indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

8.1.2005 - 15.1.2005

ARCHIV

Varovná znamení

„Když viděl Hospodin, že veliká byla zlomyslnost člověka na zemi a že byl všechen výtvor myšlenek srdce jeho jen zlý - po celý čas, litoval Hospodin, že byl udělal člověka na zemi a rmoutil se v srdci svém. I pravil Hospodin: vyhladím člověka, kterého jsem stvořil, s povrchu země: jak člověka, tak dobytek, a plaz a ptactvo nebeské, neboť lituji, že jsem je učinil.“ (1.M.6,5-7) Těmito slovy je předznamenán příběh praotce Noacha, jak jej známe z Bible, drama, jehož příčinou se stal člověk. A Noach se svými syny prvním vyvoleným, neboť jediným spravedlivým, který si zasloužil přežít.

Zemětřesení, krom přílivových vln, mají své dotřesy, tragické události mají své dozvuky. A tak se s odstupem od jihoasijské pohromy, i když mrtví se ještě stále počítají a humanitární tsunami se valí světem, vtírá víc a víc na mysl to, co si věřící člověk mohl pomyslet jen ve skrytu duše, ale vyslovit nahlas se neodvážil, aby se nedotknul lidských citů, zvlášť citů v Čechách většinové, t.j. ateistické společnosti: bylo to opravdu jen podmořské zemětřesení, následované obrovskou přívalovou vlnou, šlo skutečně jen a pouze o přírodní pohromu nebývalého rázu? Nemá, nikoliv jen čirou náhodou to, co se událo, ještě jiný význam, který mnozí nedokáží dohlédnout? Jistě, geofyzici nám vysvětlí příčinu pohybu a posunu zemských desek, ale znají důvod, proč jsou tak nešikovně sestaveny? A proč mají takovou nezměrnou sílu? Kdo je touto silou obdařil? Kdo zemi, na níž je nám dáno žít, obdařil silou, nahánějící strach? A kdo nevěřícně a nechápavě zírá, když pohroma navštíví jeho příbytky? Člověk, nicotný ve vesmíru a bezmocný vůči silám, které dovede sice zdůvodnit a logicky vysvětlit, ale jimž přesto nerozumí. Jak si vysvětlí, že příroda dokáže to, co nedokáže on sám, ač se o to už od úsvitu věků snaží? Nejméně sto šedesát tisíc mrtvých během jediného dne. Nadlidský výkon. Něco takového nedokázali ani nacisté, kteří se rozhodli průmyslově zlikvidovat Židovský národ v plynových komorách, ač se snažili o maximální denní výkon sebevíc. Peršanům, Asyřanům, křižákům i Mohamedánům kdysi dávno, Stalinovi, Pol Potovi a rudým Khmerům docela nedávno dalo dost práce, než povraždili sto šedesát tisíc svých odpůrců, bezvěrců a jinověrců. Africké běsnění na sklonku minulého století bylo nevídané, ale ani tam jeden den na vyvraždění sto šedesáti tisíc lidských bytostí nestačil. Příroda dokáže být v tomto punktu rychlejší a mocnější. Ukázala to lidem už tisíckrát. Aniž se komu rozsvítilo v hlavě. Nejdřív seslal Hospodin na svět potopu. Hříšné pokolení vymřelo, ale zanedlouho se zrodilo nové. Pak přišlo zmatení jazyků, ale ani z toho si nikdo nevzal příliš poučení. Sodoma s Gomorou a dalšími hříšnými městy zmizely s povrchu zemského a jediné, co si z toho většinou člověk pamatuje, je ta hloupá Lotova žena Adit, které se ohlédla a zkameněla. Nic víc. Že šlo o trest Boží, nato si málokdo vzpomene, ta historie se smrskla na symbol zvědavé ženské.

Jistě, pro mnohé jde jen o legendy z hlubokého dávnověku, někdo ale chápe duchovní rozměr těchto příběhů hlouběji a ví, že šlo o varování. Koneckonců katastrofy se odehrávaly i v dobách pobiblických a jsme jejich svědky dodnes. Zemětřesení, sopečné erupce, morové rány, záplavy, sesuvy půdy, hejna kobylek, pustošících úrodu. A přitom všem stovky a tisíce mrtvých. Na druhé straně ti, co přežili, a následně jejich potomci a prapotomci, zvedají meče, pušky, balistické střely a na koleně zhotovené rakety Kasám, aby se navzájem pobíjeli z těch či oněch triviálních a logicky těžko obhajitelných důvodů. Ale ať se snaží jak chtějí, sto šedesát tisíc mrtvých za jeden den vyprodukovat nedokážou. A pak se uprostřed toho běsnění, které nastalo v dalekých asijských končinách, najdou zběsilci, kterým to nestačí a do těch, co přežili, začnou střílet, neboť oni jsou přeci vojáky revoluce a bojují za spravedlivou věc. A tu si člověk musí položit otázku, co je vlastně horší. Neboť příroda si nevybírá, nerozlišuje dle barvy pleti a náboženství či politické příslušnosti, je spravedlivě krutá ke všem. Tuhle v jihovýchodní Asii, dneska na severu Evropy, pozítří, kde si umane. Zkouší to s námi a dává nám jasně na srozuměnou, že na ni nemáme. Občasná varování přimějí lidi, aby, až na nepoučitelné výjimky, drželi pohromadě, aby se otevřela jejich srdce a podali potřebným pomocnou ruku, aby dokázali v bídných situacích držet při sobě. Jenže - vítr zahladí stopy a na mrtvé se brzy zapomene. A pak přijdou jiní mrtví, protože člověk si je dokáže sám vyrábět. Nepoučen, že přes všechny pekelné vynálezy světa nebude nikdy tak efektivní jako příroda, že na ni prostě nemá. Pro někoho je to jen příroda, pro jiného Bůh. Ale ta varování se týkají nás všech, ať už jsme věřící, či bezvěrci. Jen to chce spojit si věci občas dohromady, položit si otázku, kdo je skutečným Pánem tohoto světa a přiznat, že člověk to zdaleka není.

David Jan Novotný