Z redakční korespondence

V pátek 12. prosince jsem v rubrice Co týden dal napsal:

„Odchodem poslance Pohanky se posílil konstitutivní rys současného systému vládnutí v České republice: máme menšinovou vládu a menšinovou opozici. Toho, v čem se shodují, je minimum – je to vlastně jen to, že jsou hlupáci, zloději a zrádci (nemyslí si to pochopitelně sami o sobě, ale jedni o druhých). Vláda není schopna nic prosadit (teď už ani radar), ale opozice není schopna ji svrhnout. O osudu ČR rozhoduje cca 8 desperátů, které (jak doufám) už nikdo nikdy nikam nezvolí, ale teď si užívají svou hvězdnou hodinu. Nemohou dosáhnout vůbec ničeho, ale naopak zabránit úplně všemu. Mezi sebou se neshodnou na ničem, jen na tom, že vláda nesmí padnout, protože s ní by padli i oni, a to po zásluze na politické smetiště. … Tento způsob politiky, která má tu drzost se prezentovat jako demokratická, lidi pochopitelně otráví (vlastně z větší části už otrávil). Myslí si, že chodit k volbám nemá smysl a člověk nalézá čím dál tím míň argumentů, kterými by je mohl přesvědčit, že nemají pravdu.“

Nato jsem dostal tento čtenářský dopis:

Pane Doležale,
V Událostech v pátek 12.12. píšete: O osudu ČR rozhoduje cca 8 desperátů, které (jak doufám) už nikdo nikdy nikam nezvolí, ale teď si užívají svou hvězdnou hodinu. Nemohou dosáhnout vůbec ničeho, ale naopak zabránit úplně všemu. Mezi sebou se neshodnou na ničem, jen na tom, že vláda nesmí padnout, protože s ní by padli i oni, a to po zásluze na politické smetiště. Tématu se týká naše dnešní glosa. Tento způsob politiky, která má tu drzost se prezentovat jako demokratická, lidi pochopitelně otráví (vlastně z větší části už otrávil). Myslí si, že chodit k volbám nemá smysl a člověk nalézá čím dál tím míň argumentů, kterými by je mohl přesvědčit, že nemají pravdu.

Po dlouhé době s vámi mohu v nečem souhlasit, ale docela by mě zajímalo, jak jste se dobral takového názorového veletoče. Vždyť dokud Pohanka a Melčák zajišťovali vládě chatrnou většinu, psal jste o tom, že každý poslanec má právo na svědomí i vlastní názor a odsuzoval politiky, kteří mluvili o přeběhlictví. Že by si přeběhlíci u vás pohoršili až v okamžiku, kdy začali opouštět Topolánka?
Viktor Drexler

K tomu podotýkám: nevadí mi, že se mnou hodně (možná většina) čtenářů nesouhlasí. Taky mi vůbec nevadí, když někdo nečte to, co píšu. Vadí mi jen, když někdo nečte to, co píšu, a přitom píše o tom, co píšu. Což je případ pana Drexlera. Otázka přeběhlictví obecně a pánů Pohanky a Melčáka zvlášť je přitom důležitá věc. Shrnuji tedy to, co jsem o tom v Událostech psal:

Možnosti jsou totiž nyní tyto (samozřejmě když nechám stranou možnost, že se ODS vrátí k jednáním s ČSSD): Topolánek sestaví vládu na půdorysu ODS – KDU-ČSL – zelení a uspěje. To se může stát jen v tom případě, když vláda bude stát na podpoře jednoho či více přeběhlíků (stačí, když se nezúčastní hlasování). Vláda bude slabá, způsob, jakým se dostane k moci, nemorální, ODS dlouhodobě utrpí ztrátou veřejné podpory.
Co týden dal 1.prosince 2006

Pokud by se v hlasování o důvěře podařilo koalici obstát, bude to Pyrrhovo vítězství. Všechno teď visí na poslanci Melčákovi, Zemanově mině, nastražené Paroubkovi pod nohy. Vláda z Melčákovy (a Zemanovy) milosti bude slabá, bez většiny v PS. Lidovci i vnitřní opozice v ODS využije každého jejího neúspěchu, aby prosadili Topolánkův pád. Je jen o fous lepší, než velká koalice, znamená jen odklad krachu – asi tak, jako když se někdo upíše čertu…

V zásadě jsou tedy před námi tři možnosti: Za prvé – vláda uspěje s podporou přeběhlíka. Je to jen o fous lepší než velká koalice a o fous lepší než současný stav, vláda bude neustále bojovat o přežití a dřív nebo později nejspíš nepřežije…
Na prahu kritického týdne, Události 14. ledna 2007

