Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

2.4.-9.4. 2001

 

ARCHIV

Spravedlnost pro Srbsko

Nový jugoslávský režim se v poslední době ocitl pod intenzivním tlakem ze strany Západu - toho Západu, k němuž patříme i my. USA hrozily přerušením hospodářské pomoci, pokud nové vedení země nezačne spolupracovat s Haagským tribunálem. Nato se jugoslávským orgánům s potížemi a na druhý pokus podařilo dostat bývalého prezidenta Miloševiče za mříže. Vydat jej do Haagu se zatím zdráhají. Vzápětí přišel z Haagu oficielní zatykač.

Předseda české vlády a předseda Poslanecké sněmovny reagovali zdrženlivě: podle Klause je pokrytecké démonizovat Miloševiče a neptat se zároveň, zda nemáme sami máslo na hlavě. Zeman považuje případ Miloševič za vnitřní záležitost Jugoslávie - vnitřní záležitostí Jugoslávie by také měl zůstat. Dá se očekávat, že to oba politici od různých fanatiků salonního humanismu pěkně schytají. jejich zdrženlivost je však víc než na místě.

Je překvapivé, jak vratké základy měla alexandrovská a pak titovská Jugoslávie. Hory nenávisti, stresu a strachu byly překryty falešnou státní ideou, postavenou na "slovanství", prehistorické kmenové spřízněnosti, kterou historie dávno zatlačila do faktické bezvýznamnosti. Tato idea sloužila nakonec jen jako zástěrka pro srbskou touhu po dominantním postavení na Balkáně. Když se na konci osmdesátých let minulého století zhroutila, vymkla se situace v regionu tamním politikům docela z rukou. Byl odstartován proces nekončící genocidy.

Angažmá Západu bylo neseno dvěma důvody: humanitním (zastavit divoké vraždění a vyhánění) a pragmatickým (zlikvidovat nebezpečné ohnisko neklidu v bezprostřední blízkosti zasahujících států). Na nich na obou je založena legitimita zásahu (ani jeden sám o sobě by k tomu nestačil).

Západ přitom bohužel vycházel ze dvou úplně falešných premis. Především z představy, že v této oblasti je možné a dokonce nutné vytvořit multietnické, multikulturní společenství. To je ovšem omyl: Srbové, Chorvati, Muslimové a Albánci nejsou nějaká kulturní společenství nebo jen etnika. Jde o politické národy, usilující se emancipovat a politicky zajistit: přitom se cítí být jedni druhými smrtelně ohroženi. Odstranit napětí lze jenom tak, že se každému z nich zajistí bezpečná politická realizace. Důsledkem tohoto omylu je labilní mír, spočívající na bodácích mezinárodních vojenských jednotek. Pod jejich nechtěnou kuratelou probíhalo (v Bosně) a probíhá (v Kosovu) skrytě etnické rozhraničování vyháněním a vražděním (i když, pravda, v trochu skromnější míře než tomu bylo před jejich příchodem). Konflikt hrozí eskalovat do sousední Makedonie.

Druhou falešnou představou je, že je možné rozdělit účastníky konfliktu na "hodné" a "zlé": hodní muslimové a Albánci, zlí Srbové. zdá se, že západní politici nedovedou vykročit z černobílého světa amerických akčních filmů. Jejich balkánská politika je kýčovitá a nerealistická. Ve skutečnosti tu neexistují hodní a zlí: jen slabší a silnější.

Legitimní a ušlechtilé pohnutky dovedly Západ k mírně řečeno problematickým akcím. Zejména bombardování Srbska vycházelo z poněkud zbabělého předpokladu, že se něčeho kloudného dá dosáhnout bez rizika a obětí. Rezervovanost české vlády v době zahájení jugoslávské operace měla dobré důvody a pobouření čeští kritici srbských" zločinů rádi zapomínají za to, že v roce 1945 zacházeli Češi se svými německými krajany stejně jako o padesát let později Srbové s Albánci. Pokrytče, napřed vyjmi břevno z vlastního oka…

Západ na sebe zásahem v Jugoslávii vzal velkou zodpovědnost. Zatím jí příliš nedostál. Především se nepodařilo dosáhnout takového uspořádání, které by splňovalo dvě základní podmínky trvalého míru: to znamená bylo zároveň politicky stabilní a spravedlivé.

Hranice mezi dobrem a zlem vede napříč národy bývalé Jugoslávie. Mezi Srby najdeme viníky i oběti. nakonec projevili dobrou vůli a vlastními silami svrhli Miloševiče. Přesto je dnes nový srbský režim vystaven ze strany Západu masivnímu vydírání. Do Srbska proudí ultimáta a inkvizitoři. S malou nadsázkou lze říci, že země je dnes v situaci, v níž by se byla ocitla, kdyby v roce 1914 přijala všechny rakousko-uherské podmínky. Politika Západu vůči Srbsku je nespravedlivá, až to křičí do nebe.

otištěno v MFD 9. dubna