indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

15.1.2005 - 22.1.2005

ARCHIV

Znovuzvolení prezidentů

Hlavy států se ovšem liší nejen svým výkonem, ale i mandátem, legitimitou, trvanlivostí. Severokorejský Kim II. to má až nadosmrti, stejně jako před ním jeho tatínek Kim I. Výdrž Fidéla Castra už dosáhla čtyř a půl desetiletí. V případě těchto presidents for life jejich životnost rozhodne osud, vrtošivost politických poměrů s případně vynucenou rezignací, exilem nebo skonáním na popravišti. V době temna budování vědeckého socialismu Klement Gottwald a Antonín Zápotocký umřeli v úřadě, .kdežto Antonín Novotný byl z funkce vypuzen. Následovala normalizační nesvoboda s omezenou suverenitou, v čele napřed s Ludvíkem Svobodou a poté s Gustávem Husákem, že ano.

Prezident je buď hlavou jen formální, ceremoniální (případ švýcarské konfederace, kde snad ani většina obyvatel nezná jeho jméno), nebo naopak má v rukách i moc výkonnou -- tedy prezident a předseda vlády v jedné osobě (případ to USA). V některých demokraciích prezident může v úřadu setrvat jen jedno období a s jeho vypršením jeho moc a sláva končí. Z hlediska blaha společnosti to má své výhody i nevýhody, o jejichž váze odborníci vedou patrně nekonečné spory.

Připomeňme si takzvaný Broderův zákon (jeho autorem je vážený washingtonský žurnalista David Broder), podle něhož každý zájemce stát se americkým prezidentem a tak získat ten nejnemožnější úřad na světě, tím prokazuje svou mentální nezpůsobilost, která ho od takového záměru automaticky diskvalifikuje. Kterýkoliv vítěz ale míní v této roli setrvat tak dlouho, jak mu ústava dovolí – dvě volební období, tedy celkem osm let. I česká ústava umožňuje znovuzvolení na jeden další termín. Tak to absolvoval Václav Havel a teď v roce 2005 zahájil George W.Bush.

Do Ameriky jsem se přestěhoval v roce 1960, zrovna když tehdejší senátor J.F.Kennedy usiloval stát se kandidátem. Když se, nejenom v českých zdrojích, dočítám o motivech takových ambicí, víc se ale dozvídám o mentalitě kritizujícího komentátora, disponujícího jemu srozumitelnými kritérii: častá to jsou obvinění, že dotyčný si chce nahrabat, ještě víc zbohatnout, zmocnit se, ujařmovat, prosazovat zájmy svých vykořisťovatelských kruhů, atd. Vždyť to jsou vesměs multimilionáři, kteří by svá konta daleko snadněji a značněji ztučnili v privátním sektoru! Že by mohli mít primární zájem o blaho národa a vlasti (jakkoliv třeba pomýlený by byl jejich recept), zůstává mimo dosah chápání plebejských outsiderů.

Ladislav Mňačko nebyl ten první, kdo přišel s poznatkem, že moc chutná moc. Zájemci o získání toho nejvýznamnějšího úřadu aby byli obdařeni či zatíženi obrovskou ambicí, dychtěním vstoupit do dějin, stát se součástí historie. V USA jsem zažil jen jednoho prezidenta, který se rozhodl neusilovat o získání druhého volebního termínu. Tím byl Lyndon B.Johnson, stalo se tak v bouřlivém roce 1968, příčinou byl Vietnam.

O znovuzvolení usiloval, ale selhal Jimmy Carter v roce 1980, značně tak zásluhou středověkého ajatoláha Chomejniho, odpovědného za mezinárodní zločin přepadení amerického velvyslanectví v Teheránu a uvěznění diplomatů, s čímž si světec Carter nedovedl poradit. Poté se znovuzvolení nepovedlo Bushovi staršímu v roce 1992 a příčinou byla komplikace v domácí politice v podobě vzdorokandidáta Rosse Perota,

populistického magnáta, který získal pětinu hlasů na úkor Republikánů a jejich kandidáta Bushe, čímž se umožnilo vítězství Demokratů a jejich kandidáta Clintona nikoliv většinou odevzdaných hlasů.

Historici v hodnocení druhého prezidentského termínu za předchozích sto let docházejí k závěru, že v té době již nájemníkům Bílého domu zbývalo málo energie, byli vyčerpáni, dosahovali spíš nevalných výkonů. Též mohly zasáhnout nepředvídatelné a neodvratitelné události. Idealistický prezident a profesor filozofie Woodrow Wilson utrpěl nejen politickou porážku v senátu, který odmítl ratifikovat novinku Ligy národů, onoho Wilsonova dítěte, ale byl zasažen několikanásobnou mozkovou mrtvicí, což znemožnilo jeho výkon funkce hlavy státu.

F.D.Roosevelt po svém znovuzvolení selhal ve své snaze zbavit se soudců Nejvyššího soudu, blokujících jeho navýsost potřebné reformy (New Deal) po devastaci, způsobené velkou ekonomickou krizí třicátých let.

Ike Eisenhower se potýkal s problémy mezinárodními (studená válka, incident s letadlem U-2) a domácími (jeho poradce Sherman Adams, který přijal darem

kožešinový kabát -- banalita, která se rozrostla v obrovskou aféru).

Daleko závažnější byla aféra Watergate, jež přinutila Richarda M. Nixona k rezignaci, jediný to případ v historii země. Témuž údělu téměř zázrakem unikl Bill Clinton, ne kvůli erotickým hrátkám s orální aktivistkou Monikou Lewinskou, ale svými vytáčkami, lživým svědectvím pod přísahou.

Ani Ronald Reagan nekončil svých osm prezidentských let za příliš slunečných podmínek. Jemu ublížila aféra s dodávkami zbraní protivládním jednotkám v Nikaragui a nejeden z jeho podřízených putoval za mříže.

Znovuzvolením se vítězi dostává málo lichotivého označení „lame duck“ neboli „chromá kachna.“ Vypršení její moci si lze přesně spočítat a podle toho se i zařídit. Což ale z hlediska předmětné kachny není tak zcela úplná nevýhoda. Kachna si pak může víc troufnout, nemusí se starat o budoucí přízeň voličů, naskýtá se jí možnost zcela se soustředit na své místo v bistorii.

Nynější prezident Bush, jehož vítězství v roce 2004 bylo nezpochybnitelné, na rozdíl od prapodivných vývinů v roce 2000, se ale míní se značnou vervou. pustit do podstatných reforem. V domácí politice se soustřeďuje na tři takové záměry. Tím nejdůležitějším je systém sociálního zabezpečení (Social Security), zavedený za Roosevelta, kdy financování jednoho penzisty podporovaly daně šestnácti pracujících. Teď se poměr scvrkl na pouhé dva pracující, při čemž průměrná životní délka stále roste. Neudržitelnost tohoto stavu věcí pochopí i analfabet. Druhou reformou je systém daňový, stále nekonečně vylepšovaný, a třetí je tzv. tort reform, přímo skandální zneužívání právních procedur lačnými advokáty, zejména k vlastnímu obohacování.

Ledacos z těchto iniciativ by se Bushovi mohlo podařit zásluhou rozložení politických sil v legislativě: je to teď totiž poprvé od Rooseveltových dob, kdy prezident má většinovou podporu v obou sněmovnách kongresu. Jeho místo v historii též bude záviset na zahraničně politickém vývinu, jak dopadne a zda dopadne vyřešení izraelsko-palestinského problému, a zejména co se stane v Iráku, zda se podaří zemi zpacifikovat či zda bude nadále krvácet.

Ota Ulč