indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

25.7. - 30.7.2005

ARCHIV

Jediná reportáž Pavla Dostála

V době, kdy se národ ohlíží za Pavlem Dostálem, bych rád přidal rok starou vzpomínku: loni v srpnu se tehdejší premiér pokusil jmenovat do funkce šéfa Úřadu vlády jakéhosi pendrekáře z Palachova týdne, a ministr Dostál na to reagoval zcela jednoznačným prohlášením, že v takovém případě ve vládě okamžitě končí; víc nebylo třeba a premiér od svého nemravného záměru ihned upustil. Ano, rád bych.

Žádnou takovou vzpomínku ovšem nepřidám, jelikož k ničemu takovému nedošlo. Ministři za ČSSD – včetně Pavla Dostála – se tenkrát tvářili, že není co řešit. Bylo to odporné. Situaci nakonec zachraňoval „nikým nevolený“ (jak by řekli nepřátelé občanských iniciativ) Břetislav Rychlík.

Pavel Dostál byl sympaťák od pohledu, čímž se od většiny našich politiků pronikavě lišil. Kdyby se od nich pronikavě lišil i v jiných ohledech, sotva by setrval sedm let ve vládě. Byl také pilným publicistou a přispíval tak k jednomu z velkých polistopadových nešvarů: nikdy ho nenapadlo, že politiku nemůže komentovat někdo, kdo ji sám provádí.

Osobně jsem přesvědčen, že publicistika mu šla lépe. (Ostatně: jako politik vlastně nakonec řídil jedno zbytečné ministerstvo.) Netroufnu si odhadnout, kolik jeho komentářů zůstane podnětných i po delším časovém odstupu, jsem však přesvědčen, že minimálně jeden jediný by zapomenut být neměl. Článek Jen děti jsou jiné by si dokonce zasloužil místo v nějaké čítance; ani ne komentář, spíše jen lehce komentovaná reportáž z kampaně před prvními sněmovními volbami v České republice. Jen málokterý text nás totiž na tak malé ploše poučí o tom, kdo a jak tu po převratu dělal politiku. Zde je jeho mírně krácená verze:


Uprostřed projevu Václava Klause vtrhne na pódium žena z lidu, obejme řečníka a potom vede v místním nářečí plamenný projev na jeho podporu, ve kterém nezapomene zdůraznit, že „Vašek nemá jenom Filipa, ale i Pilipa, tak proč by potřeboval Luxe“. Potom přijde na řadu osobní tajemník ministra spravedlnosti Ivan Langer, který sice nerozdává dárečky, jak kdysi dělával v masce Mikuláše pro děti členů aparátu OV KSČ v Olomouci, ale zato upozorňuje přítomné, že se podávají zadarmo párky a pivo za pouhé tři koruny.

Na obé se vytvoří okamžitě dlouhé české fronty.

Po ženě z lidu a vtipkujícím Langrovi se ztratí dítě. Livia ho bere mateřsky do náruče a starostlivě oznamuje davu, že Pepíček Novák hledá maminku. V diskusi s Václavem Klausem se poté přihlásí šedovlasý, chudě oblečený, leč čistý penzista a dojatě děkuje předsedovi ODS za důchod, o kterém se mu nikdy předtím ani v nejdivočejším snu prý nemohlo zdát. Otec vlasti přijde na okraj pódia, stiskne šťastnému důchodci ruku a vyjádří starosti nad tím, abychom nesešli z nastoupené cesty.

Až jsou párky snědeny a pivo vypito, lidé se rozcházejí. Žena z lidu, která na začátku vtrhla na jeviště, se odmaskuje a pokračuje s Ivanem Langerem na další štaci, kde se opět stane díky paruce a kostýmu bábou z lidu, která na pódiu bouchá Klause do zad a zvyšuje mu sebevědomí větou „Neboj se, Vašku, ty to dokážeš!“ Stejně tak se v dalším městě objeví tentýž šedovlasý, chudě, ale čistě oblečený důchodce, který poděkuje Klausovi za důchod, o jakém se mu ani nezdálo. Jen ty ztracené děti jsou jiné. Ale tak už to na divadle bývá, že se dětské role pro jistotu alternují. (Pavel Dostál, Právo, 28. 5. 1996)


Na Pavla Dostála tak nemohu vzpomínat jen a jen ve zlém. Právě díky jeho krátkému textu jsem se pak v následujících letech již téměř ničemu nedivil, a srozumitelnější začaly být i mnohé děje předchozí. Je otřepanou pravdou, že politik může své zemi prospět jen tehdy, když má odvahu říkat voličům nepříjemné pravdy. Pokud někdo potřebuje naopak dojímat své spoluobčany starostí o ztracené předškolní děti, bude jednou historii jen pro smích. A směšná je sama představa, že by někdo takový mohl vést národ v mimořádně obtížných dobách.

(Popsané chování tehdejšího předsedy ODS a jeho povedené choti je ovšem daleko za hranicemi mravnosti. Jistě, všichni vytrháváme fakta z kontextu a pečlivě vybíráme, co sdělit a co ponechat nevyřčené. K boji o voliče zřejmě patří i nastrčení ochotníci v roli „lidí z lidu“, jakkoli osobně považuji podobnou dramaturgii za smrtelný útok na sebeúctu takovýchto „herců“. Nicméně oznamovat ztrátu dítěte v okamžiku, kdy se toto dítě nikomu neztratilo, je docela obyčejné lhaní, k jakému se slušný člověk nikdy nesníží, i kdyby snad, hrůza pomyslet, neměl vyhrát nějaké volby. A nějak si neumím srovnat v hlavě, že by si kdokoli z účinkujících mohl vážit těch, kterým je schopen předvádět takovýto teátr.)

Pavel Dostál byl nejspíš milovníkem života ve všech jeho podobách. To, o čem píše, je skandální a nechutné, on to však dokázal vylíčit beze zloby a dokonce pobaveně. Jeho zásluhou tak vím už skoro deset let, že pana Klause není vůbec nutné brát vážně. Ale právě takto: s pobaveným úsměvem.

Martin Vrba