indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

30.12.2002 - 6.1.2003

ARCHIV

Petr Pithart prezidentem? Nikdy!

Kdyby základní kvalifikací pro funkci prezidenta měla být úporná a nezastíraná touha se jím stát, přetrumfl by Petr Pithart hravě své největší soupeře, Zemana i Klause. Bohužel tomu tak není, a tak předsedovi Senátu nezbývá, než o své víře v sama sebe přesvědčit ještě někoho dalšího. Což činí propagační kampaní, jejíž součástí je rozhovor pro páteční Právo a článek v LN z téhož dne.

Nejprve rozdělení ČSFR: Pithart lituje, že „jsme“ (pluralis majestaticus tu ovšem znamená jeho tehdejší oponenty) příliš brzy vzdali „náročný projekt“ zachování Československa, ačkoli nám tehdy celý svět držel palce. „Hodně jsme riskovali“, ale nakonec to dobře dopadlo. Měli jsme kliku, protože „Slováci se nakonec ukázali občany odpovědnými“.

Především, nepřeceňujme se. Rozdělení ČSFR bylo ve světových dějinách první poloviny devadesátých let minulého století pouhou epizodou, tím spíš, že proběhlo bez problémů. Za druhé, měl snad Petr Pithart v roce 1992 pochybnosti o občanské zodpovědnosti Slováků? Je dnes překvapen, že se Slováci zachovali odpovědně? A konečně: v době dělení státu nás Petr Pithart a jeho přátelé z OH strašili, jak je českým zvykem, „nedozírnými následky“. Nepochybuji, že o tom byli pevně přesvědčeni, stejně jako o tom, že je vedly obavy z politických škatulat hejbejte se v souvislosti se změnou státního rámce a výměnou politické garnitury. Nedozírné následky se nedostavily. Slovensko poměrně snadno překonalo potíže růstu, vstupuje do NATO s malým zpožděním na ČR, do EU současně. Ten, kdo se nám teď snaží namluvit, že nám hrozilo smrtelné nebezpečí, jemuž jsme jen o vlásek unikli, se tak v nejlepším případě jen pokouší rehabilitovat svá tehdejší plná kaťata.

Stejně nutkavá je Pithartova potřeba spravit si reputaci, pokud jde o údajnou vstřícnost vůči sudetským Němcům. Na závadu je tentokrát jeho obojakost: svého času se např. skoro zároveň vydával za iniciátora petice Smíření 95 a distancoval se od svého podpisu pod ní. Teď tvrdí, že „jsme“ (tj. my Klaus) „nepomyslili na to, co to udělá s našimi bývalými spoluobčany“. Podle rozhovoru z Práva někteří z nich, podle článku v LN všichni v tom viděli argument pro své odmítání ČSR a vytáhli problém Benešových dekretů.

Především není pravda, že jsme „nepomyslili“: matadoři z OH a ČSSD nás tím tehdy strašili od rána do večera. Za druhé není pravda, že by otázka „dekretů“ byla nastolena až po rozdělení: aktualizovala se na německé i české straně dávno před tím, a příčinou byl hluboce problematický charakter těchto právních norem. Ale odhlédněme teď od obsahové stránky: Petr Pithart dává najevo, že když jde o jeho politický úspěch, bez rozpaků se zřekne těch, kterých se kdysi, když to bylo ještě v módě, zastával.

A konečně Pithartův boj proti „nacionalismu“. Hází na jednu hromadu Mečiara a Haidera se Stoiberem a Orbánem. Útok na maďarského expremiéra považuji za mimořádně hnusný. Výrok o „premiérovi patnácti milionů Maďarů“, který mu přičítá, vyslovil ve skutečnosti József Antall. Řekl ovšem, že se cítí být „v duchu“ premiérem všech patnácti milionů. Nynější premiér Medgyessy řekl pouze, že je ministerským předsedou deseti milionů a cítí odpovědnost za patnáct milionů. Rozdíl je minimální. Žádný maďarský politik neřekne nic jiného. Pokuste se představit si situaci politického národa, jehož třetina je na základě nesmyslného rozhodnutí donucena žít mimo svůj vlastní stát. Ovšem, teď se nedá dělat nic jiného, než se snažit těm pěti milionům jejich osud usnadnit. Ale zneužívat neštěstí jiného (a slabého) k vlastní kariéře považuji za podlé. Ta věc má ovšem zase docela formální stránku: pan Pithart se deklaruje jako křesťanský politik. Dřív byl levým liberálem, ještě předtím reformním komunistou. Dnes upřednostňuje před konzervativními a křesťanskými politiky (Stoiber, Orbán) postkomunisty (Medgyessy) a socialisty (Schröder). Zkrátka, jak říkával Otec národa Palacký, svoji k svému a vždycky podle pravdy.

Pithartův spolupracovník Jaroslav Veis nedávno o svém guru řekl: „Všichni znají jeho názory a vědí, co od něho očekávat.“ Chtěl jsem to vlastně jen konkretizovat: ti, co Pitharta podporují, by měli vědět, že když jde o politický úspěch, je kdykoli ochoten se spojit s čertem. A čert by měl vědět, že jak jen to bude možné, zradí ho.

Mladá fronta Dnes 7. ledna 2003