indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

8.3. - 13.3.2004

ARCHIV

Invaze islámských teroristů do Evropy

V tuto chvíli je už bohužel zcela zjevné, že 11. březen zůstane zapsán v dějinách starého kontinentu stejně jako 11. září v dějinách USA. A nejen tím, že je to v jeho dějinách největší teroristický masakr: při leteckém atentátu nad Lockerbie bylo sice víc mrtvých, ale ne tak obrovské množství zraněných. Pachatelé si citlivě vybrali chvíli, kdy udeří: těsně před volbami, v nichž měla větší vyhlídky na vítězství vládnoucí Lidová strana, která v irácké válce loajálně držela basu s USA, ačkoli drtivá většina Španělů byla proti. Socialisté, jak je u socialistů zvykem, se přihlásili k pacifismu.

Otázka, kdo je pachatel, hraje tedy ve volbách důležitou roli. Kdyby to byla baskická ETA, hrálo by to ve prospěch konzervativců, kteří slibovali, že tvrdě zasáhnou proti domácím teroristům. Kdyby to byli islamisté, mohli by socialisté obvinit vládu, že svou nezodpovědnou politikou přivolala na Španělsko pohromu.

Španělská vláda udělala velkou chybu, když upřednostnila okamžitý politický zájem před tvrdou pravdou a snažila se svalit vinu na domácí teroristy. Poukazovalo se na to, že před vánoci zmařila policie dva vlakové atentáty ETA a zadržela dodávku s velkým množstvím trhaviny, zjevně určené pro její teroristické útoky.

Přitom způsob provedení, obrovský perfektně zorganizovaný masakr, který musel provést sehraný tým, ukazoval od počátku daleko spíš k Al-Kajdě nebo přidruženým skupinám. Ve třech vlacích, dopravujících v ranní špičce do práce spoustu lidí z jednoho předměstského sídliště blízko Madridu na tři různá madridská nádraží, vybuchlo v rozmezí 15 minut deset náloží. Byly umístěny v odpadkových koších a mezi vagony. Tři další (aspoň jedna z nich měla vybuchnout až po příjezdu záchranářů a způsobit další oběti a paniku) selhaly, dva policie odpálila, třetí se podařilo rozebrat. Postupně vycházely najevo další podrobnosti: jeden svědek viděl brzy ráno blízko místa, odkud všechny vlaky vyjely, dodávku, z níž tři mladí lidé v lyžařských kuklách vynášeli baťohy. Dodávka byla posléze nalezena. Byla ukradená a policie v ní našla několik rozbušek a nahrávku s verši koránu. Rozbuška a výbušnina v jediné náloži, kterou se podařilo rozebrat, nebyly toho typu, jaké v poslední době používala ETA. ETA všechny atentáty předem ohlašovala, v jediném případě, který se zdánlivě podobal těm v Madridu, jej neohlásila zjevně omylem, výsledkem bylo 21 mrtvých, teroristé se dodatečně omluvili (to samozřejmě není polehčující okolnost, jen charakteristický detail). Její teroristické útoky měly v drtivé většině případů evropský charakter alespoň v tom, že se obracely proti představitelům „establishmentu“. Svou účast na madridském masakru rozhodně popřela. Představitel zakázaného politického křídla organizace dokonce vyjádřil „úctu“ obětem masakru, což je od baskických teroristů a jejich souputníků něco neslýchaného. Zato se bezprostředně po atentátu přihlásila k odpovědnosti skupina vázaná na Al-Kajdu. Na jedněch internetových stránkách, používaných ideology islámského terorismu, se před časem hovořilo o tom, že příštím cílem bude Španělsko jako slabý článek protiirácké aliance: pokud se ho podaří zastrašit a Španělé stáhnou své jednotky z Iráku, bude následovat dominový efekt, takže nakonec zůstanou v Iráku Američané sami.

