indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

12.3. - 17.3. 2012

Češi a Evropská unie

Podle průzkumu STEM dramaticky klesá důvěra obyvatel České republiky v Evropskou unii obecně a v Evropský parlament zvlášť. Zatímco v letech 1994-2010 se pohybovala setrvale mezi 50 a 60%, poté spadla až na nynějších 37%.

Samozřejmě, s procenty je to vždycky ošidné. Nicméně tak výrazný rozdíl si nemůže žádná agentura úplně vycucat z prstu, zvlášť když se dá z okolností docela dobře vysvětlit.

Důvěru v EU jako v celek už delší dobu podrývá vleklá krize eurozóny, která postihuje i státy, jež jsou zatím mimo ni. Autoritářské manýry, které projevila Evropská komise vůči Maďarsku, neudělaly v Česku dobrý dojem, a trochu zvláštně působí i inspekce z Bruselu, která přijíždí prošetřit nakládání s eurodotacemi shodou okolností krátce poté, co Nečas nepodepsal fiskální pakt (to poslední se ale do průzkumu asi už nepromítlo). K tomu je třeba připočíst vliv Klausova euroskepticismu, KSČM a přidružených iniciativ. Propadu se tedy nelze příliš divit.

Pokud jde o Evropský parlament, je nedůvěra ještě pochopitelnější. Tento orgán získává čím dál tím víc image instituce zároveň drzé a směšné, což se nyní pěkně ztělesnilo i v osobě jeho nového předsedy. Je ovšem třeba zdůraznit, že nedůvěra vůči nynější podobě Evropského parlamentu podle průzkumu ještě nutně neznamená nedůvěru vůči EU (EP důvěřuje 30%, EU 37%).

Daleko pozoruhodnější je zvláštní převrácenost ve vztahu k EU, pokud jde o stoupence velkých parlamentních stran. Voliči demonstrativně „proevpropské“ ČSSD jsou výrazně euroskeptičtí (32%), zatímco mezi přívrženci ODS, o niž není pořád ještě jasné, je-li Nečasova, Klausova nebo koho vlastně, se Unie těší podpoře celých 61%.

K tomu je třeba říci: polistopadový převrat znamenal pro Čechy návrat z Ruska, kam se skoro dobrovolně odebrali v druhé polovině čtyřicátých let (trochu je omlouvá, že to nedělali s chladnou hlavou a se zvážení všech možných důsledků) na Západ, tj. do Evropy. Jistě, v Evropě jsme odjakživa, ale to platí jen zeměpisně, ne politicky. Vrátili jsme se, a náš návrat se ztělesnil v členství ve dvou institucích, v NATO a EU. Obě jsou v jakési vleklé krizi, nedokázaly se zatím úplně vyrovnat s tím, jak se po rozpadu Ruského bolševického impéria změnila situace na mezinárodní politické scéně. Ta krize je teď i náš problém. Řešit ji např. přeměnou EU v šaškovské něco, co by připomínalo meziválečnou Společnost národů, je nesmyslné.

Z toho hlediska je logické, že a proč jsou proti NATO a EU komunisté. Vůbec nepochybuji o tom, že generalita ČSSD a zejména její předseda jsou upřímně proevropští: ale občas to vypadá tak, že stojí v čele komunistického vojska. Opravdu si toho ještě nevšimli? Naproti tomu elektorát ODS zatím úplnému „euroskepticismu“ nepropadl. Jistě, oficiální stanovisko Klause a jeho stoupenců je „jsme pro EU, ale…“

V tom, že se Klaus a komunisté „hard“ i „soft“ dosud plně neprosadili, je jakási naděje. Nebylo by však dobré jí příliš propadnout: bohorovná bezstarostnost ve vztahu k nynějšímu zahraničněpolitickému zakotvení České republiky by se nám mohla velmi nevyplatit.

20. března 2012