Na jásot je ještě čas

Základní otázka nad právě proběhnuvšími volbami je: kdo prohrál a kdo vyhrál. Odpovědět se dá obtížně a nanejvýš z poloviny.

Především je třeba opravit jeden optický klam. Nemám zálibu v tom, šlapat po těch, co už jsou na zemi, a s většinou kolegů a výjimečně i s panem prezidentem se shodnu na tom, že Jiří Paroubek se se svou porážkou vyrovnal, jak se zdá, promptně a důstojně. Přesto z věcného hlediska musím konstatovat: v těchto volbách neprohrála levice. Prohrála arogance, neslušnost, autoritářské manýry a hlavně choutky. Předseda ČSSD se přitom měl od koho učit: to vše provozovala ODS zejména v období slabého Špidlova kabinetu měrou vrchovatou. Nynější lídr a budoucí předseda ODS Nečas patřil tenkrát do nejužšího týmu mladých Klausových raťafáků. Musíme doufat, že léty zmoudřel, je to obratný politik a v závěru nynější kampaně, když na něm spočívala tíha duelů s Paroubkem, se choval rozhodně, ale korektně. To, co ODS musela v posledních čtyřech letech vytrpět, byla odplata za její minulé hříchy. A protože hřešit je lidské (a časté), není ani záhodno, aby „prohrála levice“ v tom smyslu, že bude zadupána do země (mám jakési podezření, že pan Paroubek o podobném zacházení se svými politickými oponenty snil). Koalice, jejíž vedoucí součástí bude ODS, musí být pod tlakem a kontrolou opozice (v tomto případě levice) a opozice (tj. levice) k tomu musí na půdě Poslanecké sněmovny dostat potřebné instrumenty.

A teď, kdo vyhrál? Nejvděčnější odpověď zní: voliči. Ve starobylejší formě „náš lid“. Tím si člověk u čtenáře každopádně šplhne. Viděl bych to diferencovaněji. Lidé odmítli aroganci, neslušnost a autoritářství. Zároveň mám dojem, že v dost velké míře podlehli stupidním populistickým návrhům, např. návrhu obracet pomocí „kroužkování odzadu“ kandidátky naruby. Sklon k líbivým, jednoduchým a přitom hloupým řešením nám z minulosti zůstal.

Zdá se tedy, že i tady je pšenice smíchaná s koukolem. Máme tu novou garnituru poslanců. Dvě relativně silné nové strany. Alespoň u jedné z nich přitom přesně nevíme, co si od ní můžeme slibovat. Porazit někoho, protože známe jeho slabiny, je v pořádku, ale je to jen ta snadnější část úkolu. Složitější je pozitivní stránka: nahradit ho někým, kdo bude lepší. Zda se to povedlo, vyplyne teď z jednání u prezidenta i z jednání mezi stranickými špičkami. My se na to můžeme koukat okýnkem televizních obrazovek, tak, jako se v Orwellově Farmě zvířat zvířátka koukala okýnkem do hospody, kde tenkrát bohužel zasedli za společný stůl farmáři a čuňata. Povedlo se nám to lépe? Nezapomeňme, že ten ponurý závěr Orwellova příběhu plyne z toho, že na začátku zvířátka po právu vyhnala zlého hospodáře, ale bohužel si na jeho místo zvolila prase.

lidovky.cz 31. května 2010