Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

15.1.-20.1. 2001

 

ARCHIV

Nebezpečné cestování

Poslanec PS PČR Ivan Pilip a někdejší studentský předák a poslanec FS ČSFR Jan Bubeník jsou už déle než týden zadržováni v kubánském vězení. Čeští žurnalisté si lámou hlavu, proč se Fidel Castro odhodlal právě v tomto případě k tak neobvykle razantnímu kroku. Diktátorovo citové zaujetí proti zemi, která byla kdysi věrným spojencem Kuby a nyní se změnila v ostrého kritika jeho režimu, sice může hrát nějakou roli, ale rozhodně není tím podstatným a rozhodujícím. Významnější budou asi docela pragmatické ohledy.

Každý totalitní režim potřebuje držet vnitřní opozici zkrátka a v izolaci. To mimo jiné znamená bránit jí v zahraničních kontaktech, které ji posilují a popularizují ve světě. Proto se pokouší dělat opatření, která by zastrašila další zahraniční zájemce o kontakty s kubánským disentem a zároveň znechutila opozici do té míry, aby o podobná setkání napříště ani nestála.

Kalibr takových opatření záleží ovšem na tom, odkud nežádoucní návštěvník pochází. Česká republika je malý a poměrně bezvýznamný stát v zaostalejší části Evropy. Angažoval se intenzívně v mezinárodní kritice porušování lidských práv na Kubě. To, že naší slavnou rodačkou je Madeleine Albrightová, asi v této chvíli a v této souvislosti příliš neváží. Castro má tedy poměrně volnou ruku. Chtěl bych věřit, že pan Pilip a pan Bubeník tyto všechny okolnosti předem dostatečně zvážili.

Strávil jsem v komunistických věznicích všeho všudy pár dní; přesto si troufám tvrdit, že mezi nimi a podobnými zařízeními na Kubě, podle toho, jak je popisují kubánští disidenti, je dosti značný rozdíl, a to v neprospěch těch kubánských. Už jen sám fakt vazby v takovém prostředí je pro oba zadržené zkouškou, kterou jim nezávidím.

Nemyslím si, že by Castro mohl a chtěl Pilipa a Bubeníka na dlouhou dobu uvěznit. Ideální by pro něj bylo (a východoevropské komunistické režimy o to často s úspěchem usilovaly) přimět psychickým tlakem uvězněné k tomu, aby pokorně doznali svou vinu a poprosili kubánský lid za odpuštění. To by jim pak bylo velkoryse poskytnuto, protože by tak zároveň zdiskreditovali sebe a odstrašili ty, kteří by je chtěli následovat. Pokud Castro na takový postup nebude mít, spokojí se například s tím, že v rámci internacionální pomoci dopřeje panu Ransdorfovi, aby ve vysvobozování obou uvězněných sehrál klíčovou roli. Bratrská KSČM si vylepší image doma i v zahraničí. Anebo si svou shovívavost nechá od naší země uhradit nějakou diskrétní protislužbou.

Zbývá doufat, že Pilipova a Bubeníkova návštěva prospěla aspoň kubánským disidentům.

19. ledna 2001