indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

13.7. - 18.9.2004

ARCHIV

Co znamená slovo „Störenfried“

Milí čtenáři, v našem jazykovém koutku budeme dnes hovořit o tom, co znamená slovo „Störenfried“. Je to slovo německé, což není žádná náhoda, protože úzce souvisí s česko-německými vztahy, zejména s dialogem, orientovaným do budoucnosti. Obě strany ve výkladu pojmu velmi pokročily: jsou dnes schopny se dohodnout nejen o tom, jak škodlivý fenomén označuje, ale aspoň částečně i o tom, kdo si takové označení zaslouží.

Doslovný překlad slova „Störenfried“ je „rušitel míru“,. To zní příliš všeobecně a pateticky. Ve skutečnosti je Störenfried jen malý všetečný a škodlivý mrťafa, většinou sám o sobě slabý a bezvýznamný. Má však tu krajně nebezpečnou vlastnost, že se obyčejně, ať už vědomě či bezděčně, ocitá na místě, kde nemá co pohledávat, a ztěžuje tím svým protějškům, budovatelům míru, jejich odpovědnou práci, spočívající ve smiřování nesmiřitelného. Koleduje si tak o to, aby byl, jak se u nás říkávalo, „vylikvidován“. Poté, co se to podaří, bere bohužel obyčejně za své i mír, který měl být vylikvidováním Störenfrieda upevněn.

Tolik na úvod obecně. Uveďme teď několik konkrétních příkladů.

Klasickým příkladem Störenfrieda byla Československá republika v roce 1938. Malá neznámá země, která tehdejším mírotvorcům, Chamberlainovi, Daladierovi, Hitlerovi a Mussolinimu, komplikovala úsilí o mír pro naši dobu, takže mu musela být obětována. Mír pro naši dobu pak vydržel celých jedenáct měsíců.

Na tomto příkladu lze doložit významnou vlastnost Störenfrieda: má své mouchy, své slabiny. Důležité je rozpoznat je až ve chvíli, kdy se to hodí: tedy nikoli v roce 1918, ale až o dvacet let později.

Vezměme další příklad: Izrael roku 2004. Mrňavá země, s níž jsou samé potíže. Nebýt jí, mohly se dávno podstatně rozmnožit řady laureátů Nobelovy ceny míru, rekrutovaných z polepšených teroristů. Je třeba ji naučit dobrému chování. Povoláni jsou k tomu Evropané, kteří dobře znají její obyvatele: prokoukli je kdysi, když ještě žili mezi nimi, jako zavilé Störenfriedy, a vypudili je tam, kde jsou dnes. Jde jen o to, aby se konečně přestali bránit! Budoucí laureáti Nobelových cen by pak mohli záhy skončit s vyhazováním restaurací a autobusů do vzduchu. Zrodil by se opět mír pro naši dobu, rušený jen čas od času tím, že někde v Evropě vyletí do vzduchu restaurace či autobus.

A konečně případ třetí: „odsunutí“ Němci. Kdysi se spustili s Hitlerem. Nebyli poté utraceni, jak by si zasloužili, ale pouze oholeni o majetek a posláni šupem tam, odkud údajně jejich předci před tisíci lety přišli. Teď nechtějí pochopit, že to, co je potkalo, byl trest ještě velmi mírný, přesněji řečeno nikoli trest ale jen následek příčiny, totiž Hitlera, a že ač nad tím dnes různí citlivkové kroutí hlavou, tenkrát to bylo normální: dělali to všichni, totiž Hitler i Stalin. Dnes tito Störenfriedi brání českým i německým mírotvorcům, aby se mohli plně věnovat budoucnosti, totiž míru pro naši dobu. Nejlepší by bylo je zase někam vyhnat: bohužel však už není kam.

Jak idylický by byl svět, ve kterém není Störenfriedů! Dějiny zažily řadu pokusů v tomto směru. Hlavy padaly jako makovice na poli, ale vždycky tu a tam nějaký Störenfried zbyl. Vypadá to, že mají devět životů, jako kočka. Je ovšem dobře, že se nevzdáváme a zkoušíme to dál: jednou už to přece musí vyjít!

18. září 2004