indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

23.8.- 28.8. 2010

Rakouský sen o neutralitě

Jsem si vědom, že se pohybuji na kluzkém terénu. Jednak nejsem ani trochu odborník na mezinárodní právo, a jednak a hlavně, hrozně nerad bych přispíval – byť jen špetkou – k tomu, aby česko-rakouské vztahy, už tak dost špatné (a česká strana na tom má nezanedbatelný podíl) byly ještě horší. Chci dát průchod jen svému zmatku, pokud jde o problém neutralitÿ v dnešním světě. Zmatku člověka z ulice.

Rakouský ministr obrany Norbert Darabos (SPÖ) se na konferenci v Alpbachu vyslovil pro stoprocentní dodržení neutrality, tak, jak byla vyhlášena v roce 1955. Znamená to rezignaci na možnost přistoupení k NATO, kterou v roce 2001 tehdejší rakouská vláda prosadila proti hlasům SPÖ.

Co je to vlastně neutralita? V nejjednodušší podobě prohlášení vlády státu, že v době, kdy je v bezprostředním sousedství na obzoru válečný konflikt, nebo ten konflikt už vypukl, se do něj z těch či oněch důvodů nebude nijak vměšovat. Neutrální postoj k válečným konfliktům se může během času stát trvalým atributem politiky státu: tak je tomu např. v případě Švýcarska nebo Švédska.

Problém je, že nestačí, když nějaká země neutralitu vyhlásí. Pokud je nevelká, slabá a leží mezi těmi, mezi nimiž se schyluje ke rvačce, je nutné, aby její neutralitu uznali i oni, a oba. Obrazně řečeno: je poměrně neúčinné, když člověk vyhlásí slavnostně svou nepoživatelnost ve společnosti dvou hladových lidožroutů.

Neutralita (opět obrazně řečeno) se stává problematickou, když se dotyčný rozhodne zachovat nezúčastněný postoj v situaci, kdy před jeho očima dva rabiáti znásilňují bezbrannou holku. Ať se pak brání, jak se brání, těžko ze sebe setřese pověst zbabělého skunka. Tohoto obrazného případu lze ovšem snadno zneužít – našli se např. idioti, kteří vytýkali neutralitu v druhé světové válce ze všech stran obklíčenému Švýcarsku.

Ke cti rakouského ministra je třeba konstatovat, že se nechce úplně vzdát vojenské angažovanosti ve věci míru a spravedlnosti všeobecně. Rakousko by se ovšem mělo omezit na humanitní pomoc, prevenci konfliktů, stabilizaci v postkonfliktních oblastech a operacích na udržení míru. To zní nějak moc mírumilovně, zvlášť když ministr chce preferovat účast v jednotkách OSN (jejich efektivnost lze shrnout do jediného slova: Srebrenica) a v bojových uskupeních EU, které jsou v této chvíli spíše virtuální povahy. Je taky třeba zdůraznit, že ministr zahraničí Spindelegger (ÖVP) vyjádřil rovněž v Alpbachu jistý odstup od plánů svého kolegy.

V dnešní době je spousta problémů, kde je neutralitu těžké si představit: např. neutralita v izraelsko-palestinském konfliktu je bohužel projev zbabělého mnichovanství. Neutralita v konfliktu mezi radikálním islámem a „křižáky a sionisty“ je iluzorní, protože „islámští bojovníci“ ji nikdy nebudou vážně respektovat.

Koncept pana ministra se zjevně opírá o melancholickou vzpomínku na dobu, kdy rakouskou neutralitu respektoval jak demokratický Západ (Rakousko smělo být fakticky jeho součástí) i vypočitatelné ruské komunistické impérium, které sice o válečném konfliktu stále žvanilo, ale ve skutečnosti na něj ve své zbabělosti nikdy nepomýšlelo.

Bohužel, tyto idylické časy jsou už nenávratně pryč.

lidovky.cz 31. srpna 2010