Ruský test

Rusko v průběhu minulého týdne radikálně snížilo dodávky ropy do ČR. Zároveň dostala česká strana na vědomí, že v červenci přiteče do země z nasmlouvaných 500 tisíc tun asi jen polovina. Důvody Rusové, jak jinak, nesdělili. Dodávek zemního plynu se omezení (prozatím?) netýká.

Omezení samo o sobě neznamená pro ČR žádnou pohromu, protože disponuje zásobami zhruba na tři měsíce a určitou možností získat aspoň část výpadku z jiných zdrojů. Ministerstvo průmyslu a obchodu navíc sdělilo, že podobné letní výpadky tu byly už v minulosti a měly technické pozadí.

Věcně vzato je samozřejmě možné, že omezení dodávek nesouvisí s podpisem smlouvy o radaru, je to však zároveň dost nepravděpodobné, obě eventuality se navíc dají docela dobře spojit. Rusko využilo situace k obratnému a opatrnému testu, jakou formu nátlaku energetickými zdroji si do budoucna směrem na Západ může dovolit. Testuje zároveň Česko, jeho sousedy, Evropu a transatlantické společenství. Bezděčně to vypadá jako jakýsi náznak opakování Berlínské blokády z roku 1948, samozřejmě v daleko mírnější podobě.

Ve výběru objektu testování měli Rusové mimořádně šťastnou ruku: malá, strategicky významná a přitom politicky dosti rozvrácená země. V otázce radarové základny je většina veřejnosti proti. V zemi existuje mohutná a politicky organizovaná proruská lobby, kterou představuje KSČM a výrazná část ČSSD. Veřejnost cítí spontánní nechuť k Američanům, nedůvěru k sjednocující se Evropě, je nevraživá vůči „západním“ sousedům (Německo, Rakousko). Dosavadní spojenecké vazby státu jí nejsou dost dobré. Skoro to vypadá, jako by se přes všechny minulé zkušenosti sama nabízela k převálcování. Má aspoň elementární schopnost ruskému tlaku vzdorovat? Pokud ne, nikdo jí nepomůže.

Pokud jde o sousedy, země Visegrádu jsou vůči ropnému embargu bezbranní ještě víc než ČR. Ficovo Slovensko se chová jako spojenec Ruska, politika maďarských socialistů je obojetná, Polsko se pustilo do nedůstojného sporu s USA a snaží se Američany vydírat. Navíc to, co bychom od nich mohli očekávat, je jen verbální solidarita: v současné situaci by ovšem neznamenala málo, protože by se Rusové museli rozhodnout, zda omezí dodávky ropy i jim – a to už by pak byl mezinárodní malér dosti velkého rozsahu.

Naše vztahy s Německem jsou dobré, leč rezervované, vztahy s Rakouskem na bodu mrazu. Rakouská vláda radar energicky odmítla, německý postoj vibruje mezi odmítnutím a zdrženlivostí. Pokud by je ČR chtěla vydírat z opozice vítězů druhé světové války, vůbec to tentokrát nezabere, museli bychom přijít s prosíkem a trpělivým vysvětlováním. Příliš mnoho očekávat nemůžeme, vina českých nacionalistických politiků zprava i zleva je nepochybná.

Evropská unie má příležitost dokázat, že kromě reglementování členských zemí je schopná se jich taky účinně zastat. Pokud ne, nemá je co reglementovat, protože je k ničemu. Stanovisko Bruselu k americkému protiraketovému štítu a k USA všeobecně je poněkud nejasné. EU je velmi nenápadným způsobem vystavena podobné zkoušce, jako Francie a Británie v roce 1938: i ty stály před rozhodnutím, zda se solidarizovat se zemí, jejíž národnostní politiku v té době už považovaly za problematickou. Je EU schopna se účinně solidarizovat s členskými zeměmi, i když třeba k problému, o nějž jde, má výhrady, ale když jsou tyto země ohroženy silným a útočným vetřelcem zvnějšku? Pokud ne, je její smysl pro nás víc než sporný.

V případě Američanů je vidět, jak je ruský test dobře načasovaný. Existuje nejistota ohledně výsledku prezidentských voleb a politiky nového prezidenta ve sporné věci. Navíc země v předvečer prezidentských voleb má omezenou schopnost reagovat na podněty zvenčí, na první pohled nevýrazné. A Američané jsou daleko, mezi nimi a námi stojí Evropa, geopoliticky a často i v přeneseném slova smyslu.

Otázka zní: zůstane česká společnost během testu v základních věcech rozdělená a rozvrácená, sousedé lhostejní nebo dokonce nepřátelští, Evropská unie neúčinná a Američané bezmocní? V tom případě je jeho výsledek jednoznačný a pro Rusko příznivý: můžeme přitvrdit. Pořádně a rychle.

Lidové noviny 14. července 2008