ARCHIV

Bez kritiky minulosti není budoucnost

Více než sto signatářů z České republiky a dalších středoevropských zemí podpořilo prohlášení nazvané „Bez kritiky minulosti není budoucnost“, které je reakcí na diskusi ve středoevropských zemích o plánu na zřízení Centra proti vyháněním v Berlíně. Prohlášení upozorňuje na to, že není možné udělat, jak někteří navrhují, tlustou čáru za minulostí, dokud nebudou náležitě kriticky zhodnoceny tragické události po skončení 2. světové války. O těchto událostech by se mělo otevřeně diskutovat. Signatáři prohlášení se staví zejména proti alibistické tezi, že vyhnání Němců z východoevropských zemí bylo ospravedlnitelné předcházejícím německým terorem. Zdůrazňují, že bylo v rozporu s lidskými právy a demokratickými principy už v době, kdy bylo plánováno a provedeno.

Mezi signatáři jsou mj. filozof a kněz Tomáš Halík, poslankyně a herečka Táňa Fischerová, evangelický duchovní Miloš Rejchrt, publicisté Jan Rejžek, Vladimír Just, Vladimír Kučera, historik Emanuel Mandler, politolog Jiří Pehe, synodní senior Českobratrské církve evangelické Pavel Smetana, kněz Anton Otte, nakladatel Alexander Tomský, publicista Petr Uhl, ekonom Tomáš Ježek, vydavatel a lékař Jan Martin Stránský, a spisovatelé Ivan Binar a Zbyněk Hejda. Prohlášení pomohl připravit a podepsal ho i editor Událostí. Jeho text zatím nebyl zveřejněn (vyšla pouze zpráva v Mladé frontě Dnes), proto ho zde dávám k dispozici. Všechny podpisy doplním během dnešního dopoledne.

Text prohlášení:

Od počátku devadesátých let minulého století se Německo spolu se svými postkomunistickými sousedy pokouší uzavřít otázku vyhnání německého obyvatelstva z těchto zemí. Snaha přemostit nedostatek porozumění oboustrannou dobrou vůlí nakonec vyústila v jakýsi kompromis. Zúčastněné země respektují skutečnost, že mají na události v některých ohledech různý názor. Shodují se ovšem v tom, že křivdy, jež se staly, náleží minulosti a že je třeba se zaměřit na budoucí spolupráci.

Dnes je zjevné, že toto řešení se neosvědčilo. Neusmířená minulost znovu a znovu rušivě zasahuje do přítomnosti. Ve sporu o Centrum proti vyhánění, jehož zřízení navrhla německá Nadace vyhnaných z vlasti, dostaly neshody mezinárodní rozměry: proti projektu se vyjádřila řada intelektuálů z Německa, středoevropských i dalších zemí.

Zainteresovaní politici i protestující intelektuálové se shodují v tom, že vyhnání Němců z východoevropských zemí bylo důsledkem zločinné politiky nacistického Německa. Je údajně zavrženíhodné z dnešního hlediska a jakékoli vyhánění je třeba odsoudit pro budoucnost.

Jsme přesvědčeni, že tyto dvě zásady je nutné doplnit a opravit. To, že vyhnání Němců z východoevropských zemí bylo podníceno německým terorem, je vysvětluje, ale neospravedlňuje. Bylo v rozporu s evropským pojetím lidských práv a s demokratickými principy už v době, kdy se odehrálo. Proto je zapotřebí je jednoznačně a bez vytáček odsoudit. Pokud se na tom lidé ze zemí, kterých se problém týká, nedokážou shodnout, zůstane ve společných základech evropské jednoty nebezpečná trhlina. A pokud se na tom shodnout dokážou, bude možné o věcech, jako je Centrum proti vyhánění, debatovat podstatně věcněji a méně hystericky, než tomu bylo dosud.

Praha, 6. října 2003