Jeho milost

Prezident Klaus udělil tento měsíc milost člověku odsouzenému na pět a půl roku za podíl na leasingovém podvodu (spolu s kolegou vylákal od leasingových společností přes sedmnáct milionů Kč). Podle jediného komentáře, který k případu zazněl z Hradu, tak učinil proto, že pachatel byl až do té doby bezúhonný a peněžitý trest, který mu soud uložil, už splatil.

Jakékoli další informace nebude prezident sdělovat. Není ostatně podle ústavy povinen svá rozhodnutí o udělení či neudělení milosti zdůvodňovat.

Klausův předchůdce v úřadě Václav Havel si v těch případech zpravidla vyžádal dobrozdání ministra spravedlnosti. I když podle ústavy nemusel.

Bylo by zajímavé zjistit, zda odsouzený o milost zažádal, nebo zda se prezidentská milost na něj snesla z výšin pražského Hradu bez jeho přičinění. Prezidentská milost by se tím dostala takřka na úroveň Milosti Boží, kterou si také člověk nemůže nijak zasloužit, a sám prezident by se ocitl svými kompetencemi a jejich realizací v bezprostřední blízkosti samotného Hospodina. Tím by taky neobyčejně vzrostl nárok, který vznáší na lásku občanů (vlastně bych měl napsat „svých občanů“, ale to prozatím pořád ještě zní divně).

Prezident by, pokud budeme pokračovat v rozvíjení této myšlenky, měl mít právo omilostňovat i ty, kteří nic neprovedli. Vždyť co si budeme povídat, nelišíme se od sebe navzájem tím, že někteří něco provedli a jiní ne, ale tím, že hřeší všichni, ale jen na některé to praskne.

Případ omilostněného podvodníka vynikne při srovnání s případem komunistické prokurátorky Brožové-Polednové. O milost zde prezidenta požádala nejvyšší státní zástupkyně Vesecká. Brožová-Polednová byla podobně jako výše zmíněný podvodník řádně a spravedlivě odsouzena, jsou tu však jisté okolnosti, které by umožňovaly zmírnit cestou milosti tvrdost rozsudku (plně je člověk dokáže ocenit, až když je mu sedmdesát a víc). Zde se však prezidentova milosrdnost dostává do rozporu s jeho citem pro spravedlnost (totiž pro spravedlivé rozhodnutí jeho vleklého sporu s drzou soudní mocí, která mu podle jeho přesvědčení vytrvale leze do zelí). V tom případě musí jít nějaká šestaosmdesátiletá stařena stranou.

Z toho plyne, že omilostněný podvodník je vlastně dítě štěstěny. Je hluboko pod prahem citu našeho prezidenta pro spravedlnost, protože se na rozdíl od Brožové-Polednové bezděčně nepřipletl do cesty jeho politickým ambicím.

lidovky.cz 24. července 2009