29.1.-3.2. 2001

ARCHIV

Vladimír Železný: portrét podnikatele Klausovy éry

Minulý týden přinesla MFD informaci o údajném spojenectví mezi Novou a stranami smluvní opozice. To, že Václav Klaus poobědval s Vladimírem Železným nebo že Jan Ruml Železného pomlouvá, ještě samo o sobě nic neříká. Zajímavější jsou paralely Klaus-Železný, na které narážíme na každém kroku, když sledujeme genezi a působení českého televizního magnáta.

Na počátku stál šikovný člověk, schopný manažer a podnikatel, který doposud nemohl uplatnit svůj nesporný talent. V nepřehledném postdisidentském chaosu sametové revoluce se mu podařilo obstarat si složitá povolení, potřebný kapitál a dát dohromady tým spolupracovníků. Tak vznikla sice za cizí peníze, ale přesto česká televize. Mediální podnikatel se rázem zařadil mezi úspěšné muže Klausovy privatizace, Saudky, Junky, Stehlíky a Salzmany - s tím významným rozdílem, že jeho úspěch nebyl ani zdaleka pomíjivý. TV Nova je vlastně jediný trvalý výdobytek transformace českou cestou; sympatie mezi Klausem a Železným nejsou tedy vůbec náhodné.

Václav Klaus kdysi začal tím, že slíbil Václavu Havlovi zajistit sametovou revoluci a vládu Pravdy a Lásky po ekonomické stránce. Jeho skutečné ambice byly samozřejmě už v té chvíli nesrovnatelně větší. Vladimír Železný podal projekt dobročinné privátní televize, která bude na principech Pravdy a lásky šířit kulturu a vzdělanost. Takové kuriózum by mohlo fungovat asi tak měsíc. Zároveň prý prohlásil: "Čím chudší je země, tím pokleslejší potřebuje komerční televizi. Dost možná, že se zde tradičně oblíbené úvahy o naší mimořádné kultivovanosti a vybraném vkusu ukážou jako pouhé mýty." A začal na tom intenzivně pracovat.

Samozřejmě že žádný člověk není kultivovaný nebo nekultivovaný tak, jako je blonďatý nebo černovlasý. Česká společnost byla po více než padesáti letech různých nevábných režimů dekultivovaná mimořádně výrazně. Tu je v zásadě možný dvojí přístup: buď takzvané sociální inženýrství (namáhavé úsilí společnost tu a tam učinit o trochu kulturnější), nebo spolehnutí se na neviditelnou ruku trhu, zákony nabídky a poptávky. Klaus i Železný zvolili druhou cestu. Klaus tak dělá politiku, Železný televizi.

Výsledkem je, že když je český intelektuál (bytost Klausem nenáviděná a Železným opovrhovaná) nějakou dobu odkázán na Novu (což se autorovi tohoto článku stalo v době nedávné televizní války), připadá si jako gymnazista přeřazený do zvláštní školy. Ne snad kvůli poněkud tendenčnímu zpravodajství o dění v ČT (na to má soukromá televize právo), ale pro všeobecně chudý obsah informací. To se netýká jen zpravodajství, nýbrž například i předpovědi počasí: obsahuje vždy jen tolik informací, kolik je schopen udržet v paměti průměrný oligofrenik.

Přesto hrála Nova kdysi - v době, kdy v ČT vládl všeobecně vychvalovaný Ivo Mathé - pozitivní úlohu při vytváření konkurenčního prostředí. Přinesla na příklad promptně zprávu o kontroverzní petici Smíření 95: Mathého ČT se k ní odhodlala až poté, co se peticí zabývala Výkonná rada ODS. Jen na Nově bylo tehdy povoleno říci pár kritických slov na adresu českého prezidenta. Takové informace a taková hodnocení přinášela Nova v rámci svých zvyklostí a způsobů. Ale přinášela je.

Pak přišel "sarajevský atentát" na Železného, konflikt s ČNTS. Američtí donátoři propadli iluzi, že peníze, které kdysi do Novy investovali, jsou ještě jejich. Stejně jako Klaus v ODS, i Železný situaci ustál a Novu udržel. Stejně jako v případě Klause a ODS byla ovšem výsledkem další barbarizace. V důsledku toho, když se dnes řekne privátní TV, vstávají útlocitnějším lidem hrůzou vlasy na hlavě. Přitom zapomínáme, že tyto pocity nevyvolává nějaká privátní televize an sich, ale televize privatizovaná a provozovaná tzv. českou cestou. Televize, z níž se stalo zrcadlo, ve kterém se česká společnost, společenství Nováků, ukazuje taková, jaká opravdu je, a nic víc. Českým intelektuálům je z toho špatně, ale to je taky jejich problém.

Vladimír Železný je živoucí pomník klausovského podnikatelského Disneylandu, jediný výrazmý doklad úspěšnosti české, výrazně třetí cesty privatizace podle Václava Klause: souboru technik, v němž si Tomáš Baťa symbolicky podává ruku s Rumcajsem.

3. února 2001