ARCHIV

V ohrožení

K následujícím řádkům mne inspirovala pozoruhodná úvaha Dana Drápala, kterou najdete v tomto čísle Události. Čtenáři, který očekává politologické texty, může připadat odlehlá a uzavřená do teologické problematiky, což je něco, co český čtenář bere s nechutí a nedůvěrou. Přitom Drápal mluví o něčem, co má velmi bezprostřední politický dopad.

Základní věc je: máme problém. Kdo jsme „my“? Drápalův odsudek „západní civilizace“ mi připadá velmi tvrdý. Mám jakousi pochybnost, zda se dá říci, že Ježíš se obětoval za nepřátele. Řekl bych spíš, že se obětoval i za malověrné a lhostejné. I za ty, kteří ho milovali a veřili mu, i když jejich víra byla v rozhodujícím okamžiku otřesena. I za ty, kteří o něm nic nevěděli, protože se ještě nenarodili. A samozřejmě i za nepřátele. Z toho hlediska je slovo civilizace příliš rozbředlé, nejsou za ním vidět živí lidé. Snad by bylo lépe mluvit o západním společenství, k němuž patří i ti, kteří věří, ale jejich víra bývá otřesena, i lhostejní, i lidé víře nepřátelští. Člověk mezi nimi žije a měl by pro ně něco udělat, ať už o to oni stojí nebo ne. Tohle společenství je dnes v hluboké krizi. Ztratilo dotek s tím, z čeho roste a žije, tím se stalo bezbranným a hrozí mu zkáza.

V jakémsi teroristickém prohlášení se říká: „Vy milujete život, my milujeme smrt“. Drápal mluví o dvojím pojetí života. Podle jednoho má život cenu sám v sobě. Podle druhého má smysl, ten smysl leží mimo něj, jaksi před ním, je to něco, k čemu život spěje. To, že má život smysl, se nedá dokázat, musí se tomu věřit. Smrt k životu patří, bez ní by smysl neměl. Proto – je-li to nezbytné – lze život taky obětovat. Zde, je mi líto, má terorista před malověrným Evropanem jakýsi náskok. Za dlouhá léta relativního míru jsme si zvykli, že žijeme ve světě, kde na neštěstí jsou lékaři a pojišťovny. Potká-li nás trápení, měli bychom být odškodněni. Odškodnění vymáháme za dějinné křivdy. Odškodnění nikdy nekončí: na jedny se dostane, na druhé ne. Vzniká nová křivda. V povaze křivdy navíc je, že nemůže být nikdy úplně kompenzována. Na straně odškodňovaných nevzniká spokojenost, nýbrž další nároky. Odškodnění si zaslouží i kuřák, kterého výrobci cigaret předem neinformovali, že může dostat rakovinu, či jedlík čokolády, kterého firma Nestlé nevarovala, že si soustavným přežíráním nejspíš přivodí cukrovku. Všechny tyto věci leží jakoby v jedné rovině. Nezasloužíme si i odškodnění za to, že nakonec umřeme? Člověk s tímto světonázorem nemá proti teroristovi šanci. Terorista ho nechce odškodnit, nýbrž zabít.

Je tu však ještě jedna podstatná věc, která taky vyplývá z Drápalovy úvahy. Víra bez lásky je na nic. Víra lidí vyhazujících do vzduchu letadla a vlaky a vraždících po stovkách školní děti je vadná a nedostatečná a může platit jen na ty, kteří nemilují nikoho a nevěří ničemu.

Západní společenství stojí pod velkým nárokem a před velkou zkouškou. Není to poprvé a věřme, že ani naposledy.

26. září 2004