Proč má ODS problém

„ODS dostala výprask“, zní unisono ze stránek našich deníků. Je otázka, s čím výsledky komunálních voleb srovnáváme (senátní zatím těžko srovnávat, navíc v MfD např. píšou, že výsledek prvního kola je pro ČSSD historicky nejlepší, protože postupuje 22 kandidátů – přitom před dvěma roky jich postoupilo 26). Poslední volby byly v květnu t.r., do PS. Srovnání je obtížné, ale nikoli nemožné: ODS prohrála s ČSSD, ne o moc, ale prohrála. Vzhledem k dobrým výsledkům jejích potenciálních spojenců, TOP09 a Věcí veřejných, bylo sociálním demokratům jejich vítězství na nic.

V těchto volbách prohrála ODS úměrně květnovým výsledkům. Bylo tu ovšem několik problémů. Za některé nemůže: její partneři se příliš neprosadili na komunální úrovni. Jsou to nové strany, proniknout do nižších pater politiky je namáhavá práce. Dvojnásob namáhavá tam, kde je strana aspoň zčásti zatížená tradicí kavárenských debatních klubů – jejich účastníci mají často problém obléci si holinky, vyrazit do blátivého terénu venkova za podzimních plískanic a vysvětlovat lidem, kteří nevědí, kdo to je Francis Fukuyama, proč jsou pro ně důležití. Také strana, která se rozhodne organizovat se po internetu (každý straník má právo se vyjádřit), je sice paradoxně snadno manipulovatelná, ale zároveň virtuální, což se projeví nejzřetelněji právě v komunálních volbách. Tak ODS zůstala, řečeno s panem Jakešem, jako kůl v plotě.

Za jiné věci ovšem ODS může, a to moc: strana se na několika místech rozštěpila (Budějovice, Kladno), vyšly na povrch různé skandály (Kolín), totálně se zkompromitovala její pražská organizace. Výsledky Nečasovy perestrojky jsou skrovné: zvlášť v Praze zvolili techniku, která se v listopadu 1989 neosvědčila vedení KSČ. Tenkrát sice vyhnali Jakeše, ale Štěpán a spol. zůstali dřepět na svých místech. Tenkrát veřejnost zasáhla bleskově, nyní (máme svobodu a demokracii) ve volbách.

Nejde ovšem jen o pana Nečase. Strana je v dezolátním stavu už od nástupu Mirka Topolánka do čelné vládní funkce. Topolánek udělal (možná neobratně) jedinou věc, kterou mohl a měl udělat: pokusil se postavit na vlastní nohy. Okamžitě se zvedla mohutná vnitrostranická opozice v čele s Prahou, spousta potentátů včetně nynějšího pražského předsedy chodila pilně čistit kliky na Hrad, a nakonec se pomocí „bezbombních atentátníků“ typu pana Tlustého podařilo sice vyhnat Topolánka nejprve z premiérského křesla, a pak, za činné účasti pana Nečase, vykopat z předsednického postu ve straně. Zároveň se kdysi vzkvétající a silná stranu proměnila v kůlničku na dříví. V nepořádku se dařilo a daří různým „kmotrům“, jak se dnes ohleduplně říká darebákům. Vyhodit údajného zloducha a proměnit stranu v kůlničku na dříví je poměrně jednoduché, bourat se dá snadno. Udělat z trosek něco kloudného je podstatně složitější. Novému vedení (Nečas. Němcová, za zády s hradním pánem) se, jak ukazují výsledky voleb, za tím nepodařilo skoro nic. Ale nezoufejme – třeba příští víkend všechno napraví.

lidovky.cz 18. října 2010