indexok_r2_c02.gif(2 kb)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

2.7.-7.7. 2001

 

ARCHIV

Snadno nabyl…

Zlomyslný osud udělal závěrečnou tečku za nepovedenou pohádkou kuponové privatizace. Její úspěšný hrdina Viktor Kožený, český Honza, který dobýval svět mezinárodního kapitálu, je na mizině. V podezřelých obchodech na území, kde dodnes není jasné, zda zítra znamená už včera nebo naopak, přišel o všechny peníze. Opustila ho žena. Musel prodat svůj londýnský palác (přičemž ho údajně zanechal ve stavu, v němž zůstávají obecní byty poté, co je opustily ty méně spořádané romské rodiny). Chudák Viktor!

Ale nebojme se o něho, docela jistě neumře hlady. Je dobře, že takhle symbolicky a výrazně končí český sen o "tržním mechanismu" jako jakési kombinaci perpetuum mobile a Oslíčku otřes se, automatu na peníze, do něhož se vloží tisícovka a vypadnou dvě pětitisícovky. Hra na podnikatelský úspěch, který byl za daných okolností a podle daných pravidel dopřán nemnohým, většinou na účet mnoha jiných. Naštěstí se ukázalo, že úspěch tohoto druhu nemá dlouhého trvání.

K čemu přirovnat tento plod polibku anděla trhu na čelo českého Ferdy Mravence? Vnucuje se mi jedna scéna z knížky, kterou mám rád, z Bulgakovova Mistra a Markétky: totiž ta, ve které ďábel Woland předvádí ve varieté chtivým Moskvanům kouzla černé magie. Do hlediště prší shůry desetirublovky, dámy z publika se derou na scénu, aby za zástěnou odhodily své deset let staré vyspravované šaty a oblékly se zadarmo do rób podle nejnovější francouzské módy. Atrakce končí, světla hasnou, lidé vycházejí na ulici, desetirublovky se mění v novinový papír, dámy se ocitají v nedbalkách. Čertova přízeň má svůj rub. A Viktor Kožený se náhle probouzí na mořském pobřeží tisíce kilometrů od domova - ke svému štěstí nikoli v Oděse, nýbrž na Bahamách.

Konec konců náš příběh neskončil tak špatně. Viktor Kožený se napakoval, ale peníze se lidí tohoto druhu nedrží. A my, co jsme nalítli Wolandovi (tím proboha nemyslím Václava Klause, ten nalítl jako první), zatím pořád ještě nejsme - jako ty dámy z moskevského varieté - ve spodním prádle.

8. července 2001