Dva poslanci ČSSD (a místopředsedové branného výboru PSP) Seďa a Svoboda se po návštěvě americké radarové základny na Mashallových ostrovech vyjádřili k projektu poměrně tolerantně. Svoboda je ovšem znám tím, že jeho osobní stanovisko k této věci se zcela zásadně liší od oficiálního stanoviska jeho strany. Sociálně demokratičtí hlaváči se zapřísahají, že při hlasování bude ovšem držet basu. “Přeběhlictví“ v tomto případě by bylo ovšem něco o dost jiného než u Pohanky a Melčáka. Tady jde o zcela zásadní věc, která s „levicovostí“ nebo „pravicovostí“ nemá nic společného. Bylo „levicové“ být v roce 1947 proti Marshallovu plánu?
Co týden dal 20. dubna 2007

Vlastimil Tlustý hodlá zveřejnit vlastní návrh reformy veřejných financí. Jediným jeho smyslem může být oslabit pozici Topolánkovy vlády ve věci, s níž svázala svou další existenci. Tlustý se pomalu, ale jistě propracovává do úplně stejné pozice, jakou mají (na druhé straně barikády) Melčák a Pohanka. Není možné, že by se se svou koncepcí prosadil. Ale může v tom zabránit Topolánkovi.
Co týden dal 23. dubna 2007

ODS kdysi odmítla riskovat a usilovat o předčasné volby i za cenu toho, že by svou šanci dostal i Paroubek (jinak by to nešlo). Bylo by to riziko. V případě úspěchu by se to vyplatilo. A bylo by to svým způsobem i korektní. Místo toho zvolila cestu koalice s dvěma menšími stranami, podporovanou dvěma zběhlými sociálními demokraty (ani tady by to jinak nešlo). Ze všech špatných možností, které se nabízely po rezignaci na tu dobrou, totiž nové volby, byla trojkoalice tou nejlepší. Způsob, jak se prosadila, (podporou pp. Melčáka a Pohanky) sice nebyl riskantní, ale moc korektní taky ne. Pokles preferencí je cena, kterou ODS volí za to, že si místo úzké a trnité cesty zvolila širokou a vydlážděnou. Ta cesta ovšem vede z kopce.
Co týden dal 19. prosince 2007

Je pozoruhodné, že Melčákovi s Pohankou se říká odpadlíci, případně přeběhlíci (což do jisté míry chápu), ale lidem jako Tlustý, Hovorka, Zubová, Jakubková, Kuchtová, Carbol ad.) „rebelové“ (tak se, pokud se nemýlím, jmenuje jakási regionální značka piva odněkud z Vysočiny). V podstatě jde o stejné ptáky, jen s jinak vybarvenými brky na ocase. V čem jsou ušlechtilejší pohnutky paní Kuchtové nebo pana Tlustého, které Topolánek vypudil z jejich vyhřátých ministerských křesel, od pohnutek „přeběhlíků“ z ČSSD? A je, zcela obecně vzato (nemluvím teď o žádných konkrétních případech), např. rozdíl mezi fanatickým blbem a cynickým vyčůránkem opravdu tak velký ve prospěch prvního?
Co týden dal 5. června 2008

To, že se v opozičních kruzích (ostatně nejen tam) říká poslancům Melčákovi a Pohankovi „přeběhlíci“, chápu. Pro Tlustého a spol., Jakubkovou, Zubovou a Hovorku se naopak razí ušlechtilý titul „rebelové“. Abychom byli vyvážení, budeme je nazývat kverulanty. Jednak u pana Tlustého a paní Kuchtové, jejíž poslaneckou frakci tvoří zmíněné poslankyně, jde velmi zřetelně o zhrzené mocenské ambice (netvrdím, že jen a pouze o ně), a jednak práce ve straně je týmová práce a v situaci, jaká je v PS, vyžaduje od poslanců určitou dávku loajality. Loajalita je pozitivní vlastnost, i když českému člověku se to někdy těžko vysvětluje. Člověk samozřejmě nemůže a dokonce nemusí být vždycky loajální, ale musí to, že nezůstal loajální, nějak přesvědčivě zdůvodnit. Poslanci Tlustý, Raninec a Schwippel, poslankyně Zubová a Jakubková, o poslanci Hovorkovi ani nemluvě, se z hlediska loajality projevili stejně jako poslanci Melčák a Pohanka. Přesvědčivost zdůvodnění, pokud se vůbec o nějaké pokusili, je stejná, tj. nulová. Tedy žádní rebelové, kverulanti.
Co týden dal, 14. června 2008