indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

5.3. - 10.3. 2012

Čunkiáda na třetí

Smysl následujících řádků nemůže být vyčerpat problematiku procesu s pány Bártou a Škárkou. Jde mi jen o pár poznámek k debatě, která mi připadá příliš košatá a zároveň neurčitá.

Začnu od konce, politickým rozměrem věci. Formálně jde o proces se stávajícím funkcionářem Věcí veřejných, nikoli nejčelnějším, a s funkcionářem významným, leč bývalým. Veřejné pojednávání případu, zejména jeho okolností, poškozuje stranu jako celek. To je ovšem problém strany, ne soudu. Ve hře je existence strany po příštích parlamentních volbách, i existence vládní koalice: ta je na jejích hlasech závislá. a nenechme se klamat nejapným vtipkováním novinářských lobbyistů ČSSD o „veverkách“ – kdyby mezi poslanci VV najednou vytryskl dosti silný „obrodný proud“, s veverkováním by byl rázem konec. Případ ovšem taky kompromituje celý český politický systém. Nejde o spor, týkající se ideové orientace strany (jako tomu bylo u zelených) ani o soukromou záležitost jednoho, byť čelného funkcionáře, která s fungováním strany vůbec nesouvisí (Čunek).

Dalším pozoruhodným momentem je angažmá prezidenta republiky. Nenapadl soud přímo, ale vyjadřoval se dost tvrdě: jde podle něho o reality show v přímém přenosu a zároveň ničivý zásah proti politickému systému. Klaus jako obvykle silně přehání, zprostředkování soudního jednání v přímém přenosu by mělo být v demokratickém státu nepřípustné, soudce pouze umožnil účast médií při soudním jednání. Prezident taky hovořil o tom, že se tu probírají věci, které nejsou předmětem soudního sporu a že nás to celé všechny zásadním způsobem nesmírně poškozuje. Nu, cosi na tom je, i když těžko se zbavuji dojmu, že to poškodilo zejména naděje, které pan prezident do strany a pana Bárty vkládal s ohledem na svou politickou budoucnost. A především: nejvyšší představitel exekutivy se vyjadřuje, dejme tomu nepřímo, k probíhajícímu trestně právnímu procesu. Přitom má zcela legální možnost, jak do něho hned zasáhnout: totiž udělením milosti panu Bártovi. Chápu, že se mu do toho moc nechce.

Je tu ovšem právní problém (upozornil na něj ve čtvrtečních LN poslanec Křeček). Bárta a Škárka jsou obviněni z podplácení, případně přijetí úplatku (§331 a 332 hlavy X., díl 3 Trestního zákoníku). Obojí se musí dít „v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu“. Lze však tyto paragrafy na „platby“ za loajalitu v politické straně aplikovat?

Podstatné je něco jiného: jde v případě Věcí veřejných vůbec o politickou stanu, nebo o subjekt jiné povahy, který se jako politická strana pouze prezentuje, protože je to pro něj výhodné? Strana vznikla mj. z bezpečnostní agentury, tedy z podnikatelské aktivity velmi specifické povahy. Je podezření, že její faktická mocenská struktura neodpovídá formálnímu rozvržení stranických funkcí. Dále je podezření, že stranický vliv se uplatňuje nestandardními způsoby (poplatky za služby minulé i budoucí), že zdrojem informace o vnitrostranickém životě jsou ve velké míře vzájemné odposlechy členů. Otázka tedy je, nakolik je takto upravený vnitrostranický život v souladu se Zákonem o sdružování v politických stranách a hnutích (a s Listinou základních práv a svobod). O této věci je ovšem kompetentní rozhodnout jedině Nejvyšší správní soud.

Závěrem dvě otázky: za prvé, problém Věcí veřejných jako takových. Můj osobní názor je, že jsou ostudou českého politického systému. Na jejich strmém vzestupu mají zásluhu nejen jejich iniciátoři, ale i mamlasové, kteří pod heslem „vyměňte politiky“ zařídili mj. výměnu nepřitažlivých, ale standardních politických stran (Zelení, KDU-ČSL) za tento patvar. Nepochybně budou ve svém úsilí pokračovat, a tak se můžeme těšit, že pana Bártu vystřídají na nejvyšší politické úrovni pánové Babiš a Randák. Už se těšíte?

A dále: prezident republiky a jeho politické angažmá. Snaží se velmi cílevědomě využívat nejasné formulace v Ústavě (zabudovali je tam kdysi stoupenci Václava Havla, to jsou ty paradoxy) k faktickému rozšiřování svých pravomocí. Poslední novela ústavy v tom mohla udělat trochu pořádek, udělala pravý opak. Zbývá jediná možnost: ústavní žaloba na prezidenta za „velezradu“. Kdosi už tuším v Právu upozorňoval, že slovo je nepatřičně patetické, nejde taky o to, vyobcovat prezidenta z národa, spíš touto cestou upřesnit, co mu přísluší a co ne. Jde v podstatě o podezření, zda prezidentovi nelze vytknout pohrdání ústavou a zákony. Ve věci jmenování soudců (případ Petra Langera), ve věci odvolávání ministrů (případ Pavla Dobeše), ve věci zásahů do zahraniční politiky). Žalobu podává Senát: možná, že by se ČSSD měla zaměřit na toto místo na směšné pokusy o svržení vlády, na které nemá. Čas je do 1. října, než začne platit nová úprava ústavy. Pak už to nepůjde.

Lidové noviny 13. března 2012