ARCHIV

"otevřeno"

Primář Blažej v rozpuku privatizace

Nedočkavě jsem čekal na díl, v němž se nemocnice na kraji města bude konečně privatizovat. A také jak se v privatizaci zachová primář Blažej. Obojí se do značné míry objasnilo v desátém dílu seriálu. Vlastně objasnilo se chování celé nemocnice. Tu zachvátila neuróza, ne-li hysterie. V důsledku privatizace se prý bude propouštět. Jenomže koho? Kdo si napříště může být jistý svým místem? Primář Blažej poctivě plní své povinnosti a podepisuje výpovědi; jenže to není konec toho všeho. Čekají na něho odbory a dá se čekat, že jejich setkání s primářem bude patřičně konfliktní.

Tolik tedy o "ději" privatizace v 10. dílu Nemocnice na kraji města. Vypovídá poměrně značnou část z toho, co si autoři (ale jistě i značná část diváků) myslí o privatizaci jako takové. Že je to ona (privatizace), tato příšera, která má na svědomí výpovědi a nezaměstnanost. Skutečně, dokud bylo všechno státní, nezaměstnanost byla nulové, ale dnes - to ostatně každý dobře zná a ví. Tak vzniká jeden z podstatných mýtů současnosti. Snad mi čtenář odpustí, že se od Nemocnice na kraji města odvažuji přikročit k závažnějšímu tématu.

Kdybychom chtěli jít ke kořenům nynější rostoucí nezaměstnanosti, dostali bychom se až k tak milovaným Benešovým dekretům, přesněji řečeno k těm z nich, které uskutečnily velké znárodnění a zařídily, že obnovený stát bude socialistický (tzv. lidově demokratický). V "odsunutém" pohraničí vzalo za své až stěží uvěřitelné množství podniků a živností. To neměnilo nic na skutečnosti, že se tehdy neslušelo, aby "v našem" hospodářství byli nezaměstnaní; stávající podniky musely všechny, kdo hledali práci, zaměstnat. Když se poválečný socialismus změnil ve stát sovětského typu, zkonfiskovaly se sice zbylé majetky, ale opět - lépe řečeno tím spíš - nesměli u nás v protikladu ke kapitalistickému Západu být nezaměstnaní. A nebyli.

Že stát svým způsobem hospodaření odčerpává rezervy zdrojů (a platy produktivně zbytečných zaměstnanců byly součástí takového odčerpávání), to jistě viděli nejen nezávisle myslící ekonomové, ale i lidé, kteří za vlády komunistů neztratili chuť přemýšlet o záležitostech celé společnosti. Ale to bylo "tehdy".

Nyní, po sametové revoluci, bylo zapotřebí urychleně učinit kroky k transformaci celé společenské struktury, přirozeně hlavně její hospodářské a sociální části. Bylo třeba právně zajistit (například proti rozkrádání) mamutí podniky a zajistit jejich privatizaci, popřípadě zmenšení nebo zrušení. Tehdy by vzrůst nezaměstnanosti byl na místě, protože by byl součástí přechodného stupně k hospodářskému růstu (a vyšší zaměstnanosti). Ekonom v čele vlády, Václav Klaus, nic takového nepodnikl, protože skutečná privatizace (banky zůstaly v státních rukou!) by znamenala podstatné změny v sociální oblasti, a v důsledku toho se vší pravděpodobností rovněž - ve složení vlády. Jenomže - a to lze říci takřka s jistotou - dnes už bychom měli velkou nezaměstnanost za sebou.

Avšak po sametové revoluci Československo, kterému kupodivu i po čtyřicetiletí komunistické vlády zůstaly životaschopné zbytky předchozí hospodářské prosperity, zůstalo sociálně a hospodářsky tam, kde bylo předtím, závažnější reformy se nekonaly a dnes je situace státního rozpočtu kritická. Proto se bude, má-li děj odpovídat realitě, v Nemocnici na kraji města propouštět, pokud se vůbec celá nezavře. V každém případě se z ní rozkrade, co jen bude možné. To vše práce nehodného Dr. Cvacha není. Je dobré to vědět, když se na seriál díváme.

E.M.