ARCHIV

Za užitečnou informaci plno peněz

Začnu oklikou, totiž někdejší Chruščovovou návštěvou Ameriky. Jednou z prvních otázek novinářů byl jejich zájem dozvědět se názor kukuřičného Nikity na právě probíhající mistrovství v baseballu, velikášsky prezentovaného jako „World Series.“ Čili ono nezřídka typické, povrchní povyšování vlastní zkušenosti na úroveň s všeobecnou, univerzální platností. Bývalo značným zvykem na Divokém Západě vyvěšovat plakáty s portrétem hledaného zlosyna a uvedenou odměnou za jeho dopadení. Se závažností případu roste i slibovaný obnos, spolu se zájmem veřejnosti a tak je tomu tady dosud.

Méně však v jiných končinách. Z dětství se pamatuji na vyhlášky s milionovou odměnou za informace, které by vedly v dopadení parašutistů, kteří odexpedovali Heydricha na zaslouženou cestu do pekel. Z té doby si také vzpomínám na protektorátní výzvy vypátrat chodského Jana Smudka—Nepolapitelného Jana – který úspěšně unikl jak nacistům, tak později komunistům. (A též se skrýval v autodílně mého otce v Plzni.)

Přehoupněme se vpřed o víc než půl století, do vesměs mohamedánského světa, kde Washington poskytuje informátorům štědré pomlázky. Dosud tak učinil v Afghánistánu, Pákistánu, též na převážně katolických Filipínách., kde se podařilo zatknout Ramzi Yousefa, jednoho z hlavních organizátorů prvního útoku na WTC (World Trade Center) v roce 1993. Nejčilejším dějištěm tohoto vábení je ovšem Irák a čím větší ryba, tím větší vábnička. Za informace, které by vedly k dopadení Saddámových povedených synáčků Udaye a Kusaje, byla vypsána odměna 15 milionů dolarů na hlavu. A za pouhé dva týdny se přihlásil bratranec dotyčných a případ byl po důkladné přestřelce permanentně vyřešen. Ze sdílného bratrance se stal náhlý multimilionář, který se z Iráku vzdálil na neznámou adresu.

Mezirezortní výbor rozhoduje, komu kolik zaplatit. Po přesídlení na místo volby zpravidla dochází k elektronické transakci obnosu, ale v některých případech musí diplomatický kurýr letět a vláčet se zavazadlem, napěchovaným zelenými bankovkami. Většina instantních zbohatlíků se ale nestěhuje do Ameriky, z důvodu nikoliv etických zábran, ale finanční prozíravosti či lakoty. Zatím co jim ministerstvo zahraničních věcí miliony vyplatilo, za lubem totiž čeká ministerstvo financí, berní správa, aby polovinu peněz jim vzalo. V jiných zemích, též v Evropě, zdaňováni nebudou a tak se spíš stěhují takovým směrem, i při vědomí, že to jsou končiny s pořádnou porcí jejich krajanů a tedy i se zvýšeným nebezpečím být rozpoznáni, s případně nešetrnými následky.

Největší odměna, 25 milionů dolarů, čeká informátora, který by vedl k Osámu bin Ládinovi. Týž obnos byl vypsán na hlavu jeho pobočníka Al-Zawahiriho, rovněž někde v afghánsko-pakistánském pomezí, a na v Iráku řádícího Al-Zarqawiho, sadistického hrdlořeza vlastní rukou.

Pátrání je dosud neúspěšné, ač neutuchá počet pseudo-udavačů, dychtivých vydolovat z pomyslné krávy zlaté tele. Přicházejí k Američanům se zkazkou, že tam oním směrem zahlédli víc než dvoumetrového Osámu, tam určitě je, takže navalte miliony.

Vázne pokus o domluvu lidí různých mentalit, do značných vzdáleností, s překlenutím řady století. S těmi, co nemají potíže s představou lahodného ráje, kde jim k radovánkám přidělí dvaasedmdesát panen. Nám je to ale málo pochopitelné, zejména s tím automatickým obnovováním důkazu počestné nedotknutelnosti. „Panny my nemůžeme nabídnout, pouze kozy – ty ano,“ citován je nejmenovaný ministerský činitel (U. S. News, 31.1.2005).. Jak si má beduin v poušti či pastevec v kopcích představit hromadu peněz, 25 milionů? Snadnější by snad bylo cizí měnu mu konvertovat na rozsah stáda, počet velbloudů, mezků, ovcí či koz.

Američané údajně uvažují či už snad rozhodli slibovaný obnos zdvojnásobit – čili na ještě mohutnější stádo hospodářsky užitečných čtvernožců. A Osáma, těšící se dalšímu růstu popularity, je stále v nedohlednu. Osáma je již to nejpopulárnější jméno, dávané novorozencům. Nebylo by rozumnější raději ho ignorovat? Tak doporučuje v The New York Times znamenitý publicista Thomas L. Friedman. Zapomenout na něj, ať si on zatím stárne, odříznut bez komunikace někde v anonymní noře.

Lze předpokládat angažování privátních lovců—oněch tzv. bounty hunters, kteří by ale své úlovky nepřitahovali ke spravedlnosti v řetězech. Pouze že by přinesli ucho čerstvé mrtvoly k DNA verifikaci.

Ota Ulč