indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

8.3. - 13.3.2004

ARCHIV

Kde platí vše, neplatí nic

Atmosféra Západu byla vždy jedinečná tím, že za určitou situaci zodpovídala konkrétní osoba. Říkalo se tomu princip individuální viny. „Jsi zodpovědný TY, za TUTO konkrétní věc, a právě ZDE“. Bylo to moudré a humánní. Západ díky tomu nepodléhal orientálním manýrám, praktikujícím hubení celých společenství z chimérických příčin.

Dnes to již neplatí. Pocit individuální odpovědnosti byl nahrazen teorií kolektivní viny. Víru v tuto vinu česká média pečlivě upevňují. Útoky teroristů jsou v jejich optice odporné, český tisk však pátrá po „příčinách“, které údajně leží mimo samu povahu jednání. Podle redaktora Reflexu Tomáše Feřteka, který „provinilé“ postoje tisku zkoncentroval, je vražda učitele ve Svitavách nemravná, ale pochopitelná: školy jsou plné tupého drilu a nudy. Cikánský problém na Slovensku neleží primárně na jejich bedrech: vinu nese „společnost“, jak se lze denně kdekoli dočíst.

Je pravdou, že příčiny určitého jednání mají vždy složité pozadí, a že se rodíme do světa, který jsme si nevybrali. Avšak právě boj proti zvířecí přirozenosti v člověku vytvořil civilizaci: bez zábran jsme jen šimpanzi v Mercedesech.

Postoje českého tisku jsou v tomto smyslu součástí širšího, ale úzce souvisejícího problému. Je jím nástup morálního relativismu v západní kultuře. Ten se tváří vznešeně: učí nás, že jakékoli jednání má opodstatnění, pokud se najde někdo, kdo v něj věří. Odtud je jen krůček ke konceptu tzv. „tolerance“. Podle této představy má nárok na místo na slunci jakýkoli čin, pokud není zjevně kriminální. „Zjevnost“ činu (vražda) je však okamžitým kriminálním dílem, zatímco „příčiny“ nejsou kriminální nikdy. Tento rozpor liberální žurnalistika neřeší, jen ho chlácholí.

V médiích již tato představa zapustila pevné kořeny. Je totiž výhodná. Články, jejichž autor je „nad věcí“ jsou vždy svěží, zábavné a pohoršující jen v té míře, která zvýší náklad listu. „Tolerance“ je také bezpečná. Jen člověk, který si něco opravdu myslí, se může opravdu mýlit. Pokud jsme „tolerantní“, je omyl vyloučen. Tolerance je i pohodlná: pokud nejste důsledně proti nějakému jednání, nemusíte ho studovat. Nikdo vás totiž nebude nutit k obhajobě vlastní myšlenky.

Výsledkem takových tendencí nebude žádné rozšíření demokracie, jak se domnívají naivové. Bude jím její úpadek. V kultuře která toleruje vše, není nic, za co by mělo smysl riskovat či zemřít, když bude třeba. Neboť tam, kde platí vše, nemá žádný vyhraněný postoj smysl. Nezbývá než doufat, že tyto známky hniloby agresivní islamisté přehlédnou.

Zdeněk Švácha