indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

20.7. - 4.9.2004

ARCHIV

Poučení z krizového vývoje

Vládní krize, která letos vypukla nejprve v Česku a pak v Maďarsku, vedla politické pozorovatele k úvahám o paralelách vývoje. Srovnání bude zavádějící, nevezmeme-li v úvahu i rozdíly.

Podobný je propad preferencí vládní koalice a růst preferencí opozičních. V současné době se hlavní opoziční strana, FIDESZ, těší podpoře 37% maďarské společnosti, kdežto vládní MSZP má jen 20% podporu. Malé strany(koaliční SZDSZ a opoziční MDF) jsou hluboce pod pětiprocentní hranicí, nutnou k politickému přežití. Vládní koalice utrpěla porážku i ve volbách do Evropského parlamentu: právě tento neúspěch odstartoval lavinu, která vedla k pádu premiéra Medgyessyho. Zdá se tedy, že se v Maďarsku, podobně jako u nás, rodí systém dvou politických stran. Ten se pro postkomunistické země příliš nehodí, protože vzhledem k nízké úrovni politické kultury si účastníci vykládají své úsilí jako nesmiřitelný boj dobra se zlem.

Tady ale podobnost končí. V ČR se zřejmě dvěma dominantními stranami stanou ODS a KSČM: je těžké si představit, jak by ČSSD mohla politické dobrodružství, do něhož se dala po volbách v roce 2002, politicky přežít. Maďarská koalice je soudržnější: je technokratická a svým způsobem kapitalistická. Opozice je konzervativní a kryje se národními zájmy: to má v Maďarsku na rozdíl od Česka trpkou příchuť reality, protože celá třetina národa (ve střední Evropě se etnická a politická stránka národní existence kryje) žije mimo stát, který jen ztěží mohou považovat za cizí. Přitom nehrozí, že by střídání u moci znamenalo změnu režimu. A MSZP na rozdíl od ČSSD politicky přežije.

Vládní koalice disponuje v jednokomorovém parlamentě o 386 poslancích malou, ale dostatečnou většinou. Svou úlohu hraje jednoduchá skutečnost, že mandátů je podstatně víc než u nás, a efektivnější je i volební systém. Zhruba tři pětiny poslanců se volí poměrně, dvě pětiny ve dvou kolech většinově. Obojí snižuje nebezpečí patových situací.

Maďarská ústava usnadňuje řešení vládních krizí. Vystřídání vlády uprostřed vládního cyklu je možné dvojí cestou: parlament může vládě vyslovit pouze konstruktivní nedůvěru tím, že zvolí nového premiéra. Pokud premiér odstoupí (což je nynější případ), přichází ke slovu prezident. Ten podobně jako u nás jmenuje nového premiéra, aniž by byl nějak formálně vázán, ve skutečnosti však musí přihlédnout k reálné šanci pověřené osoby dostat v parlamentu důvěru. Když nominovaný premiér neuspěje, může prezident vypsat mimořádné volby (ty by v současné situaci znamenaly pro vládní koalici skutečnou katastrofu). Pokud by ovšem prezident s touto možností spekuloval a jmenoval premiérem někoho z opozice, ubrání se koalice tím, že mu nejprve formálně dá důvěru a vzápětí vyvolá hlasování o konstruktivní nedůvěře. Takový postup by však zároveň poškodil důvěryhodnost prezidenta i parlamentu.

V Maďarsku je tedy přehlednější politická situace, hlavní strany jsou stabilnější a země disponuje lepším volebním zákonem. I ústavní úprava střídání vlád je efektivnější. Proto vládní krize nemá tu hloubku jako u nás.

A závěr? Součástí české demokratické tradice, vycházející převážně z předlitavské ústavnosti, je mj. i nezvládnutelná hašteřivost a neschopnost politicky konstruktivního jednání. Od visegrádských sousedů se můžeme tu a tam i něčemu přiučit.

Mladá fronta Dnes 27. srpna 2004