Viníky označit, nikoli zmasakrovat

Paralela Gruzie 2008 – ČSR 1938 se nabízí sama od sebe, sáhl jsem po ní já i kolega Petráček (Český zájem: označit viníky, LN 2008). Základní tezi jeho článku – pojmenovat viníka (čemuž se EU vyčůraně vyhnula) je zásadní věc - bez váhání spolupodepisuji. Pokud jde o paralelu Osetinci – sudetští Němci, je rovněž zjevná – jenže všechny paralely mají své meze a mělo by se s nimi vzhledem k tomu zacházet opatrně. Naší povinností není být spravedlivý jen ke Gruzíncům, ale jakkoli je to nyní třeba těžké, i k Osetincům. A když nebudeme spravedliví nejen k Čechům z r. 1938, ale i k sudetským Němcům po roce 1918, budou nevěrohodné naše argumenty pro Gruzii.

Pan Petráček píše, že sudetští Němci mají sice pravdu, že v r. 1945 šlo o masový zločin, ale neberou v úvahu to, co předcházelo. To je klasická česká teorie příčiny a následku. Vychází z toho, že když se někdo chová dejme tomu jako prase, poskytuje tím ostatním dobrý důvod, aby se jako prasata chovali i oni. Kdyby tomu tak bylo, žili bychom už dávno nikoli ve světě lidí, ale ve světě prasat.

Což je zásadní pro další vývoj událostí v Gruzii: to, že si Osetinci přivolali na pomoc ruské imperialisty, je sice ohavné, ale nedává to do budoucna Gruzíncům žádné právo na to, aby je zmasakrovali.

Lidové noviny 4. září 2008