27.12.-30.12. 2000

ARCHIV

Tři iluze hradního ideologa

Hradní šéfideolog Jiří Pehe zveřejnil 29. prosince v Právu text (Fatální chyba ODS), který shrnuje všechny hlavní iluze, jimiž žije "nesmluvně opoziční" formace.

Iluze první: protivník (Klaus) je nadán jakousi ďábelskou mocí: "Předseda ODS hrál od začátku roku 1998 s veřejností a ostatními stranami mistrnou šachovou hru". Ve skutečnosti totálně zkaňhaná akce s ČT není zdaleka první: připomínám jen zplanýrování redakce Telegrafu v létě 1994. Obraz politického mučedníka ze sebe na podzim nevytvořil Václav Klaus - udělalo ho z něj protiklausovské uskupení nekorektní sarajevskou akcí a tím, co následovalo. Opoziční smlouva by se neuskutečnila, kdyby US byla ochotna za velmi výhodných podmínek spolupracovat s ČSSD. Ztráta kontroly nad Senátem není zase až tak těžká politická porážka, protože je aspoň zčásti vyvážena velkým úspěchem v krajských volbách. Klausovy neúspěchy v senátních volbách jsou nutným důsledkem jeho nedůsledné politiky ve věci druhé komory parlamentu. Atd. atd. Protiklausovská opozice je fascinována Klausem jako myš chřestýšem, démonizuje si ho a to jí brání provádět racionální politiku.

Teď pan Pehe jásá, že ODS konečně udělala "největší strategickou chybu od doby, kdy v prosinci padla druhá Klausova vláda." To může být pravda, ale iluze číslo dvě je, že chyby či nedostatečnost protivníka hraje automaticky do karet "našincům". Pan Pehe se předčasně raduje, že Klausova strana už válku prohrála. Čtyřkoalice a Hrad by museli sami předvést něco kloudného, aby se Klausovy chyby pro ně zúročily.

A konečně. Pan Pehe mluví o "mocné umělecké a publicistické frontě", která se teď zformovala proti Klausovi. Ta militaristická terminologie zaráží: očekává snad pan Pehe, že za jeho uskupení svede zápas někdo jiný? Nebo si myslí, popřípadě přiznává, že "umělecko-publicistická fronta" jsou ve skutečnosti jeho lidé? Domnívá se, že proti sobě stojí "dvě základní pojetí demokracie - demokracie založené na otevřené společnosti plnoprávných občanů a demokracie kontrolované mocnými skupinami politiků a na ně navázanými zájmovými skupinami." To druhé je velmi hezká, i když jistě nechtěná, sebedefinice Hradního bloku. Pan Pehe ovšem chápe své uskupení tak, že prosazuje "otevřenou společnost plnoprávných občanů" a zjevně už je jakýmsi jejím předobrazem; A to je jeho třetí velká iluze.

Ve skutečnosti žijeme v postkomunistické společnosti, v níž proti sobě stojí dvě skupiny politiků a na ně navázané zájmové skupiny. Obě usilují o kontrolu demokracie a obě ji provozují a budou provozovat, když se dostanou k moci. Není nejmenšího důvodu se domnívat, že by hradní uskupení bylo u vládního korýtka zdrženlivější než Václav Klaus a jeho lidé.

30. prosince 2000