ARCHIV

Aspoň že se snaží

Hana Marvanová to, jak se zdá, myslí vážně. Znovu se přihlásila s požadavkem, aby US-DEU vystoupila z vlády a napříště pouze podpořila její proevropské kroky. A pokouší se pro něj získat členskou základnu. V Olomouci už nejspíš uspěla.

Pohnutky, které ji k tomu vedou, jsou zjevné: preference strany se strmě řítí hluboko pod 5%. Pocit, že se musí něco udělat, bude mezi unionisty asi hodně rozšířený. Je stejně oprávněný jako opožděný. Z někdejšího zhroucení ODA lze odvodit, že v okamžiku, kdy se preference strany blíží 3%, je už ve stádiu klinické smrti a pokusy o resuscitaci nemají velkou naději. Hrozí tedy nebezpečí, že odchod z vlády už US-DEU nezachrání, a zároveň (přes proklamovanou podmíněnou podporu) vládu položí. V citlivé době těsně před vstupem do EU je tedy rozhodnutí odejít z koalice poněkud problematické.

Dá se odhadnout, jaký má poslankyně Marvanová program? Odchod z vlády, které dominují socialisté, pro neslučitelnost programů a zásad je respektabilní, ale negativní zdůvodnění, chtělo by rozvést. Boj za snížení rozpočtového schodku je z rodu správných, leč zjevně neuskutečnitelných nápadů, a navíc v téhle věci se Marvanová od svých stranických kolegů, kteří na rozdíl od ní "drží pozice", podstatně neliší. Požadavek na okamžité zavedení přímé volby prezidenta má silně populistický přídech (nedá se ovšem vyloučit, že je to jediný způsob, jak zabránit Miloši Zemanovi, aby se zmocnil prezidentské funkce).

Pro českou pravici nastala zlá doba: ODS se otřásá v základech, US-DEU se propadá do bezvýznamnosti. Nehrozí nám polský vývoj, vyzmizíkování pravé části politického spektra? Politický systém, kterému by vévodila jedna silná komunistická a jedna socialistická strana, by byl snad ještě horší než Národní fronta z let 1945-8. Dokážeme si ale vůbec představit, že by se na pravici prosadilo uskupení schopné existovat a přitom nedělat ostudu? Zatím se zdá, že to bude nad síly Pana Tošenovského i paní Marvanové.

I kdyby z toho do budoucna nic nekoukalo, nelze paní Marvanové nepřiznat, že se aspoň snaží. Na rozdíl od svého stranického kolegy, pana ministra Mlynáře, který ji pouze - ovšemže v tom nejlepším slova smyslu - denuncuje: Hana Marvanová se prý opakovaně ocitá v menšině vůči všem demokraticky zvoleným orgánům US-DEU. Jenže co je to platné, když se celá strana včetně všech svých demokraticky zvolených orgánů právě propadá do močálu zapomnění.

20. října 2002