tohoto pozoruhodného majestátu debata začala, ale brzy v médiích se stočila jiným směrem. Ve velké části případů cítíme za argumenty pro euroústavu nebo proti ní, že jde o víc. Je to vlastně debata pro nebo proti Evropské unii. Tak v Mf Dnes se sám šéfredaktor ohradil proti Klausově hlavní námitce, že euroústava vytváří superstát, argumentem, že přece Evropská unie nemá moc, kterou stát musí disponovat, má-li vynutit plnění svých norem. Tyto a podobné záležitosti, spojené většinou s otázkou státní suverenity, která je podle našeho prezidenta ohrožena evropskou ústavou, se probírají i v ostatních médiích. Zcela zato zapadla velice podstatná věc, na kterou zplna upozornil Bohumil Doležal v článku "Zneuctili nám prezidenta!". Doležal Klausovi vytýká, že odmítá kritiku prezidenta zvenčí. Nelíbí se mu výroky prezidenta o "občanech a zejména jejich demokraticky zvolených nejvyšších představitelích" a o tom, že urážka takového představitele je "urážkou suverénní členské země".… Náš stát, jak vidno, je Václav Klaus". S tím souvisí i to, nač upozornil prezidenta předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek: "U nás je to tak, že Váš názor na ústavní smlouvu je v permanentním rozporu s názorem vlády naší republiky. A v téhle situaci vyžadujete, aby se za Vás všichni postavili a zastali se Vás. Říkáte, že nejde o argumenty, ale o národní čest."

Postupujeme-li dále, zjistíme, že Václav Klaus má velmi originální pojetí státní suverenity demokratického státu. To je na jedné straně velmi úzké, protože nezávislost a svrchovanost za celý stát přebírá jeho prezidenta, jednak přenesením značné části suverenity na hlavu státu pro Českou republiku ve společenství evropských států nepotřebné. Evropská unie a evropská ústava nepochybně v jistých ohledech svrchovanost národních států omezují, tato svrchovanost však zůstává zachována (nejzřetelněji v legislativní činnosti zákonodárných sborů). Je tedy otázkou diskuse, neovlivněné národními komplexy, jakým způsobem se má v Evropské unii suverenita státu naplňovat, v čem platí a v čem je zapotřebí ji modifikovat.

Věcně vzato jde hlavně o to, co si počít se suverenitou státu, která je dnes stále řádově vyšší než byla před rokem 1989 (například, zda dělat co největší potíže Američanům, jak by si přáli mnozí z řad naší levice). Suverenita demokratického státu by se zbortila, jakmile by si ji přivlastnil prezident. Není vyloučeno, že se Václav Klaus v souvislosti s diskusí o evropské ústavě chystal učinit k tomu první kroky.

Proč vlastně ustala diskuse o tom, jaký je charakter naší suverenity, což není vůbec jednoduchý problém a zdaleka se netýká jen vztahu k euroústavě? Proč se nediskutuje o tom co si kdo smí dovolit na naši hlavu státu (tuto otázku předestřel Václav Klaus) a co si smí dovolit ona? Když už jednou náš prezident s těmito problémy vyrukoval, bylo by logické, aby média na ně hledala odpověď. Média ovšem mají jiné starosti.

Je nicméně škoda, že prezident se neúčastní parlamentní diskuse o evropské ústavě. Přece jen bychom se mohli dozvědět nové a ne zcela zbytečné informace.

E.M.