Vláda i v této situaci dál označovala za hlavního podezřelého baskické teroristy, a to přesto, že španělská tajná služba už sledovala prakticky jen „islámskou“ stopu. Prosadila v RB OSN rezoluci, která je odsuzuje (zdráhali se pouze Němci, kterým by se oslabení PSOE nehodilo do kšeftu, a Rusové, kteří nejspíš vědí své, nakonec pro ni ovšem Němci i Rusové hlasovali také). Baskickou stopu rozehrával premiér Aznar i ministr obrany, ministryně zahraničí rozeslala v tom duchu instrukce na všechny španělské ambasády. Ve veřejnosti se začaly projevovat signály nespokojenosti, v Madridu a v dalších městech se konaly tisícové demonstrace, jejichž účastníci obviňovali vládu z toho, že zatajuje a překrucuje fakta. Vláda vůbec nepočítala s tou samozřejmou možností, že se Al-Kajdá v zájmu destabilizace a ovlivnění výsledku voleb k atentátu jasně vyjádří ještě předtím, než se otevřou volební místnosti. Což se taky stalo.

Nejprve policie zadržela pět podezřelých, tři Maročany a dva Indy. Na jejich stopu je přivedl mobil, umístěný jako detonátor v rozebrané náloži. Pak byla na základě anonymního telefonátu poblíž madridské mešity nalezena videokazeta s jednoznačným vzkazem. Přednášel ho arabsky s marockým přízvukem neznámý terorista. Představil se jako „vojenský mluvčí Al-Kajdy v Evropě Abú Dukhan Al Afghání“ a prohlásil: „Hlásíme se k odpovědnosti za to, co se stalo v Madridu. Atentáty jsou odpovědí na vaši spolupráci se zločinci, s Bushem a jeho spojenci. Je to odpověď na zločiny, které jste spáchali ve světě, zejména v Iráku a v Afghánistánu, a odpovědí bude víc, když tomu Bůh bude chtít… Vy chcete život a my chceme smrt, příklad toho, co praví prorok Mohamed, když neskončíte se svými nespravedlivostmi, poteče více krve a tyto atentáty jsou velmi málo ve srovnání s tím, co ještě přinese to, co nazýváte terorismem.“ O pravdivosti arabské stopy už prakticky nelze pochybovat.

Ve chvíli, kdy píšu tenhle článek, není ještě vůbec jasné, kdo vyhrál španělské volby. Zato je docela jasné, že v nich vůbec nejde jen o to, kdo bude v příštích čtyřech letech ve Španělsku u vládního kormidla. Pokud vyhrají socialisté, ukáže se, že Al-Kajdá byla úspěšná. Teroristická operace Overlord skončila úspěchem. Terorismus se vyplácí, dokáže rozložit Evropu a oslabit její vazby s USA. A zbývá jen čekat, kde islámští teroristé udeří příště. S jídlem roste chuť. Pokud zvítězí konzervativci, není vyhráno, teroristé se pokusí o vylodění znovu. Ale s tím, že první pokus nakonec neuspěl. A to je velký rozdíl.

V souvislosti s krvavými událostmi v Madridu tak vyvstává znovu otázka mnichovanství a appeasementu. Mnoho lidí – a mnoho politiků - ve Španělsku si teď může říkat: kdybychom se nebyli zapletli do iráckého tasení, mohli jsme být ušetřeni těchhle hrůz. A vůbec si nevšimnou, že přitom atentáty berou jako přírodní katastrofu a ne jako vědomý čin dospělých lidí, kteří za něj zodpovídají a měli by být k zodpovědnosti pohnáni. Bylo by absurdní, kdyby hněv veřejnosti zasáhl vládu, která údajně zlo přivolala, a ne ty, kdo ho způsobili. Upřednostnit před loajalitou ke spojencům a spravedlností, kterou jsou zavázáni také svým vlastním mrtvým, momentální politický zájem (vyhnout se dalším problémům s islámskými teroristy) je v tomto případě krajně neprozíravé. Nepřítel neuznává žádná pravidla. Milost si nelze vykoupit. Můžeme si nanejvýš myslet, že nějak zařídíme, abychom nepřišli na řadu mezi prvními. Ale měli bychom to dělat s vědomím, že zároveň pracujeme k tomu, abychom jednou na řadu opravdu přišli.

P.S. Teď už je jasno: španělské volby vyhráli s velkou převahou socialisté.

14. března 2004