ARCHIV
Nezvládnutá minulost
Čas od času dostávám do Událostí dopisy, v nichž čtenáři reagují na mou průběžnou kritiku vyhnání sudetských Němců a Benešových dekretů. Týkají se hlavně článků, které zároveň vyšly v MfD. V dopisech se většinou jen opakují argumenty, které už zazněly v tisku a v projevech politiků. Přesto není dobré tyto stereotypy mlčky přecházet: čtenářské reakce jsou důkazem, že se aspoň na čas uchytily. Nedělám si velké iluze, že bych pisatele mohl přesvědčit, jde mi spíš o ty, kteří jejich dopisy četli a mají od věci nějaký odstup.
Psali mi v poslední době tři čtenáři, chtěl jsem tu reagovat na všechny tři. Protože se však musím zároveň věnovat nejdůležitější vnitropolitické události, volbám do Evropského parlamentu, omezím se na první dva. Třetí, který otiskuji v čtenářské rubrice a který je zvláště vypečený, si nechám na příště.
Nejprve tedy pro pořádek ty dva čtenářské dopisy:
Dopis číslo 1:
Dobry den,
mohl byste prosím specifikovat, co myslíte tou hromadou valecne koristi z clanku U nás válka ještě neskončila ?...
Spolkový kancléř Schröder se mýlí: u nás "válečné období" dosud neskončilo. Získali jsme kdysi hromadu válečné kořisti: český politik, ať komunista či antikomunista, na ní sedí a prská jako křeček na všechny strany, z nichž cítí ohrožení...
Sam jsem valku nezazil (Vy osobne jste mel v roce 1945 pet let), ale myslim si, ze predevsim neskoncila diky sudetskym nemcum a jejich neustalemu haraseni. Pochoduji snad nektere nase spolky s prapory a v narodnich krojich kazdorocne s hesly pozadujicimi valecne nahrady za nase mrtve, za nase znicene mesta a odvlecena umelecka dila - ac by nepochybne mohly ?
Do jiste miry souhlasim s Vami v nasledujicim:
Střízlivě a věcně vzato: jakkoli je to, co se u nás a v sousedství stalo v letech 1945-6, ohavné, jde zároveň o nevratné změny. To, čeho se u nás lidé nejvíc bojí a čeho politici nejvíc zneužívají, návrat sudetských Němců a majetkové restituce, jsou technicky neproveditelné, a nejen proto, že většina vyhnaných už zemřela. Požadavky tohoto druhu nemohou v EU najít podporu.
Pokud jde o tohle - Je ovšem možné s poslední generací vyhnaných (v době, kdy se to stalo, byli děti či velmi mladí lidé) na politické úrovni hovořit, omluvit se jim a odškodnit je. Nesouhlasim tak zcela.Dosti na tom, ze jsme podepsali cesko-nemeckou deklaraci z 21.1.1997 - neobsahuje snad tato jiz dostatecnou omluvu a neposkytuje dostatecny prostor pro odskodneni ?
Navic - historie je kouzelna veda. Dobre vite, ze obratit tok casu pro nas nelze - plyne spojite a nevraci se (toliko v nasem subjektivnim vedomi) - ale vysvetlovat lze ruzne, podle okamzite potreby a ucelu. Navic doporucuji procist povidky Karla Capka a nazrit jeho pojeti pravdy - krasne ukazal, ze vzdy ma kazdy svou pravdu a Buh, protoze je vsevedouci, nemuze byt soudcem - jenom svedkem. Soudit musi lide - lide jsou chybujici - avsak NELZE soudit
znovu udalosti stare 60 let dnesnimi meritky a podle dnesnich zakonu, retroaktivne se zpetnou platnosti ... to opravdu ne ...
Dovoluji si prilozit nekolik diskusnich clanku i s odkazy.
