ARCHIV

Vánoční rozjímání

V průběhu posledních dní jsme zaznamenali dvě zprávy, které se s trochou dobré vůle dají vztáhnout k nadcházejícím vánočním svátkům. (Vánoce jsou totiž svátky míru a mají v našich představách něco společného s náboženstvím).

První zpráva je dobrá. Český prezident se setkal s hlavou nejsilnější církve v České republice, kardinálem Vlkem. Tři čtvrtě roku po nástupu do funkce je sice trochu pozdě, ale prezident tentokrát není jediným viníkem. Kardinál Vlk se totiž v době, kdy Klausovi spolustraníci a koaliční partneři ušili na svého předsedu podraz, jim úplně zbytečně vyslal jakési symbolické gesto přízně. Katolická církev si s sebou zjevně jako relikt minulosti vleče neodolatelné nutkání plést se do politiky. A protože už zapomněla, jak se to dělá, činí tak při těch nejméně vhodných příležitostech.

Vzhledem k těmto okolnostem bylo na kardinálovi, aby učinil první vstřícný krok. To se stalo, pozvání vyšlo z jeho strany a Klaus je přijal. Nebylo by realistické vkládat do setkání obou mužů nějaké nadměrné naděje. Český antiklerikalismus má u nás hluboké kořeny. Pochodeň kdysi zažehli národní liberálové, od nich ji převzali sociální demokraté, pak komunisté, nyní ji pevně třímá ODS. Český antiklerikalismus má cosi společného s antisemitismem. A od populisty Klause se dá jen těžko očekávat, že se postaví proti tomu, co sdílí drtivá většina české veřejnosti. Snad se tedy aspoň obrousí nejostřejší hrany. Navíc setkání nemá být poslední. V každém případě je to lepší než nic.

To je tedy ta dobrá zpráva. Následuje – jinak to u nás nejde – zpráva špatná. Místopředseda vlády Mareš rezignoval na převzetí církevní agendy od ministra Dostála, který mu ji kdysi velkodušně nabídl, nepochybně s vědomím, že to nepůjde. Mareš tvrdí, že se s ministrem kultury nedokázal dohodnout na způsobu předání. Nejspíš však realisticky nazřel, že Poslanecká sněmovna v nynějším složení převod kompetencí nikdy neschválí. Mají v ní převahu zavilí nepřátelé křesťanství (nejen toho katolického). Úřad pro věci církevní (přesněji řečeno jeho nástupce) tedy nadále zůstává v Dostálových rukou. I to má svou logiku: nejpozději od komunistické epochy se u nás prosadilo předsvědčení, že ve věcech církví a náboženství je nejkompetentnější osobou rohatý. Trepifajxl ve funkci ministerstva náboženství je tedy naším českým specifikem, jímž nepochybně v budoucnu oplodníme i UE, usilující o multikulturalitu. Bylo by jen vhodné upravit v tomto směru složení celé vlády. Náš návrh je: ministr průmyslu a obchodu – Viktor Kožený; ministr vnitra: Kájínek (zapomněl jsem, jak se jmenuje křestním jménem); ministr spravedlnosti: Miroslav Grebeníček; ministr zdravotnictví – dr. Rath; atp. A ministr Dostál, průkopník a přední bojovník proti šíření nevědeckých bludů a proti institucím, které toto šíření provozují, by si k vánocům od svého premiéra zasloužil jako zvláštní vyznamenání pedikuru kopyta a červenou mašličku na oháňku.

21. prosince 2003