Topolánkova vláda: poločas rozpadu

Vládní neúspěch se zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi je jen dílčí (projednávání bylo pouze odloženo), ale to platí jen na první pohled (vládní pokus návrh přes noc „doplnit“ a předložit Sněmovně znovu je takové povahy, že skoro znemožňuje Tlustému a spol., aby souhlasili a nezesměšnili se). Je to jakýsi milník.

Zpočátku se vládě dařilo prosadit svou minimální a problematizovanou většinou skoro vše. Následovaly zádrhele, prvním výrazným byla prezidentská volba, která mohutně přispěla k rozkladu v KDU-ČSL a ve Straně zelených. Dalším byl neúspěch vlády u Ústavního soudu ve věci zdravotní reformy. Nyní utrpěla vláda porážku v parlamentu, a to díky nejednotě v řadách nejsilnější vládní strany, a to, že nejspíš dostane důvěru, na věci nic nemění.

V případě vyrovnání státu s církvemi jde o odpor opřený o populistické důvody. Paroubek s Rathem je říkají nahlas (Paroubek připomíná Koniáše pálícího české knihy, Temno a Aloise Jiráska, Rath mluví o obrovských penězích poskytovaných „kléru“), zhrzení a odstavení v ODS (Tlustý a Němcová) pracují v rukavičkách. Ideologie je v obou případech stejná.

Vláda dosáhla poločasu svého rozpadu. Podzimní volby nemohou pro největší vládní stranu nemohou dopadnout dobře z jednoho prostého důvodu: v těch předchozích byla příliš úspěšná. Nelítostně využila slabosti a bezbrannosti Špidlovy vlády k triumfu, který se jí teď nevyplatí. Trocha zdrženlivosti by tehdy byla bývala dobrá investice do budoucnosti. Jenže zdrženlivost a velkorysost jsou vlastnosti, které ODS její demiurg bohužel kdysi nedal do vínku.

Topolánek poté, co sestavil svou druhou vládu, dal najevo, že se chce polepšit: nevím, bylo-li to jen vynuceno složitou politickou situací, a konec konců na tom ani tolik nezáleží. Zaujal vstřícnější postoj ke koaličním partnerům, než bylo za Klause zvykem. Pokusil se překlenout propast, vzniklou v občanském táboře „sarajevským atentátem“; chtěl ukázat vlídnější tvář církvím (něco v českém prostředí nebývalého). Zdá se, že to vše přišlo pozdě. Události posledních měsíců, prezidentská volba, odpor v ODS proti církevnímu zákonu, zvláštní chování Ústavního soudu, to vše napovídá, že pro Klause, Havla a jejich spojence a následovníky je přijatelnější spojit se proti svému rivalovi s Paroubkem než podpořit vládu, která snad z donucení nebo z nezbytí, ale v každém případě vsadila na jakousi smířlivost. Je to šílená politika.

lidovky.cz 30. dubna 2008