S pozdravem
Vojtech Behuncik
Dopis číslo 2:
(byl už přetištěn v rubrice Moji čtenáři mi píší a jen ho tedy připomínám):
Vážený pane Doležale,
v sobotu jsem sledoval zahájení 55. Sudetoměneckého dne a opět musím říci, že předčil má očekávání. Minutu ticha za mrtvé bych ještě chápal, pokud by se týkala všech obětí 2. světové války a nikoli jen obětí "českého běsnění". Projev p. Boehma už nelze označit jinak, než silně protičeský, štvavý až revanšistický (Bilak se musí jen tetelit...). Jednoznačně majetkové a územní požadavky mne už nemohly překvapit. Zrušení dekretů není o ničem jiném. Vydírání skorokancléře Stoibera "nenávštěvou" ČR jen dokazuje, že na německé straně se nejedná jen o marginální problém a výkřiky extrémistů, jak jsou podobné excesy často bagatelizovány.
Nechci se dopustit nějakého přílišného černobílého zjednodušení, ale předpokládejme, že zde je nějaký spor a tedy 2 sporné strany. Nechce se mně věřit, že s průběhem SD "nemáte ideový problém", jak jste naznačil ve své odpovědi na můj dotaz, ohledně Vaší účasti. Vaše účast by nepochybně do jisté míry legitimovala vše, co zde odeznělo. Můžete se prosím pokusit jasně a jednoznačně definovat Váš postoj a pozici v takto definovaném sporu? Nejde mně o plané vlastenčení, ale skutečně stojíte na pozicích SD? Nebo jste schopen se jasně od něho distancovat?
Osobně si myslím, že problém s průběhem divokého odsunu máme a měli bychom ho řešit, ale pokud jsou jakékoli náznaky naší sebereflexe ihned zneužívány tak jako dosud, není nic takového možné...
Zdravím.
Ing. Miloš Ráb
Můj komentář k dopisu číslo 1:
- "Hromadou válečné kořisti" rozumím mnohamiliardový soukromý majetek osob německé národnosti (zahrnoval i osobní věci) žijících v roce 1945 na území ČSR, zkonfiskovaný na základě Benešových dekretů.
- Čtenář se ptá: "Pochodují snad některé naše spolky s prapory a v národních krojích každoročně s hesly požadujícími válečné náhrady za naše mrtvé, za naše zničená města a odvlečená umělecká díla?" S těmi zničenými městy je to trochu přehnané, o zničených městech by snad mohli mluvit Angličané (Coventry, Londýn), Nizozemci (Rotterdam), Poláci, Rusové - a ovšem Němci. Naše města (některá) byla poničena dosti mírně při několika spojeneckých náletech na vojenské cíle. (Bolševici to pak až do roku 1989 západním spojencům zuřivě vyčítali). Naše spolky (Svaz bojovníků za svobodu, Kluby českého pohraničí ad.) pochodují každoročně v krojích a s prapory s hesly: nemáme se za co stydět, co jsme udělali, udělali jsme právem, a to, co jsme ukořistili, si jako válečnou náhradu plně zasloužíme. Jsme holt v trochu jiné situaci než vyhnaní. Pro nás je problém udržet, co jsme si nahrabali.
- Česko-německá deklarace neobsahuje dostatečnou omluvu za to, co se stalo v letech 1945-6. Česká politická reprezentace si (na rozdíl od německé) její formulace vykládá jen jako omluvu za tzv. excesy, tj. za masová zvěrstva, způsobená během vyhnání, ale ne za konfiskace a vyhnání jako takové. Prostor pro odškodnění poskytuje deklarace jen pro Čechy. Když se před časem obrátily na Česko-německý fond budoucnosti sudetoněmecké sociální spolky s velmi skromným návrhem na v podstatě symbolické odškodnění nejtěžších obětí vyhnání (o iniciativě jsme informovali, byly odmítnuty se zdůvodněním, že to neodpovídá poslání Fondu.
- Pokud jde o dějiny: tvrzení, že "obrátit tok času nejde" je česká vyčůraná reakce: nemá jí být řečeno, že cestování v čase je pouze záležitost sci-fi povídek, jak by se mohl zdát na první pohled, nýbrž že za lumpárny, které jsme způsobili, nemá smysl se omlouvat a pokoušet se je napravit. To je ovšem omyl. Možnosti nápravy jsou ovšem skrovné (o tom jsem psal), ale jsou tu. Taky není pravda, že každý má svou pravdu. Pravda je jen jedna a naším úkolem je se jí dobrat. Historiografie není pouhý popis, ale pokus dobrat se historické pravdy a soud nad dějinami. Bůh je vševědoucí a proto není svědkem, ale spravedlivým soudcem: pokud se nám nepovede historické pravdy se dobrat a ovšem taky kát se za naše viny, spočítá nám to.
