In memoriam Tomáše Julínka

Titulek je samozřejmě míněn obrazně, jde o politické, nikoli skutečné úmrtí.

Čunkova rezignace otevřela premiérovi nečekaně dveře k dlouho vyhlašované zásadní rekonstrukci vládního týmu. Jedinou zcela pozitivní součástí proměny je právě odchod Jiřího Čunka, který dostal premiér darem od lidovců. Z nejvyššího patra politiky odchází člověk, který tam nepatřil a dostal se tam jen podivnou souhrou okolností. Vzhledem k tomu se uleví úplně všem, možná i panu Čunkovi.

Pokud jde o ostatní změny: rošáda Řebíček – Bendl je politický obchod a nic jiného. Výměna ministryně Stehlíkové za Michaela Kocába je nepodařený pokus Bursíka a spol. opakovat úspěšný tah se Schwarzenbergem. Do zeleného hnízda bylo sneseno další kukaččí vejce Pravdy a Lásky (Pravda a Láska vlastní hnízda stavět neumí) a premiér bude mít z nového přírůstku brzy vrásky až na zádech. Ještě že na tom resortu skoro vůbec nezáleží!

Výměna ministra Julínka tak zůstává jediným významným voluntárním aktem předsedy vlády. A taky základním problémem celé „rekonstrukce“. K tomu se sluší říci:

Za prvé, Julínek byl jediný ministr, který musel už z povahy svého resortu dělat nepopulární kroky, sahající do kapes voličů.

Za druhé, už během krátkého času se ukázalo, že jeho úsilí mělo nepřehlédnutelná pozitiva.

Za třetí, vzhledem k povaze těch kroků se stal snadným terčem bezohledných populistů z ČSSD. Jejich kampani podlehly malé strany koalice, vznášející se nad propastí politického nebytí a tlačily na Julínkův odstřel. Připomíná to vzdáleně zápletku ze známé Dürenmattovy hry Návštěva staré dámy.

Shrnuto a podtrženo: vykopnutí ministra Julínka má symbolický význam. Vláda se ze slabosti zříká toho, co se – bez jejího přičinění, ovšem – stalo symbolem jejích reforem. Reformy mají i tvář pro občana nevlídnou. Nedělají se totiž pro současnost, ale pro budoucnost.

Tvrzení, že je Julínek neuměl „vykomunikovat“, je mimořádně směšné. Nepopulární opatření si vláda především musí umět vynutit. Komunikace je možná jen v rámci její síly a nemůže nahradit její slabost. I v politice platí, že vítězství se musí vybojovat, nikoli vyžvanit.

Vyjadřuji tímto ODS upřímnou soustrast k jejímu nemravnému rozhodnutí. A pokud jde o paní senátorku Filipiovou, údajnou Julínkovu nástupnici, je mi jí upřímně líto. Nenapravitelní optimisté se domnívají, že jako k dámě a vzhledem k jejímu handicapu se k ní její oponenti z ČSSD a přidružených organizací (ČLK, LOK) budou chovat slušněji než k Julínkovi. Já jako realista jsem naopak hluboce přesvědčen, že Paroubek a Rath jsou schopni si z ní v zájmu své strany a své kariéry kvůli jejím handicapu dělat šašky.

lidovky.cz 13. ledna 2009