indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

2.5. - 7.5.2005

ARCHIV

Vítězové i oběti

Od čtenáře z Nového Boru jsme dostali tuto zprávu o průběhu oslav z 5. května t.r.:


V 15:00 u hrobu Rudoarmějce (místo jistě vhodnějšího sousedního pomníku obětem odboje 1939 - 1945!?) za účasti tří flétnistek, čestné stráže 2 skautů, odbojářů a příchozích, celkem asi 15 lidí, pronesl místostarosta Mareš krátký projev a položil na hrob kytici s nápisem "obětem 2. světové války". Následovala státní hymna.

Potom jsme se přesunuli ke kříži v centru hřbitova. Zde Mgr. L.

vzpomněla na 9 novoborských Němců, kteří přišli o život 2. a 3. června 1945 a vyzvala přítomné k minutě ticha (příloha). P. Mareš zde položil druhou kytici se shodným nápisem.

Oslavy na náměstí zahájil po 16. hodině opět místostarosta Mareš krátkým projevem, ve kterém shrnul dějiny konce války. Skončil zmínkou o zdejší popravě, vyjmenováním 8 popravených civilistů a vyzval náměstí k dvěma minutám ticha...


Text zmíněného krátkého proslovu:


Konec války přinesl i řadu vypjatých situací, kterou vyvolala potlačovaná nenávist vůči Němcům jako národu. Docházelo k řadě křivd a mnohdy vyrovnávání si účtů na nevinných obětech.

Takovým případem pravděpodobně byla i akce gardistů působících v poválečných dnech v novém Boru. Ti provedli dne 2. června 1945 na náměstí u radnice výstražnou popravu osmi borských občanů německé národnosti. Popravili podnikatele Alberta a Heinze Rachmannovy, majitele rafinerie skla Eduarda Podbiru, malíře skla Eduarda Hortiga, obuvníka Johanna Langera, vedoucího provozu ing. Herberta Franze Richtera, pokladní v kině Marthu Wernerovou a obchodnici Ilsu Wernerovou.

Dále byl při deportaci ubit primář Dr. Alfred Träger.

Vzpomeňme tedy na tomto pietním místě s úctou i na jejich utrpení a smrt, která byla výsledkem pohnuté poválečné doby, jež s sebou přinesla mnoho omylů a bezpráví.

Čest jejich památce.

(minuta ticha, hudební vložka)


Kdo by chtěl na věci hledat blechy, patrně by uvedl, že by se snad slušelo vzpomenout i všech vyhnaných (nejde jen o „excesy“, ale o vyhnání jako takové). Nemyslím, že by to bylo spravedlivé: za hřmění nacionalistické kanonády je příjemné zaslechnout tu a tam i normální lidskou reakci na minulé utrpení.


bd