indexok_r2_c02.gif(2kB)  
Uvodní strana Sem můžete psát Dopisy čtenářů Archiv

11.2. - 16.2.2008

Proboha, dost!

Chtěl jsem dnes psát o Kosovu, ale bohužel to nějak nejde. Prezident Klaus totiž poskytl Mladé frontě Dnes mimořádně bojovný rozhovor, v němž čelně napadl své protivníky z prezidentské kampaně: „Oni si už mysleli, že to, co se jim nepodařilo v roce 1990 s Občanským fórem, pak v roce 1992 a v letech 1997, 2002 a 2003, že konečně teď dokonají.“ To, co se odehrálo, byl prý pokus napravit, co se nepodařilo v televizních krizích a při „Děkujeme, odejděte“. Ti lidé údajně bojují proti všemu, co se odehrálo od 17. listopadu 1989. A na závěr těchto úvah temná výhrůžka: příští prezidentská volba bude zase o tomtéž, a pokud by ti druzí nedej bůh vyhráli, „tak do toho nějakou formou vstoupím“.

Pro spravedlnost budiž řečeno, že jeden z leitmotivů „švejnarovců“ v kampani byl: protikandidát je člověk, který uloupil sametovou revoluci jejím tvůrcům a hybatelům a zavlekl ji na scestí chaotické privatizace, z níž těžili jen podvodníci a tuneláři, a která dopadla nejhůř ze všech postkomunistických zemí.

Tento prestižní spor je anachronický a dnes neřešitelný. Václav Klaus se jistě dopustil mnoha chyb, jako každý, kdo něco dělá. Mělo by se o nich mluvit věcně a ne ve víru hysterické politické kampaně. O to spíš, že od událostí, o jejichž smysl se obě protivné strany sporu přou, už uběhlo skoro dvacet let. Mezitím se mnohé změnilo. Například: tenkrát, bezprostředně po zhroucení ruské komunistické tyranie, žil svět a Evropa v idylickém stavu beztíže. Mluvilo se o konci dějin. Dnes to vypadá jinak. Západ je ohrožen emancipační vlnou islámského radikalismu. Rusko se emancipuje, vymanilo se z letargie po krachu komunistického projektu. Evropa se v této situaci taky pokouší o emancipaci – od USA. Svět se stal nebezpečnějším: lépe řečeno stal se zase takovým, jakým je odjakživa, počátek devadesátých let byla jakási anomálie.

V této situaci by česká politika měla být schopna nějakého základního konsensu aspoň mezi nekomunistickými stranami. Místo toho se čeští politici zuřivě přou o to, kdo komu ukradl sametovou revoluci a o globální oteplování. Nebylo by užitečné přenést ty hádky do domova důchodců pro přestárlé politiky, respektive na psychiatrickou kliniku? Pokud se tak nestane, a to dost rychle, může to s Českou republikou dopadnout dost špatně.

lidovky.cz 18. února 2008