Macháček a lobbismus

Napsal jsem do Lidových novin článek o tom, že v našem pravicovém tisku již několik let řádí mediální lobby, která původně podporovala zájmy protitopolánkovské opozice v ODS, šla Topolánkovi po krku a výrazně přispěla k jeho pádu, že nyní, poté, co se recyklovala stará dobrá klausovská strana, orientuje svou pozornost na TOP09 jako na hlavního politického soupeře takto recyklované odéesky – a že na obojí byl a je dosti hnusný pohled. Jan Macháček to na svém blogu („Štvanice aneb Doležal je také mediální lobby“ interpretuje tak, jako bych tvrdil, že u nás existuje jakási jednotná „celostátní“ mediální lobby, která provozuje nejrůznější štvanice. To jsem samozřejmě netvrdil, protože to (zaplaťpánbůh pořád ještě) není pravda.

Pan Macháček má jiný názor než já na kausu Toskánsko.Prý se prokázalo, že se politici ODS a ČSSD stýkají s lobbyisty a šéfem státní firmy na dovolené, že Marek Dalík je velmi pravděpodobně majitelem jisté vily, politici prý přijímají dary v podobě zapůjčených jachet a výletů na zapůjčených jachtách. Šlo prý o řadu důležitých odhalení ve veřejném zájmu. Ve skutečnosti někdejší šéf zahraniční rozvědky Karel Randák, kterého Topolánek vyhodil, dodal MfD fotografie (prý je ani nepořídil, ani nezařídil jejich pořízení, nejspíš je našel někde na WC), z nichž vyplývá, že se pár lidí, o nichž mluví Macháček, potkalo na molu. Nic víc. O vlastnictví vily macháček říká, že „pravdu nelze dohledat“. Randák se kromě toho vychloubal, že dodá další kompromitující materiály, nestalo se. Čili velmi málo obsažné sdělení od velmi málo věrohodného zdroje, jehož zjevným cílem byla kompromitace tehdejšího předsedy ODS.

Pan Macháček se dále zastává svého kolegy Daniela Kaisera. Ten uvedl v článku, z nějž jsem citoval, že ministr Schwarzenberg usnul a hlasitě chrápal na jakési schůzi, že místopředseda TOP09 Kalousek označuje „mezi blízkými“ premiéra Nečase nepublikovatelnými výrazy, že kdesi „neveřejně“ nazval Bohuslava Sobotku malým Goebbelsem, a že ministru Kocourkovi řekl, že ODS výhledově zničí (Kocourek to sice nepotvrdil, ale v ODS je to prý „veřejným tajemstvím“). Podle Macháčka odvedl Kaiser kus docela zajímavé práce. Podle mne uvedl několik nepodložených pomluv. Jak to pojmeme, je věc vkusu, proti Macháčkově gustu žádný dišputát. Macháček dále tvrdí, že v USA je prý něco podobného běžné, protože tam se v knihách, založených na „insider“ informacích z Bílého domu, dočeteme, kdo je lídrem debat, kdo rychle ustupuje, kdo je dogmatik, kdo byl nepřipraven, kdo přišel pozdě – uvedené případy jsou bohužel něco jiného než kdo hlasitě chrápal, kdo pojmenoval oponenta soukromně nepublikovatelným výrazem nebo ho údajně označil za Goebbelse. Hranice mezi zajímavou prací a prasárnou jsou tam, řekl bych, o něco ostřejší než u nás.

Pokud jde o kausu Kopřiva, jejím jádrem je sdělení, že od Kopřivy vede linie k Bartákovi (dnes poradci ministra Kalouska) a k samotnému Kalouskovi, který byl v polovině 90. let náměstkem ministra obrany. Tyto souvislosti jsou v rovině čiré spekulace, i když to Macháčkovi připadá docela zajímavé. Účelem je oslabit Kalouskovu pozici, protože poté, co se podaří ho se skandálem odstavit, nebude už TOP09 pro ODS vážným soupeřem.

Zcela zásadní a pozoruhodná věc ovšem je, jak Macháček rozumí slovu lobby a lobování. Příkladem mediální lobby jsem mu já, protože píšu do novin, rozhlasu i na svůj blog texty prakticky každý den (nemělo by se s tím něco dělat?) a média mne za to – alespoň jak doufá – platí. To znamená, že mediální lobby je každý, kdo publikuje v médiích a bere za to peníze. A vlastně lobbistou je každý, kdo u nás něco dělá a bere za to peníze. Ve skutečnosti mediální lobbista je novinář, který prosazuje zájmy nějakého politického uskupení nebo nějakého politika. Zda ze to bere peníze, se většinou nedá potvrdit ani vyvrátit, předpokládejme tedy, že to naši mediální lobbisté dělají z čirého idealismu. Takže lobbyisté, op nichž jsem mluvil, jsou ti, kteří v pravicových médiích rozpoutáváním neprůkazných kampaní oslabovali pozici předsedy ODS Topolánka, který se pokusil emancipovat od Klause a jeho dogmatismu a překlenout propast, která se před třinácti lety v občanském politickém táboře otevřela „sarajevským atentátem“ větší vstřícností k politikům z Havlova okruhu (zelení). A dělali to v zájmu vnitřní opozice v ODS, inspirované z Hradu. A kteří teď dělají totéž pro již „normalizovanou“ ODS, s tím, že soupeř se změnil (je to teď TOP09). Tito lidé se velmi liší od „obyčejných komentátorů a novinářů“, kteří jsou nezávislí nikoli na médiích, ale na politických tlacích zvenčí, respektive nenaslouchají ochotně objednávkám zvenčí. A kterých je možná ne většina, ale určitě hodně. Povinností nezávislého publicisty je kritický odstup k praktické politice. To neznamená, že by se nesměl zastat politika, jenž se octne v úzkých, protože se svým správným názorem nebo se svou správnou politikou je v menšině a v defenzívě.

Nedivím se ovšem panu Macháčkovi, že zrovna tomuhle nerozumí. Pokud se pamatuji na jeho články, které psal kdysi do MfD (od té doby ho, přiznám se, nečtu), představoval tehdy, v prvních pěti letech nového tisíciletí, jakýsi zrcadlový obraz Petra Žantovského nebo Petra Štěpánka.

12. září 2010