ARCHIV

"otevřeno"

Změnit národ?

Změnit národ, to ani dnes není příliš snadné, ale stává se to. Někomu se zalíbí v jiné zemi, přestěhuje se tam a buď záměrně nebo bezděčně se stane příslušníkem jiného národa. Ale takovou změnu nemám na mysli. Jde mi o změnu, o kterou se pokoušejí intelektuálové již od druhé poloviny minulého století. Vymýšlejí si, jak to udělat, aby byl národ lepší v tom smyslu, že bude jiný.

Nebylo a není to zcela bezdůvodné. Tak jak jsme byli jako jednotlivci stvořeni s mnoha vadami, tak byly stvořeny národy jakožto hříšné. Přestože s tím mnozí národovci nebudou souhlasit, hříšnost se nevyhnula ani Čechům. A jak tak doba plyne, sčítá se nejen to, co se národu zdařilo, ale právě také hříchy. Dnes už je jich dost. Od Jana Patočky se datuje nespokojenost s tím, jak byl český novodobý národ stvořen nebo lépe řečeno jak se stvořil. Stvořil se jazykově (částečně etnicky) podle herderovsko - jungmannovského návodu a Patočka by byl velmi rád viděl v charakteru Čechů zamíchán Bolzanovu ne-jazykovou utopickou šlechetnost.

Jenomže s národem je to - s prominutím - jako s živočišným druhem. Ať děláš, co děláš, ze šimpanze se nevyvine nic jiného než zase jen opice. Toto ošklivé přirovnání nemá říci nic jiného, než že jsme takoví, jací jsme. Pokud jde o český národ, "zlepší" se pouze o něco a pouze tím, bude-li na sobě pracovat, což ostatně věděli i moudří obrozenci. Naopak se charakter národa kazí mnohem snadněji . Kupříkladu takovými věcmi, jako bylo po druhé světové válce (a za komunistů!) hromadné vyvlastňování nebo dokonce vyhnání Němců. Pokazili jsme se pořádně. A teď, v postkomunistické době vidíme kolem sebe tu spoušť; sám na sebe se málokdo rád dívá.

A právě v tuto dobu přišlo ministerstvo školství s báječným nápadem jak národ podstatně vylepšit. Až dosud se totiž vyučuje podle mužského světa a tak, aby to mužskému světu vyhovovalo. Svět kolem nás je v učebnicích zalidněn podnikateli a dělníky (nikoli podnikatelkami a dělnicemi), politiky, nikoli političkami, policisty, nikoli policistkami - a tak lze pokračovat stále dál. Komise ministerstva školství došla k závěru, že se to ve vyučování a v učebnicích musí změnit, aby budoucí generace neviděly svět pod úhlem takové mužské diskriminace.

To není vydařený nápad. Nevadí mi na něm, že je feministický. Feminismus je emancipační hnutí žen, které vychází z toho, že v posledních staletích a desetiletích se postavení žen v rodině i ve společnosti dosti změnilo. Pokud feministkám jde o to, aby se ženy uplatnily i jinak a víc než dosud, lze proti tomu těžko něco logického namítat. Ale radikální feministky škodí světu kolem sebe neméně než ostatní radikálové. To se stává pravidelně tehdy, jestliže chtějí, aby určité skutečnosti byly jinak, než jaké jsou od přirození je (viz feministky ve filmu sex-mise: Koperník přece byla žena!). Tato snaha násilím převrátit věci z nohy na hlavu je nedobrá - zvláště když místo ve filmu se odehrává ve skutečnosti.

Čeština je dobrý jazyk. Ani ona sice není dokonalá, její mechanismy však pozvolna a důsledně začleňují do slovní zásoby nové jevy a modifikují podle nich sémantická spojení. Ne vždy postupuje nejlíp (místo k ránu, ráno, po ránu dává náš jazyk jednoznačnou přednost jedinému nepříliš logickému tvaru nad ránem atd.). Jenomže na náš mateřský jazyk, bez něhož se úsilí našich feministek neobejde, nemůžeme zhurta. Jazykové násilí je něco podobného jako domácí násilí. Až na to, že se zvrátí ve frašku.

Ale je tu ještě další podstatná potíž. V tom, čím se naše ministerstvo školství zabývá. Chce destruovat mužský svět a vytvořit svět rovnoprávný. Dobrá. Co kdyby si takhle udělalo anketu mezi lidmi od osmnácti do pětadvaceti let o tom, co tito mladí lidé vědí o naší minulosti? Podle krátkých záběrů z televizních obrazovek je to učiněná tragédie. Samozřejmě že za ni nemůže pouze škola. Podílejí se na tom pracoviště Akademie věd, naši politici i žurnalisté. A to, že tato nejmladší produktivní generace o naší minulosti nic neví, je mnohem závažnější nedostatek než to, že neříkáme místo poštmistr poštmistryně. A není-li za tuto politováníhodnou nevědomost vina jen škola, neznamená to, že ne ní spočívá velká část viny.

Píšu to tu tak více méně pro pobavení. Protože myslet si, že se naše instituce budou touto nevědomostí zabývat, je čirá utopie.

E.M.