ARCHIV

Grossova defenzíva

Pokud je vládní koalice poměrně nesourodá (a ta naše je) a pokud disponuje v Poslanecké sněmovně jen nevýraznou většinou (což je taky náš případ), vyžaduje její udržení velké politické schopnosti, dobrou vůli a maximální politické úsilí všech zúčastněných. To je teď víc než obtížné: nejsilnější vládní strana je rozložená, jeden koaliční partner existuje jen virtuálně, druhý má zjevně zaječí úmysly a těžko se mu zrovna teď divit.

V Sociální demokracii zavládla zejména po posledních několika průzkumech veřejného mínění skutečná hysterie. Navíc se před ní rýsuje hrozivá vidina voleb do Evropského parlamentu (významnější než jejich politická váha je signál, který vyšlou, a ten skoro jistě nebude pro ČSSD příznivý), do Senátu a krajských zastupitelstev. Ve straně to začíná vřít: k životu se probouzí vysočinská lochneska; „levicové křídlo“ strany nabývá jasnějších kontur; dosud oddaní a vlivní premiérovi stoupenci jako Petra Buzková se zjevně pod tlakem zdola začínají od vedení distancovat.

Strana se nechová konzistentně: dokázala se s koaličními partnery dohodnout na kompromisech ve věci deregulace nájemného a vzápětí na úpravě sazeb DPH. To mohlo vzbudit dojem, že se věci obracejí k lepšímu a že vedení je akceschopné (příznak zdraví). Jenže pak zástupce vnitrostranické opozice ve vládě ministr Škromach dohodu o nájemném zrelativizoval, Špidla na to přistoupil a nakonec i jeden z jejích tvůrců, ministr Sobotka, prohlásil, že zdražením vodného a stočného se vlastně zvýšily nájmy, vznikla nová situace a je třeba, aby to, co domluvil s Němcem, požehnali lídři koaličních stran. Tento úhybný manévr si koaliční partneři mohou jen obtížně vykládat jinak než jako věrolomnost: Kalousek jako nezamýšlené, ale silné consilium abeundi, US-DEU jako ránu z milosti.

Nato se sešla konference významné středočeské organizace. Její předseda Dolejš vyzval Stanislava Grosse, aby se na řádném stranickém sjezdu příští rok na jaře ucházel o místo předsedy strany a dovedl ji pak k vítězným volbám. Gross prohlásil, že je připraven tento úkol na sebe vzít.

Dolejšově výzvě a Grossovu přitakání je ovšem třeba rozumět v souvislostech: Dolejš zároveň prohlásil, že by byla chyba připustit pád této vlády nebo vynutit si po prohraných volbách do EP mimořádný sjezd strany, který zatočí s nynějším vedením. S tím se na konferenci ztotožnil i Špidla, který navíc prohlásil, že by byla hloupost ustavovat v ČSSD levicovou frakci.

Před ČSSD (a taky před Českou republikou) se totiž otvírá řada scénářů, z nichž přinejmenším jeden je katastrofický: v důsledku rozporů uvnitř ČSSD vláda padne; prezident pověří sestavením nové vlády politika ČSSD, Miloše Zemana - ten má jeho sympatie a jistou podporu ODS i KSČM. Aby se mu podařilo získat důvěru, musí mít ovšem předzpracovanou vlastní stranu: k tomu nejlépe poslouží mimořádný sjezd, který do vedení zvolí jeho loajální stoupence. Strana se okázale zbaví pár disidentů (jakási tichá opoziční smlouva s KSČM jí to umožní), ostatní se poddají. Pozice Stanislava Grosse bude přinejmenším nejistá. ODS by tento scénář jistě nebyl proti mysli – mohla by se v opozici spolu s KDU-ČSL připravovat na brzké volby a bít ČSSD po hlavě její faktickou koalicí s komunisty.

Tento scénář se samozřejmě vůbec nemusí naplnit. Je ale (možná v nějaké obměněné podobě) ve hře a nynější vedení se s ním musí vyrovnávat. Jeho taktika je: proboha, jen ne žádné rozhodnutí zrovna teď! Žije nadějí, že do příštího jara je daleko a věci se mezitím mohou obrátit k lepšímu. Zkrátka chová se defenzívně.

Smutné je hlavně jedno: díky dlouhodobé a vytrvalé propagandě exprezidenta Havla proti politickým stranám jsou dnešní partaje s výjimkou KSČM a Lidovců malé politické kluby. Soustřeďují ve velké míře vypočítavce a excentriky. ČSSD má dnes asi 18 tisíc členů a jsem přesvědčen, že v ní nemají převahu ti první. A na rozhodování těchto osmnácti tisíc záleží nyní osud celé země.

Mladá fronta Dnes 9. února 2004