- Nelze soudit události staré šedesát let dnešními měřítky: další zavedený český stereotyp. Plošné majetkové konfiskace a následné vyhnání milionů lidí byly nelidské a zrůdné už v době, kdy se staly. Jiná věc je, že zákonné normy, jimiž se to stalo, byť zrůdné, ve své době platily. Lze je zrušit jen ex nunc, od nynějška, s tím, že jejich právní důsledky zůstávají v platnosti. Náprava (stejně jako náprava zločinů komunismu) může spočívat jen ve "zmírnění následků některých křivd". Což je, jak jsem ostatně už napsal, oficiální a úplná upřímná omluva za vyhnání jako takové a odškodnění, jaké je v možnostech našeho státu.
Komentář k dopisu č. 2:
- Nechápu, proč by sudetští Němci neměli mít právo držet minutu ticha za své mrtvé. Máme snad my při pietních vzpomínkách na pražské povstání v roce 1945 vzpomínat hned všech padlých ve všech válkách na světě? Upírat někomu toto právo, které si navíc sami nárokujeme, je nelidské a hloupé a svědčí to o zaslepené nenávisti.
- Zrušení dekretů prý znamená otevření majetkových a územních požadavků. SdL své požadavky nikdy nevyjádřila přesně a v úplnosti, ale je to proto, že s ním nikdo z českých politiků nikdy veřejně nejednal. Územní požadavky vůči ČR (ČSR, ČSSR, ČSFR) nikdy nevznášela, protože ani nemohla: není to stát, ale spolek. Požadavky by musela vůči ČR vznést SRN. Ta to nikdy za celou dobu své existence neudělala. Je nepochybné, že majetkové restituce by si vedení SdL přálo - stejně jako si přáli v roce 1989 Češi restituce majetku zkonfiskovaného komunisty, ačkoli by byli udělali z nejrůznějších důvodů mnohem lépe, kdyby na ně byli zapomněli. Já je, jak jsem napsal, nepovažuji za možné, nějaké odškodnění postižených je podle mého názoru nevyhnutelné. Naproti tomu zrušit Benešovy dekrety je nejen možné, ale žádoucí. Měly by být ovšem zrušeny ex nunc, od nynějška, s tím, že jejich právní důsledky zůstávají v platnosti a že nezbytné zmírnění následků křivd vyhnáním způsobených se má řešit nikoli cestou práva, ale politickou dohodou.
- Moje případná účast na Sudetoněmeckých dnech by prý byla do jisté míry legitimovala to, co tam odeznělo. To je bohužel ryze bolševický argument. Podle této logiky by bylo možno vytýkat např. Husovi, že svou účastí na Kostnickém koncilu přes všechnu svou snahu do jisté míry legitimoval poklesky katolické církve. Moje účast by nebyla legitimovala nic. Každý "legitimuje" jen to, k čemu se výslovně hlásí, co sám říká a co sám dělá.
- Sebereflexi prý nelze provozovat v situaci, kdy jsou jakékoli její náznaky ihned zneužívány. To je taky nesmysl. Sebereflexi děláme kvůli sobě, ne kvůli jiným. Děláme ji proto, abychom pojmenovali své chyby a hříchy a abychom se jim dokázali v budoucnu vyhnout. Pokud toho někdo "zneužije", je to jeho problém, a naši schopnost učit se z vlastních omylů tím nemůže ohrozit. Vymlouvat se, že nemůžeme dělat sebereflexi, protože je zneužitelná a zneužívaná, je pohodlná, široká cesta do pekla falešného sebeuspokojení.
Potud moje poznámky k čtenářským dopisům na téma sudetští Němci, vyhnání, Benešovy dekrety. V příštím čísle Událostí budu pokračovat.
13. června 2003 |
