Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

10.9.-13.10. 2000

 

ARCHIV

Rakousko, Temelín, občanská společnost

Blokádu rakousko-českého hraničního přechodu Wullowitz-Nové Dvořiště ozdobil svou přítomností Jörg Haider. "Takové akce stmelují rakouský národ", prohlásil. "Ukázali jsme, jak silní dokážeme být". Na druhé straně hranic mu sekundoval Vojtěch Filip z KSČM. Můžeme si říci: svoji k svému! shodou okolností se na témže místě a nad týmž politickým malérem sešli dva chytráci, kteří se z něho pokouší vytřískat pro sebe a své věrné kapitál.

Na české straně bohužel věc účastí pana Filipa nekončí. Miloš Zeman vrhl Rakušanům do tváře další vítězný škleb ve chvíli, kdy se mu podařilo dojednat podporu visegrádských sousedů ve věci blokád. Pan Třeštík se reorientoval z protiněmeckého štvaní (pardon, "konstatování") na "konstatování" protirakouské. A představitel smluvní opozice pan Langer vybízí: "Česká republika by měla také učinit nějaké protiopatření, třeba administrativní obtíže pro rakouské občany, kteří chtějí cestovat k nám". Ve zjitřené atmosféře reaguje lid na takové výzvy citlivě: V budějovických obchodech se objevily nápisy "Rakušany neobsluhujeme".

Česká i rakouská politika pokračuje na cestě eskalace. Kavan žaluje v Brusselu, Schüssel v Biaritz. Oběma vládám se obratným manévrováním podařilo dostat do slepé uličky. Ve Střední Evropě opět triumfuje pubertální politická nezodpovědnost, která ji zaneřádila už v době mezi světovými válkami. Povinností českého publicisty přitom je zdůraznit vynikající, iniciující roli Miloše Zemana a jeho spolupracovníků: bezohledný buranský postup, jehož podstatou bylo postavit rakouskou vládu a rakouské občany před fait accompli. Přitom jsem přesvědčen, že kterýkoli ministr Zemanovy vlády snad s výjimkou pana Grégra by si s temelínským problémem nepochybně poradil lépe než její předseda. Nenastal pro Miloše Zemana vhodný čas, aby trochu uspíšil své rozhodnutí o odchodu z politické scény?

Přitom Rakousko a Rakušáci nejsou jen jakási nediferencovaná, nepřátelská masa. I tam zní mnoho umírněných a vstřícných hlasů. Předseda parlamentu Fischer mluví o tom, že si vláda počíná příliš křečovitě a všude vidí nepřátele. Zmocněnec rakouské vlády pro otázky rozšíření EU Erhard Busek tvrdí, že vláda je ve vleku médií a že spojování temelínského problému se vstupem ČR do EU je kontraproduktivní. Komentář konzervativní Die Presse hovoří v souvislosti s blokádami o "neřádu v srdci Evropy", který je v rakouském zájmu třeba zakázat. Čtenáři listu Der Standard se ohrazují proti potřebě politiků vytvářet obrazy vnějšího nepřítele a zdůrazňují, že pro českou vládu po čtyřiceti letech je obtížné změnit dohotovenou jadernou elektrárnu v museum.

Ani na české straně neexistuje národní jednota. Politiku Zemanovy vlády podrobila kritice všechna relevantní česká média od Práva po Lidové noviny. Velmi rozumné hlasy zazněly z KDU-ČSL. Zdá se, že na obou stranách je základna k tomu, aby se přes zablokované hranice vytvořilo jakési společenství dobré vůle. O co by v tuto chvíli mělo jít?

Temelín je jistě vážný problém: ne však takový, aby mu měly být obětovány dobré česko-rakouské vztahy. Je zapotřebí jej racionalizovat, dostat jej z ulice ke společným stolům, za nimiž usednou politici a odborníci. Je zapotřebí zastavit další kroky v aktivaci Temelínské elektrárny, ukončit blokády a zahájit politické rozhovory na nejvyšší úrovni. Václav Klaus odjíždí jednat do Vídně. Nepochybně by bylo v jeho silách přispět ke zklidnění situace, obávám se však, že bude v duchu politiky ODS "hájit národní zájmy", podobně jako to na druhé straně dělá pan Haider. V tuto chvíli je však třeba hájit společné zájmy Čechů a Rakušanů! Snad by i prezident České republiky mohl prozatím odložit smiřování Turků a Řeků na Kypru a věnovat se naléhavějšímu smiřování Čechů a Rakušanů.

Konečně se tedy otvírá pole pro to, čemu se říká "občanská společnost"! U nás se pod ní doposud rozuměl rafinovaný technický prostředek, jak připravit ČSSD a ODS o preference. Občané by se měli postavit nezodpovědným hecířům na obou stranách a dát tak podnět praktické politice.

Psáno pro Lidové noviny 14. října 2000