indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

17.3. -23.3. 2014

České účtování s Babišem

Andrej Babiš v poslední době rozšiřuje svůj vliv v politické i v mediální oblasti. A média se s tím vyrovnávají po svém. Zde je jeden dílčí, ale velmi výrazný příklad.

Událost, od níž se vše odvíjí, je rozhovor, který před týdnem poskytla tomuto serveru ministryně spravedlnosti Válková. Na okraj se zmínila i o deportacích českých Němců po druhé světové válce a velmi nešťastným způsobem bagatelizovala to, co tu prováděla za protektorátu německá státní správa.

Andrej Babiš se své ministryně zastal, kupodivu ne proti poměrně nechutné štvanici rudoprávního typu, kterou vůči ní spustila opozice od Miroslava Kalouska po Kateřinu Konečnou (vida, jak široce rozkročenou máme dnes opozici!), ale proti médiu, které rozhovor zveřejnilo. Hovořil o „takzvaných novinářích“ (další rudoprávní inspirace), kteří prý vytunelovali Lidové noviny, a dal najevo pochybnosti, zda vydavatel Echa24 dokáže prokázat, že byl schopný ze svého uhradit výdaje spojené s jeho provozem. To vzbudilo na mediální scéně jakousi nevoli, která ovšem prorazila na veřejnost dosti zvláštním způsobem. Pozoruhodná je reakce novinářů z časopisu Respekt, který si od svého vzniku buduje aureolu arbitra elegantiae ve věcech politické i novinářské morálky (za pozitivum považuji, že se tentokrát pod své texty podepsali).

V úterý 25. 3. se ozval na respektu.cz Marek Švehla komentářem „Babiš vypadl z role“ (Babišovo vypadnutí z role je ovšem velmi relativní, paušální obviňování a pouštění hrůzy provozuje na veřejnosti už skoro tři čtvrtě roku a vypadnutí z role by vlastně bylo, kdyby toho na chvíli nechal). Švehla připouští, že Babiš ani jako člen vlády, ani jako vlastník novin nemá co novináře mistrovat, je tu ovšem významná polehčující okolnost: „česká scéna zpravodajských médií se propadla do těžko snesitelné hysterie“. Dokladem je Pavel Šafr, „který ještě nedávno dělal bulvár, z něhož mimo jiné kapal neskrývaný protiromský rasismus“ (jen tak mimochodem, další rudoprávní pokus o diskreditaci někoho, s kým nesouhlasíme) a teď „vytáhnul ve jménu „kvality“ do přetažené protibabišovské války“. Čili, Babiš vypadl z role, ale je tu polehčující okolnost: hysterická mediální scéna, to jest Pavel Šafr. Přitom ani zdaleka dnes prý není zdaleka všechno špatně, například kvalita Lidových novin (Babišových, bd) šla evidentně nahoru.

Rovněž 25. března, inspirován zjevně slavným dopisem Václava Havla Gustávu Husákovi, píše panu Babišovi šéfredaktor Respektu Erik Tabery. Proč píše ne o Babišovi, ale Babišovi? Snaží se adresáta pochopit. Pan Babiš je silný podnikatel, silný politik a silný majitel médií, není tedy prý divu, že se mu zatočila hlava. Jeho výrok je nepřijatelný, ale nic prý není ještě ztraceno, pokud se veřejně omluví: omluva totiž dokazuje velkého ducha těch, kteří ji umějí vyslovit. Taberyho dopis by měl pan Babiš chápat jako svým způsobem obranu svého zájmu.

A nastojte – pan Babiš se opravdu ještě tentýž den večer omluvil! Z omluvy cituje pan Tabery jedinou větu, kterou považuje za klíčovou: „Řekl jsem blbost, nechal jsem se vytočit a řekl, co jsem neměl. Byla to chyba.“ Takže pan Tabery uzavírá: „Už mnoho let se mi nestalo, aby politik takto rychle reagoval a snažil se korektně vyslovit, o co mu šlo“.

Jak vidno, ani panu Švehlovi i panu Taberymu stačí ke spokojenosti poměrně málo, a ani náhodou se jim nedá vyčítat, že by snad provozovali přetaženou protibabišovskou válku. Formou kritiky pana Babiše omlouvají a hájí. Je to sice neotřelé, ale zároveň dost průhledné a směšné. Nejde přitom jen o posuzování kvality Lidových novin, ale i o samotnou Babišovu omluvu: chyba je něco mravně neutrálního (např. když někdo tvrdí, že 83 x 94 = 6541 - ve skutečnosti to je 7802). Nikdo jistě nebude po panu Babišovi požadovat, aby prohlásil: zachoval jsem se jako prase. Ale bylo by přece dobré aspoň malounko vykročit za ten neutrální rámec. Navíc když omluva vlastně vyznívá: naletěl jsem provokatérům a to byl z mé strany omyl).

Je opravdu problém dnešní české žurnalistiky v tom, že by nějací bulvární pisálkové (a případně i poskoci Václava Klause, jak se zase psalo jinde) způsobili propad české mediální scény do těžko snesitelné hysterie? A ne v tom, že média jako např. Respekt Babiše podivným způsobem omlouvají, takže když o něm někdo chce psát kriticky (viz naposled Dalibor Balšínek zde), raději se už předem zaklíná, že se nechce profilovat antibabišovsky a nemůže Babiše pominout jen proto, že je ministr financí a předseda druhé nejsilnější strany? Jestli je na naší mediální scéně něco těžko snesitelného, je to pokrytecké svatouškovství a předstíraná nestrannost, provázená dosti hnusnou difamací těch, kteří se s „fenoménem Babiš“ vyrovnávají přímo a bez taberyovských tanečků.

Psáno pro Echo24, 30. března 2014