Slohový úkol pro třetí A

Těsně před vánocemi jsem dostal rodinný úkol: měl jsem pomoci svému vnukovi, tč. žáku třetí třídy základní školy, vypracovat slohový úkol. Zadání z učebnice znělo (cituji):

Z naší spolupráce vznikl následující textík, který byl rodiči nakonec odmítnut s tím, že můj podíl na něm byl nadměrně velký a učitelka by to byla určitě poznala. Asi jo. Aby nepřišel docela nazmar, dávám ho k dispozici aspoň zde.

Byli tu velcí hrdinové, které každý zná. Například Václav Havel.

Pak tu byli docela obyčejní lidé, kteří nebyli ve vězení ani o nich nemluvili v rádiu. Snažili se taky trochu něco dělat. I na nich záleží.

Mojí mamince bylo v roce 1989 sedmnáct let. Chodila pravidelně na demonstrace, účastnila se „Běhů v Třídě politických vězňů“ za osvobození politických vězňů. Chodila na výslechy na StB, a jednou dostala od estébáka jménem Prchal velikánskou facku. Estébák měl po revoluci problémy, rozdal totiž takových facek víc.

Jistě, chodit na demonstrace a občas za to dostat nějakou facku není velká oběť. Ale člověk má dobrý pocit: trochu se snažil a nebylo to zadarmo.

František S., 3. A

20. prosince 2013