Paroubek to zase uspěchal

Zdá se, že Jiří Paroubek se zase trochu přenáhlil. Není to nic neobvyklého, poprvé se mu to stalo bezprostředně po volbách, kdy si špatně spočítal mandáty a pokusil se svými věrnými o něco, co nápadně připomínalo nástup ke spektakulárnímu převzetí moci (vzápětí se ovšem jako slušný člověk omluvil). V minulých dnech dospěl zřejmě k závěru, že vláda je rozložená, stačí malounko drcnout a bude po ní. Podnět k útoku se vyklubal (jistě bezděčně) v hájemství soudní moci (rozsudek v občanskoprávním sporu mezi představiteli justice a Marií Benešovou). ČSSD se rozhodla, že v tom vládu pořádně vymáchá, Topolánek kontroval tím, že rozjel pokus o ovládnutí dvou významných sněmovních výborů. Celou středu zabrala okázalá opoziční obstrukce (proti vládnímu návrhu se vyslovily i obě kverulující zelené poslankyně). Zdálo se, že opozice má situaci pod kontrolou, během čtvrtka a pátku však následoval neúspěch: vládní strany nejprve těsnou většinou ukončily schůzi (čímž spadly pod stůl opoziční návrhy, které by jim zamotaly hlavu). Ve hře zůstaly jen komise k vyrovnání s církvemi a změna počtu poslanců ve výborech. Tlustý a spol. prakticky nemohli hlasovat proti, Zubová s Jakubkovou nestačily. Dnes vládní většina nejprve neschválila program mimořádné schůze, na níž se měl projednávat stav české justice, a potom odsouhlasila „církevní“ komisi a změnu počtu členů ve výborech (o konkrétním obsazení výborů se ovšem bude muset ještě hlasovat). Záležitosti, které vláda považuje za důležité a které kvůli ukončení schůze spadly od stůl, se nejspíš dostanou na program mimořádné schůze, jež by měla proběhnout příští týden.

Paroubkova ofenzíva skončila tedy dosti slavnou porážkou. Topolánek využil toho, že jeho oponenti v ODS i mimo ni mu sice jdou po krku, ale zatím se jim nehodí vládu položit. Problém je vlastně jen jeden: vítězství bylo dosaženo v mocenském přetahování, nikoli v nějakém významném věcném sporu (ve významných věcných sporech jsme se moc nepohnuli), a ČSSD si svou porážku ve sporu o výbory sice vykoledovala, o korektnosti tohoto řešení je možné mít pochyby. Totiž bylo by, kdyby panu Paroubkovi šlo o něco jiného než o stupňující se konfrontaci.

Pan Paroubek tedy své možnosti a nahnilost vlády přecenil. Výsledný dojem z toho všeho a hlavě z dílčího Topolánkova úspěchu je smíšený: jako politika to za moc nestojí, i když po technické stránce to nemělo chybu.

lidovky.cz 13. června 2008