indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

18.4.3.2005 - 23.4.2005

ARCHIV

Návrh rezoluce Evorpského parlamentu o dlouhodobých důsledcích druhé světové války

V době, kdy jsme připravovali náš dopis poslanců Evropského parlamentu, pracovala shodou okolností skupina europoslanců ze středoevropských a baltských zemí na návrhu rezoluce, týkající se skončení druhé světové války z trochu jiného hlediska. Text návrhu a výklad navrhovatelů přinášíme bez komentáře.

NÁVRH REZOLUCE V SOULADU S PRAVIDLEM 113 JEDNACÍHO ŘÁDU

Navrhovatelé:
Wojciech ROSZKOWSKI a Girts Valdis KRISTOVSKIS za UEN - Unii pro Evropu národů,
Jacek SARYUSZ-WOLSKI, Aldis KUŠKIS a József SZÁJER za EPP-ED - Evropskou lidovou stranu a Evropské demokraty ,
Toomas Hendrik ILVES a Justas Vincas PALECKIS za PES - Stranu evropských socialistů,
Bronisław GEREMEK a Ona JUKNEVIČIENE za ALDE - Alianci liberálů a demokratů pro Evropu,
Milan HORÁČEK za GREENS/EFA - Skupinu zelených / Evropské svobodné aliance

O dlouhodobých důsledcích druhé světové války

Evropský Parlament

S ohledem na pravidlo 113 jednacího řádu,

A v rámci příprav na připomínku výročí konce druhé světové války v Evropě,

B s vědomím rozsahu utrpení, nespravedlností a dlouhodobého ekonomického úpadku způsobeného rodělením Evropy na základě Jaltských dohod po roce 1945 - zvláště v zemích na východ od železné opony,

C a jako uznání mimořádného usilí států střední a východní Evropy, které prošly totalitním komunistickým systémem a dosáhly výrazného pokroku při zavádění vlády práva respektu k lidským právům a tržní ekonomiky,

D při vědomí historické příležitosti kterou vytvořil pád Sovětského impéria pro sociální, ekonomický a kulturní rozvoj zemí střední a východní Evropy

  1. věří že pouze důkladná znalost průběhu (historie) Jaltské konference a jejích důsledků může pomoci k posílení spojené Evropy, demokracie ve střední a východní Evropě a vztahů mezi Evropou a Ruskem,
  2. vyzývá Radu Evropské Unie a Evropskou komisi aby napomohly přijetí opatření k eliminaci důsledků totalitní komunistické vlády,
  3. vyzývá Radu Evropské Unie a Evropskou komisi aby věnovaly zvláštní pozornost vztahům mezi těmito státy a Ruskem s ohledem na jejich nezávislost,
  4. vyzývá Evropskou komisi aby věnovala pozornost vztahu Ruska k těmto státům jako testu dobré vůle Ruska ve vztazích k EU,
  5. žádá členské země Evropské unie, které pozvaly státy střední a východní Evropy do rodiny Evropské unie, aby projevily porozumění a citlivost k osudu a politické citlivosti těch kteří zůstali za železnou oponou,
  6. pověřuje předsedy frakcí, aby tuto rezoluci předložili parlamentům členských zemí, Radě evropské unie a Evropské komisi.

Odůvodnění rezoluce

V době, kdy Evropská unie oslavuje 60té výročí konce druhé světové války a vítězství nad nacismem, nelze zároveň přehlížet tragické události a rozhodnutí které vedly k rozdělení Evropy po roce 1945 a začátku studené války. Ve veřejné diskusi se stále častěji objevuje potřeba nalézání pravdy o konci druhé světové války a o jeho důsledcích.

Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem v červnu 1941, se z dřívějších spojenců stali nepřátelé. V rámci boje proti Třetí říši se Velká Británie a Spojené státy spojily v jedné alianci se Sovětským svazem, ale na konci války se sovětské válečné úsilí proti nacistickému Německu změnilo v sovětskou imperiální invazi. Všude, kam vkročila sovětská voiska, byl dříve či později nastolen komunistický systém. Zatímco Estonsko, Litva, Lotyšsko, východní Polsko, a východní Rumunsko byly přímo začleněny do Sovětského svazu, z východního Německa, Polska, Československa, Maďarska, Rumunska a Bulharska se staly satelitní státy. Ukázalo se, že nebylo podstatné, zda byly tyto státy aktivními členy spojenecké koalice, jako například Polsko, nebo ne. Všechny nakonec skončily v sovětském bloku. Následovaly masové deportace, vyvlastňování a dokonce fyzická likvidace místních přirozených elit a také zavedení řízené ekonomiky, což mělo za následek zastavení ekonomického rozvoje jmenovaných zemí na mnoho let. Důsledkem byly nenahraditelné morální a ekonomické ztráty.

Praktickým důsledkem Jaltských dohod bylo položení základů nového evropského uspořádání, v kterém se poraženým státům jako Německu a Itálii dostalo masivní pomoci, a tudíž i šance užívat prosperity a demokracie, zatímco státy střední a východní Evropy, které neměly to štěstí, skončily v sovětské sféře vlivu. To mělo dlouhodobé negativní důsledky. Zatímco západoevropské státy mohly začít s mírovou obnovou svých ekonomik a společnosti a mohly pracovat na smíření mezi dříve nepřátelskými národy - například Francie a Německo mohly společně položit základy evropské integrace -, východní část Evropy se dusila v sevření sovětské totality. Polská Solidarita dokázala v roce 1980 odebrat prvních pár cihel ze zdi rozdělující Evropu. Ale až "Annus Mirabilis"1989 konečně umožnil konec sovětské komunistické nadvlády nad polovinou Evropy. Roky 1989 a 1991, kdy se rozpadl Sovětský svaz, znamenaly začátek nové éry, ve které všechny evropské národy - nejen západní, ale i východní - mohou svobodně rozhodovat a snažit se překonat obrovskou zátěž komunistické minulosti.

To, aby Rusko bylo mírumilovným, demokratickým a spolehlivým partnerem Evropské unie, není jen v evropském zájmu, ale především v zájmu Ruska samotného. Ale (místo toho) Evropská unie registruje návrat imperiálního uvažováni v Rusku. Jedinou zárukou toho, že se Rusko stane důvěryhodným sousedem Evropské unie, je posilování vlády zákona v Rusku, respekt k lidským právům, právům menšin, demokratickým principům ve veřejném životě, solidní historické povědomí a partnerský přístup k ostatním národům, především těm sousedům Ruska, kteří trpěli pod jhem totality.

 

Z angličtiny přeložil Jiří Staněk
www.blog.jiristanek.cz