ARCHIV

Maďaři v sousedních zemích

Národní rada Slovenské republiky zažila na konci minulého týdne velmi vzrušenou debatu. Předmětem byl maďarský Zákon o zahraničních Maďarech, schválený parlamentem v Budapešti loni v létě. Zákon poskytuje Maďarům ze sousedních zemí (s výjimkou Rakouska) výhody při jejich pobytu v "mateřské" zemi a na jeho základě mají nárok na podporu např. Maďaři ze sousedních zemí, kteří posílají své děti do maďarských škol. Právě tato a podobná ustanovení byla kamenem úrazu. Jeden opoziční poslanec nazval v debatě ministerského předsedu Dzurindu cikánem. Slovenský ministr spravedlnosti navrhl, aby podpora z Maďarska soukromým osobám byla zdaněna 90% a finanční příspěvky maďarským školám na Slovensku sníženy o částku, kterou dostanou z Maďarska. Nakonec se vládní koalice i opozice shodla v ostrém odsudku zákona. Proti byli jen poslanci Strany maďarské koalice, nezdržel se nikdo, dva poslanci vládního uskupení, ač přítomni, se hlasování nezúčastnili.

Zákon o zahraničních Maďarech vzala zatím bez velkých výhrad na vědomí Ukrajina, Jugoslávie, Chorvatsko a Slovinsko. Problémy byly v zemích, kde Maďaři tvoří zhruba deset procent obyvatelstva: v Rumunsku a na Slovensku. V červnu minulého roku se obrátil rumunský ministerský předseda Nastase na tzv. Benátskou komisi, jakéhosi evropského arbitra elegantiae v mezinárodně právních záležitostech, se žádostí o dobrozdání, nakolik je zákon v souladu s normami evropského a mezinárodního práva. Komise vydala koncem října obsáhlou zprávu. Ta se zabývá nejen maďarským zákonem, ale i velmi podobnými zákonnými normami, platnými na Slovensku, v Rumunsku, v Bulharsku a v Rusku, rozhodnutím slovinského parlamentu o zahraničních Slovincích, vládními úpravami postavení albánských Řeků v jejich mateřské zemi a úpravami, týkajícími se jihotyrolských Rakušanů. Došla k závěru, že za ochranu menšin odpovídá především stát, kde menšiny žijí. Pokud mají být zákony tohoto typu uplatňovány v zahraničí, mělo by se tak dít se souhlasem příslušných států. Komise vyjádřila pochybnosti o tom, zda zvýhodňování cizinců na základě etnického principu neznamená diskriminaci těch, na něž se výhody nevztahují.

Nato se loni v prosinci Maďaři a Rumuni dohodli na kompromisu,. Jeho součástí je mj. to, že nejen etnickým Maďarům, ale všem rumunským státním příslušníkům bude umožněno pracovat v Maďarsku tři měsíce v roce, aniž by potřebovali zvláštní povolení. Maďarský a slovenský státní tajemník se v Budapešti předběžně dohodli na textu společného prohlášení. Jenže: Rumunsko je velké a sebevědomé, Slovensko malé a na maďarského souseda se dívá s podezřením, opřeným o historické reminiscence. Navíc Rumunsko má po volbách, socialistická vláda sedí pevně v sedle, na Slovensku je před volbami a osud vládní koalice je poměrně nejistý. Proto slovenská strana nakonec Budapešti předložila novou verzi prohlášení a navíc došlo ke zmíněné vášnivé debatě v Národní radě.

Obrovské masy Maďarů, které se v důsledku problematických rozhodnutí z minulosti octly mimo území maďarského státu, jsou v Maďarsku zdrojem trvalého vnitropolitického napětí. Preference krajně pravicové Strany maďarského života a spravedlnosti rostou. Zmíněný zákon je východiskem z nouze v situaci, kdy měnit hranice je nemožné a poskytnout Maďarům politickou autonomii se ty státy, kde je jich nejvíc, bojí, protože to považují za první krok k odtržení území, která tam Maďaři obývají. Zákon má zajistit maďarským menšinám podmínky k fyzickému přežití. Je důležité, aby se i v nynějším maďarsko-slovenském sporu našlo smírné řešení.

Za zvláštní zmínku ovšem stojí postoj Benátské komise a vůbec evropských institucí. Jsou ovládány představou, že to, co ještě zbývá ze statu quo po první světové válce, je jakousi posvátnou normou a mají strach i z pouhých kosmetických úprav. Zpráva benátské komise obsahuje spoustu hraběcích rad a nechává úplně stranou historické pozadí problému. Zejména západoevropské země žijí ve uzavřeném světě a neuvědomují si, jaké nedořešené a kriticky nezvládnuté problémy se jim s integrací střední a východní Evropy do EU vracejí jako bumerang. Velké západoevropské mocnosti, Francie a Velká Británie, se dodnes nedokázaly vyrovnat se svým podílem na nich. Nejde ostatně jen o problém maďarský, ten bude snad nakonec možno řešit civilizovaně a smírně. Bezradnost Západu na Balkáně je ještě nebezpečnější.

Článek vyšel ve zkrácené verzi v Mladé fronta Dnes 19. února 2002