Boje o amnestii

V probíhající veřejné debatě jsem chtěl původně jen podpořit hlasy, které jsem považoval za rozumnější (Jan Wintr v Právu, exministr Čermák v Lidových novinách, Petr Suchomel zde). Mezitím se celý spor rozrostl a trochu posunul, což nic nemění na tom, že se rozběhla určitá kampaň, která může posilovat poněkud zlomyslné spekulace o soustředěném tažení „mediokracie“ proti hlavě státu. Tomu bych rád čelil.

Především je tu otázka, co amnestie vlastně je. Zazněly vůči ní námitky více či méně zásadní. Petr Uhl v Právu tvrdí, že nepatří do právního státu, protože relativizuje výkon spravedlnosti. JUDr. Marvanová a TOP09 jsou toho názoru, že ji snad lze tolerovat, ale jen když se týká bagatelních provinění. Jiní (ministr Kalousek) ji chápou jen v zemích, kde jsou političtí vězni, nebo (prof. Přibáň) tam, kde cítí potřebu se s politickými kauzami vyrovnat. Senátorka Horská je znepokojena tím, že amnestie zakládá tlustou čáru za politickými činy a JUDr. Marvanová se navíc ještě domnívá, že každému smíření a odpuštění musí předcházet satisfakce.

Amnestie je milost plošně udělená. Slitování a milosrdenství spravedlnost nepopírá, jen má před ní přednost. Znamená zmírnění její tvrdosti, bez něhož by se nedalo žít: omilostněný dostává šanci, a co si budeme povídat, ta je vždycky nezasloužená. Je příznačné, že v zemi, která byla ještě před časem křesťanská a kde většina obyvatelstva věřila, že jsme kdysi takovou plošnou amnestii bianco obdrželi všichni, se to musí znovu a znovu vysvětlovat a obhajovat. Jde o docela „sekulární“ problém: demokracie, v níž není místo pro slitování a odpuštění, je demokracie jakobínská. Proto má prezident pravdu, když říká, že amnestie je jistým výrazem smíření a odpuštění jako principu, na nějž bychom uvnitř státu neměli rezignovat.

Hysterie, která se po vyhlášení amnestie ve veřejnosti a v jejím intelektuálním předvoji zvedla, je dosti znepokojivá. Boj s korupčníky a tuneláři dostal vyšší obrátky. Na internetu se šíří petice (podepsaly ji už desetitisíce, snad statisíce lidí), zní místy hrozivě: Každý příští „pachatel dobra“ si má dobře rozmyslit, zda bude následovat prezidentův příklad. Senátoři si chtějí na amnestii stěžovat u Ústavního soudu, je prý v rozporu s Listinou základních práv a svobod. JUDr. Samková hodlá podat na prezidenta trestní oznámení. Ve školách a v úřadech sundávají ze zdí prezidentovy portréty. Jakýsi vtipálek (pan Fenič, který je pod tím podepsán, to prý nebyl) navrhl po Klausovi pojmenovat ruzyňskou věznici. S lidem se jako obvykle solidarizují i multimilionáři (pp. Radim Jančura, Jiří Šimáně, Stanislav Bernard ad.). I v médiích, která dosud úzkostlivě dbala na politickou korektnost (ČT, Právo) se neobvykle často objevují záběry na amnestované Romy a jejich blízké. Nechybí ani neslušná argumentace ad personam: ministr Schwarzenberg je proti amnestii, která vzbuzuje podezření, že je šitá někomu na míru. Atmosféra mi poněkud připomíná boje proti pochybovačům o Rukopisech (z historie dávnější) nebo Antichartu (z historie, kterou ještě pamatuji). Tedy abych nepřeháněl: vypadá jako nechtěná parodie na obojí.

Jak už to v životě bývá, boj za dobrou věc se pojí i s pragmatickými politickými zájmy: ČSSD hodlá vyvolat v Poslanecké sněmovně hlasování o důvěře, samozřejmě nikoli prezidentovi, nýbrž premiérovi, který amnestii kontrasignoval a má na ní spoluvinu. V TOP09 za nic nemohou, prezident ani premiér je předem neinformovali, jsou sice toho názoru, že amnestie je katastrofa, ale důvod k hlasování o důvěře tu není, premiér svým podpisem prý jen stvrdil, že vláda hodlá zajistit výkon prezidentova rozhodnutí (předčasné volby by zjevně pro TOP09 mohly být katastrofou ještě větší).

A nelze bohužel nechat stranou ještě jeden aspekt věci: prezident ve funkci končí. Asi se mu moc nechce a jistě nechce vyklidit politickou scénu úplně. Jeho pozice však bude nejspíš oslabena. Je mi líto, ale celé tažení proti amnestii má v této souvislosti přídech jakéhosi hyenismu.

Společenská atmosféra posledních dní nepřeje věcnosti a kritickému odstupu. Je přitom zjevné, že zejména „aboliční“ část amnestie si jistou kritiku zasluhuje (byla to od prezidenta zbytečná provokace, svědčící o celkové neplodnosti sporu mezi „klausovci“ a „havlovci“). Hysterie taky nepochybně ovlivní průběh nadcházejících prezidentských voleb. Jak, těžko odhadnout, ale nedá se čekat, že ten vliv bude příznivý, protože hysterie nepřeje střízlivému rozhodování.

Je zjevné, že sám odcházející prezident během výkonu své funkce přispěl k divoké polarizaci české společnosti. To nic nemění na tom, že teď a v této věci je třeba se ho zastat.

Mladá fronta Dnes 10. ledna 2013