indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

13.7. - 18.9.2004

ARCHIV

Polská rezoluce a česká hlava v písku

Polský Sejm přijal minulý pátek (10. září) rezoluci, vyzývající vládu, aby vyčíslila škody, jež Polsko utrpělo za druhé světové války a zahájila o nich jednání s německou stranou. Rezoluce zároveň vyzývá německé úřady, aby označily německé odškodňovací žaloby za neopodstatněné a nezákonné. V hlavních českých listech jsem nenašel k té věci jediný komentář a nebyl dokonce ani otištěn plný text rezoluce. Přitom jsme sousedy obou zemí, mezi nimiž se teď vyhrotil nepříjemný konflikt, a problém, o němž je spor, se nás taky dotýká.

Polský premiér prohlásil, že rezoluce je reakcí na restituční požadavky, zaznívající z Německa. Je třeba doplnit, že je to reakce hysterická. Svědčí o tom i způsob, jakým se projednávala a jak byla přijata. V rozpravě označil předseda fundamentalistické pravicové strany Právo a Spravedlnost Kaczinski ty, co v Polsku v minulosti usilovali o kritický pohled na události po roce 1945, za užitečné idioty, kteří se pomátli ze samého smíření, a hovořil rovněž o lidech, kteří se za německé peníze zabývají německou otázkou. V diskusi bylo zmíněno i údajné „německo-židovské spiknutí“. Za zrádce byli označeni mj. i někdejší ministři zahraničí Bartoszewski a Geremek. Někteří ze zrádcovaných pak pokorně a demonstrativně se svými kritiky slavnostně rezoluci ve stoje schválili. Pro bylo 328 poslanců, jeden se zdržel hlasování, poměrně velký počet poslanců se nezúčastnil (což nejspíš není projev politické statečnosti).

Požadavky vznášejí soukromé osoby, které se sdružily v organizaci Preussische Treuhand. Spolkový kancléř se od nich při poslední návštěvě Varšavy distancoval a prohlásil, že spolková vláda ani žádná jiná politicky relevantní síla v Německu je nepodporuje. Preussische Treuhand nepodpořila ani předsedkyně Svazu vyhnanců Steinbachová. Prohlásit požadavky soukromých osob za nezákonné ovšem exekutiva v žádném demokratickém státě nemůže, to je věc soudu. V současné době je nepředstavitelné, že by nějaký polský nebo mezinárodní soud rozhodl ve prospěch restitučních nároků vyhnaných, a pokud by se to snad náhodou stalo, neexistují žádné prostředky k tomu, jak takové soudní rozhodnutí vymáhat.

Na hysterii polských politiků se podílí několik faktorů. Za prvé, nepřiznané špatné svědomí (pro spravedlivost je třeba přiznat, že Poláci byli po válce v jiné a horší situaci než Benešova ČSR, a že to, co se tam stalo, nelze jednoduše a ve všem všudy vydávat za projev vůle lidu). Za druhé, v Polsku se kvapem blíží volby a malování nepřítele na zeď je osvědčený způsob, jak si zvednout preference. A konečně, celá Evropa se v posledních dvou desetiletích zmítá v jakési odškodňovací mánii. Souvisí patrně s tím, že už nezvykle dlouho žije v míru. Tuto představu sdílejí právní fundamentalisté z řad vyhnanců s Poláky. Maršálek Sejmu Oleksy se dal slyšet, že Polsku se po válce nedostalo takové pomoci jako agresorovi, tj. Německu, a že je nyní povinností agresora Polsko odškodnit. Tento skandální a směšný požadavek svědčí o tom, že Němci a Německo hrají v posledních letech v uvažování mnoha Evropanů podobnou roli jako ve středověku Židé: totiž roli dojné krávy.

Takový postoj je ovšem nebezpečný. Německé úřady nemohou prohlásit restituční požadavky soukromých osob za nezákonné, aniž by to znamenalo faktickou změnu režimu. Neúspěšné usmiřovací iniciativy kancléře Schrödera nejspíš vyvolají v Německu protireakci, takže v budoucnu povedou možná polsko – německý dialog extremisté z Sebeobrany a Ligy polských rodin a fundamentalisté typu Kaczinského s pány z NPD a DVU. A konečně: názory, které vedly polské poslance, se hojně uplatňují i v českém parlamentu a české veřejnosti. Dosud se jim jen nedostalo takového prostoru. Pokud před nimi bude česká publicistika strkat hlavu do písku, vyklízí jim ve skutečnosti prostor.

Mladá fronta Dnes 23. září 2004